Vypravěčka z Osvětimi
Siobhan Curham
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538031/bmid_vypravecka-z-osvetimi-663b24ee1616c.jpg
4
40
40
Spisovatelka Etty Weilová musela opustit byt s výhledem na Seinu, kde tvořila své romány, a projít temnými branami Osvětimi. Tváří v tvář otřesné realitě se ale nevzdala, odmítla ztratit víru ve fantazii a svým vyprávěním se pokusila uniknout do hezčího světa. Její příběhy dodávaly vnitřní sílu a naději nejen jí, ale i ostatním ženám. Jenže v táboře čekala smrt na každém kroku, a tak se v Etty zrodilo pevné odhodlání – přežít a jednou o tom všem napsat. Aby vrátila život lidem, které milovala. Člověk totiž doopravdy zemře teprve tehdy, když se na něj zapomene.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , CosmopolisOriginální název:
The Storyteller of Auschwitz, 2023
více info...
Přidat komentář
Autorka pochází z Londýna a je autorkou více než 40 knih pro dospělé, mládež a děti, beletrie i literatury faktu. Psala také pro mnoho novin, časopisů a webových stránek.
Autorka napsala, že „přestože je VYPRAVĚČKA Z OSVĚTIMI fikcí, má silné kořeny ve skutečnosti. Než jsem knihu napsala, strávila jsem měsíce studiem reálných popisů života v táboře."
Autorka dále uvedla, že se inspirovala autorkou IRENE NÉMIROVSKOU, která byla před válkou nejprodávanější spisovatelkou ve Francii. Jakmile byla země okupována Němci, knihy židovských autorů nesměly vycházet, a to se vztahovalo i na Irene Némirovskou. Autorka doporučuje si přečíst její knihu Francouzská suita.
Další inspirací byla autorka ETTA HILLESUMOVÁ od které si přečetla deník a její dopisy. Bývá přirovnávána k dospělé Anne Frankové. Zemřela v Osvětimi.
Dalším spisovatelem, který inspiroval tento román, byl doktor VIKTOR FRANKL a jeho kniha Člověk hledá smysl. Byl psychiatr, přežil Osvětim. Vyjádřil svůj postřeh, že ačkoli bylo vězňům všechno odebráno, jedno jim nevzali – svobodu zvolit si svůj postoj k životu v lágru. Frank došel k závěru, že ti, kteří byli schopní najít ve svém utrpení nějaký smysl, si navzdory všemu dokázali zachovat vůli žít. Neboli jak napsal Nietzsche: „Kdo má proč žít, snese i každé jak.“
Hlavní postavu je spisovatelka ETTY WEILOVÁ, která bydlí v bytě v Paříži a má výhled na Seinu. Její mamka zemřela v mládí a má tátu, před kterým utekla do Paříže. Ráda jezdí na kole. Jednoho dne se setká s mladým mužem TOMASZEM, který pro Etty představuje osudové setkání. Setkání s Tomaszem bylo kuriózní.
Jednoho dne se Etty dostane do tábora DRANCY v Paříži, kde se seznámí s malou holčičkou DANIELLE a její mamkou. Etty si oblíbí Danielle a toto pouto je oboustranné. Společně odjíždějí do koncentračního tábora Osvětim.
Etta je Židovka. Je spisovatelka a velmi ráda vypravuje příběhy ostatním. Díky jejím příběhům dává lidem naději a odpoutání se od všech hrůz, kterými jsou vystaveni.
V koncentračním táboře se seznamuje s dalšími vězenkyněmi. Mezi nimi si najde také přátele. Vytvoří si přezdívky. Etta je Galetka, Danielle je Koblížek. V Osvětimi se nacházejí dozorkyně, které jsou bestiemi a vyžívají se na lidském utrpení. Mezi ně patří například dozorkyně pojmenovaná ZUBATÁ, anebo RAMPOUCH!
