Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4273
4273
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
kniha se četla úžasně, je šílené, čeho jsou lidé schopni, ale vadilo mi , že tam nebyl jediný záblesk naděje, jak říká v závěru Barbora, Gerta opravdu žila zbytečný život
Silný príbeh , skutočne špecifický spôsob písania. Mne osobne to pomohlo získať nadhľad pri riešení vlastných starostí, aj keď tým začiatkom som sa musel skutočne prekúsať, ale stálo to za to,
Myslim, ze Katerina Tuckova je vyborna spisovatelka. I pres jeji mladi a tezke tema ji verim. Pise skvelym jazykem a jeji knihy maji spad. Jedine, co me osobne nesedi, je detailni popis nasilnosti. Je jasne, ze se to vse delo a bylo to mozna jeste horsi, ale me to v takovem typu literatury pripada az moc. Uplne stejny pocit jsem mela po precteni Bohyn, to mi v tomto smeru prislo opravdu prehnane.
Vynikající kniha, které ale skutečně uškodil poněkud rozvláčný závěr. Velmi oceňuji sondy do mysli lidí z druhé strany "barikády", členů rodiny a přátel z německé komunity. Jestliže se autorka pokoušela předložit čtenářům propracovaný, ucelený pohled nejen na tzv. divoký odsun, jistě se jí to podařilo. Tato problematika je dodnes velice citlivá a především mnohovrstevnatá. Je zapotřebí se tímto zabývat a konečně dojít smíření, omluva by skutečně byla na místě.... Jednu hvězdičku ubírám za ten nevyvedený konec, knihu doporučuji, neb v každém by měla zanechat hlubokou stopu a věřím, že bude sloužit jako téma k zamyšlení.
Tučková je výborná spisovatelka, stejně jaku u Bohyní napsala knihu, která je pro mě tematicky nezajímavá, ale díky jejímu stylu psaní jsem jí rychle přečetl a určitě na ní nezapomenu. Kolem strany 100 jsem knihu chtěl odložit a už se k ní nevracet, protože se mi to zdálo nechutné a že tohle tedy nemám zapotřebí číst. Ale po pár stránkách se to zase dalo, už to nebylo tak šíleně depresivní a pesimistické.
Mně osobně se více líbila druhá část knihy a úplně jsem miloval, když byla v hlavní roli Barbora.
Hodně, hodně silný příběh.
Už se těším, co napíše Tučková příště. Potěšilo by mě, kdyby svůj dar psát namířila na nějaké optimističtější téma, aspoň trochu.
... mně se knížka líbila, jak ta první polovina, která byla dějově výraznější, tak i ta druhá. Ta doba byla zlá, ale je dobře o ní vědět. Byla jsem zvědavá, jestli se se svou rodinou ještě setká.
Výborný příběh, mrazivý i vřelý zároveň. Příběh ztracených životů, kterým nakonec nezbylo nic jiného, než samo žití.
Tak nevím, čekala jsem od knihy mnohem víc. Nějak mi nešlo se moc začíst, střed jakžtakž a konec mi opět moc nešel. Jsem zklamaná. Nemohu říct, že by kniha pro mě neměla žádnou cenu, že je špatná apod., to jistě ne, ale ... Prostě mi nesedla.
Smutné vyprávění o zmařeném životě jedné ženy, která měla tu smůlu, že se narodila do špatné rodiny...
Souhlas s minirockem a pár dalšími- kniha působí rozpolceně a druhá polovina je o poznání slabší. Na začátku skoro každé kapitoly v poslední části jsem si říkala: "Už zase začíná takhle, ach jo." Naprosto chápu, co některým na téhle knize vadí. Já za sebe ale nemůžu jinak, než dát nakonec plný počet bodů. Dočetla jsem ji před pár dny a stále ji ještě vstřebávám. Zanechala ve mně silný dojem a jsem ráda, že mi autorka otevřela cestu k tomuhle tématu. Na druhou stranu si ale budu teď muset odpočinout a sáhnout po něčem lehčím, protože z téhle knihy deprese jenom kape.
Knihu jsem si půjčil na základě mnoha nadšených komentů na zdejším fóru a doufal jsem že se mi dostane neobyčejného čtení. Bohužel tomu tak nebylo. První polovina, končící odchodem z Perné je nadprůměrná, druhá podprůměrná, čili celkové hodnocení průměr. Nějak jsem nepochopil, proč na poměrně ucelenou zmiňovanou první část navazuje naprosto chaotické pokračování, jehož záměrem bylo postihnout důležité mezníky z Gertina života, což se ale dle mého názoru ne příliš povedlo.
Dvě slova: nemastné, neslané. Vyhnání jsem dočetla jen ze sebezapřením, protože knihy nerada odkládám, a dost se divím těm utleskaným sluníčkovým komentářům, nehraju si na odborníka ani nikomu neberu jeho názor, jen teda kulím oči - kde mám jako v knize hledat to "mistrně napsáno" a "strhující příběh"? Nikdo nepochybuje o tom, že válka a všechno, co se jí jen vzdáleně dotýká, je zvěrstvo první kategorie a naprosto zbytečné zlo, a já mám mimochodem knihy s touto tematikou moc ráda, ale Tučková podle mě neumí tuto problematiku uchopit tak, aby měl příběh
kýžený efekt. Ale jasné, někomu více vyhovuje válečná hrůza popsaná absolutně nenaturalisticky skrz zamlžené brýle, já ovšem zůstanu u autorů, kteří válku buďto zažili nebo k ní měli podstatně blíže, než tato slečna:)
Velmi silný příběh, nejde se od knihy odtrhnout. Smekám před spisovatelkou Tučkovou, která ve svém věku dokázala dát dohromady tak krásné, ale drsné knihy. Doporučuji přečíst.
Jak tak sleduju komentáře u téhle knížky, bylo o ní napsáno snad už všechno. Já za sebe musím poctivě přiznat, že válečné knihy normálně ze zásady nečtu, prostě se mi u nich dělá špatně. Ale tady jsem udělala výjimku, když se o knížce tolik mluví a píše. Je to smutné, děsivé a bezútěšné čtení. Všechny ty příběhy a postavy vlastně vypovídají o jednom jediném – co všechno dokáže z lidí udělat nejdříve válka, a pak lidská tupost a fanatismus. Ke konci knížky už jsem dočítala trochu bez toho prvotního zaujetí, bylo to opravdu depresivní a beznadějné, až se mi tomu nechtělo věřit, že by se v Gertině životě opravdu nenašla žádná světlá, útěšná a hojivá chvíle, která by jí dala zapomenout na všechny ty hrůzy.
Příběh, díky kterému začnete nad historií uvažovat jinak. První půlka se četla opravdu jedním dechem, druhá malinko pomaleji, nicméně celkově je kniha opravdu zážitek. Příběh Gerty z hlavy jen tak nedostanete.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tak pesimistickou knihu od začátku do konce jsem ještě nečetla. Připadalo mi, že se autorka v popisu pocitů zúčastněných lidí několikrát opakovala, přišlo mi to stále stejné. Narozdíl od Bohyní mě tato kniha nechytla, ačkoliv jsem ráda že jsem si ji přečtla a dozvěděla jsem se zase něco nového z naší historie.