Výbor lyriky

22.01.2025

V roce 1901 napsal Jaroslav Vrchlický v úvodu k překladu Shelleyho lyriky tato slova: „O překladech drobné lyriky Shelleye platí ještě zvýšenou měrou vše, co jsem uvedl v předmluvě k jeho Prometheu odpoutanému. Obtíže jsou tu nesmírné, skoro nepřekonatelné. Kéž pokus tento povzbudí mladší k nové práci, já měl za svou povinnost i zde jíti napřed a rád se nechám zastíniti dílem dokonalejším.“

Dnes, v roce 2025, bych ráda řekla, že si jen těžko dokážu představit lepší překlad, který by se tak věrně držel původní veršové melodie a současně zůstal přístupný českému čtenáři. Je vidět, že Vrchlický přistupoval ke své práci s pečlivostí a respektem k originálu.

A teď k samotným Shelleyho básním. Ty jsou očividně plné myšlenek, jimiž se snažil zachytit krásu světa, ale i problémy, které s ním souvisejí. Velmi z nich sálá jeho láska k přírodě – myslím, že byl dokonce vegetarián, což mi přijde v kontextu doby poměrně pokrokové. Zároveň ho vidím jako velkého idealistu a snílka, který věřil, že svět může být lepší, spravedlivější a svobodnější.

Nejvíc se mi líbily básně: Západ slunce, Óda větru západnímu, Filosofie lásky, Skřivánkovi, Mrak, Dobrou noc! nebo Zítra.