Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4281
4281
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla síla. Kniha byla opravdu velice těžká na čtení. Musela jsem si asi uprostřed dát 3 týdny pauzu, než jsem se odhodlala k pokračování. Nebylo to způsobeno jen obsahem, od kterého opravdu bylo nutno si odpočinout, ale také stylem autorčina psaní, který mě na jednu stranu trochu rozčiloval, ale na druhou stranu fascinoval. Právě uspostřed příběhu byla část, která mě moc nebavila a četla jsem opravdu z donucení, ale nakonec se to ještě vyvinulo velmi dobře. Gertin příběh byl ozvláštněn pohledy jiných postav, zjistili jsme spoustu dávno zapomenutých věcí. Celkově knihu hodnotím kladně. Opravdu stojí za přečtení, ale je třeba se připravit na hodně silný příběh.
Nevím, ale s paní autorkou a jejím stylem psaní se těžce míjím. Po ŽB druhá kniha a do další se už pouštět nebudu. Velmi zajímavá a pro čechy ostudná část historie, bohužel zpracování mě nechalo poměrně chladnou.
Tahle knížka je úžasná. Tolik emocí ve mě dlouho žádná jiná neprobudila. Ve tři ráno jsem seděla na posteli a střídavě jsem nadávala na tu tehdejší situaci a střídavě jsem brečela, že jsem ani písmenka nemohla přečíst. Hrozně moc doporučuju
Od autorky jsem četla Žítkovské bohyně (které mě na rozdíl od okolí moc nenadchly). Tato knížka ale patří k mým nejoblíbenějším. Úžasný popis českého pohraničí. Příběh o tom, že kdysi Němci a Češi dokázali žít pohromadě, a jak to události 20. století natrvalo změnily. Knížka by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří mají tendenci vidět svět černobíle. Neuvěřitelně čtivá.
Moje první kniha od této autorky. Skličující na příběhu odsunu brněnských Němců je chování našich českých lidí. Vždy jsem jen slyšela, jak se chovali Němci, ale že by i naši byli tak krutí... Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, doporučuji.
Po delší době zase jedna kniha, která ve mě zanechává dojmy ještě na několik dní možná i týdnů dopředu. Při čtení vám rozhodně bude běhat mráz po zádech. Nevím jak je to možné, ale kniha mě postihla silněji než kdejaký válečný román. S největší pravděpodobností i proto, že mé povědomí o odsunu brněnských Němců bylo do přečtení této knihy minimální. Nějak si neuvědomuji, že by se nám o tom zmiňovali na střední škole, ale je pravda, že historie a hodiny dějepisu nepatřily mezi mé favority a tak jsem danému tématu možná jen nevěnovala žádnou pozornost. Válka musela být strašná, ale páchané poválečné zlo na prakticky nevinných ženách, dětech a starých lidech je dechberoucí. Tolik zbytečně zmařených životů odsouzených na smrt jež se omlouvá kolektivní vinou. Opravdu to není pěkné počtení a kniha je velmi depresivní, má však své kvality a vysokou faktickou hodnotu pro čtenáře, kteří si chtějí rozšířit rozhled o poválečném Brně a náladě ve střední Evropě.
Je to opravdu velmi silný příběh a o odsunu (sudetských či brněnských) Němců toho nebylo napsáno moc. Většina válečné beletrie se formuje kolem holocaustu, ale o tomhle ví málokdo, o tomhle se ani nemluví, nebo spíš nechce mluvit... Příběh jsem musela číst postupně, protože mne to vskutku hodně zasáhlo. Gerta Schnirch je opravdu zajímavá postava, se kterou se život nemazlil a vztah s Barborou také nebyl jednoduchý, už jen z toho hlediska, s kým ji měla... Ale není to jen příběh samotné Gerty, můžete zde naleznout mnoho různých střípků i celých životů. Vzpomeňme na Hermínu, Johannu i Teresu, kterou jsem velmi obrečela.
I když byla kniha velice čtivá, musela jsem přemýšlet, jaké dát hodnocení, protože to pro mne bylo místy matečné, jednou povídala Barbora, poté Teresa, hned zase Friedrich... Nebylo úplně lehké se vyznat. Ale přesto dávám pět hvězdiček, a doporučuji ji všem, kteří mají rádi silné příběhy :)
Mám pocit že príbehov o utrpení v koncentračných táboroch je v poslednom období množstvo, o čom sa ale hovorí málo a priznám sa, že nebyť tejto knihy tak ani ja neviem o utrpení Nemcov. Tých Nemcov, ktorí nesmypatizovali s Hitlerom no napriek tomu stáli na stranne vojnových zločincov. Autorka geniálne vykresľuje život týchto Nemcov na jednej konkrétnej žene, Gerte Schnirch a neskôr ponúka aj pohľad jej dcéry Barbory. Veľmi sa mi páčilo ako opisuje jeden život na pozadí konca druhej svetovej vojny, neskôr nástupu komunizmu, socializmu, normalizácie a dokonca aj prevrat v 89-tom. Bol to smutný príbeh no čítal sa veľmi dobre, jedinému čomu nerozumiem, je tá veľmi veľmi škaredá obálka, ktorá nemá s dejom knihy spoločné podľa mňa nič.
Teda , zase po dlouhé době jsem si přečetl něco z domácí literatury a musím říct že rozhodně nelituji. Jedná se o silny rodinný příběh , napříč generacemi, kde je vidět že je jedno , jestli nácek nebo bolševik ..Moc nad lidma je prostě svinstvo!
