Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463990/bmid_vymenit-vodu-kvetinam-2vF-463990.png
4
654
654
Podmanivý příběh silné ženy, která přes všechny rány osudu tvrdošíjně věří ve štěstí. Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní. Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné, vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Changer l'eau des fleurs, 2018
více info...
Přidat komentář
Čím dál častěji hledám příběhy, které mě pohladí po duši, i přes těžkosti, které prožívají hlavní postavy.
"Nevím, jestli jsi ty ve mně, nebo já v tobě, nebo jestli mi patříš. Myslím, že jsme oba uvnitř té druhé bytosti, kterou jsme si stvořili a která se jmenuje "my"."
Valérie Perrin nám předkládá audio(knihu) s opravdu velmi zvláštní atmosférou. Její vypravěčský talent ji skutečně nelze upřít.
Nebudu vám lhát – první polovinu poslechu jsem protrpěla. Bylo to tak rozvláčné! Tak zdlouhavé! Tak nekonečné! Ale když se konečně autorka rozhodla nám představit krůček po krůčku příběh samotné Violette a vše do sebe začalo postupně zapadat, začal se mi příběh skutečně líbit. Musím však narovinu říct, že knihu, která by byla tak líná a měla by tak pomalé tempo, jsem už opravdu dlouho nezažila!
Celý poslech trval 15 hodin a 35 minut a hlas Štěpánky Romové byl velmi, velmi příjemný. Ten jsem si zamilovala hned od samotného začátku.
Musím napsat, že kniha byla zajímavá v tom, že nám předkládala příběh nejen Violette, ale i dalších postav. Připadalo mi to, jako bych poslouchala příběh v příběhu. To mi přišlo celkem neobvyklé, i když musím uznat, že občas jsem si říkala, že by to v knize vlastně ani být nemuselo.
Autorce se velmi dobře, alespoň dle mého názoru, povedlo popsat prostředí hřbitova, Violettina domu, osudy všech postav a vlastně celého burgundského městečka. Občas jsem měla pocit, jako bych se ocitla na velmi poklidném francouzském venkově, kde chcípl pes a jen tu a tam někdo přišel na hřbitov. Opravdu to mělo velmi zvláštní atmosféru, pro mne doposud u knihy nepoznanou a nezažitou.
Jestli bych vám (audio) knihu doporučila? Ano! Občas v ní totiž můžete najít zajímavé citáty, které ve mne hezky zarezonovaly. Je to zkrátka něco neobvyklého. Pěkného, líného, ale přitom velmi silného a podmanivého.
Smutný příběh o Violette, jejíž život začal velmi smutně. Když v osmnácti letech poznala Filipa Dušičku, zdálo se, že bude šťastná. Ale to nebylo budoucí "paní ze hřbitova" souzeno.
Smutné, přesto velmi pěkné čtení. V prostřední části jsem se trochu sekla s tempem čtení, nicméně pohledy ostatních postav tempu knihy velmi pomohly.
S knihou jsem bojovala. Příběh jako takový by byl fajn. Ale za mě strašný styl. Minulost, přítomnost, deník... A ještě náhrobky. Zbytečně překombinované. Vysoké hodnocení mě překvapilo. Ale sto lidí, sto chutí. Já tuto knihu už nikdy.
Narychlo jsem hledala poslední knihu do čtenářské výzvy, rozhodovala jsem se mezi třemi knihami a nakonec sáhla po téhle, protože o hřbitově jsem snad ještě nikdy nečetla. Na začátku mě kniha štvala, věty o dvou slovech, letopočty... Když se příběhy začínaly prolínat, zbystřila jsem a nakonec dočetla jedním dechem. Netušila jsem, že to bude taková detektivka. Za mé - dobrý.
