Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH
Před pár lety jsem byla na divadelním představení (v našem brněnském HaDivadlu:-)) a neskutečně moc se mi to líbilo. Roky uplynuly a já se konečně pustila i do knižní předlohy. Ufff... Myslím si, že máme být na co hrdí, Kateřina Tučková vytvořila knihu, která vypráví nejen silný příběh, ale i historii jako takovou. Myslím si, že každému čtenáři tak trošku otevře oči a seznámí ho s částí dějin druhé světové války, o které se tolik nemluví a neví... Kateřina se pustila do tématu (lehce) kontroverzního a dle mého ho zpracovala výtečně. Odsun Němců asi navždy zůstane takovou temnou částí historie. Po přečtení jsem se dívala na mnoho dokumentů a o tématiku se hlouběji zajímala. Je to hodně složité. Asi to bylo nevyhnutelné, ale špatně provedené.. Schytali to často (a většinou) nevinní lidé, třeba jako Gerta... Celou tuto situaci skvěle shrnuje název druhé části: "Když se kácí les lítají třísky".
U čtení Gerty jsem často vzpomínala na film Habermannův mlýn (mimochodem doporučuji), který jsem letos viděla poprvé a musím říct, že ten konec mě celkem psychicky rozložil a nebo přinejmenším aspoň polo-rozložil.:-D Takže pokud jste ho neviděli a o druhou světovou válku se zajímáte, určitě se na něho podívejte.. Jsem si jistá tím, že jsem ho neviděla naposledy..Líbilo se mi, co řekl Karen Roden- že to není o tom, zda je člověk Čech nebo Němec, že je to o charakterech lidí... Je to pravda. A díky tomu je to vlastně pořád aktuální, což je děsivé...
Gerta jako taková je hrdinka, u které si nejsem jista tím, zda si ji čtenář dokáže oblíbit natolik, aby s ní ve všem souhlasil a fandil ji. Na jednu stranu k ní samozřejmě cítíte lítost, na stranu druhou ona je tak strašně zahořklá.. opravdu v knize je hodně cítit pocit vyhoření, ta obrovská nespravedlnost a zkažená budoucnost. Příběh se odehrává v průběhu mnoha a mnoha let - jde o desítky let - takže prožijete nejen druhou světovou válku, ale třeba i nástup socialismu a dál... Což bylo zajímavé. Mě ze všeho nejvíc samozřejmě bavila válka - hlavně ten samotný odsun Němců...
Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která ve Vás vyvolá otázky a dokáže člověka donutit zamyslet se nad určitými věcmi.
Je to kniha těžká, řeší závažná témata a ukazuje, že někdy už prostě není cesty zpátky...
Co se týká české tvorby a prostředí druhé světové války, u mě stále vede Hana, ale Gerta byla taky super!! Jsem ráda, že jsem si ji přečetla..:-)
Beznaděj, bída, zoufalství, utrpení, zlo a zloba. Opět jedno přespříliš nelehké čtení. Při čtení osudů odsunutých sudetských Němců, převážně žen, dětí a starých lidí německého, česko-německého či dokonce jen českého původu, z tehdejšího poválečného Brněnska, ihned jsem si vybavila knihu obdobné vysoké kvality a významu, tedy příběh Gity Lauschmannové z knihy Peníze od Hitlera od Radky Denemarkové. Obě díla jsou stejně výjimečná, obě přibližují tytéž události kolem odsunutých Němců v rovině osobních životů i dějin národa, na které bychom někdy raději zapomněli, a přece jsou zcela odlišně pojatá. Tučková, často více faktograficky, než literárně, nelíčí toliko komorní příběh jedné osoby či rodiny, která se stala nevinnou obětí doby, lidské msty a chamtivosti. Souběžně s životním příběhem Gerty Schnirchové se zaobírá hned několika osudy odsunutých německých rodin, které nacismus buď mlčky tolerovaly, nebo během něho udělaly kariéru, či jej dokonce podporovaly.
Obě autorky nám připomínají jedno a totéž. Co se stalo, nedá se odestát. Bez odpuštění a smíření nový začátek stěží nastane. Je patrné, že vztah mezi Čechy a Němci se ani po více jak šedesáti letech ještě zcela nezahojil. Proto se musíme vracet do minulosti, nepolevovat a mapovat skutečný stav věcí.
