Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113591/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-pZF-113591.jpg
4
4368
4368
Román odehrávající se těsně před koncem 2. světové války. Hlavní hrdinka, Gerta Schnirch, je odsunuta spolu s dalšími brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jejich putování však končí na jižní Moravě, kde se musí zastavit pro nemoc mnoha žen a dětí. Gertě, pocházející z napůl české rodiny, se nakonec podaří zachránit. Díky nuceným pracím může zůstat v Pohořelicích i po ukončení transportů. Po znovuzískání českého občanství se hlavní hrdinka vrací do Brna, kde ji však nic dobrého nečeká. Navíc je Gerta matkou malé dcerky. Jejich společný život se bude odehrávat na okraji společnosti a otázka viny a trestu zůstane navždy nevyřešena.... celý text
Přidat komentář
Vyhnání Gerty Schnirch je těžké čtení popisující komplikovanou dobu, na kterou Češi neradi vzpomínají. Paní Tučková se vydává za příběhem a osudem brněnských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze svých domovů. Její styl psaní byl velmi zajímavý. Zpočátku mi vadilo, jak neustále přeskakovala z minulosti do přítomnosti, ale časem jsem si zvykla. Dovolím si říct, že příběh Gerty je jedním z klenotů současné české literatury, který navazuje na dílo Vladimíra Körnera.
Vyhnáni Gerty Schnirch je jedna z malá knih, na kterou nikdy nezapomenete. Budete mít touhu doslova vrazet ji do rukou každému čtenáři i nectenari, kterého potkáte.
Kateřina Tuckova je spisovatelka s ojedinělým stylem psaní a neskutečným talentem. Je ozdobou a vrcholem české literatury 21. století.
Děkuji za příběh, který na vždy zůstane v srdci každého čtenáře. Sama za sebe musím říci, že Gerta a její příběh se stal mou součástí, která nikdy nezmizí.
5/5*
Míšenci to neměli jednoduché v žádné společnosti ani době. V období konfliktů byla jejich situace ještě horší. Tato kniha je právě o tom. Gerta nikam nepatřila. Napůl Němka po otci, napůl Češka po matce. Pro Němce (vč. jejího vlastního otce) před válkou a během ní byla málo německá. Pro Čechy zase byla německá až moc i když sama se cítila a chtěla být více českou. Celý život na to doplácela a to ji poznamenalo. Je mi líto všech příkoří, které se během války i po ní děly Židům, Čechům, Němcům... Ale doba byla taková - ZLÁ. Neměli bychom soudit. Nikdo z nás neví, kolik by v sobě našel síly a jak by se v podobné situaci zachoval.
Co si budeme povídat, ono je to těžké čtení. A to nejenom pro své téma, nýbrž i samotný způsob vyprávění mi občas dávalo zabrat. Ten osud je strašný. Přesně to vystihuje tu skutečnost, že to Němci v Československu neměli nikdy lehké. Kniha která popisuje a dokonale vystihuje, kdo opravdu nesl břímě všech těch válečných rozhodnutí Německa. Bohužel jak to tak bývá na to doplácejí většinou obyčejní lidé.
Příběh Gerty ve mně zanechal silné pocity smutku a prázdna. Víc asi netřeba komentovat. I když se mi kniha četla hůře (možná kvůli stylu psaní), jednoznačně by ji každý měl mít ve své knihovně.
Kateřina Tučková rozhodně ví, jak a o čem psát. Ani jednou jsem při čtení nezapochybovala, že by u některých v knize popisovaných událostí “nebyla”. Musela jsem si posléze vyhledat historické fotky a mapy Brna a začít studovat, co se to tam vlastně tenkrát dělo. Za mě rozhodně nahoru.
Rozhodně nemůžu upřít, že by mě to dost často nenaplnilo lítostí i vztekem nad osudem jedné poloviční Němky, která se nikdy už nenaučila žít. Rána za ranou, změny režimů i neustálá nenávist vůči všem Němcům, v ní vyvolala nekonečnou beznaděj, kterou chvilkama naplňovala i mě. Bylo těžký určit na čí straně byla pravda, když jsem četla názor na rozhádání matky a dcery z obou směrů. Kdy z Gerty zbyla jen prázdná schránka, ve kterou se prakticky proměnila ještě před koncem války a prázdnota se jen prohlubovala s odsunem. I ty tři roky vrtkavého štěstí jí byly odebrány a ona se dál nořila do té hlubiny až se v ní utopila. Její dcera to shrnula nejlépe "její máma žila zcela zbytečný a nenaplněný život."
Pohled z druhé strany a vlastně ne. Jen víc takových.
Sice rozumím tomu, že se po válce Češi takhle chovali, zároveň mi to nedává smysl. Nepřemýšleli, přesto ano. Hledali viníky v národě, ne v jednotlivcích, protože jednotlivec je taková malá měrná jednotka. Raději nenávidět všechny...
