Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461963/bmid_vypravecka-PeK-461963.jpg
5
4358
4358
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knížek z 2. světové války, které jsem kdy četla. Od knihy jsem se nemohla odpoutat, nejedna slza mi ukápla a dlouho mi příběh zůstane v hlavě. Nemůžu než doporučit.
Přečteno jedním dechem.
JAK MŮŽE NĚKDO VĚŘIT, ŽE HOLOCAUST NEBYL?
158: " "Pan Sollemach z hitlerjugend nám říkával, že židé jsou jako plevel. Jeden vytrhnete a na jeho místě vyrostou další dva... " --- " ... ale myslíval jsem si, " dodává Josef tiše, "že existuje plevel, který je stejně krásný jako květiny." "
202: "Dvě hodiny líčím Leovi všechno, co mi Josef řekl. Mezitím jsem vytvarovala další briošku do tradičního bochánku, potřela vejcem a upekla. Snáz se mi mluví, když něco dělám rukama. S každým slovem, které mi přejde přes rty, se mi uleví od obrovské tíhy."
321 - 323: "Nemohla jsem se nadechnout a nedokázala se pohnout. Bez ohledu na to, co řekla Agnat, bez ohledu na důkazy, s nimiž jsem se denně setkávala, když jsem chodila kolem krematoria, kde čekala dlouhá fronta nově příchozích, jsem nevěřila, že otec je mrtvý, dokud jsem neotevřela ten kufr.
---
Najednou mi dávalo smysl, že základem historie světa je vyprávění o životě jednotlivce.
---
Zavřela jsem oči a očekávala že dopadne rána, vlastně jsem se na ni těšila.
Místo toho jsem cítila, jak mi ten důstojník uvolňuje dlaň a bere si svícny. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že obličej Herr Dybbuka je jen pár centimetrů od mého. Viděla jsem tik na jeho tváři a strniště světlých vousů. "Wem gehört dieser Koffer?" Komu patří ten kufr? "Meinem Vater", zamumlala jsem.
Důstojník přimhouřil oči. Chvíli se na mě díval, potom se otočil k ostatním dozorcům a křikl na ně, že tu není co ke koukání. Nakonec se podíval na mě. "Vrať se do práce, " řekl a o chvíli později byl pryč. "
365: " "Je fascinující pomyšlení, že násilí je stejně intimní jako láska." "
379: "Nedokázala bych rozlišit, který z těch dvou je ten pravý. Důstojník, který dokáže zbít zaměstnance tak, až ztratí vědomí, nebo důstojník, který dokáže vnímat vězně jako člověka. Během všech těch sezení při obědě se mi snažil naznačit, že v každém z nás je dobro i zlo. Že zrůda je někdo, v němž zlo převážilo.
A já ... já byla tak naivní, že sem mu to uvěřila."
405: "Chci jí poděkovat za to, že přežila, protože jinak bych tady nebyla a nemohla poslouchat. Ale jak se sama zmínila, občas slova nejsou dost velká, aby dokázala obsáhnout všechny pocity, které se do nich člověk snaží vložit.
Volná ruka babičce bloudí po dece, ale potom ji zvedne k bradě. "Když válka skončila," prohodí, " na tohle se zvykalo nejhůř. Na pohodlí. Dlouho jsem nemohla spát na matraci. Raději jsem si vzala přikrývku a spala na zemi." "
406: "Když člověku vezmou svobodu, asi ji potom vnímá spíš jako poctu, ne jako nárok."
410: "Ale jak může člověk žít ve světě, kde nikdo není takový, jakým se zdá?"
414: "Historie nejsou jen data, místa a války. Jsou to především lidé, kteří zaplňují volný prostor mezi nimi."
417: " "To je pravda," souhlasí Leo zamyšleně. "Je udivující, o čem všem člověk dokáže sám sebe přesvědčit, když přistoupí na lež."
