Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4205
4205
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Působivá kniha, na kterou se nedá hned tak zapomenout. Četla se mi dobře, i když příběh je smutný.
Souhlasím s obsáhlým komentářem níže.... líčení života Gerty za války bylo velmi čtivé, ale ta poslední část (snad poslední třetina) mne už nebavila a Gerta mně spíš ležela na nervy.
Na jednu stranu velmi silná, upřímná, místy depresivní kniha, která umí čtenáře vtáhnout do děje a prožívat spolu s Gertou a ostatními všechny ty hrůzy, které se v době poválečné děly. Na druhou stranu, přes všechnu snahu jsem si nedokázal oblíbit styl psaní paní Tučkové, což mě trochu rušilo. Jak už tu zmínil kdosi přede mnou - po stránce dokumentární je to výborné, po stránce literární to - z mého pohledu - místy pokulhává.
Kniha, v níž je beletristicky zpracována tématika odsunu německého etnika z Brna na konci války, stojí každopádně za přečtení. Toto v beletrii nepříliš frekventované téma je pojato velmi sugestivně, výstižně navozuje dobovou atmosféru. Co bych za sebe knize vytkla, je zbytečně rozsáhlý časový rozptyl, který sleduje osudy hlavní hrdinky až do doby po r. 1989, avšak toto období už logicky není probráno tak důkladně a systematicky. Pak by kniha musela být ještě mnohem delší.
Kdo si potrpí na citlivá témata 2.sv. války, rozhodně by neměl vynechat tuto knihu, protože rozhodně má co nabídnout a otevírá oči. To se stalo alespoň mně. Pokud jste si byli jistí, že víte, kdo je padouch a kdo hrdina, budete nuceni pozměnit názor.
Na jednu stranu ,,Uf!", na druhou stranu jak píše Palivo - Tučková chtěla do knížky kromě války a poválečného odsunu Němců nacpat i komunismus, soudruhy, StB, šedesátej osmej rok a dopsala se dokonce až k přelomu tisíciletí. Gerta se tak poněkud stává jen čím dál míň sympatickou ilustrační figurkou válečného i poválečného dění. Což jako přiblížení historie dobrý, ale na chytlavou beletrii nic moc.
Pěkně zachycená doba poválečná. Vždy se mluví a píše o tom, jak těžké bylo období války, ale ani tato doba nebyla lehká. Rozhodně stojí za přečtení.
Opravdu skvělá kniha se zajímavým tématem.O těsně poválečné době se moc nemluví ani nepíše.Inu nebyli jen špatní Němci a stejně tak nebyli jen hodní Češi.Gerty mi bylo líto, bez ohledu na to jaké byla národnosti.
Kniha se mi četla moc dobře, i když jsem z ní malinko na rozpacích, proto nedávám plný počet hvězdiček. Líčení osudů hlavní hrdinky a její rodiny a blízkých je určitě pěkně a působivě popsané, o tom nebudu polemizovat. Trochu mi ale vadilo, že v knize není žádná předmluva nebo doslov, kde by autorka alespoň v hrubých rysech ozřejmila, co je pravda, co fikce a co se úplně přesně neví (jako např. údaje o počtu obětí – jasně, lze dohledat na internetu, jenže údaje se různí a mně by zajímalo, s čím autorka pracovala, z čeho vycházela). Byl příběh Gerty založen na příběhu skutečně žijící ženy, anebo do ní autorka soustředila osudy více osob?
Hlavní hrdince Gertě jsem zpočátku moc držela palce, aby se vše zlé v dobré obrátilo. Ústrky ovšem zažívala i později, i když se směla do Brna vrátit. Jenže jak stárla a přetrvávala v ní nenávist, přesvědčení, že jí všichni jen ubližují (nechci to zlehčovat, ale ublíženo bylo mnoha lidem všech možných národností, kteří měli rodiče, za jejichž činy nemohli), musím přiznat, že mi tím už pěkně lezla na nervy. Myslet si, že všichni jsou zlí a proti nám, si sice můžeme, jenže nejvíc tím nakonec ublížíme sami sobě a svým nejbližším. Čekala bych minimálně to, že hlavní hrdinka postupem let dojde k závěru, že to všechno, co se dělo, mělo nějaké příčiny, že i když ne ona sama, tak někteří členové její rodiny na ten neblahý pozdější vývoj "zadělali" a že nic nelze posuzovat izolovaně. Že nespravedlnost byla páchána na obou stranách a bohužel to semlelo mnoho nevinných lidí, že ona zkrátka měla obrovskou smůlu... Ale že tím, že se izoluje a na každého bude hledět jako na nepřítele, si nepomůže. Nu, nedočkala jsem se. Nejspíš to byl záměr autorky, ke konci totiž nechává promluvit již dospělou Gertinu dceru, s kterou jsem v mnohém souhlasila. O to víc mě zajímalo, zda příběh Gerty byl napsán na základě konkrétního osudu, anebo si autorka tuto v podstatě politováníhodnou hrdinku vymyslela. Mnoho lidí, kteří přežili nesrovnatelně horší události, totiž později překvapovalo obrovskou vnitřní silou a optimismem... ale nechci tvrdit, že to musí být pravidlo a že člověk nemá právo zatrpknout.
