Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463990/bmid_vymenit-vodu-kvetinam-2vF-463990.png
4
586
586
Podmanivý příběh silné ženy, která přes všechny rány osudu tvrdošíjně věří ve štěstí. Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní. Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné, vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Changer l'eau des fleurs, 2018
více info...
Přidat komentář
Zajímavá hlavní postava, silný příběh. Na první přečtení bylo rychlé střídání časových rovin a vypravěčů opravdu trochu matoucí. Po čase jsem se ke knize vrátila a na druhé přečtení to už nemělo chybu.
Krásná laskavá kniha. Tíha lidských osudů, ale i živoucí postavy, smích, laskavost... Žádné zběsilé tempo, poklidný příběh s propletenými cestami plynoucí pomalu, stejně jako francouzský venkov, na kterém se odehrává. Moc bych si chtěla dát u Violette v kuchyni čaj, nebo od ní jen koupit květinu. Donutí Vás zpomalit a žít okamžik. Doporučuji!
Za mě neeee, bojovala jsem s tím, že ani nedočtu. Tak rozvleklé (přes 400stran) a děj skoro nulový. Jediné plus je krásný jazyk autorky.
Kniha o řadě nedorozumění, která mohou být fatální. Zároveň o porozumění, lásce, jakkoli mnohdy nepochopitelné, vlídnosti, přátelství. Kniha s několika nečekanými rozuzleními. Kniha i trochu napínavá. S francouzským šmrncem. A ten šmrnc má i knihou prostupující funerální esprit. Moc pěkná pomalá četba s přemýšlením, návratem do vlastních vzpomínek a velkou nadějí. V příštím životě bych byla ráda správkyní hřbitova.
I když se považuji za poměrně pozorného čtenáře, soustředěného na knihu, považuji tento kousek za dost nešťastný. Střídání rovin jsem stíhala jen velice špatně, tudíž mi místy i unikaly souvislosti. Příběh by bylo možné vyprávět přímočařeji, ten mix sladkého a hořkého se mi zdál také dost nevyvážený, proto jen průměrné hodnocení.
Krásné, dojemné, obohacujici, teskné, a všude je láska....až za hrob. Četla jsem pomalu, dávkovala si, opisovala citace, čerpala terapii, dodávala si naději...a děkovala
Mě se to líbilo. Postupné odkrývání příběhu, vše není jen černobílé. Violette mi byla moc sympatická a vlastně mi práce správcové hřbitova přišla i přitažlivá. Ale já sem prdlá dost, mě se líbilo i prostředí hřbitova v trilogii Ivany Vostřákové :-) Podle mě krásně napsáno a budu se těšit na další autorčina díla.
Tak mám další letošní "nej". Tato kniha mi výborně sedla do nálady, trochu mě zklidnila a zpomalila. A když jsem ji dočetla a pomalu zavřela, zůstal ve mně takový ten hřejivý pocit, věděla jsem, že skončil příběh, který si budu připomínat často a který nezapomenu.
Příběh Violette se rozvíjí postupně, pomalu, ale uchvátit dokáže od prvních stránek. Dozvíte se o mnoha osudech, které se zapletly nebo se sebe jen zlehka dotkly, ale až na konci všechno do sebe zapadne a příběh se uzavře, aby mohl pokračovat dál již bez nás.
Zasazení do hřbitova vypadá morbidní, ale Violettin poklidný život tam, její vstřícnost a otevřenost vůči pozůstalým, ale i pochovaným, její starostlivost a péče o celý hřbitov, zaměstnance a příchozí, dělá z tohoto prostředí klidnou zahradu útěchy.
Vyprávění Valérie Perrinové je mírně poetické, plné myšlenek a citátů.
Já jsem ho moc užila a doporučuji ho všem.
Pro mě neobvyklá volba. Jsem poctivě odkojená thrillery a horory, tudíž co se týče mojí citlivosti a dojímání se u knih, pařez je mým bráškou, takže jsem zůstala poněkud v šoku, když jsem u tohoto kousku nejdříve pocítila takový ten pocit staženého hrdla, následně štípání v nose a vzápětí moje oči začaly produkovat slanou vodu. A ne jednou. Mnohokrát. A to jsme na sebe s knížkou narazily vlastně omylem. Zaujala mě obálka (na to jsem nemocná) a zvláštní název, anotace zněla záhadně a tak jsem to ze zvědavosti zkusila. A jsem za to opravdu ráda. Naprosto krásná kniha plná hořkosladkých příběhů ze života, která si tak v poklidu plyne, člověka vtáhne a nepustí. Plná emocí, citů, něžnosti i smutku. Moudrosti a krásných citátů. A překvapení. Není vždy všechno tak, jak se na první pohled zdá
K této knize jsem se dostala náhodou. Chtěla jsem si půjčit od Valerie Perrin román Tři, když jsem ale minule přiběhla do knihovny na poslední chvíli, všimla jsem si vystavené knihy od stejné autorky. Knihu jsem si tedy půjčila, aniž bych tušila o čem je. Takže když jsem začala číst, překvapilo mě, že se příběh odehrává převážně na hřbitově. Po několika stránkách na mě padla lehká sklíčenost, ale pak se vše rozběhlo a mě začala kniha bavit. Příběh je to smutný, dojemný, objeví se tam i nějaká překvapení, hlavně však nutí k zamyšlení. Asi to nesedne každému, mi se ale kniha líbila. Mám jen dvě výtky. Vyprávění tetičky bych asi hodně zjednodušila, přišlo mi, že se ty podrobnosti k příběhu moc nehodí. A druhá výtka se týká překladu. Použití českých příjmení u čtyř postav bylo jako pěst na oko. Chápu, že ta jména měla určitý význam, ale myslím, že by to vyřešila poznámka pod čarou.
