Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4291
4291
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Kniha s těžkým tématem, která ve mě vyvolávala marnost s každou další kapitolou a otevřela mi obzory, že každá strana má dvě mince. Prozatím jsem 2. světovou válku brala jako zlo Němců na ostatních, což se teď obrátilo. Kniha je napsaná poutavě, zabrání pohledu od několika postav je obohacující a poskytne rozhled v situaci.
Mám rozporuplné pocity - na jednu stranu spousty pro mne zajímavých a užitečných informací (které zaplnily mé hluboké mezery ve vzdělání), za jejichž zpracování si autorka zaslouží můj obdiv (vůbec by mě nenapadlo, že nadržuje Němcům, jak zde někdo psal; že je to vyprávěno z pohledu Němky? - no a co jako?), na stranu druhou - tak silné téma a tak unylý text... až to hraničilo s literaturou faktu. Asi jsem moc náročná či co, ale dovolím si kacířskou poznámku: autorský styl paní Tučkové mi přijde takový těžkopádný...
Kniha je opravdu těžké čtení a zanechala ve mě silný pocit smutku a prázdna.
Nicméně Kateřina Tučková odvedla opět skvělou práci. Za jejími knihami je vidět obrovská znalost tématu až člověku skoro připadá, že u těch událostí byla. Odsun Němců po válce a další mapování jejich životů zpracovala autorka opravdu skvěle, i přesto jak strašně těžké je to téma a ukázala, že opravdu nic na světě není černobílé.
Velmi silný, místy až syrový příběh. Katarze, jíž jsem se po přečtení Žítkovských bohyní nedočkala, přišla až zde, díky za to. Nikdy jsem nevěděla, jak to s odsunem Němců vlastně bylo, ani jsme nezažila předválečné, německé Brno. Jsem ráda, že tahle kniha vznikla, a že jsem se díky ní dozvěděla spoustu věcí. I takových, které nejsou vůbec příjemné a na které by se nemělo zapomínat.
Silná kniha. Odsun Němců je téma, které mě, rodačku ze Sudet, osobně zasahuje a zajímám se o ně. Vyhnání je výtečně zpracována beletrie s nepříjemně historicky reálnými kořeny ve skutečných událostech. Ano, děj je syrový a brutální, ale snad ještě víc mě zasáhla linie vztahu mezi matkou-dcerou-vnučkou, na kterém se nemilosrdně podepsaly ony poválečné události.
Několikrát jsem uvažovala o tom knihu odložit.Drsné vyprávění o vyhnání němců z Československa.Sama musím uznat že se ve mě mísilo hned několik pocitů,od zhnusení,pochopení,zděšení a úlevy že nemusím v té době žít.Velmi syrová a emotivní kniha,v druhé půlce poněkud opadlo nadšení,trochu mě to místy nudilo,proto ubírám hvězdu.Paní Tučková přesto píše skvěle.
Je mi docela smutno z toho, jak se Češi krátce po válce chovali k vyhnaným Němcům. Nevěřím, že všichni sympatizovali s Hitlerem. Na druhou stranu ale věřím, že jich mnoho během toho odsunu zemřelo, k tomu jim jistě také pomohli osvoboditelé ze SSSR. A právě tato kniha se nám snaží vylíčit osudy odsunutých Němců. A daří se jí to dobře. Určitě doporučuji si knihu přečíst.
Vyhnání Gerty Schnirch je těžké čtení popisující komplikovanou dobu, na kterou Češi neradi vzpomínají. Paní Tučková se vydává za příběhem a osudem brněnských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze svých domovů. Její styl psaní byl velmi zajímavý. Zpočátku mi vadilo, jak neustále přeskakovala z minulosti do přítomnosti, ale časem jsem si zvykla. Dovolím si říct, že příběh Gerty je jedním z klenotů současné české literatury, který navazuje na dílo Vladimíra Körnera.
Vyhnáni Gerty Schnirch je jedna z malá knih, na kterou nikdy nezapomenete. Budete mít touhu doslova vrazet ji do rukou každému čtenáři i nectenari, kterého potkáte.
Kateřina Tuckova je spisovatelka s ojedinělým stylem psaní a neskutečným talentem. Je ozdobou a vrcholem české literatury 21. století.
Děkuji za příběh, který na vždy zůstane v srdci každého čtenáře. Sama za sebe musím říci, že Gerta a její příběh se stal mou součástí, která nikdy nezmizí.