Líbily se mi příběhy, které Etta vyprávěla Danielle a také ostatním vězenkyním. Také se mi líbilo, že Etta dala možnost Danielle, aby popustila uzdu své fantazii a také si vymyslela nějaký příběh. Pousmíval jsem se nad tím, když Etta si vymyslela příběh a Danielle ji neustále skákala do řeči a dotazovala se na různé otázky. Etta se musela krotit, aby nevybuchla, ale nakonec příběh odvyprávěla. Není moc příjemné, když chcete vyprávět příběh a někdo vám neustále skáče do řeči. Samozřejmě posluchači mají právo se dotazovat, ale lépe je si nechat dotazy až vyprávění skončí.
Etta se setkává během 2. světové války s dalšími lidmi, které ji ovlivní v jejím uvažování. Jedním z nich je starší muž SOLLY, který ji vypráví různé příběhy, nad kterými se má zamyslet. Díky němu pochopí hodně věcí a je pro vyprávění jejich příběhů inspirací.
Etta svými příběhy pomohla hodně vězenkyním, aby neztráceli naději, i když bylo těžké se odpoutat od hrůz, ve kterých se každý den nacházely.
Během románu dojde k řadě smutných událostí, o kterých se dočtete. V minulosti jsem osobně navštívil Osvětim.
Zamýšlel jsem se nad tím, jakým způsobem se Etty dostala do tábora Drancy a následně do Osvětimi. Svým způsobem si zavinila sama, že byla zatčena a deportována. Na jejím místě bych si rozhodně dával větší pozor a neupoutával na sebe zbytečně pozornost.
Kniha se četla jedním dechem a nalezneme v ní hodně myšlenek a zajímavých příběhů. Některé z nich byly legrační, jiné k zamyšlení.
Závěr knihy byl hodně dojemný.
Určitě doporučuji knihu k přečtení. Patří mezi lepší knihy, které jsem četl z Osvětimi.
V závěru knihy nalezneme VZKAZ OD SIOBHAN a PODĚKOVÁNÍ.
V knize nalezneme poznámky pod čarou. Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
I tak se můžeme před nespravedlností bránit. A když bojuješ z pozice lásky, neskončíš tak, že se otrávíš taky.
Příběh musí změnit jak vypravěče, tak i posluchače.
Láska se nedá měřit na hodiny, Etty, měří se srdcem.
Přátelství, jako je naše, je mnohem hlubší. Nemusíme být spolu, abychom to věděly, protože budeme navždy v srdci té druhé.
Jenže to nám neudělal Bůh, ale lidi. Ale Bůh to dopustil.
Pokud má člověk přítele, který ho podporuje, má být za co vděčný a je to důvod cítit naději.
Píše se rok 1940 a spisovatelka Etty Weilová se od svého vydavatele dozví, že její novou knihu nesmí vydat. Tvrdě si vydřela svůj život v Paříži a teď ji o to Němci chtějí připravit. Jednoho dne vzpurně odmítá opustit park a je zatčena. Nechápe, že i tohle bylo Židům zakázáno. Dostává se do sběrného tábora a seznamuje se
s Marguerite a její dcerou Danielle. Etty doufá, že nalezne svého starého přítele Sollyho. Přichází stále víc lidí
a spousta jich odjíždí vlaky pryč. Do jednoho musí nasednout i Etty se svými přáteli. Netuší, že jejich cesta končí v Osvětimi a Etty bude muset přežít, aby mohla jednou napsat o těch, které milovala.
Téma Osvětimi je vždy bolestné.
Postava Etty se nehodlá jen tak vzdát
a snaží se i v Osvětimi. Její příběhy pomáhají i ostatním ženám. Němci jim totiž nemůžou vzít představivost.
Autorka svým čtivým stylem popsala
sílu přátelství, beznaděj, nenávist
i bolest.
V knize nechybí ani romantická linka
a moc se mi líbila.
