Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4281
4281
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
hrůza... ze které není východisko.
vím, proč jsem odolával a nechtěl se do této knihy pustit.
smekám před autorkou, protože když si uvědomím, kolik jí bylo, když knížku psala a jak mistrně dokázala spojit oficiální historii a oral history a co z toho vytvořila... prostě nemám slov.
je to jako plátno, na které se nechcete dívat, protože je hrůzné, ale musíte se dívat, když chcete aspoň něco pochopit.
Sice jsem to četla v Chorvatsku na dovolené, ale to poutavé čtení vytvořilo iluzi hladu a zmaru. Rozhodně velmi silný příběh. Bojím se, aby se něco podobného nebude neopakovalo.
Souhlasím s Vivianou, od knihy jsem několikrát odešla, ale dočíst jsem ji musela. Žítkovské bohyně se mi četly lépe.
Neumím moc komentovat takovou knihu. Přečíst mi ji trvalo strašně dlouho, doslova jsem s ní bojovala. Je velmi dobře napsána, velmi mne překvapilo, jak autorka bohatě a precizně popisuje nešťastné životy. Velký pocit zmaru z této knihy mám, čeho všeho lidé jsou a budou schopni. Velmi dobrá kniha, pro mne však vcelku obtížný zážitek.
Na fiktívnom osude Gerty Schnirch popisuje autorka osudy mnohých brnenských Nemcov vyhnaných po vojne z mesta. Beznádej a množstvo premrhaných životov v krajine, ktorá ich nechcela. Posledná veta knihy kompletne vystihuje moje pocity.
V porovnaní s Bohyňami sa mi Vyhnání čítalo lepšie, ale paradoxne mi prišlo rozháranejšie, chýbali mi kapitoly, ktoré by dovysvetlili veci resp. mi niektoré odbočky bez vysvetlenia prišli zbytočné.
Po přečtení této knihy jsem zběžně prolistoval učebnici dějepisu, ze které jsem se učil na gymplu. O poválečném dění na našem území se v ní píše pouze to, že nás osvobodila vojska SSSR a USA. Nic víc...prostě konec a tečka. Doslova "učebnicový" příklad toho, že dějiny píšou vítězové. Važme si toho, že knihy, které obsahují podobné příběhy, dokazující, že svět není černobílý, nejsou systematicky zakazovány, zabavovány a likvidovány, ale jsou volně dostupné pro ty, kteří chtějí poznat víc. I to totiž vždy nebylo samozřejmostí.
Ke komentářům těch, kteří namítají, že je velká část knihy zcela smyšlená - i kdyby jen desetina z toho byla pravda, pořád je to víc než dost.
Až neskutečně hořká, plastická a do nejmenšího detailu vykreslená mozaika bídy, prázdnoty, ubohosti, utrpení, zla. . . .
Nejen díky sugestivnímu hlasu Vilmy Cibulkové, mírné a poddajné povaze Gerty (ve které postupně umírá lidství píše Aya81 výstižně), ale i mnoha vrstvám různých vypravěčů, se přede mnou otevřela naše minulost, kterou jsem každou chvíli toužila odhodit. Neslyšet, nevidět.
Autorce se povedlo navodit atmosféru zmaru a beznaděje. Autentické prožívání války, odsunu, bídy hmotné i duchovní a zejména následný jakoby plynulý přechod z hnědé do rudé!! Srpen 68 v podání Gerty mi trochu vysvětlil poddajnost poválečného národa.
Jak píše Malýmedvěd, je to kniha, která nastoluje mnoho otázek!!
Vyplatí se četbu či poslech vydržet. Otevře se před vámi trochu jiný úhel pohledu na naši současnou politickou reprezentaci. Diskuze nad knihou mohly zabránit vhození volebního lístku poté, co dostanu na ulici koblihu se slovy Ano, bude líp.
Nebude. Rozhodování pro pravdu, čest, mravnost a odvahu k ní bude stále nepohodlné. Násilí, lenost skutečnou pravdu hledat a manipulace s ní bude vždy v přesile. Příběh dnešního Velkého pátku o tom mnohé napovídá :))
Super komentář píše Heavy66. S jemným doplněním - nemám problém se stydět či omluvit za hrůzy pochodů smrti. I přesto, že nikdo z mé široké rodiny se aktivně nepodílel. Omluva a odpuštění mají kouzelnou moc :)
Přes veškeré brutality či nesympatie s postavami je kniha také velice lidská, jemná a citlivá ve vykreslení vztahů a souvislostí pod povrchem hrůz, které šokují a odpuzují.
Přesně jak píše kap66.
Závěrečný přesah do současnosti skrývá mnohá vysvětlení. Například rozdíl mezi Johannou a Gertou ve vztahu k "pokání smyje hříchy otců" a tím pádem k celému postoji životu. Nebo Barbory nesnadno překonávánou hořkost ze vztahu k matce.
Mnoho je v této knize skryto i mezi řádky ;)
Zajímavé téma. Smutný příběh ženy napříč generacemi. Otázka, kde končí touha po odplatě a začíná sadismus. Těžko se četla, po dočtení mám pocit marnosti. I přesto, že některé pasáže byly zdlouhavé a místy přehnaně květnaté popisy, kniha se mi líbila.