Může třeba uvěřit, že práce, která je pro něho slepou uličkou, představuje dobrou kariéru. Může si namlouvat, že je tak ošklivý, že to drží lidi od něho dál, ale ve skutečnosti je jen tak ochromený pomyšlením, že by mohl někoho k sobě pustit tak blízko, že by ho ten druhý potom mohl hluboce zasáhnout. Člověk dokáže sám sobě namluvit, že je bezpečnější milovat někoho, kdo jeho lásku nebude nikdy opětovat, protože o někoho, koho jste nikdy neměli, nikdy nemůžete přijít."
500: " " ... Ježíš nás nabádá, abychom se vypořádali se zlem, které se stalo nám osobně, ne se zlem, které se přihodilo někomu jinému. Ale většina křesťanů si to špatně vykládá tak, že být dobrým křesťanem znamená odpouštět všechny hříchy a všem hříšníkům." "
501: "Prohlížím si Mary z profilu. "Ten kněz řekl: "To, co udělal, je špatné. Nezaslouží si tvoji lásku, ale zaslouží si tvoje odpoštění, protože jinak se ti usadí v srdci jako plevel a bude tě dusit. Jediný člověk, který trpí, když v sobě všechnu tu nenávist nosí, jsi ty." "
504: "Je úplně jedno, kdo vám odpustí, když jste tím, kdo nedokáže zapomenout."
(SPOILER)
Tvorba Jodi Picoult mě lákala už dlouho, vždycky jsem ale věděla, že budu chtít začít právě Vypravěčkou, která mi byla mnohokrát doporučovaná a ze všech knih autorky je i nejlépe hodnocená. A teď už chápu proč. Ačkoliv už jsem románů s tématem holokaustu přečetla spoustu, Vypravěčka byla přesto jedinečná a spolu se Zlodějkou knih a Hanou se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem z tohoto žánru přečetla.
V knížce najdeme hned několik vypravěčů a přestože se nejedná vždy o kladné charaktery, každý z nich mi určitým způsobem přirostl srdci. Nejvíce to pak byla babička hlavní hrdinky Sage, jejíž vyprávění mě naprosto pohltilo a dojalo.
Jediné, co mě na konci maličko mrzelo, bylo odhalení týkající se postavy Josefa Webera, které sice bylo skvěle vymyšlené, ale bohužel jsem ho odhadla dlouho dopředu. To ovšem není chyba autorky a mé hodnocení knihy to nijak neovlivní. Ta si totiž nezaslouží nic jiného než plný počet hvězd.
První setkání s autorkou a úplně mě zničila. Neskutečně silný příběh z každého pohledu a i v díle, které si jedna z postav vymyslela. Zase trochu jiný pohled na Osvětim. Po dočtení mám husí kůži. Minka byla neskutečně silná postava. Také se mi líbí myšlenka morálního dilematu, jestli je v každém dobro i zlo a jestli si každý zaslouží odpuštění. Opět mám na dlouho o čem přemýšlet!
Nesešlo se to s mým očekávání. Příběh jako tento jsem četla už mockrát ale pokaždé byl lépe napsaný.
Kniha měla slabší rozjezd a pro mě bylo těžké překousat tu střední část, vyprávění Minky. Ne proto, že by to nebylo dobře napsané, ale protože to byla emoční nálož a já potřebovala přestávky. Knížek o holokaustu jsem přečetla hodně, takže mám docela vysoké nároky na to, jak si autor s tématem poradí. Jodi Picoult si s tím poradila velmi dobře. Kromě dvou časových rovin vytvořila příběh v příběhu, který s válkou zdánlivě nesouvisí. Kniha je plná jinotajů, filozofických myšlenek především o vině, trestu a odpuštění. Poslední asi třetinu knihy, kdy autorka hodila do placu první indicii k tomu, že nic není tak, jak vypadá, jsem zhltla na jeden zátah. Konec byl brilantní. Sage její rozhodování vůbec nezávidím. Pro lidi jako je Franz musela být válka soukromé peklo.
Moc zajímavě napsaná kniha. Příběh mě bavil, bylo to živé a opravdové. Skvěle sestavený příběh.
