Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4336
4336
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Na střední školu jsem chodil v Rakousku. Náš učitel dějepisu jednou při hodině trochu vypadl z role. Probírali jsme poválečný vývoj v Evropě. On se nechal unést a emotivně nám líčil, jak byl jako malý hoch se svou rodinou v létě 1945 vyhnán z jižní Moravy do Rakouska - přišli o všechno, museli snášet nelidské útrapy.
Hlas se mu chvěl, viditelně s ním cloumal hněv a rozhořčení nad tím příkořím, v očích měl slzy. Já a moji spolužáci jsme byli všichni šokovaní a zaražení. Pamatuji se, že ve třídě šlo slyšet spadnout špendlík, jak nikdo ani nehlesl. Navíc bylo zjevné, že se při líčení těch neblahých událostí obracel ponejvíce na mě. Vím, že to nemyslel zle a osobně proti mně jako Čechovi, jen prostě podlehl emocím a měl potřebu to takto drsně a otevřeně sdělit. A očividně hlavně mně, protože předpokládal, že o tom jsme se v České republice na základní škole neučili.
Já jsem mu to měl tenkrát za zlé, ten jeho výstup. Měl jsem pocit, že mi bylo vyčítáno něco, co se mnou nemá nic společného, za co nijak nemůžu. Cítil jsem se zahanben a ponížen.
Ale ke své ostudě a k ostudě českého školství musím přiznat, že jsem o této kapitole naší historie do té doby skutečně neslyšel. Byl rok 1995.
Když se mi nedávno dostala do ruky kniha Kateřiny Tučkové, vzpomněl jsem si na našeho nebohého učitele. Ne, opravdu to nebyla moje vina, co se po květnu 1945 českým Němcům stalo, ale nějak mi došlo, že je to můj úkol a úkol nás všech, aby se o tom vědělo. Aby se na to nezapomnělo. A aby se taková zvěrstva a bezpráví už nikdy nemohla opakovat.
Kateřina Tučková napsala skvělou knihu, která dobře popisuje a vystihuje atmosféru doby. Říkám si, že by to snad měla být i povinná četba.
Navíc se mi opravdu líbí její styl. Čte se to velmi dobře, ale přitom ne zcela snadno. Člověka to nutí se trochu soustředit. Často nová kapitola začíná jakoby uprostřed nějakého děje, který čtenář zprvu nechápe, a kolikrát s novými postavami na scéně, a teprve postupně se dobírá toho, co a proč se stalo a o kom je vlastně řeč. Zkrátka líbilo se mi, že mi děj nebyl servírován jednoduše jako na stříbrném podnose, ale musel jsem se k jeho pochopení trochu dopracovat.
Pro mě opravdový skvost novodobé české literatury.
Síla. Tohle by měla být povinná četba, nejenom kvůli vylíčení poválečného vyhnání Němců, ale i pro vylíčení padesátých let v Československu. Styl, kterým je knížka psaná, není úplně jednoduchý, ale je ohromně autentický.
Kniha nebyla špatná, ale neseděl mi styl jakým je napsaná. Osudy několika odsunutých žen z poválečného Brna se mi pod kůži nedostaly - škoda, mohla to být krásná knížka.
Knížka plná silných emocí...pohled na zvěrstva války i z té druhé strany. Těžko si představit, že něco takového bylo vůbec možné....bohužel bylo...i když mi úplně nesedl styl psaní, knížku jednoznačně doporučuji!!!
Působivý a čtivý příběh, který se snaží o nejednostranný a objektivní náhled dějin. A daří se to.
Působivý příběh plný smutné historie. Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že Češi byli jen utlačovaní chudáci, kteří mají čisté ruce - nemají a dopustili se také mnoha zločinů na lidech, kteří nic nezavinili.
Zajímavé bylo také "převlékání kabátů" z pohledu nezávislého pozorovatele.
Smutný osud Gerty Schnirch byl dojemný, strnulý a beznadějný, přesto na konci kniha nadějně ožívá díky Blaničce, která vnese optimismus a svobodu, která je nezatížená křivdou historie.
