Výjimečná láska
Johanna Adorján
Dva lidé, kteří společně zestárli, se rozhodnou spáchat sebevraždu. On je těžce nemocný, ona nechce bez něho žít. Jednu podzimní neděli roku 1991 svůj plán uskuteční. Uklidí byt, připraví růže na zimu a ruku v ruce si Ištván a Věra vezmou život. Je to důsledný konec jejich lásky, která vylučovala okolní svět, dokonce i jejich děti. Johanna Adorján rekonstruuje život svých prarodičů, kteří byli všechno jen ne obyčejný manželský pár. Celý život si vykali, kouřili jednu cigaretu za druhou a vypadali báječně. A přesto měli za sebou minulost, o které nehovořili. Protože na ni nechtěli vzpomínat. Jako maďarští židé přežili holocaust, stali se komunisty a v revolučním roce 1956 z Maďarska uprchli. Začali žít nový život v Dánsku, a přestože se tomu ze všech sil bránili, vzpomínky si našly svou cestu a znovu otevřely dávné viny a bolesti. Krásný a smutný příběh o mimořádné lásce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
Eine exklusive Liebe, 2009
více info...
Přidat komentář
Ne, tohle u mě nefunguje. Také jsem měla výjimečné prarodiče, prožili spolu leccos za padesát let společného života, ale co je komu do toho? Jsou to moji prarodiče...
Příběh velice zajímavý, ale styl, kterým to bylo podáno, mě neoslovil. Téměř celou knihu autorka skákala z minulosti do přítomnosti. Bylo tam uvedeno mnoho osob, které o prarodičích zmiňují jen kusé útržky. Z těchto důvodů jsem si nebyla schopná udělat jasný obrázek o jejich povahách. Konec byl sice dobrý, ale celkový dojem z knihy mi již moc nezlepšil.
Na můj vkus napsáno až příliš minimalisticky, já dávám přednost rozvitějším souvětím. Mně ta knížka nepřinesla nic nového, nic zajímavého. Čekala jsem nějaké drama. A nic. Z historie prarodičů Johanny Adorján se dozvídáme jen útržky. Prarodiče spolu spáchali sebevraždu, to je bezpochyby romantické. Láska tzv. až za hrob. Nemohli jeden bez druhého žít. Ale až na jednu jedinou stránku, která mě upoutala, byla kniha celkem o ničem.
Byla to výjimečná láska či ne? Zbabělec nebo hrdinaí? Bylo to sobectví nebo to byla oběť? Přemýšlím...a to je pro mě cenné, kniha má pro mě smysl,když mě dokáže donutit přemýšlet nad ní, nad problémy v ní popsané. To je pro mě cenná kniha - přivede mě k přemýšlení nad tématy, které by mě třeba ani nenapadly. Kniha je pro mě dobrá a obohacující, když mě přinutí nahlédnout do mapy, otevřít slovník cizích slov, otevřít dánsko-český slovník, hledat a poslechnout si na youtube skladbu, o které je v knize zmínce..
Krásná kniha.
Asi si dokážu představit to zděšení a pocit zhrouceného života, který v mládí několikrát ohrožoval Veru, když nevěděla jak je to s Pistou. Občas jsem v jejich chování viděla vlastní prarodiče, jak spolu mluvili, jaké byly jejich repliky.
Zajímavou postavou je i sama autorka, která pátrá po životě svých prarodičů, který si nechávali jen pro sebe (ani svým dětem toho moc neřekli). Jak vyhledává informace přes staré známé a jak se vidí v některých rysech svých předků.
Z celého příběhu jsem měla pocit uzavírajícího se kruhu.
Vnučka pátrá po příčíně jednání prarodičů. Ve stáří, po onemocnění jednoho z nich, naplánovali a promyšleně provedli společnou sebevraždu.Nejsem si jista, zda to byla výjimečná láska.Spíše obava svérázné ženy ze změny života.
Výjimečná láska
Neobyčejná, strohá, přímočará, strhující, složitá... láska ve všech podobách, mně se to líbilo velmi, doporučuji.