Vyprávění
Ursula K. Le Guin
Pozemská lingvistka Sutty pátrá ve velehorách planety Aka po zbytcích staré kultury, zakázané a pronásledované totalitním a technologiemi posedlým Korporátním státem. Sutty postupně zjišťuje, že nesmírný labyrint tisíciletých vědomostí skutečně vskrytu přežívá, že je obrovský a nepochopitelný. Jeho jméno zní Vyprávění…
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Gnóm!Originální název:
The Telling, 2000
více info...
Přidat komentář
„Hora je matkou řeky.“
Takřka pravidelně prohlašuji, že mě (obzvláště literární) fantasy nebaví a jde prakticky mimo mě. Samozřejmě, jako prakticky u všeho, i tady existují výjimky. Tou největší a nejzářivější je právě Ursula K. Le Guin. Ona se do mě prostě dokáže dostat, dokáže mě chytit a nemilosrdně vláčet příběhem (a hlavně jeho obsahem) navzdory mému pohledu na fantasy. Ona mi dokáže a umí dokázat, že fantasy může být a je fajn. A nejinak tomu bylo i u tohoto úžasného, kouzelného a neskutečně dojemného příběhu. V medailonkovém doslovu nakladatel cituje jednu moskevskou čtenářku, která napsala, že po dočtení jisté Ursuliny knihy plakala. Bez bázně a hany přiznám, že jsem měl na krajíčku při čtení Vyprávění hned několikrát. Protože tohle není nějaký akční pozlátkový příběh vedoucí z bodu A do bodu B, tohle je o vyprávění (pardon, Vyprávění), které vede odkudkoliv přímo do nitra vaší duše. A srazí vás na kolena. Ursula je neodbytná milovnice svobody, je to anarchistka, jak ve své tvorbě dokázala hned několikrát (např. v mém oblíbeném Vyděděnci). Ursula je, ať už to zní jakkoliv, prostě zlatíčko. Děkuji za nádhernou knihu, děkuji za skvělý (a jistě komplikovaný) překlad. Takovéto fantasy já můžu. Jedna z nejlepších knih, co jsem letos četl. Tady pětihvězdičková škála hodnocení prostě nestačí.
„Jste můj nepřítel. Pravověrný. Spravedlivý člověk ve službách spravedlnosti. Ten, který posílá lidi do vězení za to, že četli knihy, a který knihy pálí. Který pronásleduje lidi za to, že cvičí nesprávným způsobem. Který vysype léčivé byliny na zem a vymočí se na ně. Který zmáčkne knoflík a vyšle drony, aby shodily bomby. A ukrývá se v bunkru a nic se mu nestane. Pod ochranou Boha. Nebo státu. Nebo jakékoliv lži, kterou využije k tomu, aby zakryl svou závist a soukromé zájmy, zbabělost a touhu po moci.“
„Kdy je konec příběhu? Když ho začneš vyprávět.“
Paní Ursula nepotřebuje nepředstavitelné mimozemské scenérie, nepotřebuje chapadlové rosolovité emzáky, ani jejich jazyk a kulturu, které se absolutně vymykají lidskému chápání. Její příběh ve Vyprávění by se klidně mohl odehrávat v Tibetu, za Hiltonovým Ztraceným obzorem. Přesto je odloučenost Aky a jejích obyvatel zásadní. Mezicivilizační rozdíly a otázky porozumění tak mohou vyniknout a zatřpytit se. Autorčin vzkaz k naší realitě pak není zatížen naší historií, předsudky a očekáváním, protože: „Názor zabíjí schopnost vnímat.“
„Obzvlášť se jí hnusil ten doslovný výklad. Touto doslovností, fundamentalismem, zrazovala náboženství nejlepší úmysly svých zakladatelů. Takoví kazatelé zjednodušovali myšlenku na frázi, možnost volby nahrazovali poslušností a živoucí slovo proměňovali v mrtvý zákon.“
Kdysi jsem četl Levou ruku tmy a Vyděděnce, takže koncept Ekumenu mi je známý, stejně jako způsob, jak ho autorka používá coby sci-fi licenci komentáře k naší realitě.
Vyprávění opět nabídne spíše myšlenky a důraz na diverzitu lidství než typický sci-fi příběh plný hi-tech udělátek. Dostáváme se na planetu, kde vládne totalita rozumu. Diktatura která se snaží vymýtit vše duchovní - staré a pověrčivé. A jde na to hezky ve šlépějích křesťanské doby temna, jak ji známe z naší minulosti (pálením knih a kulturní genocidou).
Duchovní svět velkého Vyprávění ale přesto přežívá vysoko v horách u tamních vesničanů. Vyslankyně Ekumenu, pozemšťanka Sutty, toto Vyprávění objevuje a studuje, aby ho zachránila před destrukcí vládnoucí Korporace. Bohužel prostředek knihy zabředá do popisu systému "Vyprávění", který nepokrytě čerpá z pozemských východních náboženství a jako takový je vcelku neoriginální.