Čtení to pro mě nebylo nejpříjemnější. Z počátku kvůli popisovaným hrůzám a tomu, jak podrobně a realisticky je autorka líčila. Nakonec však především kvůli tragickému tónu, který se knihou táhne až do samotného konce, který už tak hrůzné události nepopisuje. Ale ta nechutná pachuť zůstává. Téma odsunu Němců (stejně jako okupace, případně celého komunistického režimu) je dodnes citlivé, ale podle mě má smysl se o něm bavit neustále a má cenu klást si nepříjemné otázky a snažit se najít na ně odpověď. Tahle kniha má podle mě smysl.
Poslouchám audio na výzvu a musím trochu souhlasit s šokováním v úvodu. Měla jsem co dělat, abych si to všechno vyposlechla. Vilma Cibulková, která knihu načetla je mistr svého oboru a její Gerta nemá chybu. Příběh je plastický a uvěřitelný natolik, že jsem brutalitou a utrpením totálně zahlcená. Vím, že realita byla a je taková. Válka je zvěrstvo, které zanechává šrámy na tělech i duších mnoha dalších generací.
Protože mám ve velké oblibě Kateřinu Tučkovou a uchvátily mě její Žítkovské bohyně, dávám 4* a uvidíme jak si povede dále :))
Určitě nesouhlasím s tím, že postava Gerty je nesympatická nebo celý román nudný a neatraktivní.
Trochu se mi zdá, že se autorka z počátku snažila za každou cenu šokovat a druhá polovina se pak už jenom zvrtla v klasickou litanii nad nespravedlností komunismu.
Moje rodina v popisované době žila v Pohořelicích a věřte mi, že to opravdu nevypadalo jako v knize. Normálně bych proti tomu nic neměl, přece jen existuje nějaká autorská licence, kdy si může spisovatel skutečnost upravit, ale možná proto, že je toto téma tak blízko mého domova, jsem knize prostě nevěřil.
Porovnejte třeba s Krvavými jahodami. Tam z každé strany čiší ta surovost a syrovost tehdejší doby (i přesto, že Jahody jsou podle posledních informací také smyšlené). Tady je to prostě... umělé.
Kniho o dlouho zamlčované části poválečné historie a vině, která často bývá (bohužel) uvalována kolektivně. Na jednu stranu poválečné chování Čechů chápu, ale na druhou stranu, v čem pak byli lepší? Na to je těžko odpovědět. Ani jedno (protektorát ani poválečná léta) jsem si neprožil a jak tedy mohu lidi tehdy žijící soudit? Na obou stranách byli svině a oběti...
Knihu mi doniesla moja pražská švagriná, na prečítanie ...patrí je za to vďaka :) Táto stránka konfliktu mi unikala. Bolo to teda drsné a mnoho ľudí, vplyvom okolností strácalo zo svojej ľudskosti nevídaným spôsobom. Dá sa tá neĺudskosť vôbec odpustiť?
Předem jsem si o knize nezjistila nic, moje knihovnice mi jí prostě strčila do ruky, když jsem jí požádala, že bych chtěla splnit bod tématu něco o válce v Knižní výzvě.
Byla jsem příjemně překvapena, že kniha nebyla jen o krátkém válečném nebo poválečném období, ale že zasahovala až do roku 2000. Že příběh šel společně s jednou ženou celým obdobím od války až do současnosti a bohužel ukázal, co se o Češích říká, že si prostě nechaj všechno líbit.
Odejde Němec, přijde Rus a Čech se podřídí zas.
V knize mi vadilo stridani vypravecu, coz zvlast ke konci mi prislo trochu rusive, ale asi na druhou stranu chapu, proc to bylo takto napsano. Clovek tak mohl videt, jak to citi dalsi postavy mimo Gertu. Ocenuju presah az jakoby do soucasnosti, popis strasti po navratu a skonceni valky. Drive jsem knihy s valecnou tematiku nemela vubec rada, ale cim jsem starsi, tim casteji je beru do ruky a ve spojeni s pametmi meho pradedecka me ty ppribehy silne zasahuji.
Bohužel nejdou dávat půl hvězdy, tak připisují, že by to bylo spíš 4,5. A přidám pár osobních postřehů v odrážkách, které snad vystihnou nejlépe dojem z knihy:
- oceňuji, že samotnému pochodu z Brna a brutalitě, která ho provázela je věnováno cca 20% knihy - hodně jsem se před čtením bála, že půjde jen o popis násilí
- oceňuji širší kontext, který celý příběh má
- střídání vypravěčů a osob, které popisují situace ze svého úhlu pohledu mě osobně rušilo a zdá se mi nezdařené, kdyby tohle nebylo, dám směle 4 hvězdy a ráda
- až moc bych řekla, že se straní německé straně, trocha smířlivosti i z opačného spektra by románu slušela, i když je mi jasné, že zrovna tohle je velmi těžké, ten opačný pohled mi tam chyběl
- a ocenění si zaslouží už jen zpracování toho tématu, za tohle si autorka zaslouží medaili a každý koho zajímá 20. Století, jeho historie a děje by po tomhle románu mohl a měl směle sáhnout. Například pro studenty na střední škole bych tohle označila skoro až za povinnou četbu, ukazuje to totiž hrůzostrašnost nejen nacistického režimu, ale i let po válce a režimu, který následoval dál.