Konec jsem obrečela, i přesto že bylo jasné, jak to dopadne.
A musím zmínit i postavu Sollyho. Byl to opravdu moudrý muž.
Jak na konci autorka zmiňuje, příběh je fikce postavená na skutečných událostech a inspirací byli skuteční lidé.
Krásně napsaný příběh, ale je to velmi emotivní záležitost. Příběh je sice smyšlený, ale zakládá se na skutečných událostech a už dlouho mě žádná kniha tak nezasáhla.
Opět jsem si připomněla, že my si dnes žijeme opravdu v blahobytu a stěžujeme si na malichernosti, hroutíme se z věcí, které jsou oproti této době malichernosti. Přiznávám se bez mučení, že já bych tuto dobu absolutně nezvládla a o to víc si vážím těch jedinců, kteří byli plní odvahy, odhodlání a byli neskutečně silní.
(SPOILER)
Dobrá kniha, velmi dobře zpracovaná. Ač fikce, tak zakládající se na skutečnostech. Osobně byla pro mě moc dlouhá první část, stručně řečeno popis života před Osvětimí. Děj se přesunul až skoro v polovině knihy. Nechci nijak zlehčovat, rozhodně ne, ale kniha je skoro místy výběrem dobrých zážitků/událostí z tohoto koncentračního tábora.
Spoiler: Při smrti Danielle je už za hranou, že jí Etty nese přes celý tábor v náručí do krematoria. - Po tolika letech hladovění by na to rozhodně neměla sílu a hlavně nebylo možné projít takovou část tábora. A za zpěvu Marseillaise všech? Pro ostatní vězně a navíc v jiné části tábora byla Danielle další oběť v řadě, které viděli denně umírat. Přesun do jiného koncentráku v rámci jednoho odstavce? Vhledem k roztáhlému začátku mi konec/osvobození přišlo dost z rychlíku, jak kdyby fakt na rychlo horkou jehlou dopsané do uzávěrky.
V závěru pak zpět děj z Paříže byla pro mě očekávaná románová romantika na úrovni červené knihovny.
Vypravěčka z Osvětimi byl pro mě velký a smutný zážitek.
Kdo mě sleduje, ví, že se ke knihám z války vracím velmi pomalu a bylo období, kdy jsem je nečetla vůbec.
I tady jsem ale udělala dobře, že jsem po knize sáhla.
Příběh je o naději a víře, že bude líp, i když vám toho už moc nenabízí. Že i v černé tmě je třeba hledat kousek světla.
Spisovatelka Etty, dívka židovského původu pozná na vlastní kůži, jak svět může být krutý. Nejprve jí zakážou psát a pak se díky okolnostem dostane až do Osvětimi. Realita tamního života je krutá a ona se snaží díky svým příběhům dodávat naději nejen sobě, ale i ostatním. Smrt je všude a nikdo neví kdy přijde, ale Etty je odhodlaná přežít a jednou o tom vyprávět. Tohle je její příběh....
Věděla jsem, že se mi to bude číst s tíží v duši. Že to nebude čtení, na které jsem zvyklá, ale bude to bolet. Atmosféra v táboře je vystihnutá tak, že se vám zdá, že tam jste a máte stejný strach jako ostatní. Odhodlání Etty je neuvěřitelné a její slova je nadějí na lepší zítřky.
Já k tomu nemám co víc říct. Musím to ještě zpracovat, přestože jsem knihu četla po kouskách a dávala si s ní trochu na čas.
Krásný, ale smutný příběh spisovatelky židovského původu, která se dostává do koncentračního tábora Osvětim. Díky vůli, naději a její fantazii se snaží přežít.
A mě to, bohužel, obcas nebavilo.
Opět pěkné čtení, ale o krutém místě a nelehké době.
