Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364102/mid_vypravecka-ALj-364102.jpg
5
4402
4402
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2014
,
Ikar (CZ)
Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kompozice knihy - dvě časové roviny a fiktivní příběh, pečlivě zpracovaný děj, pro mě emocionálně značně náročné, a to nejsem stran tohoto tématu žádný čtenář - začátečník. Nemůžu se ale popasovat se závěrem, připadá mi pro jednu osobu nezvládnutelný a následek krutý.
Dvě časové linky mě u většiny knih baví a i tady to bylo fajn. Moc hezká a emocionálně náročnější kniha, ale to je většina z období druhé světové války. Jsem trochu rozpačitá z konce. Za mě byl trochu uspěchaný.
Ano, také mi knížka i přes svou zřejmou odlišnost přijde srovnatelná s "naší" Hanou.
Jodi prostě umí psát velmi čtivě, příběhy na těžká témata zpracovává zajímavou formou a i zde je odlehčen částečně najivní (romantickou/přihlouplou/doplní si každý dle vlastního názoru a vkusu :)) zápletkou ze současnosti. Zajímavým nápadem mi také přijde příběh psaný kurzívou, který všemu jistě dává ještě minimálně jeden nový rozměr.
A málem bych zapomněla - v této knížce mi přijde, že je mnoho zajímavých námětů k zamyšlení (myslím více, než u předchozích třech knížek, co jsem od autorky četla).
Kniha mě naprosto okouzlila. Ačkoliv pojednává o velmi těžkém tématu, jedná se o mimořádné dílo, a to ať už spisovatelčiným mistrným spisovatelským umem, originalitou příběhu či hloubkou myšlenek, které jsou v knize obsaženy. Opravdu moc doporučuji, stojí za přečtení.
Dočteno. Pro mě srovnatelné s naší Hanou, i když jiné. Líbilo se mi vyprávění z více úhlů příběhu. Mám ráda, když je více vypravěčů, když se prolínají časové roviny a to v této knize bylo. Téma holocaustu je silné a budu si tuto knihu dlouho pamatovat. Ale pořád nechápu, že se toto vše mohlo dít, že někdo rozhodne, že některá lidská rasa je špatná a nevhodná života a zbytek Evropy, ba celého světa tomu přihlíží. Ale děkuji paní spisovatelce za opravdu krásnou knihu, ta síla k přežití pro mě hlavní postavy byla neskutečná. Nebrečela jsem, ale byla jsem zmrazená u spousty pasáží této knihy.
Emocionální jízda, která bude ještě nějakou dobu doznívat..prolínání minulosti, přítomnosti a fiktivního příběhu..za mě výborné čtení
Tato autorka nezklame. Tentokrát vypráví o Sage, vnitřně i zvenku zraněné dívce, která se seznámí se starým mužem, který ji požádá, aby mu pomohla odejít.
Současnost se prolíná s minulostí Sageiny babičky Minky, která přežila holocaust. Jako červená nit prochází ještě jeden příběh.
Silné, drsné. Jodi Picoult se opět zabývá nelehkým tématem a nutí k zamyšlení. Konec předvídatelný, ale nijak mi to nevadí.
(SPOILER) No, co k tomu říct.?Chápu ,že každý má jiný vkus. Ale když už chci psát příběh zasazený do skutečné historické události, musím se držet pravdy a ověřit si dobře,zda bylo možné to,co si vymyslím,abych vystavěla napínavý děj a dodala mu šťávu. Část popisující životní peripetie Minky na mě takhle vůbec nepůsobí. Linka s její smyšlenou upírskou lovestory byla sice na začátku zajímavá, ale pak se nikam nevyvíjela, jen dokola opisované melodrama. Nevím, jestli by tohle reálně mohlo zachránit něčí život. A vůbec si nedovedu představit,že by to mohlo uchvátit univerzitně nedovzdělaného Franze,jenž recituje básně z paměti. Že Josef není Rainer musel vědět každý, kdo poctivě čte všechny řádky,ale bum,bombastické odhalení na posledních stranách má čtenáře asi posadit na zadek. Krevní skupina se lety nemění, to snad ví každý průměrně vzdělaný člověk. Očividné pak bylo, kdo je Josef Weber. Plusové body dávám jen za pěknou chuťově barvitou pekařinu pekařky Sage. Při čtení jsem dostávala hlad.
Kniha není špatná, ale pokud se jedná o téma holocaustu, doporučila bych spíše tituly jako je například Hana či Zlodějka knih. Zde na mě bylo zbytečně moc americké omáčky, která se mi k tomuto tématu nehodí.
Nádherná kniha, dvě časové linky, jedna linka z války, druhá ze současnosti, hlavní hrdinky v obou linkách úžasné
Nemám ráda válečnou tématiku, ale tato kniha je úžasně napsaná. Prolíná se zde současnost s událostmi války i fantastičnem. Doporučuji.
Kniha se dobře čte, změny vypravěčů jí svědčí. Děj je místy hodně emotivní, místy napínavý, ale místy i těžko uvěřitelný. Konec mě zklamal jako hodně vyumělkovaný a velice nepravděpodobný. Za skvěle vypracované části odehrávající se za války ale hodnotím čtyřmi hvězdičkami.