Tento příběh je jedním z těch, které se ještě dlouho po přečtení uchytí čtenářovi v hlavě kvůli surovosti a osudu hlavní postavy Gerty Snirch. Vzpomínám si, že během čtení mi do hlavy častokrát přicházela věta: „Tahle knížka je odporná.“ A ona je odporná. A nemůže za to tolik autorka a její způsob vyprávění. Její styl psaní je velice čtivý, hlavní postava mi nebyla lhostejná (to snad ani nešlo), dialogy mi připadaly uvěřitelné a příběh se držel jisté struktury a byl napínavý. (První polovina možná více než ta druhá.) Kniha je odporná, protože i když je Gerta Snirch jen smyšlená postava, příběhy podobné tomu jejímu (a možná ještě mnohem horší) skutečně existují a tím pádem se pro mě četba ztěžovala. Moc si cením autorčiných znalostí, které využila při psaní knihy. Ze čtení lze dobře poznat, že autorka o tématu ví dost a dokáže o něm vyprávět. Psaní historického románu (ač do jisté míry smyšleného) je obtížnější, než se na první pohled zdá. Je za tím spousta práce a hledání všemožných informací a autorka to zvládla na jedničku. Před čtením jsem toho o tématu odsunutí Němců nevěděl skoro nic. Vzpomínám si, že ve škole jsme o tom dostali jen kratičký výklad a možná jen jednu větu v sešitě, která mi nestačila napovědět, jaké temné to doopravdy bylo. Rozhodně velmi důležitá kniha, kterou doporučuju, ale sám ji – kvůli své přecitlivělosti – už neotevřu.
Je velmi důležité takovéto knihy číst. Silný zážitek nejen kvůli historii. Autorka si důkladně nastudovala prameny a pak je citlivě a čtenářsky přitažlivě zpracovala.
Drsně napsané... Podobně jako Žítkovské bohyně. Nečekejte žádné šťastné konce, hlavní hrdinka nemá klid ani řadu let po válce. Náročné a neveselé čtení.
Za první skvěle napsanou polovinu knihy dávám 5 hvězdiček. Druhá polovina byla už taková méně přehledná a už ne tak napínavá. I tak knihu doporučuji.
Hobo, pokud má někdo potřebu komentovat komentáře, musí být připraven, že bude též okomentován.
Ještě, že existují polobohové, kteří vědí přesně po víc než sedmdesáti letech, jaká byla přesně pravda. Je přesně tolik pravd, kolik je lidí, kteří s tím měli cokoliv společného a žádná nebude vyhovovat tomu, či tamtomu.
Knihomoli napsala svůj názor, který není nenávistný a má můj palec za pokoru.
Já necítím naprosto žádný podivný tlak na omlouvání sudetských Němců a v Sudetech žiju já i celé předešlé generace mých předků - českých i německých a vím, že dějiny se přes sudetské Čechy i Němce převalily dost nevybíravě bez rozdílu.
Můžeme si zachovat zdraví, ale rozum jedině zdravý.
Přeji hezký mírový den všem!
Je to precizní. Precizní v tom nejlepším smyslu slova - pravá potěcha pro milovníky krásné, krásně psané literatury. Silný příběh, citlivě odvyprávěný, podněcující k různým pohledům na období 2. světové války, ovšem z odlišné perspektivy.
Erudovanost a vzdělanost v oblasti historie, nejen té brněnské, a vyzrálý literární projev jsou vzhledem k autorčině nízkému věku velmi překvapující. Budiž ponecháno na každém, zda-li se autorce podařilo přesvědčit čtenářskou veřejnost o nelehkém údělu odsunutých Němců a o potřebě sympatizování s nimi či nikoliv.
I když je skvěle napsána, knihu jsem četla s přestávkami, všechno se ve mně bouřilo. Stále si myslím, že odsun byl nevyhnutelný, ale vždy, když se kácí les, lítají třísky. Bohužel těmito třískami jsou v tomto případě lidé. Na druhou stranu selhání brutálních jednotlivců není selháním národa. Děly se strašné věci, ale bylo to čerstvě po válce, po plynových komorách, po vraždící mašinérii neuvěřitelných rozměrů. A ti co zůstali? Copak v té době netrpěli i Češi? Přicházela pekelná 50. léta kdy lidé přeživší koncetráky končili třeba v komunistických lágrechch. Strašná, strašná doba
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha je hodně zajímavá svým obsahem i dějem. Co mi však vůbec nesedlo, byl styl vyprávění. Jednak bylo hodně popisu Brna, což asi ocení místní (já někdy celé odstavce přeskakovala, jelikož Brno vůbec neznám), v textu byla německá slova a věty (někdy bylo přeloženo, ale ne vždy) a co mi hlavně vadilo: čtete, příběh plyne, narazíte na další kapitolu a najednou to vůbec nedává smysl. Po půl stránce totiž zjistíte, že příběh je už u jiného hrdiny. Jednu kapitolu jsem dokonce četla dvakrát, protože mi to opět nedávalo smysl a myslela jsem si, že mi něco uniklo. No neuniklo, vysvětleno to bylo až za několik dalších kapitol, nepochopila jsem důvod. Taky mi chyběl osud jednoho hrdiny, asi jsme si ho měli domyslet. Ale jinak paní Tučková určitě psát umí, protože pokud takto nepřeskakovala, tak se četlo moc hezky, moc mě to bavilo a hlavně to opravdu bylo zajímavé. Děsné, kruté, ale zajímavé. Nevěděla, jsem, že se něco takového dělo. O co tedy byli Češi lepší než Němci? Někteří o nic.