Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4281
4281
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Velmi smutné a poutavé čtení. Až se chvílemi zastavuje srdce z utrpení, které si obyčejní nevinní lidé museli prožít, stejně nad nepěknou změnou kultury našich vesnic...
Po Žítkovských bohyních jsem byla moc zvědavá na další knihu od Kateřiny Tučkové. Nezklamala mne. Byl to místy dost mrazivý výlet do nepříliš vzdálené historie naší země, který člověku ukázal, jak válka dokáže zamávat s osudy lidí a poznamenat je na celý život, ačkoliv jsou naproto nevinnní, nikomu nikdy neublížili a snaží se prostě jen přežít. Tahle knížka se nedá směstnat do pár řádků - ta se musí přečíst.
Lehké to neměl nikdo...ani Češi, ani Němci...a bohužel ani já při čtení.
Čekala jsem čtivý román, ale ten je zde ukryt pouze v kouscích poslepovaných někdy až z mého pohledu zbytečnými pasážemi, které mají spíše historický a faktografický charakter. Na dokumentární dílo je to zase až moc románové. S tím mám nejspíš problém...
Téma je ovšem silné. Až tak, že bych se já sama do něj určitě nepustila. Je totiž velmi těžké vybalancovat kontroverzní náměty. Válečná a poválečná období jsou totiž velmi specifická a obtížně uchopitelná pro každého, natož pro toho, kdo je nezažil na vlastní kůži. Mění lidské charaktery, citelně zasáhne do života všech zúčastněných a je úplně jedno, na které straně kdo stojí. Tam i tam se najdou lidé všech možných povah a osudů...
Rozhodně nechci obhajovat jakkoli páchané zlo, jsem pacifistka tělem i duší, ale snažím se pochopit, proč je pácháno...nic není černobílé a nic není tak složité jako lidská duše...
Tady mi prostě chyběl ten širší oboustranný rozměr, ale v každém případě kniha stojí za přečtení.
Je o hledání identity v místě, kde vám to velmi komplikují. Ze dne na den ztratíte domov a octnete se v "cizí" zemi. Autorčina pečlivá příprava je zde znát a to oceňuji.
Když jsem četl výborný román Žítkovské bohyně této nejsympatičtější a nejtalentovanější české autorky, byl jsem až u vytržení z krásně psaného textu a poutavosti tématu i jeho zpracování. Nedokázal jsem si v tu chvíli představit, že by její první román Vyhnání Gerty Schnirch mohl toto mé nadšení ještě překonat. Ale stalo se. Obecně se mi moc líbí její styl psaní, z originálního výběru témat jsem nadšený ještě více. Zde nám představila historické téma, které je v současné české společnosti snad nejkontroverznější ze všech představitelných. Poukázala na těžké životy brněnských Němců, pro které válka neskončila v květnu 1945, ale pokračovala ještě několik měsíců nebo let poté, mnohdy i po celý zbytek jejich životů (bez ohledu na to, zda zůstali zde nebo byli vystěhováni). Přestože představuje častou brutalitu české odplaty, románem se nesnaží o revizi historie, když ten začíná již v předválečné době a čtenář tak má šanci seznámit se se všemi příčinami a z toho plynoucími následky. Přesto dokázala představit pohled, který jsem si dosud neuvědomoval, pohled na mnohdy obtížné životy českých a moravských Němců, kteří se takřka ze dne na den ze sousedů, partnerů, kamarádů a kolegů stali našimi největšími nepřáteli. S obtížností tématu se autorka opět vyrovnala takřka ladně, nesklouzla k žádným klišé či kýčům a představila příběh jedné německé ženy s takovou poutavostí, že pro mě bylo i tentokrát obtížné každé odložení knihy.
Je strašné si uvědomit lhostejnost lidí k osudu jiných. Ať už je to pocit Němců, že s tím, co se dělo za války, nemají nic společného, ani když byly příznivci Henleinovy strany, nebo ať jde o lhostejnost Čechů k tomu, co se dělo po válce Němcům, protože přes to všechno, co se dělo za války, byli Němci pořád lidské bytosti.
Co se týče knihy samé, byla pro mě velkým zklamáním. Asi tak do poloviny jsem ji hltala. Když se ale Gerta ocitla v bezpečí jihomoravské vesnice, dílo začalo být jakési rozvleklé a zdlouhavé. Stále jsem přemýšlela, proč proboha ta kniha už neskončí. Snad kvůli těm nemnohým střípkům vzpomínek na odsun, kterých tam pak bylo jak šafránu? A proč se najednou ve třech čtvrtinách knihy objevila Janinka, když se záhy zase odebrala do věčného zapomnění, aniž by se se svou bývalou kamarádkou setkala (nebo se aspoň nějak jinak projevila)?