Ještě mě zarazila jedna věc – snaha vylíčit ústy hlavní hrdinky poválečné Brno jako ošklivé město, kde vše, co stálo zato, bylo zbořeno, kde převládá šeď – v ulicích, ve tvářích lidí (po pravdě, na neustálé vyjádření o šedi v našich městech, životech, atd. v souvislosti s obdobím před rokem 1989 už jsem notně alergická, já měla krásné barevné dětství a fakt nevím, kde mnozí ti, co tehdy ještě ani nežili, všechnu tu údajnou šeď viděli či zažili), kde není dostatek zábavy, kde nádraží je vylidněné (ta zmínka se týkala tuším 2. poloviny 60. let – doby, kdy do Brna do školy dojížděla moje máma a která popisuje, jak nádraží bývalo narvané a co všechno ve městě bylo... rozhodně z jejího vyprávění nevypadá jako šedé a nudné město). Ty čtenáře, kteří Brno neznají, chci ujistit, že v centru a jeho okolí je řada krásných historických budov, které rozhodně vznikly dávno před 2. světovou válkou, tedy opravdu nebylo vše zbouráno. Samozřejmě v posledních letech dostaly mnohé z těch domů novou fasádu a vypadají veseleji, pokud je tedy někdo už nestačil posprejovat. Vzpomínám si, jak mě před lety navštívila kamarádka z Německa, která nesmírně obdivovala historické domy v místech, kde jsem si jich já do té doby ani nevšimla (přitom sama pochází z města se spoustou historických památek). Musela jsem dávat pozor, aby ji nepřejelo auto, protože ulicí s běžným provozem, kde není pěší zóna, šla s očima upřenýma vzhůru na výzdoby domů, kde každý je naprostý originál.
Styl psaní Kateřiny Tučkové je jedním slovem úžasný. Jasně, barveně a bez patosu. Historie prolnutá s fikcí. A poměrně závažné téma, o kterém by se mělo mluvit, ale nemluví
Na Vyhnání Gerty Schnirch jsem se celkem těšila. Zajímavé téma o kterém se chcete dozvědět víc. Kniha jako taková není špatná, osobně mi jen nesedí styl psaní paní Tučkové.
Téma, které je velice opomíjené, ale rozhodně by nemělo zapadnout. Kolektivní vina a válka z druhé strany. Cením si především dokumentární hodnoty díla, ale upřímně - literárně mě příliš nenadchla.
Kniha o tom, že nic není černobílé. A že válku vždy odnášejí ti nevinní, ať už na jedné nebo na druhé straně. K tomu příběh Gerty, která už od útlého věku neměla jednoduchý život, navíc zkomplikovaný tím, že vlastně nikam nebyla zařaditelná. Němci ji brali jako Češku a Češi jako Němku.
Velmi silná kniha, která je navzdory zpracování skutečně těžkého tématu napsaná poutavě, zajímavě a fakticky správně. Přestože se jedná o román, člověku nenásilnou formou rozšíří obzory. Rozhodně stojí za přečtení.
☆ Ojedinělé zpracování poválečného tématu, kde nejsou řešeny jen koncentrační tábory, ale také věci, které se děly kolem ...
☆ Děkuji za možnost vžít se do vnímání dalších postav z románu, nejen Gerty! To člověku hned ukáže jiné rozměry ...
Nevím, zda je to mou menší "čtenářskou krizí", ale kniha se mi četla pomalu, chvilkami mě dokonce nudila a moc jsem se těšila, až skončí.
Příběh je jinak skvělý, zajímavý, ale přesto (s odstupem měsíce) musím hodnotit 3*.
Čekala jsem,abych sepsala nějaký souvislý komentář. Nejde to. Mísí se ve mně soucit, zlost, bezmoc... Jak můžeme tohle všechno odčinit? A kterou z těch všech věcí a za koho se cítím "vina" nejvíc? Kateřina Tučková touto knihou udělala neuvěřitelnou práci pro popularizaci bolestné historie. Každý týden se pohybuji Brnem, to vědomí při pohledu na domy na Cejlu... Přečtěte si Gertu, čím více lidí bude vědět,tím menší je riziko,že uděláme podobné chyby znovu. Velmi doporučuji i knihu Fabrika.
SPOILERY:
Jednu chvíli jsem si říkala, že se autorka nemusela vracet k vedlejším příběhům, že to knihu zbytečně prodlužuje a čtenáře začíná nudit... Naopak! Příběhy ukázaly jak rozsáhlý a různorodý dopad měly na osudy lidí válka, odsun a nakonec i socialismus.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha odráží životy německých komunit v Brně. Pro lidi z Brna jsou názvy ulic v němčině či ukazování Gertiných cest velmi zajímavé. Gertin život je od začátku pěkně líčen. Ke konci je ale dějová linie hodně smrštěná tím, že zde autorka chtěla poukázat i na komunismus. Kniha je mi přesto moc líbila a řekl bych, že ukázala válku v trošku jiném úhlu pohledu