Výkřik techniky
Thomas Pynchon
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332479/bmid_vykrik-techniky-yoq-332479.jpg
4
52
52
Výkřik techniky (Bleeding Edge) – Thomas Pynchon Je jaro roku 2001, v New Yorku rozkvétají hrušně a Maxine Tarnowová, forenzní auditorka, vede své dva syny do školy. Když dorazí do kanceláře, čeká tam na ni kamarád Reg se záhadným případem – je něco shnilého v internetové firmě hashslingrz. Jakmile začne Maxine rozkrývat její podezřelé finanční toky, objevují se na scéně softwaroví kouzelníci ze Silicon Valley, bohaté korporace z Perského zálivu, neevidovaný supertajný agent CIA, ruská mafie i Mossad. Kdo z nich bude mít nakonec na svědomí teroristické útoky z 11. září? Výkřik techniky dává čtenáři na tuto otázku několik odpovědí – jednu paranoidnější a zábavnější než druhou. Výkřik techniky je nejen svérázným literárním kyberpunkem a fenomenologickou úvahou nad povahou reality, ale též temnou noirovou detektivkou, jemným, podprahovým příběhem o nenápadné síle rodiny a v neposlední řadě jazykovou eskamotáží hýřící monstrózně širokou slovní zásobou a obskurní terminologií z nejpodivnějších oborů lidské činnosti – ať už jde o kodérství, hacking, gaming, investiční bankovnictví, komoditní burziánství, forenzní audit, či o slang vojenský, špionážní a policejní, kulinářský, voňavkářský nebo mixologický.... celý text
Přidat komentář
Jak jsem toho plný, nejsem schopen smysluplného komentáře.
Snad jen: Jak tohle kurva mohl napsat někdy po sedmdesátce? Já tou dobou budu prdět do hlíny nebo potřebovat nějakou asistentku, aby mě dovedla na záchod a řekla mi kdo jsem. A on je schopný napsat tohle. Pizděc!
Zatím nejčtivější Pynchonova próza. Píše se rok 2001 a new yorská forenzní účetní Maxine Tarnowová, matka dvou chytráckých chlapců, se pitvá v excelových tabulkách pochybné technologické firmy hashslingrz. 11. září se blíží a kolem krouží agenti, gangsteří a nejrůznější japíci. Konspirace, paranoia, ale i kulinářský výlet po restauracích velkého jablka. Pynchon naznačuje, ukazuje slepé uličky a vede nás k drsné pointě, že nás jednou začnou vychovávat naše vlastní děti.
New York, rok 2001, nedávno praskla dotcomová bublina, kolují podivné zvěsti o technologické firmě hashslingrz a brzy přijde 11. září, které promění svět k nepoznání. Že spolu ty události nesouvisí? Asi ne. Ale možná také ano, u Thomase Pynchona nikdy nevíte… Neskutečně zamotaný (ne)příběh plný paranoie a konspirace vypráví v šíleném tempu, hravým jazykem s neuvěřitelným množstvím (pop)kulturních narážek z doby přelomu milénia. Překladateli patří poklona, jak se mu takto bohatý text povedlo převést do češtiny. O čem to je? Těžko říct, tak trochu o všem a někdy dost o ničem. Ve středu dění je vždy Maxine, sympatická „vyšetřovatelka podvodů sešlá na scestí“, která při svém pátrání po nekalostech kolem hashslingrz neváhá zajít do stripbaru a tančit tam u tyče ve flitrovaném tangovém body… A svébytným „hrdinou“ je jistě i tepající New York a jeho kyberpunkové podhoubí pololegálního byznysu, technologických průkopníků a hackerů. V dějových peripetiích zahrnujících desítky různých postaviček se člověk může zcela utopit, stejně jako v zamotaných konspiracích zahrnujících CIA, dotcomové zbohatlíky, ruské gangstery, arabské teroristy nebo Mossad… Stojí někdo z nich za útoky z 11. září? Těžko říct, namísto porozumění přichází přesycenost vjemy a totální zmatek. Při čtení je proto třeba velký nadhled, aby se člověku nerozskočila hlava a nespustila krev z očí, pak je to ale dost nezapomenutelný literární zážitek. Pro mě to bylo první setkání s Pynchonem (o němž je více známo to, že se skrývá před zraky světa, než to, co napsal) a asi ne poslední, ale před další knihou bude nezbytný menší „detox“. (8/10)
Mé hodnocení není relevantní. dočetl jsem na cca 50. stranu. Ano, možné hysterický realista je to pravé pojmenování. Jsem asi v literatuře příliš konzervativní a proto upřednosťnuji klasické umělce a literaturu. Zde jsem se ztrácel a předložený skočný styl mi vůbec opakovaně nevyhovoval, navíc ani obsahově, tedy muselo být dáno stranou.