5/5*
Míšenci to neměli jednoduché v žádné společnosti ani době. V období konfliktů byla jejich situace ještě horší. Tato kniha je právě o tom. Gerta nikam nepatřila. Napůl Němka po otci, napůl Češka po matce. Pro Němce (vč. jejího vlastního otce) před válkou a během ní byla málo německá. Pro Čechy zase byla německá až moc i když sama se cítila a chtěla být více českou. Celý život na to doplácela a to ji poznamenalo. Je mi líto všech příkoří, které se během války i po ní děly Židům, Čechům, Němcům... Ale doba byla taková - ZLÁ. Neměli bychom soudit. Nikdo z nás neví, kolik by v sobě našel síly a jak by se v podobné situaci zachoval.
Co si budeme povídat, ono je to těžké čtení. A to nejenom pro své téma, nýbrž i samotný způsob vyprávění mi občas dávalo zabrat. Ten osud je strašný. Přesně to vystihuje tu skutečnost, že to Němci v Československu neměli nikdy lehké. Kniha která popisuje a dokonale vystihuje, kdo opravdu nesl břímě všech těch válečných rozhodnutí Německa. Bohužel jak to tak bývá na to doplácejí většinou obyčejní lidé.
Příběh Gerty ve mně zanechal silné pocity smutku a prázdna. Víc asi netřeba komentovat. I když se mi kniha četla hůře (možná kvůli stylu psaní), jednoznačně by ji každý měl mít ve své knihovně.
Kateřina Tučková rozhodně ví, jak a o čem psát. Ani jednou jsem při čtení nezapochybovala, že by u některých v knize popisovaných událostí “nebyla”. Musela jsem si posléze vyhledat historické fotky a mapy Brna a začít studovat, co se to tam vlastně tenkrát dělo. Za mě rozhodně nahoru.
Rozhodně nemůžu upřít, že by mě to dost často nenaplnilo lítostí i vztekem nad osudem jedné poloviční Němky, která se nikdy už nenaučila žít. Rána za ranou, změny režimů i neustálá nenávist vůči všem Němcům, v ní vyvolala nekonečnou beznaděj, kterou chvilkama naplňovala i mě. Bylo těžký určit na čí straně byla pravda, když jsem četla názor na rozhádání matky a dcery z obou směrů. Kdy z Gerty zbyla jen prázdná schránka, ve kterou se prakticky proměnila ještě před koncem války a prázdnota se jen prohlubovala s odsunem. I ty tři roky vrtkavého štěstí jí byly odebrány a ona se dál nořila do té hlubiny až se v ní utopila. Její dcera to shrnula nejlépe "její máma žila zcela zbytečný a nenaplněný život."
Pohled z druhé strany a vlastně ne. Jen víc takových.
Sice rozumím tomu, že se po válce Češi takhle chovali, zároveň mi to nedává smysl. Nepřemýšleli, přesto ano. Hledali viníky v národě, ne v jednotlivcích, protože jednotlivec je taková malá měrná jednotka. Raději nenávidět všechny...
Poslouchala jsem audio, které bylo načteno dobře. Jen jsem z toho místy měla pocit chaosu. Ale byl to dojemný a dobře napsaný příběh.
Sice jsem si označila jako přečteno, ale po 60 stranách jsem vzdala. Nebavilo mě to a styl psaní mi nevyhovoval.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha se zajímavým námětem, jež ve mně zanechala rozporuplné pocity.
Na jednu stranu to bylo zajímavé čtení. Z hlediska faktických informací nelze Tučkové nic vytknout. Všechno si opravdu pečlivě nastuduje a projde, než začne psát. Ke všemu je skvělé podívat se na tyto události také z pohledu Němky. Nepřijde mi to jako nadržování, člověk by se ale zkrátka měl zamyslet nad tím, jak dané události vnímala druhá strana. Nikdy neexistuje jen jeden pohled. Za toto má u mě Tučková body navíc. Samotný příběh je skvělý a vylíčení pocitů hlavní hrdinky je věrohodné. Gerta ve skutečnosti celý život promarnila, což je v závěru to smutné zjištění. Lpěla na minulosti a nemohla naplno prožívat současnost.
Jiné to už ale bylo u zpracování. Na střední škole jsem četla Žítkovské bohyně a od té doby jsem už zapomněla, jak těžce mi styl Tučkové vlastně nesedí. Kolikrát jsem se v textu ztratila! Její přímá řeč a nečekané změny osob mě často mátly a já se musela vracet, abych si uvědomila, do čí mysli teď vlastně nahlížíme nebo kdo mluví. Z tohoto pohledu pro mě byla kniha hodně náročná. Styl psaní mi zkrátka těžce nesedí a nemohla jsem se díky němu do příběhu více ponořit.
Přesto je kniha svým způsobem obohacující, i když patrně z hlediska, jaké si ne každý připustí.