Sice smutná, ale přesto nádherná kniha. Přesně jak je psáno v anotaci, svět v ní je plný poezie a lidskosti. Po přečtení knihy Tři jsem byla nadšená, po přečtení této už se Valérie Perrin zařadila mezi moje oblíbené autory.
CITACE: "Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné a vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti."
Asi nejsem tak poetický člověk jak by očekával autorčin vzácný text. Za mne však výstižnější označení je tragikomický. Máme odlišnou představu o ne/všedních věcech a hlavně jejich podání. Námět vypadal výjimečně, ale skomírat (silnější slovo s ohledem na hřbitovní téma nechci užít) tak dlouho u této knihy bylo na výměnu příliš mnoha konví vody.... a došlo k přelití :o(
Zvláštní, fascinující knížka, těžká a milá zároveň. Autorka má úžasný vypravěčský talent. Krásný příběh plný emocí. Určitě si od autorky přečtu něco dalšího.
Keď čítate veľa kníh dokážete ihneď nájsť tú, ktorá sa od ostatných odlišuje a niečím vyniká... Kniha "Vymeňte kvetom vodu" je takýto môj druhý tohtoročný čitateľský unikát.
Je to óda na život a jeho všednú každodennosť s malými radosťami a starosťami, ktoré dokáže priniesť.
Je to román, ktorý vás uteší, bude s vami a zostane s vami. Jeden z tých obyčajných-neobyčajných príbehov, ktoré sa z ničoho nič dotknú človeka až do hĺbky.
"Život Violette" je v podstate kniha nie o jednom živote, ale o mnohých životoch a príbehoch ľudí, ktorí sa navzájom zvláštne prepletajú a dokážu obnoviť život z jeho trosiek, vyhrabať sa z ohromujúcej reality, nájsť krásu v najmenších momentoch a predmetoch... Autorka to okorenila geniálnymi poznámkami, skvelou formou literárneho jazyka a uštipačnými myšlienkami.
Odporúčam tento príbeh plný krásnych čiastočiek príbehov ľudí živých aj tých, ktorí už dávno nie sú... prepletených osudov mnohých postáv, veľa bolesti a utrpenia a zároveň radosti, rozkvetu a odpustenia. Odporúčam tu tiež vychutnať si niekoľko pohľadov na krásne priateľstvá a magické teplo prúdiace z každej strany, ťažké emócie, ešte ťažšie vzťahy a niekde medzi tým nádej.
O ano, uznávám že se mi ta jména pletla a mnohdy jsem se vracela s tím "kdo že to teda je?" Ale jakmile jsem si na postavy zvykla, tak to byl takový neskutečně příjemný příběh, plný něhy, citlivosti, zmatku, touhy a vlastně deště. Nevím, zda to bylo počasím venku (a ano pršelo hodně) nebo černým čajem s mlékem ale příběh mě zabalil do deky a hřál mě nadějí, že nic není až tak ztracené. Já mohu jedině doporučit si tento malý zázrak přečíst - ideálně s čajem a deštěm za okny.
Nemám ráda příliš mnoho jmen a spoustu dějových linek ale tady mi to vůbec nevadilo protože kniha je čtivá už od začátku a "kapitolky" krátké. Kniha mě nutila číst, dál a ještě a ještě jednu kapitolu. Takže tady hezky fungovalo to, že nemáte nutkání na několik dní knihu odložit a tak případně zapomínat co, kde, kdo, jak. Když jsem knížku jenom přece na chvíli odložila tak jsem na ní často myslela a chtěla pokračovat ve čtení. Kniha je zasazená do starší doby. Je trochu tajemná, ponurá, smutná, láskyplná, záhadná, překvapivá, detektivní a netradiční. Od všeho kousek. Moc pěkně propletené. Žádný z osudů postav mě nenudil jenom mi přišlo že větší část příběhů se točila kolem nevěr a milenců, každopádně každá z postav měla svůj "charakter". Ze začátku mi vadilo "počeštění" jmen ale jak už někdo zde psal v komentářích asi by nám to ve francouzštině nedávalo moc smysl.
Co kniha, která se mi v poslední době dostane do ruky,to silný příběh. U této tomu nebylo jinak. Podmanivá, smutná, krásná, čtivá a hlavně neodložitelná.
Kniha mě úplně dostala. Občas jsem se trošku ztrácela v časových liniích. Ač nejsem správkyní hřbitova v mnohém rezenovala s mým životem.
"Umlčená slova budou uvnitř nás řvát."
Ta kniha se dotýká srdce. A občas ho probodne.
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Vyměnit vodu květinám
Tak nějak nevím. Četla se celkem dobře, ale pořád jsem bojovala s tím, jestli se na ni nevyprdnout a neodložit. Skákání do minulosti moc nepomohlo a chvíli mi vždy trvalo zjistit, v jaké časové rovině se zrovna Violette pohybuje. Kdybych ji odložila po první kapitole, ušetřila bych čas na něco lepšího. A to na mě čeká ještě doma kniha Tři. Uvidíme..