Věty přes půlku stránky, plné IT slangu. Za normálních okolností bych knihu dávno odložila, ale tady mě pořád něco pudilo to neudělat, dočíst a zjistit, jak to dopadne :) Maxine je drsňačka, ale přijde mi, že věci se kolem ní spíše samy děly, než že by metodicky postupovala :)
Pynchonova anonymita je zajímavější, než jeho texty - už jen kolik času jsem strávil čtením o něm vs. kolik času jsem četl jeho, to je pro mě zkrátka fakt. Nebaví mě se utápět v jeho nekončících konspiracích, které vedou odnikud nikam. Sorry, ale poté, co jsem selhal jakkoliv zpracovat 'Gravity's Rainbow' v roce 2015 a co jsem později četl 'The Crying of Lot 49' a teď poprvé v češtině tohle, vše mi hlavou prosvištělo tak, že jsem nebyl schopen se s tím identifikovat - postmoderna, metafikce, konspirační teorie, spousta postav, žádné rozuzlení (já to beru a věřím, že Inherent Vice se mi díky tomu líbit bude), ale tady jsem klouzal jak banánová slupka po naleštěným tobogánu. A přitom chci, aby se mi Pynchon líbil, ale Pynchon je (a tohle mi přijde jako geniální analogie) jako Eddie Bravo (Edgy Brah), který se často objevuje v Joe Rogan Experience. Eddie má rád konspirační teorie, je jima absolutně posedlý a rád se do všemožných teorií noří a jeho zápal pro věc jde znát. Theo Von ho charakterizoval jako "deaf jack russell (terrier)" (hluchý jack russell teriér) pokud jde o konspirace, je jako tohle plemeno psa, které vyletí z auta, začne štěkat... a není možné dostat ho odtamtud zpátky. Pynchon je samozřejmě komplexnější, než tohle a byl bych rád, kdyby ho u nás vydali kompletně, protože si to definitivně zasluhuje, nicméně, tohle mělo svoje skvělé momenty a spoustu popkulturních narážek a humoru, ale obecně jsem nebyl schopen se po absolutní většinu času napojit na tu vlnu. 7/10
Perfektní ukázka současné literární postmoderny. Trauma 11. září přetavené do zábavného mixu konspirací, kyberpunku, popkultury a historických faktů. Něco tak vtipného, vtahujícího a zároveň propracovaného a inteligentního jsem dlouho nečetl. Pynchon má fantazie na rozdávání.
Můj první Pynchon. Dlouho mě odrazovaly recenze plné hlášek typu "geniálně spojuje protichůdné: v jedné větě použije odkaz na biblický příběh i odkaz na nejnovější matematickou teorii". Jako co? Geniální? To snad umí každý krom tvůrců příbalových letáků k lékům a červené knihovny! No, tohle snad ani ne...
Nakonec jsem se nechal přesvědčit. Kniha mě hrozně bavila, často jsem si zmíněné výrazy a fakta dohledával na internetu, smál jsem se, byl jsem zaražený a napnutý, zdálo se mi o tom, přemýšlel jsem o tom, prostě to, co od dobré knihy očekávám. Košatá dějová linie, některé zásadně se tvářící linky zůstanou neuzavřené, prostě lahůdka. Někdy od poloviny knihy jsem si začal představovat, jak by to asi vypadalo, kdyby to natočil třeba Netflix jako seriál.
Na Pynchona už nedám dopustit!
Náročná četba. Skvělý jazyk, skvělý překlad. Porozuměl jsem všemu? Asi ne. Pokud chcete vědět více, tady v tom komentáři se to nedozvíte. Zkuste recenzi nebo nějakej lepší komentář.
Po pár desítkách stran už mi z toho šla hlava kolem - a to nikoli z technických a finančních a podnikatelských pojmů a témat, ale spíš z toho nekonečného proudu slov, které autor prostřednictvím hlavních hrdinů chrlil. Jak na vlnách, nahoru dolů, tady tedy spíš dopředu dozadu - vzpomínky se košatěly do nebývalých zákoutí a nekonečných cest. A jak bylo vln mnoho, neudělalo mi to dobře.
Zkusím se k tomu možná ještě vrátit, abych našla děj a zápletku, která se asi někde skrývá a mohla by být dokonce zajímavá, ale představa dalších několika set stran v témže duchu je asi nad moje síly.
Román na čtení mezi řádky.
