Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4209
4209
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Příběh je to trpký. Konec (Sólo pro Barboru) mě tedy úplně rozsekal, ta poznámka o nenaplněném životě. Jednomu by se chtělo až brečet.
Knížka se mi četla dobře, dokáže vtáhnout do děje. Trochu mě mátly některé vložené kapitoly, které vypráví jiná postava.
V každém případě silný příběh o odsunu Němců, pohled z druhé strany.
Nechci byt sprosta ale ty..... to byl masakr!pokazde me udivi jak lide umit byt zli, kruti, nelitostni.Jak 90% z nas jsou jak ovce, ktere se drzi stada a jak nenavist a hloupost dokaze zvitezit nad vsim co by melo byt v cloveku dobre.Kniha je drsna, ale skvela.Jak Bohyne tak Vyhnanini jsem nedokazala odlozit a za den bylo precteno.Urcite stoji za precteni
Kateřina Tučková je pro mě jednoznačně novou nadanou mladou autorkou o které se možná bude jednou učit ve školách.
Příběh Gerty je krutý... ale naprosto realisticky zobrazený. Tak to v poválečném období bylo..to je fakt a není možné ho zpochybňovat. Dějiny nelze vrátit a zapomenout.
Příběh, který napsala Kateřina Tučková, byl úžasný. Byl tvrdý a bolestný. Bohužel byl také pravdivý. Byla to prostě doba (odsuny), kdy se vracelo všechno stejným ne li horším metrem.
Zažil jsem jako malý, kdy se Německá rodina přijela podívat po revoluci (1989) na svůj zabavený domeček v pohraničí v Ústí nad Labem. Měl jsem sice půjčenou knížku, ale stejně si ji založím do své knihovny. Rozhodně knížka stojí za to ji dočíst.
Námět knihy je vskutku zajímavý a dal by se z něj vytěžit silný a poutavý příběh. Bohužel mi nepřišlo, že by se to autorce povedlo. S Gertou jsem se jako čtenář nedokázala ztotožnit, nebyla mi sympatická a její osudy mi byly více méně lhostejné. Mnohem více mě zaujaly pozdější kapitoly z pohledu jejích „přítelkyň“.
Styl psaní paní autorky mi také úplně nesedl, často mi přišlo, že jí jde víc popis obecných válečných událostí než popis dění z pohledu postav. První třetina knihy byla zajímavá a čtivá, druhou třetinou knihy jsem se prokousala jen se sebezapřením. V poslední části mě děj zase dokázal vtáhnout, ale ne díky Gertě. Navíc jsem se nemohla zbavt dojmu, že v nás má kniha vzbudit pocit viny, i když vše podává jen z pohledu Němců a není v ní místo pro konfronaci pohledů obou stran. Celkově je pro mě tato tolik opěvovaná kniha zklamání.
Uzasna kniha.
Prede mnou je zde jiz tolik vybornych komentaru, ze nevim, co dalsiho sdelit...
Ale cetl jsem ji az po Zitkovskych bohynich, coz si myslim je autorcin majstrstyk {priznavam, ze jsem zatim necetl dalsi knihy autorky...}, takze jsem se neubranil srovnavani, i kdyz knihy jsou o necem jinem. A to srovnavani ve ctivosti, kdy Bohyne mne nepustily od zacatku do konce a u Gerty mne zpocatku pribeh okamzite vtahl do sebe, asi az do poloviny. Pak, kdyz se hrdinky zastavily na miste a pracovaly na jizni Morave, tak mi to pripadalo staticke. Ale dalsi dej mne nezklamal.
A liceni Teresy, po X letech, jak je prijali - neprijali v Rakousku, to byl pro mne hodne silny moment.
Oproti Barbore a jinym ctenarum si nemyslim, ze by Gerta mela nenaplneny zivot - ostatne na nekolika mistech zminovala, ze vse, nejen hned pri vyhnani, ale i pote, delala prave pro dceru, nejdrive pro jeji a jich obou preziti... Aspon tak to vidim a citim ja.
Styl autorky, kdy pozdeji pise za Gertu a za Barboru v 1. osobe, mi vubec nevadil, naopak mi to prislo naprosto prirozene a neubirajici na ctivosti.
A opet, klobouk dolu pred autorkou, a dekuji i za dalsi knihy.
P.S. Jiz se chystam na Fabriku...
Docela dost mě zasáhla první polovina knihy, byla jsem fakt zhnusená ze všech těch věcí, co se děly. Ke druhé půlce jsem se jen těžko vracela, dlouho mi trvalo, než jsem se druhou polovinou prokousala. I přes to si myslím, že je tato kniha moc dobrá.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Mám ráda válečné filmy podle skutečných událostí (proto bych řekla, že jsem již "otrlá" z toho co se dělo za 2.světové války) a po přečtení této knihy si ráda přečtu další knihy s válečnou tématikou.
Nicméně z knihy mne "bavila" jen první třetina - vyhnání - jak napovídá název. Zbytek knihy je táhlý, ke konci jsem přeskakovala řádky a vadil mi i autorčin styl psaní.