Obsahuje spoiler! Velice kvalitní kniha obsahující silný příběh. Nejvíce mě zaujala pasáž samotného pochodu vyhnaných Němců, i když mám vystudovanou historii a jsem s problematikou obeznámena, jednání vojáků mě velice zasáhlo. Příběh mi od úseku, kdy se Gerta vrátila do Brna přišel už zdlouhavý. Závěr mě trochu zklamal, čekala jsem trochu víc, co se týče vztah matky a dcery. Nějaké usmíření, nebo že Gerta prozradí Barboře, kdo byl její otec. Na druhou stranu chápu, že nechtěla zatěžovat nelehkým osudem svoji dceru. Na závěr: Žítkovské bohyně byly lepší. :-)
Čte se to ztěžka, asi od poloviny jsem se vyloženě prokousávala jen ze zvědavosti, jak to s Gertou dopadne.
Výborně napsaná kniha se silným příběhem. Ráda čtu knihy kde se vyskytují příběhy z Holocaustu, takže jsem měla problém sympatizovat s hlavní hrdinkou.....avšak musím říct,že o to víc mě zajímalo co jí osud připravil.....
V knize jde nejdřív o popisování života rodiny Schnirchových před válkou, během války a po válce. Válka vybarvena v příběhu mi přišla jako období, kdy to bylo nic moc, ale žádná tragédie se vlastně nestala. Což mě zarazilo. Bližší líčení podrobnějšího charakteru přichází ke konci války a hlavně po ní. K hlavní hrdince se čtenář začal přibližovat, ale na poslední chvíli se mu opět začala vzdalovat a takto několikrát. Co se týče vychvalovani toho, že se autorka drží historických faktů, na to říkám jen jediné: Ještě aby ne!
Ucelený pohled na knihu se rozpadá v poslední třetině, kdy začnou mít i ostatní postavy svoje kapitoly a ukazují jinou povahu a jiný pohled na svět i Gertu, což se mi líbilo. Oněch dokonalých hlavních hrdinů bylo všude dost. Gerta se upne na dceru, která je myšlením jinde a zapšklost její matky jí leze na nervy. Mezigenerační rozkol je zde znát stejně jako rozkol povah.
Ač se mi některé části nebo provedení v knize nelíbilo, celej musím hodnotit kladně, i když konec mě trochu zklamal. Námět je velice zajímavý, ale dal se možná pojmout trochu lépe. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu četla a hodlám si přečíst i jinou od této autorky.
Není to kniha, kde byste se nějak sbížili s hlavní postavou. Spíš sledujete její život jako němý divák. Je to svědectví o tom, že ne vše je černobílý a o tom, že jako lidi jsme nepoučitelný. Je super, že se konečně píše i o těhle dějinách a konečně se demýtizuje pohled na Čecha jako toho hodnýho, utlačovanýho, pasivního chudáka. Co mě přišlo na mysl během čtení této knížky je to, jak je úplně naprosto nehorázný to, že to prostě vždy prochází těm sviním. ti, co kolaborovali s nacistama, pak byli halvníma komoušskejma pohlavárama, aby po 89 najednou zas mávali klíčema (zjednodušeně řečeno). Silná kniha, Tučkové styl se mi moc líbí a takhle těžký téma se čte jednoduše a lehce.
Vubec nechapu komentare nekterych uzivatelu, vypada to, ze nezvladaji videt veci jinak, nez cerne a bile, protoze se jim proste nechce nad vecmi premyslet. Myslela jsem, ze ale prave tato kniha by jim mohla otevrit oci a ukazat, ze je to predevsim lidska povaha a okolnosti doby, ktere zpusobuji nestesti. Nechapu, ze nevidi, ze bezhlave vlastenectvi vede k mnoha krutostem a stale trvaji na tom, ze Ceska republika byla v pravu potrestat vsechny Nemce zijici na jejich uzemi.
Ke knize, je to prvni, co jsem od pani Tuckove cetla. Od knihy jsem se tezko mohla odtrhnout, mela spad, palcive tema a velice podrobne historicke udaje. Uz se tesim na Zitkovske bohyne.
Kniha se mi líbila, ale místy mi spíše připomínala učebnici. Někdy bylo těch historických informací až přehnaně moc, například přesné počty upálených Židů v asi dvaceti vesnicích. Tyto pasáže jsem občas i přeskakovala. Ale děj byl zajímavě zpracovaný, příběh poutavý a líbilo se mi, že byl podán z pohledů více postav.
