Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4273
4273
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mi změnila život. Do té doby jsem se obloukem vyhýbala historickým knihám, a těm z války obzvlášť. Pak mi knihu půjčila kamarádka, já ji za pár dnů zhltla a od té doby chodím po Brně a dívám se na něj úplně jinýma očima. Například jsem vůbec netušila, že přímo uprostřed Moravského náměstí stával Německý dům! Na každé stránce knihy je patrné, jak moc si autorka dala záležet na prostudování historických pramenů. Precizní práce. Přitom děj je strhující, kniha se čte jako thriller. Pravda, konec trochu ztrácí tah, ale v tu chvíli už je člověk tak rozsekaný dosavadním příběhem, že to nevadí. Knihu si rozhodně přečtu ještě mnohokrát. Díky, Kateřino T.!
Moc krásná knížka, chvílemi jsem se do děje vžívala a nemohla přestat číst a chvílemi se jsem jen "četla" .Nejvíce se mi líbí, že život hrdinky je zachycen od začátku až do konce, že ukazuje nejen tu poutavou část pochodu, ale i to co následovalo roky po něm a jak to změnilo osudy všech lidí, i těch, kterých se to přímo netýkalo. Knihu jsem četla už asi čtyřikrát a pořád v ní hledám nové zajímavé skutečnosti, kterých jsem si dříve nevšimla.
Nejvíce obdivuji, kolik práce muselo autorce dát nashromáždit potřebné údaje a informace k napsání této knihy.
Velmi čtivá, poučná a odhalující kniha. Absolutně doporučuji. Velké díky autorce.
Jako malá jsem se hrabala na půdě a objevovala tam "poklady". Když jsem se ptala, dozvěděla jsem se někdy, že to je "ještě po Němcích". Přijímala jsem to s dětskou bezstarostností, i když si dodnes pamatuju ten neklid v hlase a divný tón, jakým mi to říkali. Vesnice se asi se svou sudetskou minulostí vyrovnávají hůř než města, kde se dějiny "překryjí" rychleji. Tam, odkud pocházím, se to naštěstí podařilo se ctí. Zřídili muzeum, kde se dají alespoň dohledat dokumenty a zjistit, kdo ve kterém domě žil a jak dlouho.
A tak obdivuju Kateřinu Tučkovou za to, jak odvážně kousla do tohohle kyselého jablka. Za to, že otevírá lidem oči. Akorát že teď už nemůžu říkat, že jsem do Brna odešla z těch strašných, prokletých Sudet. Teď chtě nechtě vím, že tady jsou místa poznamenaná vyhnáním stejně nebo ještě víc. Akorát to není tak vidět.
Velmi dobře popsané období, které bych opravdu nechtěla zažít - ani na straně českých ani na straně německých obyvatel. Zlá doba a my jen na všechno nadáváme a nevážíme si toho, že si dnes můžeme dělat, co je nám libo !!!!
Obdivuji mládí spisovatelky, obdivuji, že se dala na tak těžké a složité téma, ale zhostila se úkolu velmi dobře.
Kniha se mi moc líbila - přiměla mě k hlubšímu zamyšlení nad otázkou viny (především té kolektivní), pořád ještě se k ní vracím. Vzhledem k tomu, že znám místa, kam je příběh zasazen, a mentalitu lidí v těch místech žijících, bylo to čtení o to poutavější.
Tak málem jsem i já napsala nedočteno. Nakonec jsem knihu dočetla, ale jsem z ní dost na rozpacích. Zkusím ještě Žítkovské bohyně a pokud ani tahle kniha nic, od autorky odstupuji.
Nějak jsem se s tou knihou neuměla 'sžít'.
Myslím, že tohle dílo je úžasným pohledem na celou dlouhou historii našeho národa. Takových pohledů je v naší literatuře málo. Moc se mi líbí, že drastické pasáže jsou popsány spíše tak nějak v náznacích, ale možná o to více působí. Postava hlavní hrdinky je vykreslena až do konce v průběhu historických změn a pro mě přináší možnost pochopit část dějin, kterou jsem sice nezažila, ale dle mého názoru, je velmi důležitá.
Naprosto souhlasím s názorem Trissi - sakra, vždyť ten odsun ty zbylé Němce de facto opravdu chránil- a to co se dělo s Židy a s politickými vězni v nacistických lágrech ? Už jsem to kdesi psala, ale stalo se snad odsunutým Němcům, že by jim brali- co brali- rvali děti z náručí matek a strkal je někdo do šílených baráků, kde je ostříhali, vysvlékli a nechali trpět? Zastal se snad někdo z "ubohých " odsunuvších německých občanů někdy nějakého Žida, který šel do transportu? Tak co čekali? Kateřina Tučková píše "čtivě", její knihy hodnotím dobře, ale tohle fakt nejde hodnotit.