Téma velmi zajímavé, nedá mi spát, proto zkusím ještě další knihy od jiných autorů.
Knize dávám 3,5*
Prosím jen o jedno-poučit se z historie, aby měl každý lidský život svou cenu a nic tak hrozného už se neopakovalo. Viděla jsem i divadelní hru v brněnském Hadivadle, nezklamala mě, byla citlivá a bez patosu. Doporučuji. A Kateřina Tučková je mojí oblíbenou spisovatelkou, každá její kniha je jinak zajímavá, ale vždy silná
Číst tuhle knížku byl pro mě nervydrásající zážitek. Válka dělá z lidí bestie. A to platí stále. Doporučovala bych ji jako povinnou četbu pro středoškoláky, pokud už není.
Během četby se mi několikrát vybavila jiná "kronika" našich novodobých dějin, Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Ve srovnání s ní, je román Kateřiny Tučkové mnohem syrovější a první třetinu knihy jsem byl schopen číst jen po kratších úsecích. Párkrát jsem dokonce uvažoval, zda jí dočtu. Vydržel jsem a nelituji. Velice silná kniha.
Knihu jsem dlouho odkládala, začínala jsem ji číst několikrát a několikrát jsem usoudila, že na ni nejsem zrovna připravená, tak to bylo rok a půl a teď, když jsem se do ni konečně opravdu začetla, umřela mi čtečka :), takže jsem ji dočetla v pdf na PC, jsem ráda, že jsem ji nechala uležet na čas, kdy budu připravená ji přečíst. Jsem ráda, že máme takové autory jako je Kateřina Tučková a Petra Soukupová. Souhlasím s názorem níže, tuto knihu by si měl přečíst každý. Díky za ní.
Už dlouho mě žádná kniha tak nezasáhla....přimlouvala bych se za to, aby tato kniha byla povinnou četbou na středních školách....pokud ještě nějaká povinná četba je...
Přesto, že chvílemi kniha hodně připomíná spíš ženský román, především autorka velmi otevřeně otevírá dosud velké tabu a sype sůl do ran poválečnému Československu z pohledu brněnské Němky a jejího nejbližšího okolí. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že její (a mnoha dalších) život je zcela prázdný a v duchu potrestání kolektivní vinou. Stále si kladu otázku, kdy konečně dojde v této zemi k sebereflexi a postaví se čelem k tomu, co se stalo po nacistické okupaci. Na druhou stranu....dá se tehdejší reakce vlastně soudit?
Hodně čtivé. Hodně silné. Hodně dobré. Všem xenofobům bych to dala jako povinnou četbu.
Hodně dlouho jsem měla knihu vypůjčenou a nemohla jsem se dokopat k přečtení. Neměla jsem ráda tematiku druhé světové a poválečné. Jakmile jsem začala číst tak jsem názor změnila. Kniha je úžasná ... nejvíc jsem se bála zachycení detailu o utrpení a hromadném umírání lidí. Když jsem četla chytlo mě to za srdce, ale nerozesmutnělo na dlouho. Gerta je zvláštní žena. Souhlasím s Barborou, že její život byl nenaplněný. Ale zbytečný určitě nebyl!
Podle mě je velmi důležité poslání celé téhle knihy .. a to v tom, že historie odkrývá různá tajemství a sami bychom se z ní měli poučit, že nejsou jen zlí a dobří lidé a špatné a dobré národy .. a právě v takových historicky vypjatých situací se doopravdy projeví charakter lidí, jejich podlost, partajení, směřování za vlastním užitkem...
Autorka se pustila do jednoho nejsložitějších období českých dějin. A díky tomu bude tuto knihu spousty lidí odmítat. Několikrát mi bohužel připadalo, že autorka to utrpení obyčejných Němců nevylíčila dostatečně. Ano, v kniha je místy až mrazivá, ale ve skutečnosti to bylo horší.
Možné je však, že to bylo uděláno tak, aby měla Gerta nakonec štěstí.
Ono utrpení některých Němců bylo prece jenom větší. Ona měla šanci si vzít dceru, zatímco jiné Němky takové štěstí neměly...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Zajímavé čtení, které mohlo být zkráceno o dost stran. Některé pasáže se bohužel vlekly do tak zbytečných podrobností, že kniha ztrácela spád a nudila. Přesto oceňuji vzhledem k věku autorky zájem o otevření tématu kolektivní viny brněnských Němců a pokus o fundované beletristické dílo na základě dochovaných pramenů. Gerta je navždy poznamenaná odsunem, v knize působí trvale depresívně, neumí se ani později radovat ze života, neumí najít lásku, přátelé, pocit štěstí, zařadit se do socialistické "špatné" české společnosti, žije vidinami minulosti a své špatné rodiny a tak jen strádá až do pozdního věku. Bohužel i vlastní vinou. Na každé straně knihy umírá zaživa, vytrvale trpí i po dlouhých letech, marně čeká na omluvu. Silný příběh zmařeného života ženy, která neumí najít vnitřní klid a radost. Veskrze tragický, někdy až moc knižní a příliš vygradovaný do trvalé deprese.