Poslouchala jsem audio, které bylo načteno dobře. Jen jsem z toho místy měla pocit chaosu. Ale byl to dojemný a dobře napsaný příběh.
Sice jsem si označila jako přečteno, ale po 60 stranách jsem vzdala. Nebavilo mě to a styl psaní mi nevyhovoval.
Možné drobné SPOILERY!!!
Moje druhá kniha od K. Tučkové. Téma odsunu Němců po 2. sv. válce se přímo i nepřímo dotklo i mojí rodiny. V kuchyni u babičky visí hodiny, které jejím rodičům věnovala před odsunem jistá Anna Selner (nevím, zda píšu správně), služka, která u nich sloužila na konci války. Babička na Annu někdy vzpomíná a lituje toho, že jí z obavy (komunistický režim) neodepsali na dopis, který od ní z ciziny dostali. Babička se také zmiňuje o tom, že chalupy po Němcích si zabrala ta „největší chátra“. Ještě vypráví, že po válce Američani zezadu zastřelili několik německých důstojníků, kteří se holili u potoka pod vesnicí, když je Češi na ně upozornili. A přímo se odsun dotkl manželovy babičky, která byla ze smíšeného manželství. Po válce přišli o všechen majetek, ale zůstat mohli… V knize je mnoho momentů, které mi výše zmíněné střípky připomněly. Autorce nelze upřít, že si nastudovala mnoho o tématu odsunu, vykořenění lidí, kolektivizace, atd. … Pro ty, kteří znají Brno, musí být čtení hodně zajímavé. Nicméně mě mrzí, že ji unikl zákon č. 115/1946 a nesprávně odkazuje na amnestii prezidenta (s. 266), i když se nejedná o literaturu faktu, ale o beletrii, stejně mi to kazí dojem z četby…
Vyhnání Gerty Schnirch mi dalo mnoho podnětů k zamýšlení. Děti za války byly stále dětmi se svými touhami, starostmi, koníčky,… „Ale pak si všimla, že není jediná. Časem ji uhodilo do očí, že není sama, kdo o přestávkách čmárá na prázdné čtvrtky papíru, čte pod lavicí knížku nebo dlouhé minuty vyhlíží oknem do ulice.“ (s. 26)
Poválečná nenávist se dá pochopit, jen mě opět překvapilo, jak se najednou vztahy mezi lidmi můžou takto diametrálně změnit. Vzpomněla jsem si na knihu Bezpečná zóna Goražde, tam je také hezky popsáno, jak se sousedské vztahy přes noc změnily. Národní hrdost v takové míře, že se omlouvá i vraždění… Hodně zajímavé mi přišlo líčení toho, jak se majetek po Němcích dostával do rukou nově příchozím. Rodina Jechů je pro mne synonymum „hamižné příležitosti využívající chátry“ a při čtení některých pasáží mi bylo smutno, že se někteří Češi tahle nenávistně chovali k těm, které celý život znali… Velmi mě zaujaly zmínky o JZD (mezi prvními vstupovali ti, kteří si zabrali majetek po Němcích a sami neuměli hospodařit – s manželem jsme o tom diskutovali, prý už na to narazil i jinde, musím se vyptat babičky; plnění povinných dodávek a popis práce v kravíně působí velmi realisticky - mamka je zootechnička a babička v kravíně pracovala, takže jsem ji při práci jako dítě měla možnost sledovat), za to přidávám body…
Podnětů mi dala autorka skutečně hodně, třeba zamyšlení nad tím, jak se postavit k výchově „německých“ dětí po válce v zemi, která nemá k Němcům dobrý vztah – jako Čechy nebo nepopírat kořeny? Být takovým rodičem muselo být hodně těžké…
„Něco jako domov nemá v téhle republice žádnou váhu. Berou ho lidem za trest anebo jen tak. Prostě jen tak. Z vyšší vůle. Od stolu.“ (s. 347)
Když jsem po knize sahala, tak jsem očekávala silný emotivní zážitek. Jenže se u mě nedostavil a to jsem velmi emotivní. Musím se přiznat, že jsem se i rozhodovala, že knihu asi po 80 stránkách odložím a odskakovala jsem ke čtení posledního dílu Smrtky. Nicméně jsem ráda, že jsem ji dočetla, kvůli těm podnětům, které jsem dostala. Důvod, proč mne prakticky nijak příběh Gerty ani ostatních postav nezasáhl, vidím hlavně v tom, že na mne vyprávění působilo strašně odosobněně. I když si myslím, že se autorka snažila, právě to odosobnění odsunutých Němců překonat, ale na mě to bohužel nijak nepůsobilo. Chyběly mi dialogy, které by postavám vdechly více života a plasticity. Pokaždé když jsem knihu začala číst, tak jsem si vůbec nedokázala rychle vybavit, o čem a o kom jsem četla předtím. Tak nějak je mi to i líto, že jsem si čtení neužila a neprožila víc. Nejvíc se mne dotkla postava Helgy, která nosila mrtvého chlapečka…
Pokud vás zaujalo téma odsunu a chcete si přečíst jiný osud, doporučuji příběh o Rudolfovi Bělohoubkovi (Chomutovsko) z knihy Ještě jsme ve válce.
