Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/8619/vychova-divek-v-cechach-8619.jpg
3
1411
1411
Mladý učitel Oskar je na tom finančně bídně, a tak přijme doučování dcery milionáře Krále. Dvacetiletá kráska Beata má potíže se světem i sama se sebou. Život učitele se mění v milostné šílenství a zběsilé kličkování mezi milenkou, manželkou a dcerou.
Přidat komentář
Zdaleka ne tak dobrá jako Báječná léta, film také šel, ale nic, k čemu by se člověk měl chuť po čase vrátit.
Jedno z prvních setkání s panem Vieweghem, ne tak kultovní jako jiné knihy (účastníci nebo roky pod psa), ale i tak na svoji dobu moc čtivé a zajímavé, snad i nadčasové téma, žal zpracování poplatné své době.
Kniha nudná, film pěkný. Jen jsem tak nějak nepochopila, co přimělo Beatu komunikovat s učitelem Oskarem, když ho nejdříve totálně ignorovala. Asi jsem nečetla dost pozorně.
Mladý učitel, který knihu vypráví, dostal nabídku od milionáře Krále, aby je deprimovanou dceru Beátu vyučoval tvůrčímu psaní. Finanční nabídku nemohl chudý učitel odmítnout, tak každý den tráví v pokoji jeho dcery dvě hodiny. On si mluví sám pro sebe, ona se válí v posteli a ignoruje ho.
Jednoho dne se všechno změní, Beáta ho přestane ignorovat a všechno se zkomplikuje.
Knížku jsem před několika lety přečetla, mám ji dokonce i v knihovně, ale nijak významně mne nezaujala. Měla jsem období, kdy jsem Vieweghovy knihy četla, ale s odstupem času se k nim vracet pravděpodobně nebudu, jelikož jsem si k autorově stylu psaní nenašla cestu.
Pětkrát přečtená, pětkrát mě to bavilo, pětkrát sem se smála stejným pasážím. Ironické a lehké. Fajn na oddech
Knížka má nezvyklý styl, jakým je psaná. Bohužel mi to příliš nevyhovovalo. Pro mě málo dějové linky a moc "omáčky" okolo.
Netuším, co má název této knihy společného s výchovou dívek v Čechách, ale i tak jsem se chvílemi vcelku bavila (tedy, asi třikrát za celou knihu, kterou jsem přečetla za dva večery). Vieweghovu tvorbu zrovna nevyhledávám a tady mě zaujal spíš název, a až později jsem zjistila, kdo je autorem.
Nicméně jsem zatím nenarazila na knihu, která by mě nějakým způsobem uchvátila. Styl, jakým Viewegh píše mi přijde jednoduchý a prvoplánový, ale to je možná účel, těžko říct. Nebýt Petříka a Agáty, asi bych se u knihy nudila ještě víc.
Dějově kniha vlastně není žádným zázrakem, ale způsob vyprávění mi velmi vyhovoval. Snaha o zlehčení a časté citáty, to mě bavilo. Vývoj Beátiny psychiky byl sice naznačen, ale podle mě ne dost na to, aby vysvětlil její finální jednání. "Bylo to víc než radost. Byla to radost a strach zároveň. Strach, že to skončí. Strach, že to neskončí."
Jo, to byly časy, kdy Viewegh ještě celkem uměl psát a nevypálil všechen arzenál slušných nápadů. Výchova dívek není zlá. Zaujme, vtáhne, šťourá do nepříjemných témat jako nevěra a vyrovnávání se s ní; a nadhazuje nepříjemné myšlenky, občas s humorem. Není to zázrak, ale jednou se to přečíst dalo (kdysi na gymplu) a nechalo to ve mně celkem slušný dojem. Ale asi si ho nebudu kazit druhým čtením.
Děj knihy není příliš poutavý... Autor se chce pochlubit tím, že podváděl svou ženu. Kniha nemá zajímavou pointu ani postavy.
Viewegh - často zmiňovaný jako nejznámější a nejprodávanější český spisovatel. Proč? Najel na populistickou scénu a knihy směřuje nejširšímu publiku. Tahle je ale ještě přemýšlivá a má něco do sebe. Výstižná 90. léta v politice i literatuře. Vtip i důvtip. Hra se čtenářem, s realitou a fikcí. Co je co? Hledej šmudlo, křičí na nás autor celým dílem.
