Vykolejený čas
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8790/bmid_vykolejeny-cas-r62-8790.jpg
4
105
105
Amerika padesátých let 20. století, dřímající maloměsto. Ragle Gumm si vydělává výhrami v prapodivné soutěži místních novin. Nic neruší zdánlivou idylu až do chvíle, kdy neobvyklé skutečnosti přesvědčí Ragla o tom, že v jeho světě není něco v pořádku. Něco se pokazilo v lidech, něco v domech, v celém okolí. A cosi se zlomilo v soukolí zvaném čas.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , Epocha (ČR)Originální název:
Time Out of Joint, 1959
více info...
Přidat komentář
Inspirace opět nalezena na DK. Protože mě věci kolem času - z literárního pohledu - moc baví, odsunula jsem opět svoje čtecí plány a v cuku letu jsem přečetla toto krátké dílo klasika sci-fi žánru.
Čekala jsem cosi úplně jiného, jako už tolikrát! Myslela jsem, že tu půjde o prolínání časů, přestupy z jedné doby do druhé či tak nějak. Samozřejmě, nic takového!
Takže konstatuji: děj je dramatický, i když zpočátku, než se rozběhne, se spíš vleče. Podstata příběhu je vysvětlená jasně a srozumitelně, tudíž jsem i já, vědami nepolíbená pochopila, co bylo to zkraje záhadné, podivné, nerozluštitelné. Kdo preferuje sci-fi, mohl by si tuto knihu docela užít, má tu výhodu, že není dlouhá.
Nakonec, nebylo to špatné, dala bych za 3*, ale to všudypřítomné záhadno v pozadí ještě jednu* přidá... :-)
Rok 1959. Šestačtyřicetiletý Ragle Gumm už tři roky vítězí v soutěži „Po stopách zeleného mužíka“ - každý den rozklíčovává indicie a posílá svůj výsledek: souřadnice. Všichni ho znají. V soukromí žije celkem nezajímavý život, nemá ženu ani děti, bydlí se sestrou, švagrem a synovcem, často je navštěvují trochu otravní sousedé Blackovi. Jenže jednou švagr ve tmě sáhne po šňůrce vypínače, ale ono je tam tlačítko, sousedka vyběhne tři schody do domu, ač by měly být dva, a Ragle má ještě bizarnější příhody. No a pak si malý Sammy vyrobí jednoduché rádio a zachytí na něm hodně divné rozhovory.
Výborně budovaná a postupně gradující atmosféra toho, že něco je špatně. Čtenář neví, jestli hlavní hrdina je pomatený nebo se odkrývá hrůzná pravda. Resp. zřejmě hrůzná - protože proč by ji jinak skrývali? Vše se dozvídáme jen po střípcích a je těžké si z nich složit celek. Ale co když si je skládáme špatně a vychází nám chybný obraz? Závěrečné odhalení je poměrně nečekané, alespoň ve světle většiny amerických sci-fi velkofilmů. Mně z něj nebylo úplně veselo.
Každopádně kniha je pro mě signálem, že autor stojí za pozornost a že po tomhle mém prvním čtenářském setkání by stálo za to zkusit i další jeho knížky.
Pointa, resp. vysvětlení všeho, bylo takové zklamání, že musím hodnotit takto nízko.
(SPOILER) Extrémně i na poměry pana Dicka zmatené vyprávění se ve finále tak nějak rozuzlí a vygraduje v dnes už nepřekvapivou pointu. Nepřekvapivou pro ty co znají filmy jako Dark City, Truman Show a podobné. To mě vede k otázce kde asi většina podobných snímků vzala inspiraci a jestli je zrovna Vykolejený čas tím prvním nápadem. Dílko nepatří mezi nejlepší z jeho tvorby, ale rukopis se nezapře.
Napodruhé s odstupem času chytlo daleko víc. Pro mě je tohle jedna z nej Dickovek.
(SPOILER)
Myslím, že kniha poněkud nechtěně sklouzne do klasického závěru:
"Špatňákům se to zas nepovedlo".
Je škoda, že se to autorovi nepovedlo víc propracovat.
(PKD má v kapse hodně zajímavých triků)
Pomalý rozjezd mi vůbec nevadil. Naopak. Většinou totiž po něm přichází kvalitní utahování šroubů a příběh se zrychluje stejně, jako čtenářův tep. A Vykolejený případ je přesně dokladem toho, o čem píšu.