Knižní zpracování smutné kapitoly českých poválečných dějin Vyhnání Gerty Schnirch z pera Kateřiny Tučkové, brněnské rodačky, sleduje osud dívky z národnostně smíšené rodiny: Gertina maminka je Češka, tatínek Němec. Přestože se Gerta cítí býti Češkou a na své češství je hrdá, s cejchem německé krve i jména se vláčí celý život. A protože za války měla potravinové lístky s natištěným D, po válce musí nosit pásku s černým N.
Rozhodně zajímavý příběh, který stojí za to. Ovšem styl, jakým je napsán, trochu pokulhává. Když Tučková popisuje, jak se Gerta bojí, připodobňuje strach k pavoukovi a líčí, jak jí končetiny hmyzu tlačí na orgány, metafora je neúměrná příběhu. A takováto přirovnání jsou na každé dvojstraně, ne-li v každém odstavci. Jakoby se Tučková snažila za každou cenu ukázat, že má bohatou slovní zásobu, obrazotvornost a psát umí, i když čtenář může přemýšlet o opaku. Snad chtěla text vyšperkovat tak moc, až ho krutě přezdobila. Také některá souvětí jsou příliš dlouhá a těžko se v nich orientuje. Zvláštní je, že některé věci jsou pouze naznačeny a čtenář celou dobu přemýšlí, co se vlastně stalo (například Barbořino početí), ale jiné jsou zopakovány několikrát, až to může některé čtenáře urazit.
Německé fráze zakomponované do textu sice zajistily větší autenticitu příběhu, ale bez znalostí německého jazyka nebo slovníku v ruce se čtenář setkával s obtížemi porozumět tomu, co se v tom a tom odstavci dělo, co tyto dvě postavy řešily.
Je zajímavé, že se tak mladá autorka pustila do takto náročného tématu, ale nepřišla s ničím novým ani převratným. Je sice vidět, že si o tématu násilného odsunu mnohé nastudovala, ale způsob, jakým to podala, nebyl nejšťastnější. Napěchováním všech detailů o vyhnání, dobových zeměpisných názvů a názorů, které odpovídají spíše smýšlení z jednadvacátého století, než čtyřicátých let, se kniha stala velmi obsáhlou a v některých pasážích nezáživnou a nudnou.
Postava Gerty je čtenáři krajně nesympatická, protože sebou nechává vláčet sem a tam, ke všemu se chová pasivně, je nespolečenská, vždy jen tiše trpí s nezájmem k okolnímu světu, nikdy nevzdoruje, ba ani ve svých myšlenkách.
Román Vyhnání Gerty Schnirch je nudný a čtenářsky neatraktivní, byť se zabývá tématem s velkým potenciálem. Pokud se čtenář chce něco skutečně dozvědět o odsunu Němců z Brna, ať si to raději vyhledá na internetu. Bude to rychlejší, záživnější a nebude se muset potýkat s nadevše nezajímavou hrdinkou, kterou nic nezajímá.
Súhlasím s Bar16, ťažká kniha, ťažký príbeh ženy, ktorá chcela žiť bežný život, ale bohužiaľ politika sa jej až príliš dotkla.
Rozhodně se nejedná o nijak těžkou literaturu, naopak jde o čtivý román, který čtenáře chytne. V první polovině knihy, tedy než se Gerta vrátí do Brna, je opravdu její příběh jitřivý, poutavý. Něco málo o tom, jak vyhnání probíhalo a jaké kroky proti Němcům tehdy česká společnost činila, vím, takže na rozdíl od některých plkavců níže nezpochybňuji popisované krutosti. Nicméně pokud toto člověk přijme, nijak to nezpochybňuje fakta o krutosti páchaných hitlerovci (hitlerovec ≠ Němec!), ani to nesnižuje jejich závažnost. Za ty první dvě části bych s klidem dala pět hvězdiček, to bylo skvělé až mistrné!
Druhá polovina knihy ale byla slabší, byť jsem na jednu stranu ocenila možnost sledovat z Gertina pohledu vývoj dalších cca 40 let. Nesedly mi však časté změny vypravěče a přišlo mi to zbytečně rozvleklé, klidně bych to zkrátila a shrnula, vše z pohledu Gerty (+ max. Barbory), a stačilo by. Druhá část byla tak za tři hvězdy.
Snadnou matematikou (5 + 3) : 2 docházím tedy ke čtyřem udělených hvězdičkám. Každopádně si od Tučkové opět velmi ráda v budoucnu nějakou knihu přečtu. =)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Majsterka slova opäť nesklamala. Vynikajúco spracovaný príbeh, autorka priblížila pútavou formou život v povojnovom Československu inak ako väčšina strohým informácií poskytnutých v učebniciach dejepisu. Snáď sa táto doba už nikdy nebude opakovať.