Komentáře k totalitě, kulturní genocidě, dobývání a ničení minulosti jsou bohužel spíše sporadické, což je za mě škoda. Jako próza idejí to je ale dobré.
Ursula K. Le Guin umí. A v péči Nakladatelství Gnóm jí to svědčí.
Trochu mě mrzí, že jsem po vyprávění sáhla v hektické předvánoční a vánoční době a neměla tak moc čas ji číst dlouze a nerušeně. Tenhle text by to zasloužil, obsahuje spoustu myšlenek, otázek. Je vpravdě až filozofický, rozhodně nečekejte sci-fi s vesmírnýma bitvama a emzákama. Příběh by se mohl úplně v klidu odehrávat na Zemi, kdybychom tu teď objevili nový kontinent.
Náboženství, odpovědnost, morálka, tolerance odlišných způsobů života... tohle všechno tu najdete. Text je poměrně náročný, mnoho se v něm věru neděje (ve smyslu akce). Ale rozhodně stojí za to. Ostatně jako všechny knihy od Gnómu.
Povídková Ursula mě moc nezaujala, tak jsem si řekla, že zkusím celou knihu. A... taky nezaujala. Takže to bude asi tím, že nechápu, co chce autorka sdělit. Nějak nejedeme na stejné vlně.
Text plynul poměrně příjemně, ale nic zvláštního ve mě nevyvolával.
Moc příjemný překlad, knížka bez překlepů, jen ten obsah jaksi ... (tady si představte smajl, který krčí rameny).
Pomalé dobrodružné kultúrno-historické sci-fi bez akejkoľvek akcie a napätia. Hlavnou postavou je mladá Indka Sutty, ktorá na planéte Aka má za úlohu zdokumentovať miestne kultúry. Tie sú ekvivalentom zemských hinduistických a taoistických kultúr, ich nepriama reč detto (to nie je pre mňa). Zem a Aka a ďalšie planéty sú sociálne a kultúrne totálne zdecimované korporátokraciou, technokraciou, bigotnosťou a náboženským terorizmom. V tom spočíva pointa - ako môžu takéto ideológie zničiť históriu a kultúry. Na Ake sú kultúry, ktoré Sutty skúma, ilegálne. V spomienkach sa táto voľnomyšlienkárka vracia aj späť na Zem, kde je situácia podobná. Nápad to nebol zlý, ale spracovanie ma nijako neuchvátilo.
Moje první setkání s autorkou, kterou jsem vlastně vůbec neznala. Vyprávění je takovým dystopicko-mytologickým sci-fi. Na jiné planetě, ovládané takzvaným Korporátním státem, jehož praktiky připomínají takový mix 1984 a Brave New World, lingvistka-historička pátrá po minulosti tohoto národa, objevuje jeho starý jazyk a knihy, jež jsou dávno zakázané. V malých vesnicích a divoké přírodě stále zůstávají stopy dřívější civilizace, kterou novodobý stát (ne)úspěšně potlačuje. Celá kniha je prodchnuta tajemnem a filozofií, dávnými příběhy a vyprávěním, kterým se zachovává lidská historie, věděním skrytým a tajně předávaným. Dýchne na vás magickou atmosférou a odnese do světa mimo novodobou civilizaci, jejíž klid a zvyky jsou ale právě touto civilizací neustále narušovány, takže jste ve stále konfrontaci s magií, historií a nepřátelskou realitou světa výrobců-spotřebitelů.
To, že se jedná o součást cyklu, z něhož u nás dosud vyšly bohužel jen 3 díly, je jedinou slabinou celé knihy – v první kapitole až dvou se budete lehce ztrácet. Když ale nepolevíte, přijde skvělý, filozoficky pojatý příběh, který neváhá upozorňovat na palčivé problémy současné doby, a pro který žádné předchozí znalosti nepotřebujete. Určitě stojí za přečtení.
Pro mne po „Levé ruce tmy“ nejlepší autorčina kniha. Úžasná je rovněž povídka „Svět je les, les je svět“. Užil jsem si i celkově poklidného tempa „Vyprávění“. Obvykle nehodnotím obálku, ale tato je povedená.
Ztrácela jsem se v politickém kontextu, občas i názvosloví, nicméně kniha jako celek je opravdu dobrá. O autorce jsem dřív vůbec neslyšela, kniha mě zaujala příjemnou obálkou a formátem. A pak anotací. Příběh je zajímavý, poutavý, ale na můj vkus je konec nedotažený a příliš uspěchaný.
Ursula K. Le Guinová mne před mnoha lety upoutala svou knihou Čaroděj Zeměmoří a nesmírně si za ní této autorky vážím. Vyprávění pro mne bylo, ale úplně jiné a nebudu přehánět, když řeknu, že mne v podstatě úplně minulo.
