Vybíjená
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457463/bmid_vybijena-Esd-457463.png
3
778
778
Michal Viewegh tentokrát ponořil sondu do duše svých hrdinů poněkud hlouběji, než u něho bývá zvykem. Umožnil tak čtenářům prožít život pěti vrstevníků, spolužáků z jedné třídy, od jejich dospívání až na práh čtyřicítky. Čtenáři mohou s nimi prožívat jejich přátelství, lásky, prohry i malá vítězství. Kniha je napsaná velmi čtivě. Autor v ní nezapomíná na svůj specifický druh humoru, ale zároveň nutí čtenáře k zamyšlení především nad tím, jak jsme někdy nevšímaví ke svým bližním, jak snadné je "přišít" někomu určitou zjednodušující nálepku a jak těžké je s touto nálepkou žít, nebo se jí zbavit.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2019
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Vybíjená, 2004
více info...
Přidat komentář
Přečteno během pár hodin, Promítala jsem si v hlavě s útržky z filmu a z vlastních abiturientských setkaní.
Musím priznať, že ma kniha zaujala a jej stránky som otáčal s potešením. Príjemné prekvapenie. 85%
Řízená reflexe gymnaziálních vztahů.
Trpké a velmi trefné.
Baví mě originální způsob, jakým se čtenář dozvídá tu a tam nějaký střípek z různých perspektiv, a postupně se mu před očima skládají postavy a jejich příběhy.
Osobně, ještě mi nebylo zdaleka ani třicet, ale v lecčems asi rozumím. Na pomaturitním večírku si všichni sentimentálně přáli hodně úspěchů, štěstí a zdraví (při té vzpomínce myslím na učitele). Já jsem si do deníku druhý den napsal "Štěstí? Stejně se celá polovina třídy rozvede, a ta druhá umře na nějaký druh nádoru." Sympatické.
Příběhy spolužáků a perfektní vykreslení charakterů jednotlivých postav nadchlo. Možná je to tím, jak jsou někteří z nich (nejen charakterem,ale i osudem) podobni pár lidem, které velmi dobře znám. Vybíjenou přečtete na jeden zátah, to je zkrátka Michal Viewegh. Fakt dobrý.
V tom pro mě odpadu, který autor obvykle píše patří tato kniha mezi světlé výjimky. To si i musím říct, že když chce, tak i umí psát.
Kdo umí, ten umí, nemůžu si pomoct.
Autor je zhruba stejný ročník, takže jeho Nápady laskavého čtenáře nebo Báječná léta pod psa jsem četla v době, kdy ho téměř nikdo neznal a rozhodně neuměl napsat jeho jméno. Už tehdy jsem obdivovala ten jazykový gejzír, tu spoustu nápadů a myšlenek, které ve svých knihách trousil jen tak, jakoby mimochodem.
Později, když jeho knihy byly zfilmovány, jeho manželství se postupně rozpadala a nakonec podobně dopadl i sám autor, jsem přestala sledovat jeho tvorbu. Na Vybíjenou jsem v naší knihovně (díky daru čtenářky) narazila až nyní. Opět výborná kniha, která (alespoň pro mne) pojmenovává dosud nepojmenované a usvědčuje nás všechny, minimálně z pubertální "samozřejmosti a nenucenosti".
"Každopádně ty víkendy představujou to nejhezčí, co sem v životě zažil. Zdá se vám to málo? A co by potom měli říkat Karel, Ruda nebo Irena? Kde je psáno, že každej houbař musí mít plnej košík?"
P.S. Film jsem neviděla a ani se o to nebudu pokoušet, soudě podle zdejších komentářů. Škoda; kniha má minimálně stejný potenciál jako Hartlova prvotina, která se právě chystá do kin.
Knihu jsem přečetl během pár večerů. Klidné a pohodové čtení. Párkrát jsem se upřímně z hluboka zasmál, ale kniha dokáže vtáhnout i do občas smutných příběhů některých postav.
Odkládám, nedočteno, snažila jsem se, ale nešlo to...
Kniha mi přijde těžkopádná, nečte se dobře. Větná skladba i výběr některých slov zvláštní a nejde to omluvit ani překladem, obsah nezáživný. Po pár kapitolách jsem to vzdala. Pokud je toto jedna z autorových nejlepších knih, tak potěš koště.
Tohoto autora a jeho tvorbu asi nikdy nepochopím.
"Nepřijde vám život někdy k neunesení těžký?"
S některými postavami, byť vedlejšími, jste si až nebezpečně blízcí. Až tak, že si říkáte jestli náhodou někdo nesledoval váš život pod mikroskopem a pak napsal knihu tomu takzvanému životu podobnou, kde měnil pouze detaily. Ale spíš ne, jen má asi spousta lidí podobné životy jako vy...
Melancholická sonda do hořkosladkých osudů lidských figurek, spolužáků, kteří se snaží každý po svém vyrovnávat s tím, jak čas běží.V celku příjemné překvapení.
Jedna z nejlepších knih od Viewegha. Je vidět, že autor životu rozumí a umí to kvalitní formou předat.
Jako námět kniha není špatná, ale nemůžu přijít na chuť tomuto autorovi, jeho styl psaní mě nebaví.
Kniha se mi moc líbila. Trochu mi připomínala partu z našich školních let. Ale my jsme se po maturitě rozešli a s některými jsem se už nikdy nesetkala.
Skvělá knížka,snad každý zavzpomíná na svá školní léta.Za mě jedna z těch povedenějších autorových knih.
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura alkohol smutek spolužáci stárnutí Magnesia Litera třídní srazAutorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Přečteno během pauzy na oběd. Taková hořkosladká symfonie. Všichni vzpomínáme na naše školní léta. Nevadilo mi sledovat životní dráhy jednotlivých spolužáků. Náhled z různých perspektiv, který se potom spojí v jeden celek, není na škodu. Co mi ale vadilo, byly komentáře pana autora. Ty si mohl nechat od cesty. Přišly mi úplně zbytečné. Trhaly text na kusy. Nezajímalo mě, co dělal autor.