Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Velice pěkně napsaná kniha, připomínající hrůzy války a dní (let) následujících po osvobození. Autorka pěkně vykreslila životní příběh několika osob, kterým kvůli Německému původu režimy ve 2. polovině 20.stol. ustlaly na růžích. Ne náhodou obdrželo toto dílo cenu Magnesia Litera - stojí za přečtení.
Kateřina Tučková , když něco napíše, tak to vždycky stojí za to . Nepíše jak přes kopírák , nepíše jednu knížku za druhou , ale její knížky jsou unikátní. Příběh popisuje odsun brněnských Němců po skončení války.
Gerta Schnirch je poloviční Němka a má jen několikaměsíční dcerku, přesto je tvrdě „odsunuta" společně s ostatními směrem na Vídeň. Zažívá velice vyčerpávající pochod a skončí v Pohořelicích. Zde se Gerta zachrání při nucených pracích na vinohradech. Zažívá velmi tragické období nástupu komunismu.
Kniha je opět propracovaná do všech podrobností. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o této době. Knížka je napsána úžasně čtivě, jak to jen autorka umí. Naprosto všem doporučuji.
Velmi silný příběh a i když bych v té době nechtěla žít za žádnou cenu, jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Kdo má rád tuto literaturu, tak doporučuji k přečtení.
Detailně popsaný život jedné "německé češky". Na mě to bylo místo až hodně depresivní, ale díky tomu, že ke konci knížky svůj pohled na tuto problematiku odhalovalo více osob, jsem knížku zdárně dočetla. Je to realita minulého století, dost smutná doba...
Smutek nad smutek. Velmi zajímavé až šel mráz tělem, ale možná záklopka si k sobě nepustit tolik hrůzy mohla za to, že jsem se do příběhu nepoložila zcela. Většina se točila kolem Gerty, ale ke konci se střídalo hodně postav a na pár stránkách se musel vměstnat děj mnoha let, což příběh dost poškodilo a roztříštilo.
Tolik smutných osudů přinesla druhá světová válka, ať už během nebo těsně po jejím skončení. Lidi ničí nejen naši planetu, ale i sami sebe. Poutavý příběh o kapitole dějin, před níž se dlouho přivíraly oči. A mně to zase otevřelo nové obzory. Díky za to. A stále žiju (zřejmě v naivní) představě, že se lidé nebudou již dopouštět stejných chyb.
Konec války tak, jak si ho lidé nechtějí připomínat. Krásně napsaný a strhující příběh, přesto, že Gertha měla neobyčejně smutný osud.
O Žitkovských bohyním jsem si myslela, že byly super, ale toto je ještě lepší. A smutně musím přiznat, že se stydím, kolik málo toho vím o historii naší země. Odsun Němců pro mě vždy znamenalo to, že se prostě sbalili, nasedli do auta, na vlak či autobus a odejeli, někam, nikdy jsem nad tím dál nebo víc nepřemýšlela. O to větší a hlubší zážitek si odnáším z této knihy a připadám si zase o něco vzdělanější.Začala jsem ji číst jako těhotná, ale musela jsem ji odložit, protože je místy orpavdu hodně drsná..Teď jsem ji dočetla jedním dechem a vřele doporučuji.
Miluju knihy z doby válečné a poválečné, a tak nemohu napsat jediné křivé slovo. Příběh mě zaujal, člověk si vždy uvědomuje (srdce mi nad tím pláče), jací byli a jsou lidé (jsou horší než zvířata). Bude ještě dlouho trvat než si to uvědomí oni sami.
Zase jsem měla příliš velká očekávaní. Fakticky samozřejmě jde o velmi závažné téma, ale tohle samo o sobě mě k slzám nedožene. Literární zpracování pohnutého Gertina osudu mě (bohužel) nechalo absolutně chladnou, dočetla jsem text spíš silou vůle. Rozumím tomu, že se Tučková snažila vyvarovat patosu, ale jako vypravěčka mě po většinu času nudila. Úvod byl slibný, od druhé třetiny se mi příběh zdál už jen zbytečně natahovaný a ufňukaný. Škoda.
Neskutečný výkon tak mladé autorky! Pro mě knížka o to údernější, že mám zájem o historii a žiju v Brně, pocházím z Podpálaví a jako každý zdejší na tento kraj nedám dopustit. Jak vidíme Palavu, víme, že jsme doma... Již jako dítě po revoluci jsem se dozvěděla o "kopci s křížem" nedaleko Falkensteinu, kde jsou lavičky se jmény celých vysídlených rodin, a pokaždé je mi smutno jen z představy, že by mě někdo vyhnal a musela bych se domů jen dívat... U Gerty je příběh znásobený také osobní tragédií... Všem doporučuji také divadelní představení v brněnském HaDivadle!
Lidi jsou horší než zvířata a je jedno jaké národnosti jsou. Autorka umí opravdu vehnat slzu do oka. Skvělá kniha!
Velmi silný příběh o problematice, kterou jsem dosud neznala. Dobré vidět válku také z druhé strany. Velmi drsný příběh, ale nedokázala jsem se odtrhnout.
Děsivá ukázka toho, čeho všeho jsou lidé schopni. Co se Němcům stalo během putování z Brna, je pro mě nepředstavitelné.
Vyhnali Němce do jednoho, jako by každý, byť obyčejný německý občan, mohl za to, co se v dané době dělo. Odsuzovali je za utlačování a nelidské chování a sami se pak zachovali jako barbaři. Jak málo stačí, aby lidé potlačili svou důstojnost a úsudek. A přesto se najde několik takových, co dokáží pomoct.
Kdo se zajímá o období 2.světové války, doporučuji film "Náš vůdce".
Silný příběh o jedné konkrétní ženě, její rodině a blízkých, o němcích, válce a poválečném Česku, o vyhánění, vraždění a znásilňování němců a snaze to vše přežít.
Občas jsem neměla sílu pokračovat ve čtení ale zároveň jsem se od toho nemohla odtrhnout...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Hruzy II. svetove valky z pohledu zeny s ceskymi i nemeckymi koreny. Otec fasista a matka Ceska. To proste nemohl byt pribeh se stastnym koncem. Byla to hrozna doba. Tolik nevinnych lidi, tolik zmarenych zivotu. Nemeli bychom zapomenout...