„Ta doba umožnila oběma stranám chovat se nelidsky. Proto není možné vidět jen válečné zločiny nebo naopak jen mstu za ně. Jsou to spojité nádoby“, říká autorka v jednom z rozhovorů nad knihou.
To budu vstřebávat ještě dlouho...
Děkuji paní spisovatelce za tak silný příběh. Překvapilo mě, jak málo z toho jsem věděla, jak málo se o tom mluví, jak málo se o to učí...
Děkuji čtenářské výzvě, díky které jsem po knize v knihovně sáhla.
Kniha je rozdělena 4 časových pásem, z toho první 2 jsou úžasná a máte pocit, že knihu nemůžete odložit, je to hodně emotivní a smutný příběh, bohužel, další 2 pásma jsou nudnější a slabší, na jednu stranu si říkám, že kdyby autorka ty 2 pásma popsala na 2 stránkách bylo by to lepší. Ale i tak knížku doporučuji ke čtení.
Knihu lze označit za mistrovké dílo a to i přes to, že z ní čiší zoufalství, beznaděj, vyhoření lidskosti. ačkoliv snesu hodně, vraždy hlava nehlava, vydírání, mučení, u téhle knížky jsem snad půlku robrečela .... nad tou beznadějí, nad něčím co se stalo 73 let zpátky a ať si každý kdo chce co chce říká, stále si tu historii neseme. není dost být Čech, není dost být Němec, a co teprve půl na půl. už je pro mě nepředstavitelné, že pro lidi bylo normální přijmout jak českou tak neměckou tradici a na obě byli hrdí. To, co se stalo pak, nenávratně změnilo všechny, do posledního. U těch čísel jsem skoro knížku odložila ....
Teď tu před ním stála v šátku kolem ramenou, v košili a montérkách, v holinkách špinavých od hlíny a hnoje. Stroj na práci, který už dávno pozbyl ženství. Po pěti dlouhých letech se na sebe podívala cizíma očima a uviděla zanedbanou ženskou od krav, která se den co den probouzí s vděčností za ponižující práci. Otrok, který si zvykl na své okovy. Žena, která mohla být jeho ženou.
Jak to tu teď vypadá? Před válkou jsme tady žili ve shodě, každé dožínky, každé vinobraní, každé Vánoce, neděle v kostele, všichni jsme je trávili spolu. Čech, Rakušan nebo Němec, to bylo jedno.
Mám ořechy, vyměním za citrón. Koupím brambory, případně vyměním za cibuli a česnek. Koupím cukr.
všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.
Můžu vám říct, že mi to bylo jedno, za tři vajíčka, co jsem jednou dostala, bych udělala i víc.
Jako by v mojí mámě byly dvě ženské. Jedna ta ukřivděná německá, co ji vyhnali z domu, a druhá nadřazená německá, co se Čechoslovákům, mezi kterými žije, jen posmívá. A ta česká, co v sobě vždycky viděla, ta jako by někam zmizela.
Když si vybavím tuto knihu, jako první mi v mysli vyvstane pocit marnosti. Ten asi nejvíc vystihuje život hlavní hrdinky. Nedokázala se přenést přes křivdu, která byla na ní dobou spáchána a zbytek jejího života byla prostě marnost. Je to skvěle napsaný román, který je o událostech, o kterých se nemluví. Ale i to je součást naší historie a autorce za to velké dík. Přes těžkost tématu je to čtenářský zážitek. Doporučuji všem všemi deseti.
Pohled na konec 2. světové války z jiného úhlu...aneb kdo je lepší? A za co všechno člověk nese vinu, jenom tím, že je určité národnosti? .....poutavě napsané, styl psaní mi hodně připomínal Hanu od Mornštajnové....jen přiznávám, že většina knihy je podávána z pohledu Gerty a když najednou bez jakéhokoliv označení začne být kapitola z pohledu někoho jiného, je to trochu matoucí.....ale pak si zvyknete, že těch úhlů pohledu se objeví víc a je to dobře, jelikož zjistíte, jak stejná věc, různě ovlivňuje.
Vyhnání Gerty Schnirch...
