Výpravy na Východ
Fitzroy Maclean
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495414/bmid_vypravy-na-vychod-k5H-495414.jpg
5
50
50
Proslulé svědectví sira Fitzroye Macleana o jeho diplomatickém a vojenském působení mezi lety 1937–1945. Macleanovo dobrodružné vyprávění, podané s nezaměnitelným vtipem a osobním šarmem, posloužilo jako jeden ze vzorů pro Flemingovu sérii románů o Jamesi Bondovi. První část se odehrává v Sovětském svazu v letech 1937–1939, kdy je Maclean na diplomatické misi v Moskvě a za značného rizika cestuje po odlehlých částech Ruska a Střední Asie nebo pozorně sleduje stalinské monstrprocesy. Druhá líčí jeho válečné působení v pouštním komandu v severní Africe, kde bojuje proti Rommelově armádě. Třetí část mapuje roky 1941–1945, kdy byl Churchillem pověřen vedením výsadku, který měl podporovat a koordinovat Titovy partyzány v Bosně a Srbsku. Maclean s Titem navázal přátelský vztah a věnuje hodně prostoru právě Titově osobě a peripetiím jeho vztahu se Spojenci – účastní se i zásadních jednání a mírových dohod. Macleanovy paměti jsou žánrově mnohostranné – mají charakter poutavého cestopisu, dobrodružného válečného románu i pronikavých geopolitických esejů. Přinášejí zásadní svědectví o stalinismu, bojích druhé světové války, o Titovi a tehdejší situaci na Balkáně. Kniha je psána poutavým a svižným stylem a její četba přináší vedle historického poznání také mimořádný čtenářský zážitek.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , MaratonOriginální název:
Eastern Approaches, 1949
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších memoárových knih, které jsem kdy četl. Kniha vypovídá o autorovi jako o člověku s pozoruhodným pozorovacím talentem, uměním věci nejenom perfektně popsat, ale také o nich přemýšlet a pochopit je. A navíc s mimořádným talentem pro jazyky. Jeho schopnost naučit se poměrně rychle rusky i srbochorvatsky je obdivuhodná. A to navíc v dětství zvládl i italštinu, což se mu za války rozhodně hodilo. Fitzroy Maclean patřil k staré britské vládnoucí vrstvě, vystudoval na Oxfordu, ale zatímco tento původ i vzdělání dost často vygeneroval ony kožené, arogantní a neschopné lidi, kterých jsou moderní britské dějiny plné, u Macleana bylo ono podhoubí využito naplno. Jeho paměti jsou napsány skvělým velmi čtivým stylem s pozoruhodnou dávkou skromnosti a naopak hlubokého zájmu o ostatní lidi, které na své cestě od Paříže přes Moskvu, střední Asii, Egypt, Libyi, Persii a nakonec i bývalou Jugoslávii potkal. Na kvalitním textu se podepsal i překladatel Pavel Pokorný, v každém směru jsem u něj ocenil jeho hlubokou znalost nejen reálií oné doby, ale i odborné terminologie všeho druhu.
Připadá mi naprosto nesmyslné označovat Macleana jako předobraz Jamese Bonda. Tím byl jednak Fleming sám, jednak jím byl jeden z agentů MI6 za války Duško Popov. Maclean byl diplomat a voják a ne nějaký agent a dobrodruh.
Macleanovo přání odjet pracovat do Moskvy bylo pro ostatní britské diplomaty a úředníky nepochopitelné. Ale vedlo ho k němu setkání s francouzskými komunisty, jejichž oddanost Moskvě a Stalinovi ho přiměla zjistit na vlastní kůži, co vede tyto lidi k tak zaslepené oddanosti režimu, o kterém ve skutečnosti nic nevěděli. Maclean už předem věděl leccos z toho, co si levičáci a aktivisté na západě odmítali připouštět, snad s výjimkou vnímavého Andre Gida. Macleanův popis tehdejšího Ruska je plně v souladu s tím, co vypozoroval už Gide. A jde víc do hloubky, což je dáno nejen delší dobou pobytu, ale i většími možnostmi diplomata, byť neustále sledovaného NKVD. Ojedinělý je zde popis procesu s Bucharinem a jeho „bandou“, jehož celý průběh Maclean trpělivě sledoval a navíc pochopil, co vedlo starého revolucionáře k onomu přiznání všech těch absurdních obvinění. Jeho cesty do střední Asie byly vedeny ne nějakou snahou se předvádět, ale touhou po poznání, přičemž rizika a překonávání překážek bere jako nezbytnou daň.