S odstupem času se čím dál tím více vtírá myšlenka, že je vlastně jedno jaký (jak moc cynický postoj) Thomas Pynchon k současnému reálprostoru zastává, jak moc vnímá všechny ty Hlubinexy a další běžným zrakem neviditelné světy, kde jsou - možná podle něj, kdo ví - ukryty všechny ty údajné „pravdy“ o konspiračních teoriích. Pynchon všechno, i svůj postavami a situacemi přebujelý svět, podkopává nejstarším možným trikem: humorem. Byť Výkřik techniky není striktně humoristický román (těch několik stránek věnujících se přímo 11. září je jedna z nejsugestivnějších pasáží, co jsem kdy četl), vše vážně míněné, vše to pynchonovské se autorovi daří nakrásně odpynchonizovat. Není to lepší než Duha gravitace, která přetéká přemírovou motivických a tematických vláken. Taková kontrola nad svou vlastní poetikou není ale jen tak k vidění. Ne nadarmo byl Pynchon nazván „matematikem prózy“.
Síce som od Pynchona čítal aj lepšie knihy (V, Duha gravitace), s jeho politickými názormi často nesúhlasím, konšpiračné teórie považujem za kraviny a pri tridsiatom použití slova jupík sa mi otvárala kudla v kapse, no aj tak sa jedná o skvelú paranoidnú cyberpunkovú (HLUBINEX je ako niečo z Williama Gybsona) komédiu s neskutočne pedantným výberom slov (obzvlášť v dlhších vetách je to veľký pôžitok) a dokonalým prekladom, ktorý je miestami vtipnejší než originál. Na konci sa však natíska otázka: A čo? Povedala tá knižka vôbec niečo? Alebo sa aspoň niečo dôležité opýtala? Ani moc nie. To že sedemdesiatnik píše o Doomovi, Quakeovi a Deus Ex tak, že to vyzerá, že vie o čom hovorí, je však celkom šok.
Aha, tak tohle je prý dílko pro fajnšmekry. No nevím, školy nemám, ty polistopadové už vůbec ne, ale za sebe bych řekl, že je to blábol na entou. Zdá se, že v dnešní pomatené době platí, čím vypatlanější žvásty, tím víc cool. Panebože ... maximálně pod stůl, aby se nekejval ...
Trochu som sa tejto knihy obával, keďže pred časom som sa pokúšal čítať od tohto autora inú knihu, tuším sa volala Mestečko Vineland? Vineyard? Nie som si celkom istý, ale tú som skrátka nedal, akosi ma kdesi uprostred prestala baviť a zaujímať, hm....ale Výkrik techniky sa mi čítal omnoho ľahšie, i keď spočiatku som mal pochybnosti, či som spravil dobre, že som do knihy zainvestoval....zhruba po 50tich stránkach som si na autorov rytmus zvykol a potom to už nebol problém...občas som sa strácal v menách a vzťahoch, ale potom som sa s tým prestal trápiť a ako zhodnotil človek predo mnou, len som si to užíval....šialené, bizarné, odvážne, dobrodružné, napínavé...asi si naordinujem niečo ľahšie, na osvieženie, hehe....
Opět totální úlet sršící zběsilými nápady, slovními hříčkami, psychedeliky, vyšinutými pseudoagenty, ajťáky, hackery, komenty, zdánlivě šílenými a paranoidními teoriemi, postřehy z HLUBINEXu a dalšími pynchovinami. Bohužel, to co se ukazuje být bizarním a paranoidním, je možná tím, co je skutečné, nebo aspoň tím, co se za skutečností maskuje. Nejlíp si čtení užijete, když se necháte unášet tou mnohdy fantasmagorickou záplavou a moc nad tím nebudete přemýšlet... nebo byste se mohli zaseknout tak, že vám nepomůže už ani ctrl-alt-del. - Skoro se mi nechce věřit, že to napsal autor, kterému bylo v době vydání 75 let. Jen pro otrlé fajnšmekry.
Smekám před překladatelem. Třeba zahoří i někdo pro překlad Against the Day...
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Duha gravitace |
| 2004 |  Dražba série č. 49 |
| 2017 | Výkřik techniky |
| 1997 | Městečko Vineland |
| 1999 | Pomalý učeň |
Postavy nejsou v podstatě psychologicky nijak odlišeny. Je to zástup avatarů používající podobné hlášky, většina z nich se kromě jména a funkce v příběhu (sexy padouch / nerd s morálními zásadami / nespolehlivý geek ..) od ostatních v ničem neodlišuje. Takže nelze doporučit čtení po krátkých úsecích. Pokud si chcete udržet alespoň bazální orientaci v příběhu (a nevládnete fenomenální pamětí), je potřeba vyhradit si na čtení pár dnů a opřít se do toho. Pak zachytíte ten spodní proud vyprávění - ke mně promlouval o rozmlžení reality v informacemi přehlceném světě. A celé to začne dávat trochu smysl. Jinak pro všechny ty různé konspirační teorie o tom, kdo stojí za útokem z 11. září, nemám moc pochopení. Předpokládám, že dezinformátoři a paranoikové jsou všude na světě podobní (a ti naši mi při pohledu zblízka v dobách Covidu i postcovidových k srdci moc nepřirostli).