Vzhledem k tomu, že jsem nečetl ani jednu z předchozích knih série Hain, tak mne první kapitola přišla nesrozumitelná a matoucí. Dále se to se mnou už vezlo. Chytil jsem se pouze na malý okamžik, když Sutty popisovala svůj vztah k Sao. Pak jsem se opět ztratil a více jsem se v této knize nenalezl.
Dočtení této knihy, je pro mne tedy hodně zvláštní pocit. Je to jako kdyby tato kniha byla úplně z opačného pólu, než výše zmíněný Čaroděj Zeměmoří. Zatímco prvně zmíně kniha mne zaujala a opakovaně se k ní vracím, tak tato kniha pro znamená úplný opak. A nevidím žádný důvod proč se k ní znovu vrátit.
Dávám tři hvězdy, protože i když mne Vyprávění nezaujalo, tak v něm vidím určitou "myšlenku", která mi přijde cenná.
Le Guinové se zcela nenuceně povedlo obnažit nerv tajemna každodenní všednosti a hrát na něj, jako by se nechumelilo. Ale ono chumelí, pěkně peřinově, až s poslední stránkou jen malý kopeček napoví, že tam kdesi v závěji jedno velké Vyprávění spí.
5 pomalých, vlídných *****
PS: Korunkou téhle miniknížečky je její elegantní, a vůči obsahu i smysluplná, grafická úprava, hmotnost, papír přebalu a nadmíru uspokojivý formát.
Fetiš jak bič, Gnóme!
Skutočná lahôdka pre fajnšmekrov a fanúšikov Ursuly Le Guinovej. Extrémna science fiction v štýle novej vlny v zmysle myšlienkových nakopnutí pri absencii akčnosti a násilia. To tu teda nenájdeš. Je to ešte o kúsok lepšie ako román z tohoto sveta s názvom „Vydědenec“.
Autorka dokáže absolútne neakčný dej tak zdramatizovať, že sa od textu nedokážeš odtrhnúť. Mladá Sutty vyrastajúca v Unistickej náboženskej totalite na rodnej Terre (Zemi) je jednou zo štyroch vyslancov Ekumenu pôsobiacich na planéte Aka. Táto planéta sa snaží technologicky dobehnúť ostatné svety, preto tu prebehla podobná kultúrna revolúcia ako v Číne alebo niektorých postkomunistických krajinách východnej Európy. Momentálne tu vládne korporatívny štát s komunokapitalistickým (autorkin termín) systémom, ktorý potiera všetko staré. Vzniká tu paradox keď Sutty ako jediná dokáže prečítať nápisy písané starým znakovým písmom, ktoré sa naučila ešte na Terre a tu ho už nik nepozná. Pomaly skladá mozaiku z čriepkov bohatého myšlienkového sveta minulosti planéty Aka.
Autorka tu nastoľuje kopec otázok, ktoré sú aktuálne aj v reále tu a teraz. Ak na ne odpovedá, jej odpovede nie sú dogmatické, necháva priestor aj čitateľovi a teda hlavne jemu, aby sa zamyslel. Týka sa to tých najvšednejších vecí ale aj hlbokých fylozofických úvah, či otázok o zmysle náboženstva alebo života ako takého.
Knižka bude určite patriť do mojich TOP…
Velice se mi líbil hlavní motiv knihy, a sice příchod hlavní protagonistky (kterou je pozemšťanka, která přichází na Aku jako pozorovatel, v zastoupení mezihvězdné organizace Ekumen) do tradičního podhorského městečka. Tam se hrdinka setkává s přežívajícími exotickými duchovními a kulturními tradicemi. V poklidném tempu sledujeme vyprávění, jak si kupuje si v zašlých krámcích léčivé bylinky, čte staré nápisy na zdech domů, chodí na meditační cvičení, která vedou místní duchovní učitelé (nazývají se "máz"), kteří jsou hlavním povoláním třeba prodavači v železářství apod. To vše se odehrává pod tlakem totalitní komerční nadvlády všemocné Korporace, což je organizace, která se snaží na planetě Aka dohnat ostatní civilizace a ve jménu tohoto pokroku ničí usilovně všechno, co připomíná staré místní tradice a vzdělanost. Stará moudrost na Ace dost připomíná duchovní nauky východní Asie.
Tato setkání se zašlou nenápadnou exotikou mi silně připomínají podobné motivy například z literatury kolem r. 1900, která se zabývala kouzlem staré Prahy.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Čaroděj Zeměmoří |
| 1995 |  Levá ruka tmy |
| 2022 | Velká kniha Zeměmoří. Svazek první |
| 2003 | Atuánské hrobky |
| 2005 | Nejvzdálenější pobřeží |
U této knihy jsem se docela začetl