Má první kniha od Kateřiny Tučkové... Jsem velice rád, že jsem po této knize sáhl... Přiznávám, že to pro mě bylo docela těžké čtení... Nicméně, nelituji... Vůbec... Domnívám se, že by si knihu měl přečíst každý... Je to takový pohled na dění po válce z německé strany... Hlavní hrdinkou knihy je mladá žena Gerta Schnirch, která je maminkou několikaměsíční dcerky Barbory... Gerta Schnirch je potomkem české ženy a německého otce... Gerta je po válce odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň... Vyčerpávající pochod pro ni skončí v Pohořelicích...
...Úmrtní kniha... Zvláštní kniha úmrtí obsahovala karty zemřelých... Když jimi listoval, zjistil, že se neliší ani jediná... Dysenterie... Dysenterie a marasmus senilis, tedy stařecká sešlost... Dysenterie a marasmus senilis... Desetkrát, dvacetkrát, ve čtyřech stovkách... Stejné úmrtní karty... I u žen narozených ve dvacátých letech... I u dětí... Dysenterie a marasmus senilis...
... jen v okolí Brna bylo plno zmrzačených mrtvol lidí, kteří byli z většiny usmýkáni, ubiti, utýráni nebo zastřeleni ranou do týla... mimo to v Pohořelicích zahynuly tisíce... podle velmi skromných odhadů zahynulo při pochodu téměř deset tisíc lidí...
Smutná četba... I přesto doporučuji...
Silný příběh, který nám ukazuje válku zase z jiného úhlu pohledu. Tyhle příběhy by neměly upadnout v zapomnění...
Velmi silný příběh, který nutí k zamyšlení. Moc pěkně napsané. Poklona paní spisovatelce.
Tohle je velmi silný příběh.
Zase další kniha, kterou jsem musela číst velmi pomalu a pomalu zpracovávat.
Popravdě.. Vůbec jsem tohle nevěděla. Nebo snad zapomněla? Nevěděla jsem, co se dělo s Němci, žijícími na našem území, po válce. Prostě jsem myslela, že koncem druhé světové války tohle zlo a peklo skončilo. Že se z toho lidé poučili.
Klaním se autorce a děkuju za to, že jsem se díky ní zbavila té naivity a nevědomosti. Z té brutality se mi dělá zle ještě teď.
Nevím, zdali bych vůbec chtěla všechny ty hrůzy, které se Gertě staly, přežít.
Člověk nikdy neví, jak by se zachoval, kdyby tam byl. Kdyby to zažil.
Z téhle knihy mám velmi rozporuplné pocity. Kniha naprosto výborně napsaná akorát hodně drsná a smutná, když si člověk hlavně uvědomí, že to byla krutá a pravdivá realita. Násilný odsun německých žen, dětí a starců, kteří z větší části nic neměli společného s nacismem. Nikdy nelze vzít kolektivní vinu ani v tom případě co se dělo za druhé světové války. Nelze se k lidem chovat takto brutálně a systematicky ničit jejich lidství. Smekám před autorkou, že se nebála otevřít pandořinu skříňku českého národa, kdy natvrdo ukázala, že lidé tohoto národa nejsou vždy jen utlačovaní a pokorní, ale že se dokáží chovat mstivým a odporným způsobem. Ač je mi z knihy hodně smutno, považuji jí za naprosto skvělou
Přemýším co ke knížce napsat... V každém případě je třeba tyhle události, které autorka popisuje, nezapomenout. Vysídlení Němců z poválečného Československa je v poslední době zpochybňováno. Nevím, jistě nebylo vždy vše spravedlivé a podle zákona. Jednalo se o překotnou akci, kdy byla spousta lidí - žen, dětí a starců, odsunuta neprávem. Určitě ano, ale na druhou stranu, čemu se divíme? Za zločiny, které byly páchány během války, holokaust, Lidice a mnoho dalších došlo na odplatu. Nicméně pokud se vrátím k hlavní postavě příběhu - Gertě Schnirsch, bylo mi jí líto. Zpočátku nešťastná doba, nešťastný osud, násilí páchané i od nejbližších na ní zanechalo stopy a z Gerty se stala zatrpklá žena, s přibývajícím věkem stále zatrpklejší. Ke konci už jsem jí měla dost. Soucítila jsem s ní , ale vadila mi. Osud a okolnosti z ní udělaly starou nešťastnou ženu, která se nedokázala smířit s nespravedlivým osudem a v podstatě ani se svými nejbližšími.