Jeho účast v bojích v poušti v jednotkách SAS zase není snahou se zviditelňovat, ale onou až exuperyovskou snahou po sounáležitosti s ostatními. Při akcích, kterých se zúčastnil, se ukazuje, jak je všechno nakonec jinak, veškeré plány vezmou za své a zbyde jenom odvaha, schopnost improvizovat, vytrvalost, respekt k ostatním lidem a spolupráce s nimi. A hlavně kousek štěstí.
A tím už se dostávám k poslední a nejdelší části knihy. Nejmladší brigádní generál britské armády byl jako vedoucí mise u Tita vybrán dost pečlivě a celé jeho předchozí působení pro vládu Jeho Veličenstva jako kdyby bylo přípravou pro tento nejdůležitější úkol. Maclean se nepředvádí a nedává najevo své nesporné znalosti a schopnosti, ani z něj není cítit ona britská nadřazenost. Nepřiznává sobě ani Spojencům vetší zásluhy, než mají a pro partyzány má velké uznání. Jeho mise není žádným dobrodružstvím (žádná válka rozhodně dobrodružství není) a najdeme zde řadu momentů, kdy cítíme smutek nad mrtvými i zvěrstvy páchanými nejen Němci. Maclean perfektně rozumí problematice a složitosti konfliktů. Jeho počáteční obavy z dalšího – komunistického vývoje v Jugoslávii mu pomohl vyřešit velmi lakonicky W. Churchill. Pokud některé příhody a události popisuje s humorem a ironií, je to pouze v situacích, kdy to je vhodné.
Poslední, co mě hodně zajímalo byl jeho vztah s Titem. Tito je vykreslen jako pevný, sebevědomý, ale nesporně inteligentní a vůbec ne arogantní člověk, mající za všech okolností poslední slovo. Titovu schopnost se rozhodovat a řešit věci dává Maclean do protikladu s chováním ruských komunistů, jak je poznal během pobytu v Moskvě. A objevuje se tady první nesmělá pochybnost, jestli se Tito Stalinovi skutečně bezvýhradně podřídí. V této časti knihy se mi pro změnu vybavila Djilasova kniha Rozhovory se Stalinem shodným pohledem na Rusy, i když Djilas realitu začínal poznávat až v období příchodu Rudé armády do Srbska. Na druhou stranu se osobně několikrát se Stalinem potkal.
A tak po přečtení poslední stránky (paměti byly sepsány rok dva po konci války a nevím, jestli už Maclean věděl o roztržce mezi Stalinem a Titem) a poměrně smutném konstatování, že je dobře, že k rozloučení s Titem došlo ve chvíli, kdy je ještě nerozdělila politika, zatímco je ještě spojovaly osobní vztahy a spolupráce jsem chtěl vědět, co bylo dál.
S uspokojením jsem se dočetl už jinde, že Tito s Macleanem zůstali přáteli celý život. Maclean si dokonce koupil vilu na Korčule, kde trávil velkou část každého roku. Jugoslávie tehdy zakazovala cizincům kupovat nemovitosti, ale Tito zasáhl a město Korčula bylo prohlášeno za svobodné město. Jakmile se Macleanové stali jeho občany a nákup byl zaregistrován na městských úřadech, status svobodného města byl ihned zrušen. Po všech těch děsivých, bouřlivých a bolestných událostech - navíc pravdivých, kterých je kniha plná, to bylo jako malé pohlazení.
Když jsem si o knize četla, říkala jsem si: ano, to musím mít! To vypadá fantasticky.
Když jsem knihu konečně držela v ruce a otevřela ji, říkala jsem si: No to si snad děláte srandu, kdo má tohle učíst?
A to bude hned na začátek jediná, nicméně dost výrazná, výtka: způsob, jakým v Maratonu graficky řeší knihy je nešťastný. Chápu, že jsou to knihy veliké a i v tomhle provedení tlusté a tím pádem nákladné; měkkou vazbu mají nesmírně kvalitní, to je taky skvělé, ale sakra práce, to je tak nepřátelsky působící text! A nejen Maclean, všechny jejich tlustší knihy. Člověk to jen otevře a už ho bolí oči.
A je to škoda, věřím, že nejsem jediná, kdo čte po večerech, kdy už mám unavený oči a u normálně sázených knih, které netečou od kraje ke kraji a pidipísmenka se nehemží před očima jako štěnice v ložním prádle chudobince osmnáctého století, to až tak nevadí. Tohle bylo ale ve finále trochu peklo, i když obsahově je to úžasná kniha.
