Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4200
4200
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Tato knížka člověka nutí zamyslet se. Nad vinou, odplatou, právem , spravedlností. O tom, že se při odsunu Němců dělo i bezpráví asi není pochyb. Stejně tak jako o tom, že nebýt Mnichova a okupace, nebylo by odsunu. Jenže pokud aplikujeme princip kolektivní viny, jak je to popsáno v knížce, jsme o tolik lepší než nacisté? Jistě, na úroveň organizátorů a realizátorů holokaustu neklesáme. ale to by nám stačit nemělo.
A v knížce nejde jen o odsun. Nejsem už nejmladší, ale 50. léta jsem nezažila ani jako dítě. I mé generaci se nejspíš zdá neuvěřitelné, jak hrozná to byla doba.
Jestli mi něco trochu vadilo, tak jistá tendence ke schematičnosti postav. Němky jsou "hodné" starousedlíci také, a ti, co se přistěhovali do pohraničí jsou bezcharakterní zlatokopové. Ale to je jen drobnost, dávám 5 hvězdiček.
tak jak je kniha úžasná, tak šílený je příběh Gerty. to, co si musela prožít, o tom se dnes žijícím Brňákům ani nezdá... a můžeme jen doufat, že to ani nezažijeme. další plus je pro mne pohled do historie. o brněnském pochodu smrti jsem něco málo zaregistrovala, ale až teď jsem si pořádně rozšířila obzory.
Silná a vlídná kniha, jiný pohled na historii. Líbila se mi ta časosběrnost. Taková ta syrovost, nezabředání moc do detailů. Hlavní hrdinka se od svého života až tak odosobnila, že fungovala jen jako vypravěč než jako hlavní postava. Na jinak značenou přímou řeč jsme si rychle zvykla. Silná kniha, která donutí k zamyšlení o tom, jak může být lidský život ubohý a jaké máme nyní štěstí, že žijeme v tuto dobu a na tomto místě.
Hrozně mi v knize vadila němčina, v mluvení, v názvech, v dopisech, všude byla nacpaná a špatně se mi to četlo. Trochu je to možná i k té knihe, o vyhnání Němců a pak mojí nesnášenlivostí němčiny. Myslím to však tak, že česká kniha by měla být napsána jen česky. Vadilo mi to asi o to víc, že německy vůbec neumím.
Velice silná a emotivní knížka. Četla jsem a zároveň poslouchala audioverzi, kterou načetla skvělá paní Cibulková. Příběh se mi velmi líbil, i když s Gertou jsem ne vždy souhlasila a ten její přístup občas nechápala. Bylo mi smutno, když jsem ji viděla jen tak "přežívat", bez špetky zájmu o cokoli jiného kromě své dcery. Možná to bylo zapříčiněno tím, co se jí stalo a v jakém prostředí vyrůstala, ale přesto. Naštěstí ostatní postavy mi to plně vynahradily. Moc jsem fandila třeba Johanně, nebo Tereze.
Kniha je zezačátku velmi čtivá, druhá část mne však nenadchla. Některé pasáže jsou příliš zdlouhavé. Pro ty, co bydleli nebo bydlí v Brně, má větší hodnotu. Celkově je však příběh velmi zajímavý. Já se narodila do svobodné země, tudíž jsem ráda za to, že jsem si udělala obrázek o tom, že válkou všechno nekončí. Zničený život Gerty je jen jedním z mnoha podobných osudů, o kterých je důležité něco vědět. Také nás to naučí vážit si toho, co v životě máme.
Doporučuji přečíst. Nicméně moje pocity po dočtení jsou rozporuplné, asi jsem se ještě nestihla nad celým dílem ´zastavit´, utřídit si myšlenky. První polovinu - šokující, naturalistickou, bez příkras - hodnotím výrazně výše než tu druhou. Ta ten strhující spád pozbyla, ale pro dokreslení celého příběhu jsem i ji dočetla téměř jedním dechem. Opět mne autorka vzhledem ke svému mládí překvapila :). Celou dobu jsem měla pocit, jako by ten příběh byl autentický, do detailu popsaný někým, kdo to skutečně zažil.
Tuto knihu jsem od slečny Tučkové četla jako první a musím říct, že na mě dost zapůsobila. Nevím, jestli je to proto, že jsem brňačka a všechny ty reálie jsem si mohla promítat do skutečných míst. Bohužel někde v polovině se něco zlomilo a éra komunismu už mi přišla o dost méně zajímavá, řekněme, že je to i z důvodu, že čtenář si zvykne, že ho neustále něco šokuje a napíná a pak mu to vezmou. V každém případě ale "Vyhnání" ovlivnilo můj pohled na brněnské Němce, rozhodně jsem pochopila, že zdaleka ne všichni si tento osud zasloužili, už jen proto, že nesouhlasili s tím, co se za války odehrávalo.
I když ubírám jednu hvězdičku, celkově se mi kniha líbila více než "Bohyně".
