Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4281
4281
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, který mne donutil vylézt z pod peřiny a jít se procházet nočním Brnem s hlavou plnou myšlenek.
Chci moc poděkovat paní spisovatelce za skvělé podání pocitů a osudů Němců, které se mě samotné jako potomka neodsunutých Němců dotýkají. Tahle kniha mi pomohla zase trochu víc porozumět svým předkům, kteří bohužel již nežijí, aby mi své zážitky sami popsali...
Velice silná kniha, která je o odsunu Němců, ale nejen o něm. Je o mnoha věcech a já jsem tam především prožívala tu bolest, s jakou jsou osudy lidí ničeny soukolími dějin, soukolími systémů a rozhodnutí, která se dějou někde úplně jinde. Sice je o válce již mnoho knih, ale tahle je naše, česká, tohle se dělo za humny, je to bolest naší země. Detailně ukazuje něco, co si člověk jen stěží umí představit, bestialitu člověka k člověku, co se může stát, jak lidé mohou zešílet, jak křehká je slupička naší denní samozřejmosti. A pak přijde socialismus a znova soukolí, znova se vše mění a převrací a pokud člověk nechce nic menšího, než spravedlnost a pravdu, nezadržitelně v systému trpí. Dá se říci, v každém systému, asi. Po dočtení jsem měla pocit, že ani nemůžu vyjít ven, že tam na mě z každého rohu musí koukat nějaká nespravedlnost a utrpení, že šlapu po kostech těch přede mnou. Že svět roste na utrpení jiných. Knihu by měly číst středoškoláci jako povinnou četbu, protože to je koncentrace nejen válečné literatury, ale i studie režimů jako takových a lidské povahy. Podobně intenzivně na mě zapůsobily třeba ještě Trampoty pana Humbla, taktéž geniální kniha, která vás provede různými režimy, i když tedy z jiného újlu pohledu, z toho vítězného. Ale to bych odbíhala. Gerta je bych řekla přes všechny lajky a body stále spíše nedoceněná kniha ve své šířce. Možná kdyby název zněl: Semletí Gerty Schnirch 20. stoletím, bylo by to přesnější. Ale chápu, že přeci jen ten brněnský odsun je v knize klíčový. Děkuji zkrátka za tuto knihu, Kateřino...
Nádherně napsaná kniha, s dokonalým vykreslením snad všech typů lidských povah. Běžně čtu knihy s válečným tématem nerada, ale tedy jsem se nemohla odtrhnout. Kapitoly psané z pohledu různých osob knihu ozvláštnily a pak si samozřejmě přidalo i to, že velká část se odehrávala v Brně, kde jsem nějakou dobu žila, takže jsem si dokázala představit, kde se zrovna děj odehrává.
Velice zajímavá kniha. Vždy mě jako rodilého Brňáka zajímaly otázky, co se stalo a kde jsou tito brněnští Němci. Jsem sice mnohem mladšího ročníku, ale z doslechu jsem věděl, že byli hromadně všichni transportováni. Ale to za jakých podmínek, jsem opravdu netušil. Tato skvělá sonda do válečného i povaléčného Brna včetně brněnských staveb a míst, které již neexistují, příp. byly zcela jinak upraveny, mi moje otazky zodpověděla. I když vím, že Gerta je čistě fiktivní osoba, vyprávění o ní je dost uvěřitelné. Autorka opravdu velmi pečlivě vetkala její příběh do válečné a poválečné doby.
Nevím proč, ale mně ti asimilovaní předváleční Němci tu v Brně nějak teď chybí. Místo nich v těch jejich luxusních domech a činžácích bydlí cikáni, kteří tehdejší těžce vybombardovanou brněskou čtvrť ještě více vybydleli a zdevastovali. Kdoví, jak by to tu teď bylo, nebýt války a následných krutých let. Jestli by se i nadále tito Němci nad českou většinou povyšovali a pohrdali jí.
To, co mě po poslechu této knihy napadlo jako první, jsou slova Josefa Švejka (Jaroslava Haška): "Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo. Maul halten und weiter dienen!"
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu výborně načtenou paní Vilmou Cibulkovou a mohu jen doporučit.
--SPOILER--
Docela mě překvapilo, že Barbora (dcera Gerty) nebyla nějak zdegenerovaná, když měla za otce vlastního dědu.
Kateřina Tučková je moje oblíbená autorka, každá její kniha je pečlivě propracovaná, plná historických faktů. Téma velmi citlivé.
Knihu jsem začal číst jednak proto, že dané téma mě zajímá a také proto, že žiju v Brně, takže i místem děje byla pro mě kniha lákavá.