Příliš kruté zacházení při odsunu německých obyvatel z Brna a okolí, poté zatajování o skutečných obětech. Na druhé straně azyl pro několik naprosto vyčerpaných žen v prosté chalupě stařenky Zipfelové, následný návrat do rozbitého Brna, šikana dětí ve škole, naprostá ztráta naděje na normální život. To vše vypovídá autorka tak citlivým a věrohodným jazykem, jako bychom byli součástí všeho toho dění. Vzpomněla pár řádky i svého otce, výtvarníka Kamila Lhotáka. Krásná a nezapomenutelná kniha. P.S. Omluva. Mezi autorkou a mnou uvedeným výtvarníkem K. Lhotákem se nejedná o příbuzenský vztah.
Delší dobu jsem pokukoval pro knihách od Kateřiny Tučkové. Nepochyboval jsem, že každá její kniha je velmi kvalitní literatura, ale měl jsme obavu, že to bude moc "těžké" čtění. Omyl, kniha je strhující...Doporučuji a chystám se na další.
Tak tato kniha se mnou pěkně zamávala. Tak rozdvojené pocity jsem dlouho neměla. Chápu, že lidé vraceli stejnou mincí po hrůzách co zažili, ale zároveň se ptám. Proč? Proč nedokázali rozlišit, proč byli jako oni, proč v sobě nenašli víc lidskosti.
Takže pro mě silné téma. Kniha se i přes ty hrůzy, čte dobře. Jen někdy jsem toho měla dost a musela jsem ji odložit. Znovu ji asi číst nechci, ale v knihovně si ji nechám a určitě doporučuji ke čtení.
Kniha která vás nenechá spát. Je neuvěřitelné že tohle jsou naše dějiny. Za řádila bych do povinné četby.
Dlouho nedostanu z hlavy. Zařazena na čestné místo v mé knihovně vedle Cejchu a Hany.
Tak tohle bylo fakt silné. Vůbec jsem netušil o téhle kapitole našich dějin a musím říct že mě to všechno co se dálo opravdu velmi šokovalo. Příběh je samozřejmě smyšlený ale postavený na reálných zkušenostech lidí, kteří autorce své hrůzné zážitky a otřesné vzpomínky předávali. Myslím že to tehdy ve skutečnosti bylo mnohonásobně horší a děsivější a vůbec nechápu jaké strašně zvěrstva jsou lidé schopni spáchat. Je hrozivé to jenom číst natož si představit že se to skutečně dělo. Neuvěřitelné a nepochopitelné... Rozhodně stojí za přečtení aby si člověk aspoň trošku uvědomil jak úžasné štěstí máme že tohle nemusíme prožívat. Velmi silný příběh a perfektní zpracování. Moje druhá autorčina kniha a opět 100%
Moje první kniha na téma 2.sv.válka z pohledu " druhé strany ". Tenhle příběh z hlavy jen tak nevyženu. Cítila jsem se podobně jako po zhlédnutí Habermannova mlýna....
Kniha mapuje osudy němky Gerty běhen a po 2. světové válce. Hrozný pochod smrti, nucené práce v Perné i její pozdější život za komunismu v Brně. Silné téma a také skvělé zpracování. Jen hrdinka mi byla krajně nesympatická. V některých situacích, po všem co prožila, mi přišla naivní až blbá.
Nevím proč, ale nějak mě tahle kniha nechytla, přitom Žítkovské bohyně byly naprosto famózní.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, ale nepodařilo se mi do ní začíst, prostě mě nechytla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Ano, ve válkách se dějí hrozné věci, které způsobují další hrůzu. To nejhorší, co se skrývá v lidech, se dere na povrch.
Část knihy navíc velmi rezonuje s jedním mým úporně se opakujícím snem - situaci Gerty, která vyhnána přebývá na venkově bez práva, bez budoucnosti, jen ze soucitu některých místních. Nevzpomínám si, že by se mi nějaký autor takto dokázal dostat pod kůži.