Vypravěčka přehled

16.09.2024

Přečteno jedním dechem.
JAK MŮŽE NĚKDO VĚŘIT, ŽE HOLOCAUST NEBYL?

158: " "Pan Sollemach z hitlerjugend nám říkával, že židé jsou jako plevel. Jeden vytrhnete a na jeho místě vyrostou další dva... " --- " ... ale myslíval jsem si, " dodává Josef tiše, "že existuje plevel, který je stejně krásný jako květiny." "

202: "Dvě hodiny líčím Leovi všechno, co mi Josef řekl. Mezitím jsem vytvarovala další briošku do tradičního bochánku, potřela vejcem a upekla. Snáz se mi mluví, když něco dělám rukama. S každým slovem, které mi přejde přes rty, se mi uleví od obrovské tíhy."

321 - 323: "Nemohla jsem se nadechnout a nedokázala se pohnout. Bez ohledu na to, co řekla Agnat, bez ohledu na důkazy, s nimiž jsem se denně setkávala, když jsem chodila kolem krematoria, kde čekala dlouhá fronta nově příchozích, jsem nevěřila, že otec je mrtvý, dokud jsem neotevřela ten kufr.
---
Najednou mi dávalo smysl, že základem historie světa je vyprávění o životě jednotlivce.
---
Zavřela jsem oči a očekávala že dopadne rána, vlastně jsem se na ni těšila.
Místo toho jsem cítila, jak mi ten důstojník uvolňuje dlaň a bere si svícny. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že obličej Herr Dybbuka je jen pár centimetrů od mého. Viděla jsem tik na jeho tváři a strniště světlých vousů. "Wem gehört dieser Koffer?" Komu patří ten kufr? "Meinem Vater", zamumlala jsem.
Důstojník přimhouřil oči. Chvíli se na mě díval, potom se otočil k ostatním dozorcům a křikl na ně, že tu není co ke koukání. Nakonec se podíval na mě. "Vrať se do práce, " řekl a o chvíli později byl pryč. "

365: " "Je fascinující pomyšlení, že násilí je stejně intimní jako láska." "

379: "Nedokázala bych rozlišit, který z těch dvou je ten pravý. Důstojník, který dokáže zbít zaměstnance tak, až ztratí vědomí, nebo důstojník, který dokáže vnímat vězně jako člověka. Během všech těch sezení při obědě se mi snažil naznačit, že v každém z nás je dobro i zlo. Že zrůda je někdo, v němž zlo převážilo.
A já ... já byla tak naivní, že sem mu to uvěřila."

405: "Chci jí poděkovat za to, že přežila, protože jinak bych tady nebyla a nemohla poslouchat. Ale jak se sama zmínila, občas slova nejsou dost velká, aby dokázala obsáhnout všechny pocity, které se do nich člověk snaží vložit.
Volná ruka babičce bloudí po dece, ale potom ji zvedne k bradě. "Když válka skončila," prohodí, " na tohle se zvykalo nejhůř. Na pohodlí. Dlouho jsem nemohla spát na matraci. Raději jsem si vzala přikrývku a spala na zemi." "

406: "Když člověku vezmou svobodu, asi ji potom vnímá spíš jako poctu, ne jako nárok."

410: "Ale jak může člověk žít ve světě, kde nikdo není takový, jakým se zdá?"

414: "Historie nejsou jen data, místa a války. Jsou to především lidé, kteří zaplňují volný prostor mezi nimi."

417: " "To je pravda," souhlasí Leo zamyšleně. "Je udivující, o čem všem člověk dokáže sám sebe přesvědčit, když přistoupí na lež."
Může třeba uvěřit, že práce, která je pro něho slepou uličkou, představuje dobrou kariéru. Může si namlouvat, že je tak ošklivý, že to drží lidi od něho dál, ale ve skutečnosti je jen tak ochromený pomyšlením, že by mohl někoho k sobě pustit tak blízko, že by ho ten druhý potom mohl hluboce zasáhnout. Člověk dokáže sám sobě namluvit, že je bezpečnější milovat někoho, kdo jeho lásku nebude nikdy opětovat, protože o někoho, koho jste nikdy neměli, nikdy nemůžete přijít."

500: " " ... Ježíš nás nabádá, abychom se vypořádali se zlem, které se stalo nám osobně, ne se zlem, které se přihodilo někomu jinému. Ale většina křesťanů si to špatně vykládá tak, že být dobrým křesťanem znamená odpouštět všechny hříchy a všem hříšníkům." "

501: "Prohlížím si Mary z profilu. "Ten kněz řekl: "To, co udělal, je špatné. Nezaslouží si tvoji lásku, ale zaslouží si tvoje odpoštění, protože jinak se ti usadí v srdci jako plevel a bude tě dusit. Jediný člověk, který trpí, když v sobě všechnu tu nenávist nosí, jsi ty." "

504: "Je úplně jedno, kdo vám odpustí, když jste tím, kdo nedokáže zapomenout."