Proč mají lidi pocit, že jejich pravá a osudová láska je někdo, s kým si to jednou za čas rozdají na hotelu, aniž by s nimi zažili skutečný, každodenní život? A darované šperky, za které si hrdinka může koupit vlastní byt, můj bože, takové klišé. Tahle vložená deníková linka byla z mého pohledu otravná, naivní, řekla bych až kýčovitá, a čím víc se jí věnovalo prostoru, tím méně mě kniha bavila. Škoda, protože začátek plný úvah o životě, smrti a lásce byl velice slibný, stejně jako byl krásný a bolavý příběh hlavní hrdinky, správkyně hřbitova. Pokud by zůstalo jen u ní, byla by to kniha za čtyři hvězdy. Takhle je to jen lepší průměr.
Violette Duěičková, krásné jméno pro krásnou duši. S tímto jménem je Violette doslova předurčená pro povolání, které si zamiluje, správkyni hřbitova.
- Už navždy bude chybět někdo, kdy by můj život učinil veselejším. Ty.
-Ať je tvůj odpočinek stejně sladký, jako bylo tvoje srdce dobré.
-Mluvit o tobě znamená nechat tě žít, mlčet by znamenalo zapomenout.
-V den, kdy vás někdo miluje, je hezky.
-Kdyby při každé myšlence na tebe vyrostla květina, byla by země obrovskou zahradou.
-Na lásku jsme byli dva, na pláč jsem zůstala sama.
Krásný a dojemný příběh plný hlubokých myšlenek... Chytil mě za srdce a určitě jsem knihu nečetla naposledy... Přestože se může zdát, že začátek je zdlouhavý a některé věci bezpředmětné, na konci vše do sebe zapadne dokonale a vše dává smysl... Za sebe musím říct, že překlad je briliantní a překlad příjmení mi rozhodně nevadil, ba naopak
Samotný příběh není nikterak složitý, co je ovšem významně spletilé, jsou vzájemné vztahy, pocity, motivy, povahy, .... Autorka je jednou z mála, která (aspoň dle mého skromného názoru) nevyzdvihuje samotný děj, jako spíše klade důraz právě na přítomné osoby a jejich vazby. A ty teda jsou!
Perrin je jednou ze spisovatelů, kterou považuji za kouzelnici se slovy. S knihou není potřeba spěchat, je to spíše kochání se tím, co je sdělováno, předestíráno, co je za samotným sdělením skryto.
Rozhodně jsem tento skvost nečetla naposledy!
PS: co mě ovšem neskutečně iritovalo, byl český překlad jediných tří příjmení... nemyslím, že bychom se bez toho neobešli ;-)
Od autorky jsem přečetla knihu Tři, která se mi zdála dost prvoplánová.
Obecně knihy se štítkem "Pro ženy" moc nečtu, Vyměnit vodu květinám mi ale doporučovali kamarádi (dvě ženy a jeden muž :-) ), tak jsem autorce dala ještě šanci.
Kniha to byla zajímavá, mám ráda, když jsou události popisovány z pohledu více postav... Četlo se to dobře, ale... jak to napsat... i když šlo o smutné věci, celé se mi to zdálo takové idylické... Možná jsem zaujatá, ale opět tam tu prvoplánovost cítím...
Myslím, že další knihy od autorky si už nechám ujít...
Opravdu by mě zajímalo, jakým způsobem tohle Valérie Perrin psala. Jak bez přestání dokázala přeskakovat v čase, v ději, v úhlu pohledu, v osobě vypravěče - neustále sem a tam a přitom se v tom neztratit. Ačkoliv - i kdyby něco nesouhlasilo, člověk si toho zřejmě ani nevšimne. Hlavně, že se nakonec kruh uzavře. Příběh rozhodně zajímavý, překvapivé rozuzlení, které málokdo čeká.
Tohle je tak bolavý a přitom laskavý a nadějeplný příběh. Violette to v životě skutečně neměla lehké a přitom si v sobě nosí naději, že jednou bude líp. Barevné šaty pod šedým kabátem, to je nyní Violette. Kým ale byla dřív a je připravená barevné šaty ukázat světu? Příběh jsem četla a poté také poslouchala jako audioknihu, která je výborně načtená. Štěpánku Romovou mě bavilo poslouchat. Francouzská melodie skvěle dokreslila příběh. Myšlenky na začátcích kapitol originální a mnohdy motivující. Pokud máte rádi skutečně bolavé příběhy, které vás rozloží a postupně zase složí do nového člověka, román Vyměnit vodu květinám je přesně takový.
