Výbor z československé epiky lidové

Po přečtení výborné životopisné knihy o Karlu Jaromíru Erbenovi „Vřeteno osudu“ od Otomara Dvořáka jsem po delší době nakoukla do Erbenovy Kytice, konkrétně do vydání z r. 1928, pocházejícího ze zděděné rodinné knihovny mého tatínka – a jaké bylo mé překvapení, když se z brožovaného svazku vyloupl tenký sešitek s názvem Výbor z československé epiky lidové – Písně české (odkazy na Erbena), Písně moravské a Písně slovenské (odkazy na Kollára).
Lidové písně a balady, sebrané našimi národními buditeli, jsou strašidelné, pochmurné a dost naturalisticky líčí dramatické a tragické lidské osudy. Z těchto zdrojů tedy čerpal Karel Jaromír Erben podklady ke svým působivým básním a baladám; však se lidových písní a popěvků něco nasháněl a nasbíral při putování po vlastech českých…
Stačí jen přečíst názvy těchto epických příběhů a už trochu běhá mráz po zádech:
Zakletá dcera, Ženich umrlec, Sestra travička, Oklamaný Turek, Manželka vražednice, Utonulá, Ďáblova nevěsta, Žárlivec, Za Turka provdaná, Zabitá sestra, Hříšnice, Smrt, Zakleté sestry...

Že jsem se začala víc zabývat Erbenem právě ve výročí 150 let od jeho smrti, je čirá náhoda, způsobila to zcela neplánovaná půjčka Dvořákovy knihy v knihovně…

* Zpronevěřilý ovčák (Erben, 491)

Pase ovčák ovce
na zelené louce.

Šel tam tudy řezník
a s ním strakatý psík.

„Zdař pán Bůh, ovčáče!
Zač dáš čtyři ovce?“

„Čtyři za dva zlatý,
jsou peníze taky.“

Peníze vzal, prohrál,
ovečky domů hnal.

Ovčák žene domů,
pán jde proti němu:

„Zdař pán Bůh, ovčáče!
Kams dal čtyři ovce?“

„Přišly čtyři vlci,
každý vzal po ovci.“

„Máš hůl, měls je hnáti;
máš psa, měls ho štváti.“

Nedaleko Lysý
ovčáček tam visí. *