Vyměřování vzdálenosti
Jan Jindřich Karásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465609/bmid_vymerovani-vzdalenosti-Dcb-465609.jpg
4
14
14
Básnický debut scénáristy, laureáta Literární soutěže Františka Halase a publicisty Jana Jindřicha Karáska je záznamem o zmizení, ale také pojednání o tom, co určuje charakter člověka. Jak na něj budeme po jeho odchodu vzpomínat? Co jsou ty události, které danou osobu definují? A hraje nějakou roli, jestli epitafy odkazují k reálným či fiktivním postavám? Vždyť vzdálenost je v obou případech nesmírná a snaha ji vyměřit stejně tak pošetilá, jako nevyhnutelná. Pět segmentů tvořených z nezvykle narativních básní protínají a spojují tři krátké prózy, ve kterých se odráží jistá možnost návratu zpět. Vyměřování vzdálenosti je v současné poezii unikátně koncipovaná sbírka, svázaná lidskými příběhy, ale přesto dosahující básnického vyjádření. Jsou to popisy konce, ale v čtenářově hlavě otevírají začátky interpretace.... celý text
Přidat komentář
Radost číst – už jen konceptem je kniha tak silná a velmi chytře strukturovaná.
Titulní oddíl se skládá z básní s názvy části těl, v níž je poloha intimnější, zobrazováno je ovlivnění a blízkost člověka, což se ostatně promítá i do cyklu "mizících" osob. Ten je ještě protkán krátkými prózami, což je osvěžující prvek.
Trochu jsem se obával, že Mizení (každá báseň zobrazuje osud osoby, která zmizela) bude působit repetitivně. Ale vůbec ne, každá oslovovaná persona je osobitá. Jejich charakter jako by vykreslovalo zejména jejich zmizením – to se totiž ukáže, co pro ostatní znamenaly, jaký má jejich absence dopad, co po nich zůstává... Rozpětí těchto tragických osudů je široké, od tříletých dětí po zoufalé manžely.
Lubomír
tahle sbírka se ti Lubomíre
velmi líbila
Jaromír
brusinková jahodová pomerančová
marmeláda – borůvkový rybízový
angreštový džem – okurky česnek
feferonky nakládané ve sklenicích –
sušené broskve a sušená rajčata a
švestky a žampiony – slivovice
a meruňkovice a jablkovice –
poklady těla co už nedýchá
když tě nenašli – sešli se přátelé
a příbuzní v království tvého špajzu
pili a jedli a vesele vzpomínali –
na všechen čas který jsi věnoval
konzervování času do
jeho lahodnější budoucnosti
(s. 69)
Vyměřování vzdálenosti
Spojit popis těla z pozice milence se suše odborným měřením vzdálenosti zní jako dobrý nápad a potenciálně zajímavý koncept básně. Pokud se ten nápad ale vezme a šablonovitě dokola opakuje - může to být pořád skvělý oddíl sbírky. Pokud ale nenásleduje v konkrétních básních žádný další nápad, básně jen naplňují schema a liší se pouze tématem, vznikne unylá plochá nudná sbírka.
První oddíl má nakonec plusové body aspoň za to, že je jiný, než zbytek. Protože ostatní oddíly (příznačně s týmž názvem a jiným pouze pořadovým číslem) jsou už jen kolovrátek jediného banálního nápadu - co se stane, když člověk zmizí.
A není v tom nic zajímavého - nehraje se např. s ambivalencí, jestli ti lidé všichni náhodou jen neutekli ze svých životů. Ne, naráz zmizeli. Když to po několika básních vyjde jasně najevo, ztratí paradoxně zbytek sbírky i to poslední kouzlo. Jediné, co tu variuje, jsou náčrty osudů zmizelých lidí. A ty jsou tak šroubovaně rozdílné ("ok, musí tam být batole, pak bychom tam měli mít milence a pro vyvážení seniora..."), že jsou vlastně stejné. Efekt, který se má dostavit je (asi) lítost - a vskutku se to párkrát povede. Ale pak Vás začne žrát, že čtete furt tu samou báseň, jen x krát jinak, ale se stejným patosem a příliš mnoha nezajímavými slovy.
Mimochodem, jediný jazykově zajímavý prvek je apostrofa, která má básním dodat (předpokládám) na naléhavosti. Tím, že je ale všude, se zcela vyprazdňuje a text činí jen více šroubovitým.
Obecně: autor předvedl extrémně úzký repertoár témat a motivů. Vlastně konkrétně dvě témata, tudíž z toho mohly být dvě dobré básně. Jednou dobrou básní jsou Kosti. Druhá je možná někde v Mizení III nebo Mizení IV. Na ty jsem už neměl sílu.