Skoro se stydím, že se mi kniha líbila, když mi bylo 15. Tenkrát jsem dokázala Vieweghovi odpustit křečovitý literární styl a poměrně chudý jazyk, dokonce i scény, které měly být asi vtipné, ale nakonec byly trapné. V dospělosti jsem zkusila Výchovu číst znovu a podruhé už jsem ji nedočetla.
Nemohu si pomoci, ale za mě to byla jízda!;)
Líbilo se mi, jak autor dokázal tak závažné téma protkat vtipem a čtenáře pobavit.. Popudilo mě ale, že konec knihy a rozzuzlení zápletky bylo prozrazeno hned na začátku.
Zfilmované práce Michala Viewegha se mi vždy líbily, ale toto dílko mě docela zklamalo. Spousta převzatých citátů, ale na druhou stranu docela obyčejný milostný trojúhelník okořeněný vtipem.
Podle hodnocení zde soudím, že démonizace díla Michala Viewegha probíhá více než úspěšně. Já rád usínám s vědomím, že kdysi u nás bestseller znamenal text jako Výchova dívek v Čechách. Třeba se toho jednou opět dočkáme.
V knize mě zaujal hned první citát od V.Linhartové.
Líbí se mi Vieweghův humor, ironie a i znázornění reálného života ;-)
"Ještě jednou jsem pohlédl na obličej zabořený do potemnělého trávníku. Jsou dvě možnosti, řekl jsem. Buďto je totálně na dně, nebo šmíruje krtka."
Viewegha mi vychválila máma a tak jsem se sebezapřením schroustala Báječná léta pod psa. A byl to zážitek pod psa. Abych dala tomuto módnímu a nespravedlivě protěžovanému autorovi druhou šanci, nechala jsem se vychovat v Čechách. Ale když to bylo jenom samé oplzle vychloubačné plácání samolibého lovce žen, učinila jsem definitivně kříž nad Panem Přemoudřelým. Nečíst, zahodit.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura milenky studentky zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
S Vieweghem a jeho tvorbou mám problém, protože v ní na můj vkus až moc odráží svůj život, zároveň ale upozorňuje, že se jedná o fikci. Takže co, říkám si při čtení téhle knihy, choval se ke své dceři a manželce vážně tak pitomě, byl to takový osel a nechal sebou smýkat a pro peníze se v podstatě stavěl na hlavu, nebo je to fiktivní postava, která jen vykazuje až moc podobných prvků ze života Michala Viewegha?
Knihu jsem si chtěla přečíst proto, že ji mám už dlouho doma a splňovala úkol výzvy na Databázi knih (kniha, jejíž obálka se vám nelíbí). Mám to vydání s Aňou Geislerovou coby filmovou představitelkou Beáty. Na mi nebyla sympatická ani v knize, ani ve filmu a na té obálce už vůbec ne.
Hodně mi tu vadilo naprosté nadužívání citátů a výroků jiných autorů, ať už spisovatelů nebo někoho dost náhodného. Rušilo mě to. Vieweghův styl je pro mě takový obtížný, protože mě pořád rozčiluje - třeba když v každém odstavci kurzívou zdůrazní několik slov a já často nechápu, proč vlastně. Ale možná se to tak v devadesátých letech dělalo.
Zajímavý byl ale vhled do chodu českého školství na začátku devadesátek, kdy na jednu stranu uplynulo teprve pár let od pádu komunismu, na druhou už se učila angličtina a obyvatelstvo se "přibližovalo" k západu. Zcela nepochopitelný pro mě byl vypravěčův románek s Beátou, jeho otravná "moudrost", které ale nasazoval korunu svým hloupým jednáním. Možná to mělo působit autenticky, jakože i muži mají vnitřní démony a starají se o to, jak na ně ostatní pohlíží, ale... no, zkrátka bych to snesla sepsané jinou formou.
V neposlední řadě nemám Viewegha ráda jako člověka za jeho vystupování a chování vůči svým čtenářům či kritikům. A protože je mi jasné, že každá jeho kniha obsahuje až moc jeho, že si nedokáže stvořit nový příběh, nové postavy a odprostit se od sebe, nejspíš si od něj už nikdy nic dalšího nepřečtu. Překvapuje mě, že filmy, které podle jeho knih byly natočené, bývají často vážně dobré.