Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4281
4281
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, který nám ukazuje válku zase z jiného úhlu pohledu. Tyhle příběhy by neměly upadnout v zapomnění...
Velmi silný příběh, který nutí k zamyšlení. Moc pěkně napsané. Poklona paní spisovatelce.
Tohle je velmi silný příběh.
Zase další kniha, kterou jsem musela číst velmi pomalu a pomalu zpracovávat.
Popravdě.. Vůbec jsem tohle nevěděla. Nebo snad zapomněla? Nevěděla jsem, co se dělo s Němci, žijícími na našem území, po válce. Prostě jsem myslela, že koncem druhé světové války tohle zlo a peklo skončilo. Že se z toho lidé poučili.
Klaním se autorce a děkuju za to, že jsem se díky ní zbavila té naivity a nevědomosti. Z té brutality se mi dělá zle ještě teď.
Nevím, zdali bych vůbec chtěla všechny ty hrůzy, které se Gertě staly, přežít.
Člověk nikdy neví, jak by se zachoval, kdyby tam byl. Kdyby to zažil.
Z téhle knihy mám velmi rozporuplné pocity. Kniha naprosto výborně napsaná akorát hodně drsná a smutná, když si člověk hlavně uvědomí, že to byla krutá a pravdivá realita. Násilný odsun německých žen, dětí a starců, kteří z větší části nic neměli společného s nacismem. Nikdy nelze vzít kolektivní vinu ani v tom případě co se dělo za druhé světové války. Nelze se k lidem chovat takto brutálně a systematicky ničit jejich lidství. Smekám před autorkou, že se nebála otevřít pandořinu skříňku českého národa, kdy natvrdo ukázala, že lidé tohoto národa nejsou vždy jen utlačovaní a pokorní, ale že se dokáží chovat mstivým a odporným způsobem. Ač je mi z knihy hodně smutno, považuji jí za naprosto skvělou
Přemýším co ke knížce napsat... V každém případě je třeba tyhle události, které autorka popisuje, nezapomenout. Vysídlení Němců z poválečného Československa je v poslední době zpochybňováno. Nevím, jistě nebylo vždy vše spravedlivé a podle zákona. Jednalo se o překotnou akci, kdy byla spousta lidí - žen, dětí a starců, odsunuta neprávem. Určitě ano, ale na druhou stranu, čemu se divíme? Za zločiny, které byly páchány během války, holokaust, Lidice a mnoho dalších došlo na odplatu. Nicméně pokud se vrátím k hlavní postavě příběhu - Gertě Schnirsch, bylo mi jí líto. Zpočátku nešťastná doba, nešťastný osud, násilí páchané i od nejbližších na ní zanechalo stopy a z Gerty se stala zatrpklá žena, s přibývajícím věkem stále zatrpklejší. Ke konci už jsem jí měla dost. Soucítila jsem s ní , ale vadila mi. Osud a okolnosti z ní udělaly starou nešťastnou ženu, která se nedokázala smířit s nespravedlivým osudem a v podstatě ani se svými nejbližšími.
Knížka je čtivá, určitě stojí za to si ji přečíst, ovšem příběhy paní Mornštajnové jsou mi bližší
Někdy se člověk bez vlastního přičinění proviní už jen tím, že se narodí do nesprávné doby....krutá kniha s příběhem, při kterém mi bylo prachobyčejně smutno a z jeho poslední věty se mi snad na chvíli i zastavil dech... součást historie naší země, kterou si taky musíme připomínat. Pro mě v krátké době další podnět k zamyšlení (po Krvavých zemích) o historických souvislostech, okolnostech doby a o tom, čeho všeho je člověk schopen a kde se bere všechno to zlo a jak je lehké mu podlehnout a těžké odolat.....
Obdivuji Kateřinu Tučkovou, za mě je to nejlepší současná česká spisovatelka. Nepřestává mě fascinovat svým talentem, inteligencí, vzděláním a odvahou se přes svůj nízký věk pustit do tak těžkých témat.
Dílo krásně napsané, zajímavé, hluboké a opravdové. Měla jsem pocit, že to autorka sama zažila, že to vypráví stará žena. Přečetla jsem za 4 dny.
Co říci k tématu. Nabízí se: zlo plodí zlo, zub za zub, pomsta je sladká, když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky, ale…
Neřešila bych jenom německou otázku. Poselstvím myslím je, že každé zlo a nespravedlivost, plodí zase jen zlo a nespravedlivost. Že nejhorší věci si dělají lidi navzájem. Oproti tomu s úrazem, nemocí, přírodní katastrofou se lze nějak vyrovnat.
Ti, kteří jsou zrovna „na vlně“ a okolnosti jim přejí, neberou ohledy, užívají si výhod, zneužívají situace a profitují. Na oběti nehledí.
Co kdybychom označili komunisty páskou, zabrali jim majetek a poslali je dělat do kravína? Kolikrát jsem slyšela - táta byl u komunistů, ale nikomu nic neudělal, nebo on byl ten hodnej (… ?) Vykládejte to někomu, komu vystěhovali rodiče a zabrali veškerý majetek. Komu rozkradli sousedi, co se dalo, zatímco byl v lágru a jeho žena zavřená a nadopovaná v blázinci. Těm lidem, jejichž rodiče se nedožili ani vlastních vnoučat a děti vychovali v takovém strachu, že pochopíte spisovatelčinu Gertu. A nakonec i Barboru.
Velmi čtivá kniha. Jak je již předem jasné, z děje občas budete naštvaní, zhnusení, vzteklí, ale to vše udělalo z této knihy dobrou knihu!
