Vyhnanci - akce Kulak
Miloslav Růžička
Na 120 osudů sedláků vystěhovaných v 50. letech komunisty při akci Kulak popisuje ve své knize Vyhnanci Miloslav Růžička z Vilémova na Havlíčkobrodsku. 83letému bývalému politickému vězni Miloslavu Růžičkovi se podařilo shromáždit skutečné a velice silné životní příběhy lidí, kteří se s rodinou ze dne na den museli odstěhovat z domova. Vedle příběhů a fotografií obsahuje také unikátní seznam všech 2000 selských rodin, které Státní bezpečnost a později okresní komunističtí funkcionáři v letech 1952 až 1953 vystěhovali převážně do pohraničí a majetek jim zabavili.... celý text
Přidat komentář
Asi neexistuje slovo,kterým popsat tyto komunistické zrůdy.Vládu ochlokratů a demagogů.Kniha se nečte zrovna lehce, z nespravedlnosti a křivd se ve vás vaří krev a takzvaně se vám plaší kladiva.Zvlaště, když v rodině máte stejnou zkušenost.Praděd dostal 24 let, z toho si odseděl 13 let a 10 měsíců, což se samozřejmě podepsalo na jeho zdraví.Doma mám štosy dokumentů, nad kterými člověk jen kroutí hlavou.Až někdo řekne, byť jen z legrace, že za komunistů bylo líp, tak ať si dá rovnou pár facek.Důležité je si vše připomínat a informovat mladší, aby se tato historie už nikdy neopakovala.
Vždy když čtu knihu a přemýšlím o tom, co napíšu za hodnocení, tak to hodnocení za moc nestojí. A je mi to líto, protože tahle kniha by si zasloužila super hodnocení.
Kniha je pro mě hodně osobní, i tématem i tím, že to byl poslední dárek k Vánocům, který jsem koupila babičce, která pak umřela. A já se ke knize dostala až teď. Čehož musím říct, že lituji, protože kdybych ji četla dříve, tak jsem si měla s kým popovídat.
Teď to musím vypsat sem. No, je hrůza jak jeden totalitní režim vystřídal druhý. A ten druhý se v tom prvním hodně inspiroval. Už jenom stb a gestapo, mezi které můžeme dát rovnítko. A nejenom ve významu zkratky.
Je hrozné kolik rodin komunisti zničili a nejenom rodin celou společnost. Nemáme vztah k půdě, jsme vykořenění. A nejhorší mi přišly konce příběhů, ve kterých se ukázalo, že mnohdy jim ani ukradený majetek nebyl vrácen.
Jdu si půjčit druhý díl.
Kniha, která by měla být citovaná ve všech školách. Velice smutné příběhy lidí napříč republikou, kteří neměli nikde zastání. Smutná historie naší země.
Co lidé vlastní pílí vybudovali, soudruzi vzali. Ti, co nebyli po vůli, tvrdě zaplatili a odnášela to i rodina.
Výtečně zpracovaná kniha. Pocta autorovi... Kniha pravdivě popisuje hrůzné osudy několika desítek statkářských rodin. To co někteří staletí budovali jim soudruzi během několika dní sebrali a navíc je dále ponižovali.... Hrozné a smutné! Stačí přečíst několik kapitol, abyste si udělali obrázek o minulém režimu. (Knihu jsem celou nedočetl, neměl jsem na to nervy...).
Jedna z mála knížek, kterou si opravdu pamatuji. Ukazuje zrůdnost lidské malosti, .
Akce "K" (kulak) měla zničit vesnický život v jeho po staletí fungující podobě.
Největší a nejbohatší (co se však dodnes tolik nezdůrazňuje: pokrokové, pracovité a vzdělané) sedláky měla tato akce v každé vsi přivést pod hlavičku JZD, které by mělo uvědomělé komunistické vedení.
Autor sebral výpovědi lidí, kterých se nějak akce "K" dotkla. I když slovo dotkla nevystihuje podstatu.
Když se semknou hloupé, závistivé charakterové zrůdy a ze své ubohosti udělají ctnost a měřítko, neumějí nic jiného, než zlikvidovat každého, kdo je jakkoli převyšuje. (Lidskostí, pílí, intelektem, morálkou.)
Co mě ale nejvíc v knize zasáhlo, bylo to jak se akci vykonávající orgány nijak neodchylovaly od šablony dodané svrchu.
Případ od případu, od člověka k člověku, rodinu od rodiny likvidovaly podle totožného scénáře.
Knihu není jednoduché přečíst celou, ale je potřeba si připomínat, čeho je člověk schopen, když se schová za masku vyšších cílů.
Štítky knihy
20. století Česko, Česká republika Československo 50. léta 20. století kolektivizace zločiny komunismu oběti komunismu sedláci kolektivizace zemědělstvíAutorovy další knížky
2008 | Vyhnanci - akce Kulak |
2011 | Vyhnanci II - akce Kulak |
1999 | Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska 1948-1989 |
Velmi si cením toho, že se autorovi podařilo kompilovat a sepsat tyto nešťastné životní příběhy. Nebylo jednoduché tu knihu číst a dočíst, neboť při každé další kapitole se mi svíralo srdce smutkem, zlostí a bezmocí.
Je jasné, že dvě knihy nedokáží obsáhnout všechny vykořeněné, o to víc mě jímá hrůza, kolik takových příběhů ještě bylo?