Možný spoiler:
Kniha: Vypravěčka byla jedním slovem skvělá. Myslím, že mohu říci, že je to možná její nejlepší kniha, právě proto, že je tak kontroverzní. Téma je jako vždy u Jodi skvělé zpracováno, ano jsou tam možná nějaké drobnosti, které nebyly až tak pravděpodobné, ale mnoho z toho, co tam zaznělo, bylo velmi reálně popsáno. Jinak je to beletrie, ne biografie. O knize: Začíná přítomností, kdy Sage, která dochází na terapie, protože má své vlastní trauma, se setká na skupině s velmi starým člověkem Josefem Weberem. Josef se se Sage snaží seznámit a pak na ni jednoho dne vyhrkne prosbu, jestli by mu pomohla zemřít. Sage z prvu odmítá a tak, aby se jí zprotivil, jí začne vyprávět o své minulosti, kdy byl členem SS a také o jeho působení v koncentračním táboře Osvětimi. Sage se to bude snažit vyřešit tím, že Josefa nahlásí na patřičných úřadech jako možného válečného zločince, čímž se rozjíždí další linka příběhu. Sage se však s Josefem pravidelně schází a Josef jí stále více a více o své minulosti vypráví. Sage má navíc žijící babičku Minku, která byla v Osvětimi za války a přežila holokaust. Sage přesvědčí svou babičku, aby jí o své minulosti rovněž vyprávěla a Minka jí vyhoví. To je hlavní dějová linka knihy: Minka. Je možné, že Minka Josefa Webera v Osvětimi zažila? Mohla by pak proti němu svědčit? A co Josef, je to stará kreatura, nebo člověk, který prošel těžkou katarzí a svých zločinů lituje? Má mu Sage vyhovět, nebo má být Josef předán úřadům? Otázek na toto téma je zde spousta a možných kontroverzních odpovědí na ně ještě více. Jak to všechno dopadne, to už si přečtěte sami. Je to velmi poutavá kniha, i když o těžkém tématu, ale neměl jsem s tím problém to číst, ač je to místy velmi realistický popsáno. Kniha: Černá a purpurová, která se rovněž zabývá holokaustem, je ještě více ostrá a podle skutečné události. Líbí se mi, že autorka čtenáři předestře, co se stalo, ale ponechává ně něm, aby si čtenář v souladu se svým svědomím, zodpověděl, jak by to mělo dopadnout. Bylo to skvelé čtení, Mince i Sage jsem držel palce, je to sice kniha z druhé světové války, ale i zde se míjí linka přitomná a minulá, v obou je zde krom utrpení i dobré přátelství, rodinná soudržnost, láska a nenávist ve velkém, zločin a jistým druhem i trest, touha vytrvat a přežít. Jednoznačně pět hvězd a velké doporučení všem čtenářům. Jsou zde na DK čtenáři Chrise Cartera a měli problém z popisovánými událostmi v knize. Nic proti nim. Já zase nevezmu zatím Cartera, ale číst o holoucastu, tedy alespoň tuto knihu, jsem neměl problém. Jak se různíme. :-) Jako vždy je i v této knize třešnička na dortu na konci. :-) Paní autorce tleskám. :-)
Knihu jsem četla poprvé někdy před deseti lety a nyni se k ní vrátila. A opět se mi stalo , že jsem věděla co budu číst, spousta věcí i myšlenek mně však u prvního přečteni unikala, tím jak jsem byla zábrana do hlavního děje. Téma holocaustu je pro svět bolavé do dnešních dnů, přesto se bezpráví a násilí na nějaké skupině lidí děje neustále.
Příběh mě emočně dostal opět na dno duše, stejně však jak při prvním setkání jsem nepochopila vsazovaní upírské limonády. To jsem opět přeskakovat, možná ke své škodě, ale do toho se ne a ne začíst. Možná i proto jsem knihu měla za dvě noci přečteno.
Možná bych se ke knize snad ani nevrátila, ale tím, že jsem se i se svojí knihovnou přemístila a tahle na mě vykoukla hned v první krabicí, tak jsem ji vzala do rukou....ale možná ve špatnou , dost hektickou dobu,číst ji třeba v jinou dobu, byl by komentář pro knihu vřelejší...