Nechci opakovat, co píší ostatní uživatelé, jen chci říct, že pro mě je paní Tučková zcela nový úkaz v české literatuře, je radost číst knihu, u které víte, kolik času autor strávil tím, aby byla faktograficky správná. Navíc má autorka talent na výběr opravdu zajímavých témat. Přeju jí, aby se jí nadále tak dařilo.
Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou Vilmou Cibulkovou. Temná, trochu depresivní.. asi taková jako život Gerty. Na druhou stranu člověk autenticky vplul do doby druhé světové války.. a Gerta jej provázela až do revoluce. Jak těžký život měli ti, kteří nebyli zrovna na "té správné straně". Čech, Němec nebo Rus,.. všichni nakonec jedna banda - každý z nich rád využije příležitosti, když je u moci.
já nevím...tak jako ty knihy od Tučkové jsou všechny masakr (rozuměj drsné, temné, žádná selanka), přečetla jsem Bohyně i Gertu za noc. Vlastně spíš prolistovala a naskenovanala, ale že bych si řekla wow!!
U obou hrdinek si spíš pomyslím - chudák Dora, chudák Gerta, jaký měly marný život? S čím to vlastně bojovaly a pro koho? Za koho? Dora Surmenu nijak neočistila, nevím, jestli to měla v plánu nebo jestli pátrala po vlastní minulosti, bránila se bohování nebo ho chtěla poznat a ospravedlnit? Konec mě zmátl.
Podobně Gerta - její životní příběh měl být o čem? O návratu k češství asi ne, milovala sice českou matku a nenáviděla německého otce a přesto si nedala vzít německé jméno a chtěla se vrátit do Brna. Tady mě mátlo úplně všechno.
Děkuji za tuto úžasnou knihu a skoro se mi nechce věřit, že spisovatelce bylo v té době teprv 29 let. Skvěle zpracované, donutilo mě to si najít další podrobnosti k této ne příliš známé historii naší země. Za mě 5 hvězd! :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Ha! Ak to mierne preženiem, tak táto kniha bola pre mňa niečo ako volníčko – vždy fajnové, ale niekedy fajnovejšie = vtedy keď tuším, že bude presne podľa môjho gusta a hneď po prvých chvíľach sa mi moje tušenie potvrdí! Bola som len na začiatku a tešila som sa, že mám väčšiu časť príbehu stále pred sebou. Áno, stáva sa mi to častejšie, ale teraz bol tento pocit mimoriadne silný, preto sa ho tu krvopotne snažím popísať. :-) Šetrila som si čítanie na čo najdlhšiu dobu, nech si ho užijem a oddialim nevyhnutný záver najviac ako to pôjde ... darilo sa mi len čiastočne. No prečo vlastne toľké úsilie?
Hneď mi bolo jasné, že ide o nadštandardne dobrú záležitosť, navyše s extrémne pútavou témou, ktorá si nezaslúži upadnúť do zabudnutia a ktorej sa tu dostalo oprávnene vynikajúceho spracovania. Škoda čokoľvek konkretizovať, som velice spokojná, odporúčam.
Cením si spoľahlivé, prirodzene nenásilné rozprávačské umenie autorky. Viem, že nenatrafím na nič, čo by ma nebavilo; nič nie je navyše a nič mi nechýba (všetko, čo mi vyvstalo v myšlienkach, sa v knihe objavilo). Tiež mi vyhovuje zmysel pre detail v deji nabitom udalosťami, ktorý stvorila vedomostne podkutá, poznatkami vyzbrojená, ženských duší znalá myseľ. Autorka umožní nám čitateľom zžiť sa s postavami, ich pohnutými osudmi ... veľmi pekne zdôrazňuje jednotlivca. Už čo si kto myslí o kolektívnej vine a treste, to neviem, ale zviezť sa s inými kvôli menu či národnosti (hocičomu) a trpieť za ich viny nie je správne. Je pravda, že Nemci tiež hľadeli na všetkých zvrchu (a špeciálne Židov ťali hlava-nehlava), lenže dá sa tým ospravedlniť rovnaké konanie? Aplikovanie tohto prístupu, krvavá odplata a vyvršovanie sa na bezbranných funguje len krátko, navyše komu sa pomôže, asi len primitívom alebo oportunistom. Vo vojne, tesne po jej skončení a v desaťročiach po nej sa stali mnohé neodpustiteľné veci, ale stačí povedať sorry, shit happens? Krivdy sa časom nechcú hojiť, zostávajú, sú s nami, len ich prekryje prach, rovnako ako chyby minulosti. Síce tie sa nám v prachu niekedy stratia z dohľadu. Potom príde nevyhnutnosť zopakovať si ich, nenechajme sa čičíkať predstavou že nie.