Z kníh ťažiacich z holokaustu a navyše striedajúcich dve dejové a časové línie (nedajbože aby jedna čitateľa nevyžmýkala dostatočne) je to jednoznačne tá z tej lepšej sorty. Bavila som sa, aj keď som hlavné prekvapenie odhalila pomerne skoro a občas som dokonca aj ústa skrivila v smutnom výraze. Na druhú stranu niektoré udalosti vážne nedávali zmysel a niekedy ma rušila citeľná americká povýšenosť (vzdajte úctu a poklonu posledným obrancom morálnych hodnôt, bla, bla, bla).
Za mňa rovných 50 % a akurátna hranica medzi brakovými vojnovými dojákmi a Remarqueom, či v súčasnosti Sepetysovou.
Začátek mě moc neoslovil, ale brzy mě kniha vtáhla. Trochu mi vadilo to prolínání příběhem, co babička napsala. O jejím životě potom v knize už víc nebylo, ale tak nějak z toho vyplývalo jako by žila "normální" život, což si moc dobře nedokážu představit po tom, co zažila. Reálnější mi přišla kniha Hana od Aleny Mornštajnové. A postava Josefa je taky zajímavá. Nečekala jsem, že půjde stejnou nebo podobnou cestou jako jeho bratr, ikdyž s odlišnou povahou. Konec mě hodně překvapil. Ale v dobrém. Nemyslím si, že taková zrůda jako jeho bratr by se dokázal tak změnit a cítit vinu za svou minulost. Neříkám, že to není možné, ale dost nereálné.
Naprosto perfektní čtení. Jodi Picoultová je zkrátka záruka kvality. Velmi silný příběh a ke knize se někdy určitě vrátím.
Asi žádná kniha ve mně nenechala tak silný dojem, i po letech ji považuji za osobní top.
Několikrát jsem "ztroskotala" u začátku knihy, takže byla odložena. To se opakovalo, dokud jsem to nepřekonala a konečně se začetla, ale moje pocity jsou díky nejasnému konci ve výsledku rozpačité. Proto jen čtyři hvězdy. I když téma holocaustu v jakékoli knize je třeba připomínat neustále.
(SPOILER)
Autorka se rozhodla napsat současně Šeherezádu, Twilight, harlekýnku a Sophiinu volbu. Dopadlo to samozřejmě jak jinak než tragicky. Dovedu si představit, že se kniha možná líbí někomu, kdo předtím nečetl... nevím. Žádnou dobrou knihu?
Pomíjím romantickou linku ze současnosti a FBI-ovské pronásledování nácků a nadávky na Evropany, jak ten hon po posvátné spravedlnosti flákají. Tohle je ryzí brak prodchnutý étosem americké vševědoucí sebestřednosti.
Co je ale opravdická bída, jsou životní linky zasazené do druhé světové. Rešerše autorky vypadá následovně: ve třicátých letech v Německu během hyperinflace je normální, že dělnická rodina vlastní telefon a užívá ho tak, že kvůli synovi volá běžně do školy. Obyčejné vězeňkyně v Osvětimi jen tak mírnyx týrnyx ukradly kompletní rádio a používají ho tím způsobem, že poslouchají večer hudbu a zprávy, ve kterých se mluví o tom, že Američané postupují. Na vězeňském baráku v Osvětimi se postele stelou. Pokud celý měsíce a roky hladovíte, a pak se nacpete zaráz chlebem a klobásou a zalijete to mlíkem, vůbec nic se vám nestane, budete mít plný bříško a budete spoko. Tak to jo.
A pokud vám tohle je málo, největší dojem ve mně zanechal popis literární tvorby babičky hlavní hrdinky (která píše vlastní Twilight, bez souvislosti s válkou). Hovoří se o tom v první třetině knihy; že se něco bude dít za války je předestřeno, ale nevíme nic konkrétního. Hlavní hrdince se babiččiny spisky strašně líbí, považuje ji za prakticky geniální a vyjádří to tak, že kdyby babiččiny texty měly vůni, voněly by vůní hořkých mandlí.
Ne, milí čtenáři, to není šikovná narážka na něco, co přijde později, to je jen nejdementnější metafora v dějinách literatury vůbec, ukazující absolutní ignoraci dobových reálií autorkou i redaktory. Člověk opravdu nemusí být historik, aby věděl, že po hořkých mandlích byl cítit Cyklon B. Není k tomu potřeba žádná rozsáhlá odborná rešerše, dozvíte se to z beletrie. Pokud si k tomu chcete přečíst třeba Arnošta Lustiga, nemusíte z titulu "Hořká vůně mandlí" přečíst víc než nadpis. Žádný strachy, mámo, kniha o plynování židů v Osvětimi, jen to tam lupni, vůně hořkých mandlí, to je jasná pochvala, co by se mohlo pokazit.
Děsně ambiciózní, zoufale senzacechtivé, v rámci každého jednoho ze žánrů, kam lze zařadit, nevalné až podprůměrné, krom historické linky, kterou považuju za vyloženou urážku piety a touhu vydělat na třaskavém tématu za každou cenu.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařkyAutorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kdyz Americani pisou o holocaustu, nikdy to nemuze dopadnout dobre… ale cekala jsem to horsi… jak bylo nize zminovano, nektere veci se v Osvetimi stat nemohli (napr radio pod posteli v dobe, kdy spojenci postupovali nebo nacpat si pri uteku z transportu bricho klobasou a chlebem..) a americane tohle proste nedavaji… Pribeh Sage a Lea.. no… americka beletrie…
Ale vesmes to nebylo uplne zle… a mne se naopak konec libil. Pasaz o odpusteni, ktere ma dat clovek predevsim sam sobe, ta se mi moc libila… takze i proto knihu uplne nezatracuji a nelituji, ze jsem cetla..