Vypadni z mýho života!
Marta Valatová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215630/vypadni-z-myho-zivota-215630.gif
3
117
117
Příběh Evy Stránské, romanticky založené intelektuálky, která se nedokáže vyrovnat se svým manželstvím, s tím, že její muž není typem hrdiny, jakého si v mládi vysnila. Útěchu hledá v nočním psaní a ve snění o svém imaginárním ideálu. Autobiografické vyprávění střídá žánry i časové roviny.
Přidat komentář
(SPOILER) Tak tohle tedy rozhodně nebylo oddychové čtení jako Dům v Bretani a Loď v Bretani. Ačkoliv tahle knížka byla vydaná v mezidobí, časově oběma výše jmenovaným předchází a zahrnuje autorčino dětství, neuspokojivé první manželství a život v době normalizace (hodně zajímavá a nejspíš i hodně pravdivá, tedy většinou dost pochmurná, část), zmiňuje porevoluční období a bohudíky i druhé, tentokrát už šťastné, manželství. Působila na mě velmi „hutně“, kromě autobiografických prvků zahrnuje spoustu filozofických úvah, básní, odkazů na klasickou literaturu, na skutečné osoby a historické události. Ale přestože se nečte lehce, stojí za to ji otevřít, mimo jiné také kvůli osvěžení paměti, pro mladší generaci jako svědectví ze života v reálném socialismu.
Na první pohled trochu chaotické střídání postav a dějových linií, ale soustředila jsem se spíše na hrdinku Martu a její poměrně dlouhou snahu o přiblížení se milovane osobě. Snad nelitovala, že tím ztratila až mnoho času. Hezká kniha, na mě nepůsobila ponuře.
Skvělé čtení! Pan Železný - moc mě to nepřekvapilo, odhadla jsem ho správně - studený, arogantní čumák, ale myslím si, že za to nemůže, je tak nastaven... Skvělý styl psaní.
Střih. Martino dětství. Střih. Marta jako žena v období normalizace. Střih. Porevoluční období. A naposledy střih. Nový život. Asi tak by se dal popsat obsah knihy. Určitě nečekejte žádný bulvár. Je to spíš rekapitulace svého celého života. Kniha která se musí číst pomalu, vychutnávat a musí se nad ní přemýšlet. Je plná filozofie. Paní Marta se musela vypsat ze zklamání ze skoro 40 let trvajícího manželství. A nakonec i z lásky, která ji potkala v pozdějším věku. Místy jsem měla pocit jako kdyby někdo popsal moje myšlenky a pocity.
Marta se nečte lehce a rychle. Její texty jsou jako takhle dáma - složité, bohaté a stylisticky dokonalé. Je poznat, jak ji při psaní ovlivňovalo kolísavé rozpoložení - místy je text popisný až jakoby deníkový, jindy pro mě nepříjemně filozofický. Také se mi nelíbil skok mezi dlouhým popisem mládí a doby před rokem 89, potom jen pár zmínek o době, kdy "Vladimír" přišel k penězům, skupoval umělecké předměty a plnil jimi vilu a najednou bylo po rozvodu a stěhovala se do Bretaně.
Oceňuji obrovskou otevřenost, jíž se dává všanc tisícům lidí, přesto nelze v textu necítit i po tolika letech od rozvodu zahořklost vůči exmanželovi a všem létům života s ním. Jako by stále neuznala, že za to, jaký život prožijeme, si můžeme sami, jen my rozhodujeme... přestože se na konci snaží i s tímto vypořádat. A je škoda, že si nedokázala uvědomit, že na každém, i špatném vztahu se dají najít dobré věci. Paní Martě přinesl přinejmenším syny a vnoučata.
Každopádně při vzpomínce na charismatického a příjemného "volejte řediteli" přichází myšlenka: "Kdo by to byl do něj řekl?" Ale možné je vše a psychopata člověk zvenčí nepozná, jeho pravou tvář vidí jen ti nejbližší...
Od Marty Davouze jsem nejdříve četla knihy o Bretani a ty se mi četly lépe. Tato byla moc pesimistická, bylo to takové vyřizování účtů, i když určitě napsané pravdivě.
Autorčiny knihy jsem četla v pořadí od nejnovějších, tudíž tato kniha byla velkým zklamáním. Považuji ji za autorčinu psychoterapii, vypsání se z osobních traumat.
Líbil se mi jazyk a styl psaní. Je poznat, že autorka je filozofka a velmi sečtělá. Připadá mi sympatická z toho důvodu, že některé popisy osobností jako bych znala. Není to kniha pro každého. Nicméně to není asi žádná autobiografie. Tato poměrně odvážná kniha rozkrývá tajemství jednoho rodinného života. Díky autorce za upřímnost.
Bohužel jsem knihu nedočetla, nevydržela jsem ani do sté strany. Přitom první strany mi zněly celkem slibně, ale pak mi začala silně vadit chaotičnost celého vyprávění, nesourodost, celková nečitelnost. A ač autorčina bývalého manžela též nemusím, přišlo mi tak nějak zvláštní, že už nejranější vzpomínky na něj jsou negativní.
Kniha se mi moc nelíbila. Nedokázala jsem ji dočíst. Už se mi dlouho nestalo, abych knihu opustila tak těsně před koncem. Stejně jako Dům v Bretani, ze začátku mě to vtáhlo, hezky napsané a na konci se autorka nimrá v detailech, svých pocitech a má nutnost nám sdělit od koho má, který hrníček ve skříni...to mi opravdu nic nedává....škoda...tak slibný začátek.
Nevím, jestli tuhle knihu někdy dočtu, ale zatím ji odkládám.Neumím přesně pojmenovat proč, ale opravdu mi tentokrát nesedla a to mne mrzí, ale možná za to může srovnání s knihami o Bretani.
Taková docela zajímavá autobiografická knížka. O tom, že v každé rodině je nějaký problém a vztahy více či méně běžné. Také o době nedávno minulé viděné jejíma očima pražské intelektuálky. Začátek se mi asi líbil více (dětství a dospívání) a i když jsem paní Martě samozřejmě fandila, často ji chápala i obdivovala, někdy mi něco vadilo na jejím vyprávění i na ní samotné (takový dojem). A četla jsem to, přiznávám se, hlavně proto, že jsem jejího bývalého manžela na TV obrazovce opravdu upřímně nesnášela.
Velmi zajímavá kniha, už proto, že její bývalý partner je známá osobnost. Je to svým způsobem zpověď ženy, jejíž muž je celé roky pohlcen prací a nemá proto mnoho času ani chuti zajímat se o pocity nejbližšího člověka, s nímž před lety spojil svou životní pouť. Jistě to není osud ojedinělý a autorka měla štěstí, že z toho nepřívětivého vlaku včas vystoupila.
Není to žádný bulvár, ale velmi intimní a niterná zpověď. Paní Marta je skutečná dáma s velkým D.
Štítky knihy
autobiografieAutorovy další knížky
| 2016 |  Loď v Bretani |
| 2013 | Dům v Bretani |
| 2015 | Vypadni z mýho života! |
| 2017 |  Celej Franz! |
| 2014 |  Zrcadlení |
Škoda, že si paní Marta svého nového života nemohla užívat déle....