O samotné knize bylo zde napsáno hodně ,takže snad jen několik pocitů/poznámek, které ve mě po přečtení zůstaly:
- každému se s troškou "smůly" může stát, že ho dějiny semelou a on s tím neudělá naprosto nic
- za každým člověkem je nějaký individuální, někdy až neskutečný příběh (v tomto případě spíš prožité zlo). A když občas poznáme někoho, kdo se chová z našeho pohledu divně, nikdy nemůžeme vědět, co a proč ho k tomu vede, co prožil, co ho zformovalo. A dokud to nevíme, neměli bychom ho moc hodnotit nebo odsuzovat. Četl jsem tu komentáře o tom, že Gerta byla ke konci čtenáři už vyloženě protivná. Bez znalosti jejího osudu to platí zcela určitě, ovšem s touto znalostí se asi nelze než nedivit a chápat její chování. Barbora pro změnu znala matku jen jako "ledovou královnu" a tím se jí do značné míry zprotivila. Z vnějšího pohledu by člověk nevěděl, proč tak trochu nesnáší svojí matku, ale se znalostí kontextu a osudů se není co divit. Suma sumárum, ani jedna nedokázala potlačit svojí "historii" a přenést se přes ní (možná Barbora až ve chvíli, kdy matka umírala). Normálně bych napsal něco jako "je potřeba spolu mluvit", ale tady v tom případě je pro mě Gerta přesně ten člověk, u kterého chápu, proč nemluvila.
- jakmile je na nějakou skupinu pohlíženo jen na základě vnějšího znaku (Němec, žid, cikán, na tom nesejde), jsme na nejlepší cestě k obrovskému průseru. Jediná cesta je tedy "neházet do jednoho pytle". Ale všichni víme, jak je to někdy těžké. Snad aspoň s vědomím historie a toho, co se tu odehrávalo (a nejen po válce) se každý dokáže sám sobě a tomuhle (mám pocit, že tak trošku přirozenému) chování ubránit a postavit..
V každém případě tuhle knihu mohu jen doporučit k četbě i lidem (a možná právě a hlavně těm), které dané téma nezajímá z hlediska historie, ale hledají silný příběh.
Dlouho jsem se bála tuhle knížku číst. Naštěstí jsem zjistila, že nebyl důvod a že ikdyž je o krutých skutečnostech naší minulosti, tak je to ale napsané lidsky. Rozhodně je to za 5*
Přijde mi to jak pořad na neděli ve 20:00 na čt1, nenadchne, neurazí, hvězda nahoru za téma, které vybočuje z konvenčního židovského utrpení za 2. světové války.
Jak jsem tak o této knize přemýšlela, došlo mi, že to byla jedna z nejzásadnějších knih, které jsem v roce 2018 četla. Při hodině dějepisu (ať už na základce, nebo na střední) je událost, o které kniha pojednává - tedy vysídlení Němců z Čech -, shrnuta prakticky jen jednou poznámkou. Žák se nezamyslí, jak to asi probíhalo a už vůbec ho nenapadne, že to mohlo být takhle odporné, těší se, až konečně zazvoní na konec hodiny a toto téma bude konečně ukončeno. Já o tom totiž také moc neuvažovala a právě proto jsem neskutečně vděčná, že jsem se do knihy i přes všechny pochyby pustila. Otevřela mi oči, vyprávěla mi zásadní část naší historie a docela pěkně si to pohrávalo s mojí hlavou - prakticky jsem Němcům a nám Čechům rozuměla, nesnášela je a bylo mi jich líto a to třeba v jednu stejnou chvíli.
Gertu jako hlavní hrdinku jsem si nedokázala oblíbit. Ale dokázala jsem ji litovat, protože za celých čtyři sta stran se jí prakticky nepřihodilo nic opravdu dobrého. Říkala jsem si, kdy se situace obrátí, kdy se to začne lepšit, ale nestalo se tak nikdy. Proexistovala svůj život, který byl plný utrpení a jen málo radosti.
Děsivý příběh, unikátní pohled z "druhé strany"... Asi si nedovedu představit žít v době války... dnes se máme jako prasata v žitě a možná by tyto knihy měly být povinnou četbou, aby si to více lidí uvědomilo..
