Výchova jako dobrodružství - To se v té Přírodní škole učíte na stromech?
František Tichý
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364791/mid_vychova-jako-dobrodruzstvi-to-se-v--Ks6-364791.jpg
4
12
12
František Tichý je výjimečný český pedagog. Gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Korczaka a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností. Že to není možné? Že vám to přijde jako sci-fi? Pak neváhejte a prolistujte tuto knihu. Obsahuje nejen teoretická východiska a pedagogickou teorii a praktické zkušenosti z realizace v rámci projektu Gymnázia Přírodní škola, ale i mnoho napínavých i úsměvných historek z několika desítek let práce s dětmi a mládeží.... celý text
Přidat komentář
František Tichý je úžasný člověk i pedagog. Vřele doporučuji knihu všem učitelům, studentům pedagogických fakult i rodičům. Mám velké štěstí, že moje mladší dcera na Přírodní škole studuje, a tak mohu i v reálných situacích sledovat, že to není jen šedivá teorie.....
Jedna z nejlepších knih o pedagogice, které jsme kdy četl. Obsahuje jak konkrétní rady, doporučení, doplněné o poutavé příběhy z praxe. Přečetl jsem jedním dechem, doporučuj zejména všem učitelům i rodičům.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Transport za věčnost |
| 2014 | Princ se žlutou hvězdou |
| 2022 |  Rekrut 244 |
| 2020 | Labyrint nedokončených setkání |
| 2012 | Přírodní škola - cesta jako cíl |
Nejsem ani pedagog, ani rodič, ale s dětmi tu a tam pracuji a knihu jsem dostala (přímo od autora, mimochem), tak jsem si jí přečetla. Času, který jsem tomu věnovala, nelituji. Jednak ho nebylo mnoho, jde o knihu, která se čte sama, jednak šlo o dobrou investici. Chvílemi jsem měla dojem, že tím, že jsem se dala do čtení této knihy, jsem zároveň nasedla na horskou dráhu jménem emoce. Ne jednou mi bylo líto, že jsem neměla možnost stát se přírodoškolákem, tu a tam jsem se i zasmála, ale, a to především, jsem žasla. V jednom kuse. Pan Tichý a jeho kolegové se vydali delší, ale o to náročnější cestou, jak se u nás říká, ale dobrovolně a ve víře, že ponese plody. To, že tomu tak je, je závěr, ke kterému dojde snad každý, kdo si tuto knihu přečte, a každý, kdo se s panem Tichým a jeho žáky setká. Nepatří totiž k těm, co kážou vodu a pijí víno. Káže být opravdový a je opravdový. Opravdu ;-).