Další mistrovské dílo Kateřiny Tučkové. Výborně sepsané dějiny odsunu Němců z pohledu jednotlivců, které k mému překvapení nekončily po válce, ale pokračovaly k nástupu komunismu, přes normalizaci, Sametovou revoluci, devadesátá léta až po začátek 21. století. Mám pocit, že jedině Kateřina umí tak výborně zachytit prožívání, pocity a myšlenky svých postav. Celá kniha je psaná krásnou češtinou, která se tak příjemně čte po všech těch přeložených zahraničních knihách.
Doporučuji.
Další pohled na zlobu války, která rozdělila názorově manželství německo-české. V době války se staví na stranu německého národa v rodině hlavně otec se synem. Matka za války umírá a krutý osud vyhnání z domova čeká hlavně dceru Gertu i s malým dítětem. Kniha pečlivě popisuje, co prožívala Gerta, členové rodiny i ostatní jí blízcí. I když se po letech vrací zpět do rodného Brna, její život se radikálně změnil, ale ona nese následky až do konce života. Válka nese utrpení a často i nevinných lidí. Už nikdy víc!
Dala jsem si po přečtení knihy, týden času na vstřebání silného příběhu a tématu.
Kniha byla naprosto fantastická. Příběh Gerty je zachycen do všech podrobností, navíc proložen vyprávěním ostatních postav, tentokrát z jejich pohledu na situaci i na Gertu.
Celkově tu v komentářích bylo napsáno vše. Vše o vině Němců, která je nepopiratelná, o pomstě Čechů a popřejí jejich holubičí povahy...
Mně k tomu napadá snad jediné, co jsem zde nečetla, a co ve mně rezonuje stále...Na všech stranách je vždy někdo, kdo ve svém vlastním zájmu případně přesvědčení koná. Ovšem pouze lidé mu dají možnost to vše uskutečnit. A v každé době se najdou ti, kteří jí jsou úplatní. Jsou to ti, kteří ač Česi hajlovali na náměstích, najednou shodili čapku s hákovým křížem, a jako uvědomělí Češi kopali do brněnských Němců. Jsou to ti, kteří byli v STB a děsili lidi a nutili je zradit vlastní rodinu a přátele, pro osobní prostěch. A ti stejní po roce 89 seděli na radnicích....A ty stejné převlékače kabátů máme kolem sebe do dnes. A je jen na nás, jestli zapomeneme na minulost a na zvěrstva a zlo, kteří tito lidé páchali...Gerta nikdy nezapomněla...a věřila do poslední chvíle...
Za mě perfektní kniha, která mě opět o něco dovzdělala o druhé světové válce, hlavně tedy o poválečném období a situaci v padesátých letech v Československu. Velmi silný příběh. Souhlasila bych s jmenováním knihy povinnou četbou (některé školy ji mají v kánonu), přečteno jako příprava na maturitu z dějepisu a ze zájmu, na velké doporučení mé dějepisářky. Knihy o životě obyčejných lidí za druhé světové války jsou mým velmi oblíbeným tématem.
Styl psaní se mi naopak od některých hodnotitelů zde líbil, sedl mi. Nepůsobil uměle, ale velmi autenticky, měla jsem pocit, že jsem součástí děje. Mladou Gertu jsem si jako postavu oblíbila a litovala jsem ji, postupem času mě začala štvát. Po tom všem, co zažila, byla naivní až blbá (jak tu píše tami1) a taky zbytečně tvrdohlavá. Beznadějná osobnost.
Doporučuji k přečtení všem. Svou historii by podle mě měli znát všichni.
Za mě je tato kniha snad ještě o malinko lepší než Žítkovské bohyně. Chápu, proč se Gerta chovala, jak se chovala, avšak tak jak to bylo těžké žít pro ni v následující době, bylo pravděpodobně i pro ostatní těžké žít s ní. Z jejího života plyne jedno velké ponaučení. Nesžírat se. Za mě velmi silný a dost depresivní příběh. Tohle je literatura, která by se měla číst povinně na základkách!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Je mi docela smutno z toho, jak se Češi krátce po válce chovali k vyhnaným Němcům. Nevěřím, že všichni sympatizovali s Hitlerem. Na druhou stranu ale věřím, že jich mnoho během toho odsunu zemřelo, k tomu jim jistě také pomohli osvoboditelé ze SSSR. A právě tato kniha se nám snaží vylíčit osudy odsunutých Němců. A daří se jí to dobře. Určitě doporučuji si knihu přečíst.