Ale jo, dám tomu plný počet, Tučkovou mám ráda, Gerta se mi líbila, jak téma znásilnění otcem, tak odsun Němců a poukázání na barbarismus Čechů...nesmírně kontroverzní téma, se kterým každý nevyleze, protože Češi mají ten svůj odpor k Němcům od války v sobě zakořeněný. Ano, je pochopitelná nenávist obecně k těm, kteří posílali tisíce lidí do koncentráků. Ale zas je to všechno o jednotlivcích...prostě Tučková je jednička, že se pouští do věcí, o kterých lidé nechtějí psát...očernit Čechy v tomto tabu tématu je odvaha a velká výzva! Proto ten plný počet...A taky za to, že Gerta zůstala zatrpklá až do konce života a já v tom vidím vlastní babičku, která se nikdy nedostala přes rozvod a pořád dokola nenávidí svět...takže reál jak vyšitý
VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH
Před pár lety jsem byla na divadelním představení (v našem brněnském HaDivadlu:-)) a neskutečně moc se mi to líbilo. Roky uplynuly a já se konečně pustila i do knižní předlohy. Ufff... Myslím si, že máme být na co hrdí, Kateřina Tučková vytvořila knihu, která vypráví nejen silný příběh, ale i historii jako takovou. Myslím si, že každému čtenáři tak trošku otevře oči a seznámí ho s částí dějin druhé světové války, o které se tolik nemluví a neví... Kateřina se pustila do tématu (lehce) kontroverzního a dle mého ho zpracovala výtečně. Odsun Němců asi navždy zůstane takovou temnou částí historie. Po přečtení jsem se dívala na mnoho dokumentů a o tématiku se hlouběji zajímala. Je to hodně složité. Asi to bylo nevyhnutelné, ale špatně provedené.. Schytali to často (a většinou) nevinní lidé, třeba jako Gerta... Celou tuto situaci skvěle shrnuje název druhé části: "Když se kácí les lítají třísky".
U čtení Gerty jsem často vzpomínala na film Habermannův mlýn (mimochodem doporučuji), který jsem letos viděla poprvé a musím říct, že ten konec mě celkem psychicky rozložil a nebo přinejmenším aspoň polo-rozložil.:-D Takže pokud jste ho neviděli a o druhou světovou válku se zajímáte, určitě se na něho podívejte.. Jsem si jistá tím, že jsem ho neviděla naposledy..Líbilo se mi, co řekl Karen Roden- že to není o tom, zda je člověk Čech nebo Němec, že je to o charakterech lidí... Je to pravda. A díky tomu je to vlastně pořád aktuální, což je děsivé...
Gerta jako taková je hrdinka, u které si nejsem jista tím, zda si ji čtenář dokáže oblíbit natolik, aby s ní ve všem souhlasil a fandil ji. Na jednu stranu k ní samozřejmě cítíte lítost, na stranu druhou ona je tak strašně zahořklá.. opravdu v knize je hodně cítit pocit vyhoření, ta obrovská nespravedlnost a zkažená budoucnost. Příběh se odehrává v průběhu mnoha a mnoha let - jde o desítky let - takže prožijete nejen druhou světovou válku, ale třeba i nástup socialismu a dál... Což bylo zajímavé. Mě ze všeho nejvíc samozřejmě bavila válka - hlavně ten samotný odsun Němců...
Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která ve Vás vyvolá otázky a dokáže člověka donutit zamyslet se nad určitými věcmi.
Je to kniha těžká, řeší závažná témata a ukazuje, že někdy už prostě není cesty zpátky...
Co se týká české tvorby a prostředí druhé světové války, u mě stále vede Hana, ale Gerta byla taky super!! Jsem ráda, že jsem si ji přečetla..:-)
Beznaděj, bída, zoufalství, utrpení, zlo a zloba. Opět jedno přespříliš nelehké čtení. Při čtení osudů odsunutých sudetských Němců, převážně žen, dětí a starých lidí německého, česko-německého či dokonce jen českého původu, z tehdejšího poválečného Brněnska, ihned jsem si vybavila knihu obdobné vysoké kvality a významu, tedy příběh Gity Lauschmannové z knihy Peníze od Hitlera od Radky Denemarkové. Obě díla jsou stejně výjimečná, obě přibližují tytéž události kolem odsunutých Němců v rovině osobních životů i dějin národa, na které bychom někdy raději zapomněli, a přece jsou zcela odlišně pojatá. Tučková, často více faktograficky, než literárně, nelíčí toliko komorní příběh jedné osoby či rodiny, která se stala nevinnou obětí doby, lidské msty a chamtivosti. Souběžně s životním příběhem Gerty Schnirchové se zaobírá hned několika osudy odsunutých německých rodin, které nacismus buď mlčky tolerovaly, nebo během něho udělaly kariéru, či jej dokonce podporovaly.
Obě autorky nám připomínají jedno a totéž. Co se stalo, nedá se odestát. Bez odpuštění a smíření nový začátek stěží nastane. Je patrné, že vztah mezi Čechy a Němci se ani po více jak šedesáti letech ještě zcela nezahojil. Proto se musíme vracet do minulosti, nepolevovat a mapovat skutečný stav věcí.