Znuděná maloměstská atmosféra zaprděného městečka v USA se pomalu začíná měnit ve sled podivných a ještě podivnějších událostí.
P.K. Dick skvěle spřádá pavučinu, do které se zamotává jedna postava za druhou.
Čtenář najednou začíná tápat v tom, kdo je kdo (klaďas či ne), co je co a hlavně, kde končí hranice reality. Něco v okolí prostě není v pořádku. Jenom vědět co.
Kniha je moje první od Dicka. A vzhledem k slavným titulům určitě ne poslední.
Dick baví a baví opět výtečně. VČ sice nepatří možná přímo k vrcholným zneklidnujícím dílum,ale zase jsem se stejně tak bezvadně opět ztrácel. Jako tenkrát v době,kdy jsem čítal od něho něco podobného a zrovinka poté bloudil v lese na houbách a pomalounku se začalo šeřit...kruci,že von to na mě někdo tuhle situaci ušil :) Umí vtáhnout do děje a jako už poněkolikáté,mě chvíli po dočtení leckteré kapitoly,nějakou chvíli trvá dostat se zpátky do reality,nebo vlastně skutečnosti ? ? Vstřebávám tu sílu talentu,nepobírám,tonu,zářím udivem,jak jinak a také se dostavil ten pohlcující pocit,co u autora obdivuju a samozřejmě užívám si něco v tom smyslu,jako,že vše je tak nějak jinak a dost těžce v nepořádku.
Kniha pracuje s opravdu znepokojivou myšlenkou. Dick pozvolna seznamuje s postavami a jejich místem v obyčejném světě. Ovšem s prvním "broukem" se rozjíždí skvělá, paralizující a zběsilá jízda. Vrcholný moment knihy (první výlet Ragla) je zkrátka dokonalá šílenost. Nevědomost je síla! Jako kdyby začala působit droga, ovšem na Vás! Ti co již něco od Dicka četli nejspíše prokouknou nebo budou tušit co se za Zeleným mužíkem a vlastně i celým příběhem skrývá, ale ani to neubírá nic na zajímavosti a čtivosti této knihy. Rozhodně stojí za přečtení. Nikdy totiž nevíte v čem žijete i vy nebo v jakých maličkostech jste odtrženi od reality. Počkat! Co je vlastně REALITA? Kniha Vám na čas vykolejí myšlenky a zase trochu pootevře oči. Dick je zkrátka stále jedním z největších vizionářů a mám takový pocit, že se to možná i nikdy nezmění. Jeho knihy jsou čím dál aktuálnější. Jako slabinu ovšem hodnotím závěr... Je to jako kdyby jste si šlehli malou dávku a ta přestala působit moc brzo. Konec je poklidný a dle mého vkusu na Dicka moc přímočarý (miluju ten pocit, kdy odložím Dickovu knihu a mám bordel v hlavě, tady jsem ho měl taky, ale o dost menší...).
To jsem zase takhle jednou bloumala knihovnou, kde bylo vše co jsem původně chtěla půjčeno. A našla jsem toto. Napřed mne zaujala obálka, pak zmínka, že autor napsal i Minority Report a pak jsem byla ráda, že neměli žádnou původně hledanou knihu. Krásně se to četlo, propadla jsem příběhu a nevnímala čas. Ani ten vykolejený. Námesíčníci měli pravdu...
Vskutku, to byla taková nuda (ze začátku). A tím spíš, že jsem to četl o letních prázdninách, kdy stejně jako v knize teplota stoupala a atmosféra horka byla drtící.
Ale zhruba od půlky se něco zlomilo a člověk začínal dostávat typický dickovský pocit "že něco je špatně, že ty kolečka trochu skřípou, jako by v nich byl písek". To je pro jeho tvorbu typické (a je tím hlavním tahákem).
Jak dokáže udělat z paranoi krásnou věc, dokonce i prospěšnou. To může vymyslet jen schizofrení, amfetaminem povzbuzená mysl P. K.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Skoro půl knihy jde vlastně o popis života na maloměstě s reáliemi Ameriky 50. let. S trochu zvláštním hrdinou, jeho "normálními" příbuznými a sousedy a novinovou soutěží. Prostě žádné SF. Člověk pořád čeká nějaký Stepford a ono to nakonec přijde odjinud.
Už u tohohle raného Dicka lze vidět jeho klasická témata. A už tady se setkáme s jeho klasickým stylem. Jen je ještě trochu přímočařejší, takže možná na seznámení s autorem jeden z vhodnějších titulů.