Příběh, nad kterým je opravdu třeba se zastavit a zamyslet. Další setkání s autorkou, a opět důkaz toho jak skvělá je spisovatelka. Jak může takhle mladá autorka sepsat tak strhující a do detailu popsané scény odsunu? Celá kniha je jako by to čtenář prožíval sám, jako kdyby ta hrůza přímo ze stránek čišela, strhávala k dalšímu a dalšímu čtení. Prožíváte děsivost té noci, syrovou krutost "českých hrdinů" i vděčnost těm, kteří se nebáli pomoci.
A pak si na konci položíte otázku: udělala bych to také tak? Jak by se člověk zachoval v této situaci? A jak bychom se zachovali dnes? V době, kdy brzo oslavíme 70 let od konce války? Jsme dostatečně poučeni minulostí, abychom nedělali stejné chyby i v budoucnosti?
Gertin příběh je strašně smutný, dotkne se všech lidí, kteří se zajímají o historii. Tučková opět prokázala, jak výbornou spisovatelkou je, i když musím říct, že Bohyně se mi líbily o dost víc. Na Gertě mi hodně vadily až moc popisné pasáže Brna, které jako neznalá města neocením, ale chápu, že mají svůj velký význam. Taktéž jsem neocenila německé "vsuvky", které jsem jen přelétla očima. Spisovatelka ukázala problematiku odsunů z německé strany hodně dobře, kniha mě chytla a po celou dobu nepustila. I když ke konci přišlo menší zklamání nad celkovým vyzněním, nemůžu dát nic jiného, než čtyři hvězdy.
Silna kniha. Moc silna a uzasne napsana. Celou tu hruzu, pocity popisuje tak jednoduse, odosobnene, ale presto z toho mrazi. Kniha tak pusobi stejne jako kdysy Clovek bez osudu.
Brrr, bylo to strasne, a jsem z generace, ktera se tyto veci dozvida z knih, ve skole jsem se to neucili. O to strasnejsi mi to prijde. I ta bezmoc videt a potkavat ty skodice, ty vrahy a hajzly, kdyz uz je musim pojmenovat.
Cetla jsem autorciny Zitkovske bohyne, a musim rici, ze Vyhnani ...... je mnohem lepe propracovane.
Četla jsem Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch,obě knihy jsem přečetla jedním dechem,úžasně napsané a téma,které bylo dlouho tabu mě nadchllo.Netušila jsem ,jak i současné české autorky dokáží zpracovat tak náročné téma.Od té doby se snažím zařazovat do svých čtecích plánů i současné autory.Prožívala jsem osudy všech a s velkým smutkem jsem se na posledních stránkách se všemi loučila.Jak je naše generace šťastná,že nic takového nemusí prožít.Byli bychom také tak silní?
Pocit smutku a zoufalosti nad osudem Gerty a jiných sudetských Němců stejně tak, jako nad podobným osudem Židů za druhé světové války, je to co dominuje po dočtení této knihy. Nějakej Němec mi zabil mámu, ty si Němec, tak zabiju tvojí a tím sme si kvit. Princip kolektivní viny je svinstvo, zvláště když kolektivem je myšlen národ. Na druhou stranu se nelze divit, že po válce to byly pomstychtivost a nenávist, které ovládly české obyvatelstvo a v této náladě se organizovaný odsun těžko organizuje.
Nedivte se nám, že jsme ztratili lidskost v takové době. Divme se však všichni těm jedincům, kteří tento zmatek vzali jako možnost ukázat svou hrůznou povahu a pro své vlastní potěšení mučili a vraždili.
Díky paní Tučkové se snad toto ožehavé téma dostane více do povědomí dnešních generací a donutí je zamyslet se, a nepodléhat jednoduchým soudům a jednostranným vlivům.
Velice zajímavý a historický příběh. Je hrozné jaká byla minulost a měli bychom si vážit v jaké době žijeme.
Kniha mě celkem zklamala. Čekala jsem něco víc osobnějšího, víc o životě Gerty. Musela jsem se hodně nutit abych ji vůbec dočetla. Nebavily mě zdlouhavé popisy politické situace atd., naopak například vztah Gerty s Barboroua a její vyrůstání bylo podle mě popsáno velmi okrajove.
Autorka se jako v případě Žítkovských bohyní opět čtivou formou zhostila méně známého a zpracovaného námětu, tentokrát živelného odsunu brněnských Němců v dubnu 1945. Z knihy, především z částí týkajících se válečného a těsně poválečného Brna, je patrné, že si opět dala práci s pečlivou historickou přípravou. Nejzajímavější mi přišla právě první polovina knihy do odchodu z Perné, další část líčící ve zrychlené formě poválečné osudy až do 90. let už byla místy nudnější a hodnocení událostí schematičtější. Zajímavé je srovnání přístupu hlavních hrdinek k událostem, které prožily, od popírání skutečnosti a života v jakési iluzi v případě Johanny, přes Gertinu trvalou pasivní ukřivděnost a rezignaci až po realistický přístup Hermíny, která díky němu nakonec nalezne své místo v životě.