Těžké téma, těžká četba. Odhodlávala jsem se k ní dlouho, protože to fakt nebylo veselé čtení. I styl psaní paní Tučkové není pro každého, její čeština a stavba vět je krásná. Věřím, že pro někoho mohly být zmatečné chybějící uvozovky v dialozích.
Osobně jsem se občas ztrácela, když skončila kapitola, já jsem čekala rozřešení v další a ejhle, další kapitola byla z pohledu jiné postavy.
Místy vyprávění plynulo velmi rychle, místy bylo zase pomalejší - jako proud řeky. :)
Za mě rozhodně skvělé dílo!
Tak tohle bylo obtížné čtení. Vidět brněnské ulice ve světle tak ne úplně dávné minulosti bylo velmi zvláštní. Vůbec se mi nechtělo znovu nořit do válečného a poválečného světa a prožívat s Gertou její osudy. Bylo to strašně depresivní. Člověk se ale musí zamýšlet, tento příběh není takový, jako přečíst a během další knihy pustit z hlavy. Pořád ve mně zůstává.
Příběh jsem doslova hltala, ale po vlastním odhalení, kdo je otcem dítěte, se mi kniha zdála neskutečně zdlouhavá.
Pro mě velmi hluboký a dojemný příběh. Při vzpomínce na tuhle knihu mi bude ještě dlouho běhat mráz po zádech.
Zajímavý nápad, jak se zas trochu jinou optikou dívat na osody lidí a složitost jejich situace za války i po ní. Líbilo se mi snaha o objektivitu.
Četl jsem už pár knih o válce, ale vždy to byly příběhy českých rodin nebo lidí z koncentračních táborů. Popravdě ani jsem se nepozastavil nad tím, co se stalo s rodinami nacistů nebo obyčejných Němců. Netušil jsem nic o vyhánění, linčování a nucených prácí. Docela rozumím tomu vyhoštění/ vyhnání ze země, ale tak kruté zacházení jsem nečekal. Z dnešního pohledu to odsuzuji, protože nelze vše řešit odplatou a řídit se heslem oko za oko, zub za zub. Jenže když si uvědomím kolik tehdy trpělo lidí a dětí nedivím se, že nálada vůči nim byla taková. Také se ukazuje jak tenkrát někteří nabyly majetky a postavení. Nezáleží na tom, jestli po válce nebo za bolševika. Jedno je jasné, že někteří lidé se s následky těch hrůz nikdy nevyrovnali ať to byl Čech nebo Němec
Kniha se silnym pribehem, zajimave osudy lidi propletenych s historii. Me se kniha libila, ale jednu hvezdicku strhavam za ty chybejici uvozovky prime reci (pouze pomlcky) a uvitala bych lepsi vykresleni hlavni postavy. Obcas jsem se ztracela mezi kapitolami, jelikoz byli vypraveny ruznymi osobami.
Nemohl jsem se do knihy nějak začíst a hned po pár stránkách s ní praštil, ale kvůli vysokému hodnocení jsem se k ní opět vrátil už jenom kvůli tomu, že jsem z Brna a v Perné jsem taky jak doma. Velice zajimavé téma mě po chvíli chytlo až po Pohořelice, ale dál už mě to opět přestávalo nějak bavit ( od pátrání soudruha Karla) ,ačkoliv téma je zajimavé, takže jsem ji nedočetl celou což děsně nesnáším. Ale zkusím se k ní někdy v budoucnu vrátit a snad bych pak i změnil hodnocení. Těžko hodnotit nedočtenou knihu. Žitkovské bohyně se mi líbili mnohem víc. Jinak naprostý souhlas s lachtanem77, tak nějak jsem to chtěl napsat. Trpělo mnoho nevinných lidí jak vystihuje kapitola „Když se kácí les, lítají třísky", ale bohužel mě četba dál už víceméně nudila.
Téma knihy se mně dotýkalo o to více, že pocházím z částečně německé rodiny, kde prababička směla zůstat jen proto, že si vzala Čecha a sám děda uměl lépe německy nežli česky. Příběh by se dal nazvat i "Příběh zmařeného života předválečné generace". Pokud by se mě nějaký středoškolák zeptal na doporučení, co číst, rozhodně bych mu doporučil tuto knihu - Babička od Boženy Němcové je sice povinná četba (jestli ještě něco takového existuje), ale tahle kniha daleko lépe podpoří všeobecný rozhled.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Vyhnání Gerty Schnirch...
Má první kniha od Kateřiny Tučkové... Jsem velice rád, že jsem po této knize sáhl... Přiznávám, že to pro mě bylo docela těžké čtení... Nicméně, nelituji... Vůbec... Domnívám se, že by si knihu měl přečíst každý... Je to takový pohled na dění po válce z německé strany... Hlavní hrdinkou knihy je mladá žena Gerta Schnirch, která je maminkou několikaměsíční dcerky Barbory... Gerta Schnirch je potomkem české ženy a německého otce... Gerta je po válce odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň... Vyčerpávající pochod pro ni skončí v Pohořelicích...
...Úmrtní kniha... Zvláštní kniha úmrtí obsahovala karty zemřelých... Když jimi listoval, zjistil, že se neliší ani jediná... Dysenterie... Dysenterie a marasmus senilis, tedy stařecká sešlost... Dysenterie a marasmus senilis... Desetkrát, dvacetkrát, ve čtyřech stovkách... Stejné úmrtní karty... I u žen narozených ve dvacátých letech... I u dětí... Dysenterie a marasmus senilis...
... jen v okolí Brna bylo plno zmrzačených mrtvol lidí, kteří byli z většiny usmýkáni, ubiti, utýráni nebo zastřeleni ranou do týla... mimo to v Pohořelicích zahynuly tisíce... podle velmi skromných odhadů zahynulo při pochodu téměř deset tisíc lidí...
Smutná četba... I přesto doporučuji...