Na shledanou
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59049/na-shledanou-59049.jpg
4
295
295
Vyprávění o Nomech série
< 3. díl
Co všechno musí Muskulín udělat? Najít Vnuka Richarda Arnolda (člověka!), dostat se z Anglie na Floridu (k tomu účelu by mohl ukrást letadlo, nemůže to být přece složitější než ukrást náklaďák), najít cestu ke „komunikačnímu satelitu" (ať už je to cokoliv) a pak ještě dostat Věc na nebe, aby mohla zavolat Loď a vzít nómy zpět, odkud původně přišli. To všechno je nemožné. Jenže Muskulín to neví, takže to stejně zkusí. Protože na něj spoléhají nómové z lomu - a také je v sázce budoucnost celého nómstva.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2009 , TalpressOriginální název:
Wings, 1990
více info...
Přidat komentář
Tento dil me bavil nejvic ze vsech. Moc hezke dobrodruzo a pekne zakonceni. Celkove bych ale kazdy dil zkratila a udelala z toho jednu knihu. To by bohate stacilo.
Ve třetím díle sledujeme osudy Masklina, Angala a Gurdera, kteří se vydali do země zvané Florida, aby se zmocnili lidské sondy a získali tak přístup ke své vlastní vesmírné lodi. V závěru se pak Masklinovo dobrodružství propojí s příběhem z předchozího dílu, kdy jsme zbytek nomů zanechali při útěku v bagru.
Poslední kniha je akčnější, protože sledujeme hlavně tyto tři nomy, kteří se snaží o cíl, který by měl být pro ně prakticky nemožný. Ale jedná se o pohádku pro děti s dobrým koncem.
Trilogie má jednoduchý příběh, jen s několika málo postavami, přesto je čtivá. Náročnější čtenáře ale nejspíš neuspokojí.
"Věda vysvětluje, co se kolem nás celý čas odehrává. Stejně tak činí náboženství, ale věda je lepší, protože přichází s pochopitelnějšími výmluvami, když se splete."
Nomové potřetí.
Závěrečný díl trilogie mi trošku napravil chuť po nejistém pocit z druhého dílu. Je to pěkná ukázka tvorby pana Prachetta, která vás donutí se zamyslet nad některými velkými otázkami, i když odpověď na ni vlastně už dávno znáte. Jedinou nevýhodu vidím v trošku roztáhalém konci. Přesto je hezké se po nějaké době opět k mistrově tvorbě vrátit.
Chvílemi jsem dokonce kacířsky uvažoval, že bych u Pratchetta šel dokonce jen na tři hvězdy (což bych se sám styděl a snažil jsem se odůvodnit, proč dát pak čtyři), ale nakonec v žádném případě. Pravda, je to potřetí stejná dějová linka = zmocnit se nějakého stroje a odněkud utéct (nejdřív z Obchodu, pak z lomu a teď z Anglie a ze Země), navíc dvě třetiny tak nějak plynou. Ještě to není ten vrcholný (rozuměj autorsky vypsaný) Pratchett, ještě se hledá a některé vtipy ještě úplně nefungují. Ale. Ale postupem času mi začalo docházet, jak jsem se lacině nechal oklamat tou slupkou téhleté knížečky - pro děti jsou tam ti pidimužíci, co utíkají a ničeho se nebojí, pro dospělé tam jsou ty vtípky. Ale je tam toho, jako ostatně VŽDY u Pratchetta, mnohem víc - mnohem hlubší myšlenky roztroušené nenápadně v textu a až v poslední třetině se to začne krásně všechno spojovat, harmonizovat a dávat hlubší smysl. Podobenství.
No a ten závěr? Ten je tak úžasně nadpozemsky krásný pratchettovský, že pro mě momentálně snese srovnání snad jen se závěrečnou zemělploškou - Pastýřskou korunou. A to je co říct.
Takže závěrem - ty čtyři jsou zcela zasloužené. Smekám, sire Terry.
Terry Prachet psal o lidech, kteří hledají mimozemšťany tak kde nejsou, a tam kde jsou tam si jich nevšimnou. O náboženství, které vypadá jako stálá věc, ale také ho je třeba občas změnit, nebo začít věřit něčemu jinému. Proto mi byla obzvláště sympatická vsuvka o pralesních žábách, kterou autor vtipně použil při popisu relativnosti poznání. Autor je prostě mistr vtipných poznámek a podobenství a proto jeho knihy rád čtu.
Krásné, milé, vtipné, bavila jsem se a taky přemýšlela o lidské rase. O potřebě mít Boha nebo božstvo, o potřebě nebýt osamělý. Jo, tahle trilogie mě dostala!
Krásná pohádka, škoda, že končí, Angalo de Galanterie toho klidně mohl napsat víc. Ať už se tam zrovna dějí šílenosti nebo třeba vůbec nic, čtení je celou dobu pastva pro oči.
Novější překlady NA SHLEDANOU, NA NEPŘÍTELE a NA CESTU jsou nesrovnatelně lepší než VELKÁ JÍZDA, VELKÝ BOJ, VELKÝ LET.
20 let ji mám doma a nevím o takovém klenotu. Kdysi dávno mne kdosi odradil, že prý není tak dobrá jako ostatní Pratchettovky...odkud se ten žvást bere? Napsáno s lehkostí a citem. Když srovnám, jak se plácám s "Pod parou" v srdceryvných právech skřetů a právech všech na všechno a ne a ne to dočíst, protože už se mi nechce číst o ničích právech! A tady o nomech krásná knížečka (vlastně celá trilogie), která si na nic nehraje. Zanechala velmi příjemný dojem a urputně zápolí s Kmotrem o knihu měsíce :-)
Bylo to vtipné, Pratchettovské, roztomilé, ale děj byl pomalý a s knihou Na nepřítele by mohla být klidně spojená, je to zbytečně rozdělené do dvou knih.
Jsou lepší Pratchettovi knihy, ale pro jeho fanoušky povinnost. Zase trošku něco jiného.
Moc hezký konec, malinko překvapující, ale dopadlo to dobře pro všechny. I Confetto nakonec našel svou cestu, své poslání.
Musím říct, že bylp trochu divné číst knížku od Pratchetta, která se neodehrává v Zeměploše, ale u nás na Zemi. Bohužel s tím i ztrácí své kouzlo a vtip, který prostě k Zeměploše patří.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Jo, jo, jsme jen žabky z jedné bromélie... :-)
Tak tohle byla parádní jízda!
Vtipné, jemně ironické, plné milého a laskavého humoru.
Moc pěkná knížka!