„Ta doba umožnila oběma stranám chovat se nelidsky. Proto není možné vidět jen válečné zločiny nebo naopak jen mstu za ně. Jsou to spojité nádoby“, říká autorka v jednom z rozhovorů nad knihou.
To budu vstřebávat ještě dlouho...
Děkuji paní spisovatelce za tak silný příběh. Překvapilo mě, jak málo z toho jsem věděla, jak málo se o tom mluví, jak málo se o to učí...
Děkuji čtenářské výzvě, díky které jsem po knize v knihovně sáhla.
Kniha je rozdělena 4 časových pásem, z toho první 2 jsou úžasná a máte pocit, že knihu nemůžete odložit, je to hodně emotivní a smutný příběh, bohužel, další 2 pásma jsou nudnější a slabší, na jednu stranu si říkám, že kdyby autorka ty 2 pásma popsala na 2 stránkách bylo by to lepší. Ale i tak knížku doporučuji ke čtení.
Knihu lze označit za mistrovké dílo a to i přes to, že z ní čiší zoufalství, beznaděj, vyhoření lidskosti. ačkoliv snesu hodně, vraždy hlava nehlava, vydírání, mučení, u téhle knížky jsem snad půlku robrečela .... nad tou beznadějí, nad něčím co se stalo 73 let zpátky a ať si každý kdo chce co chce říká, stále si tu historii neseme. není dost být Čech, není dost být Němec, a co teprve půl na půl. už je pro mě nepředstavitelné, že pro lidi bylo normální přijmout jak českou tak neměckou tradici a na obě byli hrdí. To, co se stalo pak, nenávratně změnilo všechny, do posledního. U těch čísel jsem skoro knížku odložila ....
Teď tu před ním stála v šátku kolem ramenou, v košili a montérkách, v holinkách špinavých od hlíny a hnoje. Stroj na práci, který už dávno pozbyl ženství. Po pěti dlouhých letech se na sebe podívala cizíma očima a uviděla zanedbanou ženskou od krav, která se den co den probouzí s vděčností za ponižující práci. Otrok, který si zvykl na své okovy. Žena, která mohla být jeho ženou.
Jak to tu teď vypadá? Před válkou jsme tady žili ve shodě, každé dožínky, každé vinobraní, každé Vánoce, neděle v kostele, všichni jsme je trávili spolu. Čech, Rakušan nebo Němec, to bylo jedno.
Mám ořechy, vyměním za citrón. Koupím brambory, případně vyměním za cibuli a česnek. Koupím cukr.
všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.
Můžu vám říct, že mi to bylo jedno, za tři vajíčka, co jsem jednou dostala, bych udělala i víc.
Jako by v mojí mámě byly dvě ženské. Jedna ta ukřivděná německá, co ji vyhnali z domu, a druhá nadřazená německá, co se Čechoslovákům, mezi kterými žije, jen posmívá. A ta česká, co v sobě vždycky viděla, ta jako by někam zmizela.
Když si vybavím tuto knihu, jako první mi v mysli vyvstane pocit marnosti. Ten asi nejvíc vystihuje život hlavní hrdinky. Nedokázala se přenést přes křivdu, která byla na ní dobou spáchána a zbytek jejího života byla prostě marnost. Je to skvěle napsaný román, který je o událostech, o kterých se nemluví. Ale i to je součást naší historie a autorce za to velké dík. Přes těžkost tématu je to čtenářský zážitek. Doporučuji všem všemi deseti.
Pohled na konec 2. světové války z jiného úhlu...aneb kdo je lepší? A za co všechno člověk nese vinu, jenom tím, že je určité národnosti? .....poutavě napsané, styl psaní mi hodně připomínal Hanu od Mornštajnové....jen přiznávám, že většina knihy je podávána z pohledu Gerty a když najednou bez jakéhokoliv označení začne být kapitola z pohledu někoho jiného, je to trochu matoucí.....ale pak si zvyknete, že těch úhlů pohledu se objeví víc a je to dobře, jelikož zjistíte, jak stejná věc, různě ovlivňuje.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Silné čtení o části historie, o které chce i dnes jen málokdo slyšet a skoro nikdo vzpomínat. Poválečné hysterie nacionalismu spustily stavidla hrůzy a hanby, které si jen málokdo dokáže představit. Mnoho knih se věnuje obětem německé mašinérie zla. Naštěstí jsou i tací autoři, kteří se nebojí sáhnout do tabuizovaných témat a srozumitelně je přiblížit i dnes. Úžasné čtení, silný příběh.