Vybrané okruhy z mechaniky pohrôm
Marisha Pessl
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288707/bmid_vybrane-okruhy-z-mechaniky-pohr-m-eY1-288707.jpg
4
66
66
Debutový román mladej talentovanej Američanky vyvolal už v čase svojho vydania nezvyčajný rozruch a kritika označila autorku za zázračné dieťa súčasnej americkej literárnej scény. Svoju povesť potvrdila krimi románom Nočný film. Blue van Meerová má rada literatúru a zbožňuje záhady. Niekoľko temných hádaniek jej do cesty privial aj samotný život: jej matka tragicky zahynula od jej smrti kočujú od jednej školy k druhej s otcom, univerzitným profesorom a notorickým sukničkárom, a keď konečne na rok zakotvia na prestížnej súkromnej škole St. Gallway, Blue sa stane členkou elitného študentského spolku, čo vedie profesorka filmovej vedy, ktorej život a aj desivú smrť opriadajú mnohé nezodpovedané otázky.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
Special Topics in Calamity Physics, 2006
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem ke svému překvapení úplně hltala.Konec mě zklamal,na můj vkus v něm bylo až moc otevřených otázek.
Čtení jsem dlouho odkládal, ale pak jsem knihu zhltnul, jen to mlasklo. Ano, je zvláštní, nebo se trochu liší od knih, které kolem ní uvidíte v knihkupectví. Ale já si čtení užil a od “hlavní” kriminální zápletky to má fakt švih.
Kniha mě celkově bavila. Ano mám k ní pár vyhrad (nekdy zdlouhave, hodně citací knih a zavorek, ale ty to vlastne dělaly originální). Byl to zajimavy pohled do duší mládeže, i netradičního způsobu života (kočováni po školách USA, vztah otce a dcery...). Těšila jsem se víc na detektivní prvky, které se ale zjevily až ke konci. No a úplný konec, co říct, trochu neuvěřitelné:-)
Jen málokdy knihu nedočtu,tady to ale nešlo.Po asi sto stranách četby této samolibé utlachané hovadiny jsem kapituloval.Autor textu na přebalu /"geniální","talent jako Mozart"/má buď morbidní smysl pro humor,nebo pořádný deficit literární příčetnosti.
Četla jsem ji hodně dlouho. Počáteční nadšení opadlo, citace a připodobňování k literárním či filmovým postavám začaly být navíc - zřejmě proto, že asi tak devadesát pět procent z nich běželo mimo mně, ale posledních asi stopadesát stran za to stálo.
Občas jsem se musela trochu "prokousávat", ale stálo za to knihu přečíst. Celkově se mi líbila, miluji odkazy na jinou literaturu a zde i na zajímavé filmy.
To nejdůležitější se stane na posledních sto stranách. Vražda se nevyřeší. Postavy neuvěřitelné, zvláště otec a Hana nejspíš z jiné planety. Zbytečně moc informací, které nikam nevedly a ničemu nesloužily. Toto mi vadilo, ale jinak zajímavá kniha.
Tato kniha mě naprosto uchvátila, už jen z toho prostého důvodu, že po horách a horách nekvalitních dívčích románů (které jsem zahazovala, jen jsem se podívala na obálku) je toto dílo napsáno úplně jinak. Nejdřív mi přišlo velice humorné a inteligentní, neustálé narážky a přirovnání v podobě odkazů na jiné knihy (koho by napadlo vypodobnit někoho pomocí encyklopedie zvířat?) mi už ke konci přišly jaksi ohrané a už jsem jim nevěnovala toliko pozornosti, stejně ale, když už jsem si ke knize sedla, se mi od ní nechtělo odcházet. Co se děje týče, když jsem si říkala - to je jasný, teď se stane tohle a tohle - tak ono ne a nitka děje zatočila někam jinam. Navíc je tato kniha přesným důkazem toho, že i v moderní literatuře, která je bezesporu určena mladým, je možno ponechat čtenáři trochu volnosti a spoustu věcí si čtenář může/musí domyslet. Nějaké výhrady bych také měla, ale to už bych prozrazovala moc:)
Naprostá ztráta času. Fascinuje mě, že měl autor textu na přebalu nazvat knihu geniální. Geniální je, jak taková sračka může v tomhle světě uspět.
knihu jsem zvládnul až napočtvrté, opravdu jsem se snažil, ale buď jsem prostě nepochopil onu "mozartovskou genialitu", neztratila-li se v překladu, nebo mi nedochází angloamerické reálie a nemám dostatečně vyvinutý transkulturní smysl pro humor, v každém případě se mi celé vyprávění jeví jako skrytý projev vzteku a žárlivosti tatínkovy zpovykané holčičky (Elektřin komplex), která dospívá a už není jediným středobodem jeho pozornosti a celého života
jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány podle kanonických děl světové literatury (Shakespeare, Joyce, Kafka, Christie, Flaubert, Huxley, Melville, Hemingway, Shaw, Brontëová, Nabokov, Conrad, Dickens, Kesey, García Márquez, Chandler, de Sade, Ovidius...) a na desítky a desítky dalších autorka dále odkazuje (parafrázuje, cituje, případně je po někom hází), pokoušel jsem se je tedy číst a interpretovat pomocí tohoto explicitního klíče, avšak žádný hlubší smysl nebo význam jsem neobjevil - snad jde jen o vnější podobnost, pouhou referenci nebo vtipnou relaci, veškerá metaliterární nadstavba mi přijde nadbytečná a k vlastnímu vyprávění jen doplňková
a taky by mě zajímalo, když se Modra s tátou stěhuje třikrát až pětkrát ročně napříč celou Amerikou, často zmiňuje přespávání v hotelech a jiných dočasných ubytování, pouze s batohem na zádech a příručními zavazadly, jak to, že má vždycky při ruce knihovnu plnou titulů z širokého spektra věd humanitních, společenských i přírodovědných, beletrie, encyklopedií, motivačních příruček i úplného braku??? = teda já už několik knihoven v životě stěhoval, mnohokrát i bez auta, a věřte mi, že se to fakt pronese, tudíž cestovat s papírovou knihovnou je pěkná blbost, pokud nejezdíte kamionem nebo soukromou jachtou