Tohle je opravdu důležitá kniha. Její nejsilnější stránkou je uvěřitelnost: autorka nepřehání, nefabuluje, nepřikrášluje, zbytečně nedramatizuje. Vše, co se na těch čtyřech stech stranách odehrává, se klidně mohlo stát - a pravděpodobně v mnoha obměnách i stalo. Tučková se dokonce vyhýbá zdůrazňování a blízkému popisu těch největších nechutností, které se v době odsunu děly, všímá si jich jen prostřednictvím několika vzpomínkových vět nemluvného staříka. Opravdu nikdo ji tak nemůže nařknout z nějakého přehánění. Autentičnosti pak ještě dodává navrch závěrečné střídání úhlu pohledu na hlavní hrdinku od dalších postav příběhu. Stává se z toho téměř několikagenerační kronika "celého krásnéhé dvacátého století," jak zpívá Jarek Nohavica. Kdyby nebyl pojem "povinná četba" tak zprofanovaný, také bych volal po zařazení této knihy.
Silný příběh, ze kterého mi bylo až (z rodinných důvodů) špatně, proto nemohu hodnotit hvězdičky.., ALE waaaaw- tak kràsně napsáno! Miluju metafory, připadám si pak strašně chytrá, že to chápu:-)) Smekám před autorkou.
Vyhnání Gerty Schnirch je po všech stránkách silným příběhem, odehrávajícím se ve velmi těžké době, pro Českou republiku dodnes trochu stigmatizované. První polovina vyprávění žije svým vlastním příběhem, událost zde střídá událost a příběh plyne svižně kupředu. Druhá polovina zpomaluje, ale poodhaluje mnohem víc ze života ostatních postav a Barbory, dcery Gerty. Ta celou knihu ukončí skutečně silným monologem o své mamince. Nutno poznamenat, že právě těchto několik vět patří (alespoň tedy pro mě) k tomu nejlepšímu z celé knihy.
Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky, to jsme se opravdu ve škole neučily.
V určité chvíli se stane z člověka zvěř. Mám z toho depresi, ale těším se, co dalšího Kateřina Tučková napíše.
Kdyby se celá kniha odvíjela v tom duchu, co cca první 1/3, tak bych to nevydržela, jak zle mi z ní bylo. To znamená, že je výborně napsaná. Zbytek už je volnější, ale pořád je dobrá.
Silný příběh, který ukazuje, že pomsta nikdy nepřinese zadostiučinění, a že násilí plodí jen násilí. Je mi z této části naší historie nevolno. Ale nechci nikoho soudit, protože nevím, jak bych se sama v dané situaci zachovala. Obecně čtu velmi nerada knihy z období novodobých válek a z období komunismu, protože zvěrstva v nich napáchaná jsou ještě nějak blízko a živá a nedělá mi to dobře. Takže mě velice překvapilo, že ač tato kniha byla plná zla, tak se mě moc nedotýkalo. Což pro mne není výtka, ale velký klad, mohla jsem se ponořit do příběhu a necítit se špatně.
Pokud bych srovnávala, tak čtivější pro mne byly Žítkovské bohyně. Oslovilo mě víc téma, cítila jsem v knize tajemství, energii, měla větší spád. Něco se odkrývalo a já musela být plně s tím, jinak by mi to uteklo. Ve Vyhnání bylo vše řečeno, v Bohyních musel člověk více hledat mezi řádky.
Dalsi dobra kniha co jsem od autorky cetla. Precetla jsem spoustu knih o valce a holocaustu, ale co bylo potom jako Benesovy dekrety atd.. O tom jsem nikdy necetla a popravde se v tom moc neorientovala a tato kniha mi v tom udelala jasno. Nejsem na strane nemcu, ale to co bylo po valce, jak se cesi zacali mstit o co byli lepsi nez nemci?? cesi delali hrozne veci jako nemci a take jim bylo jedno jestli jsou vinni nebo nevinni. Jednou to byli nemci a hotovo jako pro nacisty to byli jednou zidi a hotovo...
Kniha mne příliš neupoutala, ani stylem ani příběhem. Němci se vraceli do svého Reichu a mnoho lidí, Čechů, kteří kvůli nim před válkou museli utéci, před okupanty a jejich sudetskými příznivci, se mohlo vrátit do svých domovů. Možná by se těm, kteří si nyní nesmyslně sypou popel na hlavu skutečně zamlouvalo, kdyby se podařil jejich úmysl a Sudety by získali plnou autonomii, o čemž se reálně uvažovalo! A zbylo by české torzo, jež by postupně zaniklo. Popel na hlavu si nesypu, odsun byl v mých očích spravedlivým vyústěním.
Chytrolíni, ohánějící se "kolektivní vinou Čechů" za odsun Němců, nechť si tedy uvědomí kolektivní vinu německou. Politika německého obyvatelstva Sudet podporovala Hitlerovu politiku holocaustu.
Nehodnotím, nedočetla jsem.
Jsou momenty, kdy se stydím za náš národ. Jeden z nich byl při čtení tohoto strhujícího příběhu. O tématu odsunu Němců a kolektivní vině by se mělo mluvit a psát mnohem častěji, stejně jako tomu je s holocaustem. Odsun je ještě neustále velké tabu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Až do přečtení této knihy jsem žila v iluzi, že když skončila válka, tak se všichni objali a radovali se z opětovně nabyté svobody. Omyl jako Brno! Z našeho dějepisu ve škole se toto jaksi vypařilo. Zařadila bych jako povinnou četbu pro střední školy. Poutavě napsaný příběh jedné statečné ženy. Před autorkou smekám.