Autorka otevírá téma odsunu německé skupiny obyvatel po 2. světové válce. Zcela jistě je třeba vyzdvihnout dílo po narativní stránce. Strhující vyprávění, při kterém se čtenář jen stěží odtrhne a především to čtenáře vtáhne dosti emotivně do lůna příběhu. Kateřina Tučková má celkem velký dar od přírody, talent na psaní, takže po této stránce zcela jistě super. Samotné téma vyhnání, chcete-li odsun, je problematické. Především je to téma v literatuře moderní v posledních asi 20 letech. Je potřeba se zamyslet, co v dané době bylo. Co bylo za teror během 2. světové války? Zabrané hranice. Útlak a nacistický teror. Vypálené Lidice a Ležáky. Snaha vyhladit český národ. Víte, je to doba, kterou si nikdo z nás nemůže představit. Můžeme si tuto dobu připomínat ve školách sebevíc, můžeme číst jakékoliv historické romány, které se tohoto tématu týkají a přesto nelze vynášet soudy nad tou dobou. To, co je v románu popsané, dělá se nám z toho špatně, to je jasné každému, ale je potřeba si uvědomit, že nacistický teror byl mnohem a mnohem horší a drastičtější. Ideálně se nemělo stát obojí, jak válka, tak odsun. Není mandát na to, posuzovat něco, co jsme nezažili a neprožili. Při odsunu došlo na odsun nevinných lidí, ale tady v Protektorátu, čím byli proviněni Češi, že nás mohli nacisté obsadit, vyhladit, zlikvidovat? Na nacistický teror nezapomínejme.
Kniha lehce depresivní, s emocemi, které se na vás vyvalí z každé přečtené strany. Je neuvěřitelné, co se tehdy dělo a nedělám si iluze, že se něco podobného na mnoha místech planety ještě děje. Pokud se někomu zdá, že život hlavní hrdinky byl zbytečný a nenaplněný, tak je důležité zeptat se proč. Doba jí vzala kromě dcery skoro vše a neustále jí srážela na kolena .... Byla to hrozná doba pro spoustu neviných lidí, kterým buď vzala nebo aspoń totálně zničila život. Kniha jasně ukazuje, že pokud dáš někomu moc a do ruky zbrań, tak se spousta lidí chová jako bestie. A vůbec to nemusí být fašista. Smekám před Kateřinou Tučkovou .....
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
(SPOILER) Příběh Gerty Schnirch je drsný. Hodně, hodně drsný a krutý.
Jestliže Körenerovy Sudety byly tragické, Frýdovy nebezpečné, Šmídovy někdy tragikomické, jindy nostalgické, občas také kurté, ale pořád tam byla naděje a chuť do života, Funda je bral s nadhledem, Stránský je pojal dobrodružně... Česko-německé soužití v podání Kateřiny Tučkové je kurté. Drsné. A bezjnadějné.
Zpočátku jsem měla problém se do Gertina příběhu začíst. I přesto, že popis válečných let je pojat víc než poutavě.
Gerta měla opravdu smůlu. Vše začíná už u její rodiny v čele s tvrdým a chladným otcem Friderichem a povýšeným bratrem Fridríškem, pokračuje milovaným Karlem, nechtěnou Barborou, otřesnými Pohořelicemi a pak Pernou, a všemi těmi poválečnýmu léty - tím vším, čím si Gerta prošla s cejchem brněnské Němky, ačkoli odmala veděla, že patří do té české poloviny jejich rodiny.
Od chvíle, kdy se román začal odehrávat v roce 1945, však problém se začtením pominul a román mě opravdu chytnul. Trochu mě sice mrzelo, že například vztah Gerty a Karla během války byl zmíněn jen okrajově, ale i tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout - zvláště pak, když se děj přesunul do Perné. Babička Zipfelová a Hubert Šenk, postavy, které svou vřelostí, ohleduplností, soudržností s Gertou a ostatními Němkami, celá ta atmosféra Perné - připoměla mi právě Stránského Zdivočelou zemi, knihu, která mě k mému tématu č. 1, k Sudetům, přivedla...
- obsahuje SPOILERY -
Druhá polovina byla vskutku skličující. Vždycky to vypadalo nadějně a pak přišel tvrdý pád. Celé to ještě umocňují osudy vedlejších postav, se kterými se život nemazlil - Hubert, Ida, Karel... A do toho ty příšerné věci, které za války dělal Gertin bratr a vzpomíná na ně na konci svého života... Strašné. A určitě je dobře, že i o tom kniha mluví, protože si zase díky tomu člověk uvědomí, co nacisté páchali za války. A úplně neotřesnější je to, s jakými myšlenkami a představou Friderich ze života odchází...
A Gertin konec... velmi zdrcující.
- KONEC SPOILERŮ -
Kniha je velmi dobře napsaná, je čtivá a určitě je dalším vynikajícím, ačkoli velmi skličujícím článkem do mozaiky česko-německých osudů, které si prostřednictvím české literatury tak nějak spotánně dávám dohromady...