Krásný a dojemný příběh, napsáno velmi čtivou a příjemnou češtinou. Velmi hezky se četla a těším se na další tituly od této autorky.
Motivací k přečtení byla úžasná kniha Tři. A opět jsem maximálně spokojená. Uchvátil mne barvitě popsaný vývoj života Violette, chvíle štěstí i situace, která je pro každou matku tou největší možnou hrůzou. A pak hledání další cesty. Odlehčení přináší popis všedních dní. Do toho se motají další lidské příběhy - příběh Irene a Gabriela mi přišel už dost nadsazený. To ale neubralo čtivosti, zhltla jsem za dva dny.
Krásná kniha, chytla mě od začátku a nešla odložit.
Tak strašně smutný životní příběh Violette bude v mých myšlenkách dlouho. Někdo přede mnou psal, že se budete smat i brečet, ale já jsem se nezasmala ani jednou. Zato balíček kapesníčků padl.
Prostředí hřbitova je moc pěkně autorkou popsané. Nikdy mě nenapadlo nad hřbitovem přemýšlet.
Violette Dušičková, jak pochmurně poetické. Ostatně, jméno Violetta je svým významem překládáno jako tmavomodrý květ, a tím se dostávám k tomu, že název knihy krásně koresponduje s celým příběhem. Violette, sirotek, matka, správkyně závory a nakonec správkyně hřbitova. Květina, která během svého života svou vodu, životní energii, ztratí a vymění několikrát. Kniha je plná různých forem lásky, moudrosti, vhledu, ale zároveň určité rezignace, která je v některých momentech, kdy Violette odmítá svůj kousek štěstí, bolestná. Příběh je velmi spletitý, rozhodně spletitější než-li román Tři, ale nakonec je uspokojivě uzavřen. Závěrem bych ráda vyzdvihla popis prostředí hřbitova, protože to místo mě díky tomu až magneticky přitahovalo. 95%
(SPOILER)
Strašně. Těžké. Čtení.
...
- Nevím, kdo z nás je vlastně naživu, jestli ty, nebo já. Kdo se ze mě stane, když už neuslyším tvé kroky?
- Už navždy mi bude chybět někdo kdo by můj život učinil veselejším. Ty.
- Mluvit o tobě znamená nechat tě žít, mlčet by znamenalo zapomenout.
- Vzpomínka na nepřítomné je v paměti těch, kteří žijí, silnější než smrt.
- Pokud je život jen přechodný pobyt, využijme ho alespoň k sázení květin.
- Noc nic nezastaví a nic ji nemůže ospravedlnit.
- Miloval jsem tě, miluji tě a budu tě milovat.
- Země tě skryje, ale moje srdce tě bude stále vidět.
- Myslíme si, že smrt je nepřítomnost, ale je to jen skrytá přítomnost.
- Už nejsi tam, kde jsi býval, ale jsi všude tam, kde jsem já.
- Její život je krásná vzpomínka. Její nepřítomnost tichá bolest.
- Velikost stromu se měří, až padne.
- Víme, že bys teď byl s námi, kdyby nebe nebylo tak daleko.
- Spi, tati, spi, ať už je nebe jakkoliv daleko, náš dětský smích tam dolehne.
- Jen procházím, už cítím druhý břeh.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměstoAutorovy další knížky
| 2021 |  Vyměnit vodu květinám |
| 2022 | Tři |
| 2023 | Zapomeňte na neděli |
| 2025 |  Teta |
Zase jedna z knížek o neuvěřitelné síle člověka žít dobře i v nepříznivých podmínkách . Mám tyto knihy moc ráda, v této jsem se chvílemi ztrácela v postavách, ale jinak pohlazení pro duši.