Kniha začíná tím, že bylo vyhlášeno, že nesmějí být vydávány knihy, které napsali Židé. Ette se s tím nechce smířit a začne psát pro tajné noviny. Ale nedlouho poté co jsou ostatní ze skupiny zatčeni nacisty se Ette dostane do vězení a posléze do vlaku mířícího do Osvětimi.
Kniha se mi četla hezky, na to o čem vypráví. A nebojím se přiznat, že mi nejednou ukápla slza. Byla poutavě napsaná a postavy byly uvěřitelné. Bohužel i ty hrůzy z Osvětimi (ale o těch jsem nečetla poprvé). Etty a její příběhy byly plné naděje a to se mi na knize hodně líbilo. Bylo to takově nezvykle "povznášející" u knihy, která vypráví o Osvětimi.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle je další krásná knížka z neuvěřitelně kruté doby. Autorka píše hezky a poutavě, což v kombinaci s ich-formou způsobilo, že jsem knihu nerada pouštěla z ruky. Příběh mě bavil od samotného začátku. Líbilo se mi, že se zase jedná o něco trošku jiného, bylo zajímavé a přínosné číst o podmínkách ve Francii okupované Německem a pak dojít až do Osvětimi. Siobhan Curhamová dala svým postavám život, což se ne vždy povede. Z toho důvodu mi opravdu silně přirostly k srdci a moc jsem jim fandila. Prostředí koncentračního tábora je popsáno velmi věrohodně, až na mě tato tíživá atmosféra doléhala skrze stránky. Oceňuju to, že je toto dílo založení hned na několika reálných postavách, což autorka objasňuje ve své poznámce. V průběhu čtení jsem se stala obětí spousty emocí, došlo i na slzy. Najdete tu spoustu krásných myšlenek, ke kterým se ještě rádi budete vracet. Navíc, Vypravěčka z Osvětimi není jen další důležitou připomínkou, jaká zvěrstva lidstvo dopustilo, ale také v sobě nese poselství toho, jak důležité je najít naději a vydávat ze sebe světlo v takto temných časech. Za mě se tedy jedná o jasné doporučení pro všechny, co mají rádi historické romány, ale zároveň se nebojím říct, že tato kniha má co nabídnout daleko širšímu okruhu čtenářů.
Působivý román o síle příběhů, které dávají naději a vůli přežít… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách :)
Velice silný příběh z druhé světové války. Autorka se inspirovala několika autory, kteří dali knize nápad a směr. Postavy jsou fikce, ale události jsou pravdivé, jak se zmiňuje v doslovu.
Kniha ukazuje hrůzy druhé světové války a určitě bude inspirací i pro čtenáře, jak se postavit k těžkostem i současného života. Zároveň by měla být varováním, aby se již nic takového neopakovalo, bohužel i sama autorka uznává, že lidstvo je nepoučitelné.
Hlavní hrdinkou je velice známá a úspěšná francouzská spisovatelka, psala romány pro ženy se silnou ženskou představitelkou, bohužel byla židovka a příchod nacistů do Francie jí okamžitě zakázal vydávat knihy. A právě v této zoufalé situaci jí životem projdou lidé, kteří ji nasměrují a dodají ji odvahu a moudrost.
Román se čte jedním dechem je smutný, dojemný a přes ty hrůzy velice citlivě napsaný. Ukazuje moc přátelství, solidarity, lásky a také vyprávění příběhů, jak smyšlených na míru lidem kteří ztrácí odhodlání a víru, tak starých židovských příběhů, které sebou nesou poučení.
Kniha mě vzala za srdce. A ukázala mi i spoustu věcí a informací o židovské víře, které jsem doposud neznala.
Copak by se tento příběh dal ohodnotit méně než pěti hvězdami? Silný příběh statečné spisovatelky Etty mě vzal za srdce. Nacisté jí vzali všechno, ale její dobré srdce a fantazii jí vzít nedokázali.
Vypravěčka z Osvětimi
Silný příběh.