(SPOILER) Knih na toto téma jsem již přečetla dost.Krásná kniha s hrůzným obsahem,ale těžko uvěřitelným závěrem.Jak by bylo možné,při všem tom důkladném ověřování,si nevšimnout jiné krevní skupiny.Závěr mne dost šokoval.
Nevím jak hodnotit ... Když budu hodnotit dílo jako takové je to "klasická" Picoultová. Krásně se to čte, má to jasný děj, člověka občas nutí k zamyšlení. Ta by byla za 5*
Ale je mi prostě proti srsti to hlavní téma, na kterém je celý děj vystaven. Přečetla jsem mnoho knih o holocaustu a tohle mi prostě občas přišlo "mimo". Ale asi dokážu pochopit, že tak těžké a silné téma je nutné lehce změkčit, aby se dostalo do podvědomí širší čtenářské veřejnosti, která by jinak po knize s takovou tématikou nikdy nesáhla.
Knihu hodnotim pouhymi tremi hvezdami z duvodu, ze mi zde na Databazi prijde silne nadhodnocena. Jak pisi nekteri uzivatele nize, fikce z prostredi koncentracniho tabora, nadto napsana Americankou, je opravdu velmi fiktivni. Nad nekterymi situacemi clovek jen kroutil hlavou. Bylo to cele jakesi vyumelkovane, laska mezi Leem a Sage, neocenitelny upiri pribeh Minky,...
Dostal me akorat konec, ktery celou knihu vlastne zachranil, protoze to byl jediny wow moment, ktery jsem opravdu necekala a moc se mi libil.
Kdyz Americani pisou o holocaustu, nikdy to nemuze dopadnout dobre… ale cekala jsem to horsi… jak bylo nize zminovano, nektere veci se v Osvetimi stat nemohli (napr radio pod posteli v dobe, kdy spojenci postupovali nebo nacpat si pri uteku z transportu bricho klobasou a chlebem..) a americane tohle proste nedavaji… Pribeh Sage a Lea.. no… americka beletrie…
Ale vesmes to nebylo uplne zle… a mne se naopak konec libil. Pasaz o odpusteni, ktere ma dat clovek predevsim sam sobe, ta se mi moc libila… takze i proto knihu uplne nezatracuji a nelituji, ze jsem cetla..
Zajímavá kompozice knihy - dvě časové roviny a fiktivní příběh, pečlivě zpracovaný děj, pro mě emocionálně značně náročné, a to nejsem stran tohoto tématu žádný čtenář - začátečník. Nemůžu se ale popasovat se závěrem, připadá mi pro jednu osobu nezvládnutelný a následek krutý.
Dvě časové linky mě u většiny knih baví a i tady to bylo fajn. Moc hezká a emocionálně náročnější kniha, ale to je většina z období druhé světové války. Jsem trochu rozpačitá z konce. Za mě byl trochu uspěchaný.
Ano, také mi knížka i přes svou zřejmou odlišnost přijde srovnatelná s "naší" Hanou.
Jodi prostě umí psát velmi čtivě, příběhy na těžká témata zpracovává zajímavou formou a i zde je odlehčen částečně najivní (romantickou/přihlouplou/doplní si každý dle vlastního názoru a vkusu :)) zápletkou ze současnosti. Zajímavým nápadem mi také přijde příběh psaný kurzívou, který všemu jistě dává ještě minimálně jeden nový rozměr.
A málem bych zapomněla - v této knížce mi přijde, že je mnoho zajímavých námětů k zamyšlení (myslím více, než u předchozích třech knížek, co jsem od autorky četla).
Kniha mě naprosto okouzlila. Ačkoliv pojednává o velmi těžkém tématu, jedná se o mimořádné dílo, a to ať už spisovatelčiným mistrným spisovatelským umem, originalitou příběhu či hloubkou myšlenek, které jsou v knize obsaženy. Opravdu moc doporučuji, stojí za přečtení.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařkyAutorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Hezká kniha, mám načteno spoustu knih z druhé světové války, tak mě popisované věci z koncentračních táborů úplně nepřekvapily, ale moc pěkně napsáno. Určitě je dobře, aby lidé o těchto věcech věděli.