Knížka je čtivá, určitě stojí za to si ji přečíst, ovšem příběhy paní Mornštajnové jsou mi bližší
Někdy se člověk bez vlastního přičinění proviní už jen tím, že se narodí do nesprávné doby....krutá kniha s příběhem, při kterém mi bylo prachobyčejně smutno a z jeho poslední věty se mi snad na chvíli i zastavil dech... součást historie naší země, kterou si taky musíme připomínat. Pro mě v krátké době další podnět k zamyšlení (po Krvavých zemích) o historických souvislostech, okolnostech doby a o tom, čeho všeho je člověk schopen a kde se bere všechno to zlo a jak je lehké mu podlehnout a těžké odolat.....
Obdivuji Kateřinu Tučkovou, za mě je to nejlepší současná česká spisovatelka. Nepřestává mě fascinovat svým talentem, inteligencí, vzděláním a odvahou se přes svůj nízký věk pustit do tak těžkých témat.
Dílo krásně napsané, zajímavé, hluboké a opravdové. Měla jsem pocit, že to autorka sama zažila, že to vypráví stará žena. Přečetla jsem za 4 dny.
Co říci k tématu. Nabízí se: zlo plodí zlo, zub za zub, pomsta je sladká, když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky, ale…
Neřešila bych jenom německou otázku. Poselstvím myslím je, že každé zlo a nespravedlivost, plodí zase jen zlo a nespravedlivost. Že nejhorší věci si dělají lidi navzájem. Oproti tomu s úrazem, nemocí, přírodní katastrofou se lze nějak vyrovnat.
Ti, kteří jsou zrovna „na vlně“ a okolnosti jim přejí, neberou ohledy, užívají si výhod, zneužívají situace a profitují. Na oběti nehledí.
Co kdybychom označili komunisty páskou, zabrali jim majetek a poslali je dělat do kravína? Kolikrát jsem slyšela - táta byl u komunistů, ale nikomu nic neudělal, nebo on byl ten hodnej (… ?) Vykládejte to někomu, komu vystěhovali rodiče a zabrali veškerý majetek. Komu rozkradli sousedi, co se dalo, zatímco byl v lágru a jeho žena zavřená a nadopovaná v blázinci. Těm lidem, jejichž rodiče se nedožili ani vlastních vnoučat a děti vychovali v takovém strachu, že pochopíte spisovatelčinu Gertu. A nakonec i Barboru.
Velmi čtivá kniha. Jak je již předem jasné, z děje občas budete naštvaní, zhnusení, vzteklí, ale to vše udělalo z této knihy dobrou knihu!
Těžké téma, těžká četba. Odhodlávala jsem se k ní dlouho, protože to fakt nebylo veselé čtení. I styl psaní paní Tučkové není pro každého, její čeština a stavba vět je krásná. Věřím, že pro někoho mohly být zmatečné chybějící uvozovky v dialozích.
Osobně jsem se občas ztrácela, když skončila kapitola, já jsem čekala rozřešení v další a ejhle, další kapitola byla z pohledu jiné postavy.
Místy vyprávění plynulo velmi rychle, místy bylo zase pomalejší - jako proud řeky. :)
Za mě rozhodně skvělé dílo!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Ale jo, dám tomu plný počet, Tučkovou mám ráda, Gerta se mi líbila, jak téma znásilnění otcem, tak odsun Němců a poukázání na barbarismus Čechů...nesmírně kontroverzní téma, se kterým každý nevyleze, protože Češi mají ten svůj odpor k Němcům od války v sobě zakořeněný. Ano, je pochopitelná nenávist obecně k těm, kteří posílali tisíce lidí do koncentráků. Ale zas je to všechno o jednotlivcích...prostě Tučková je jednička, že se pouští do věcí, o kterých lidé nechtějí psát...očernit Čechy v tomto tabu tématu je odvaha a velká výzva! Proto ten plný počet...A taky za to, že Gerta zůstala zatrpklá až do konce života a já v tom vidím vlastní babičku, která se nikdy nedostala přes rozvod a pořád dokola nenávidí svět...takže reál jak vyšitý