Maclean si, jakožto živoucí předloha Jamese Bonda, se svým papírovým odrazem v mnohém nezadá. Jeho zápisky z předválečného z Ruska jsou démonicky brilantní, nesmírně vtipné a skvěle vypointované. Ty z válečného období (včetně toho, jak se vlastně do řad vojska dostal) až neuvěřitelné, leč pravdivé - vězte, že tu máme co dočinění se spoluzakladatelem SAS. Na Balkánu už trochu došel humor, vzhledem k popisované době ale není divu.
Skvělé paměti. Skvělé!
Dobrodružné, poučné, zajímavé. Zážitky z Ruska - nádherný cestopis s příchutí stalinismu, kdy Maclean ještě jako mladík ukazuje, co v něm je. Je to všestranně nadaný nadčlověk, což dokazuje i v dalších částech knihy. Vyprávění z Afriky je skoro veselé válečné dobrodružství. Nejdelší a nejpodrobnější poslední část dává čtenáři pochopit, jaká byla historie Jugoslávie a jejích národů, jak probíhala 2. světová válka v této zemi, proč Tito se svými partyzány měl takový vliv atd. I když kniha vznikla v roce 1949, je stále zajímavá a aktuální a to nejen jako historický dokument. Plný počet hvězd si u mě zaslouží, 20. 1. 2024.
Nejlepší literární zážitek za dlouhou dobu. Maclean je skvělý vypravěč, neuvěřitelně vtipný, elegantní ve vyjadřování, ale zároveň stručný a výstižný tam, kde je to potřeba. K tomu je potřeba připočítat výborný překlad.
(SPOILER) Maclean je "pouze" jedním z předobrazů literární/filmové postavy Jamese Bonda. Slavného agenta mně Maclean připomíná především v prostřední části, která je věnována bojům na severu Afriky a Blízkém východě v letech 1942-1943 (část o dlouhém úniku přes poušť po neúspěšné diverzní akci, zajetí místního proněmeckého důstojníka v Íránu). První část knihy popisuje realitu Stalinova Sovětského Svazu, kterou Maclean na rozdíl od řady jiných velmi dobře pochopil. Části, kde se většinou na vlastní pěst vydal cestovat po Kavkaze a Střední Asii, mě bavily z celé knihy nejméně. Na poslední část jsem se těšil nejvíce a taky mě nakonec nezklamala. V okupované Jugoslávii byl Maclean styčným důstojníkem Velké Británie u Titových komunistických partyzánů. Čtenáři předal informace, jak na něho odboj v Jugoslávii působil. Uvědomil jsem si, že partyzánský odboj v Srbsku nebyl zdaleka tak silný jako v Bosně, Černé Hoře a Slovinsku, což bylo dáno terénem a přírodními podmínkami. Při čtení jsem nabyl dojmu, že Maclean nezažil v Jugoslávii tolik dobrodružství jako v severní Africe a na Blízkém východě, kde byl sám přímo v akci. Údaje o zrádných četnicích či smutná role Bulharů na masakrech Srbů a Řeků, které autor letmo zmiňuje, mně již byly známy. Kniha rozhodně není špatná, ale zase bych netvrdil, že si ji zájemci o druhou světovou válku musí nutně přečíst. Především ji lze doporučit těm, kteří se zajímají o zvláštní britské akce v průběhu druhé světové války, případně těm, kdo se zabývají partyzánským odbojem na Balkáně, zejména v Jugoslávii.
Skvělé. Praktická mezinárodní politika předkládaná "agentem Jeho Veličenstva" (přitom pracovník MZV a později i cíleně* britský poslanec). A to vtipným drsným stylem přímo z terénu, kde se boj, politika a celosvětové dějiny míchají s osobními vztahy a momentkami doslova vystřiženými jak z Flemingových románů**. Umění zkratky, nadhledu i čtivého stylu. Tak to má být.
Především oceňuji:
- náhled do práce (a jaké vlastně? v knize se tomu docela vyhýbá) pracovníka britské ambasády v Moskvě v době Velké čistky – šílené pasáže především z procesu s Bucharinem, Jagodou a dalšími jako by vypadly z románu 1984 (je náhoda, že obě knihy vyšly v roce 1949?)
- "cestopisy" po zakázaných oblastech sovětských *stánů, kdy vrcholem je mrazivě-vtipný popis agentů NKVD, kterým spolu s Macleanem nezbylo nic jiného, než v Buchaře přenocovat v parku (oficiálně se zde ubytovat nemohl, tak posloužil park; a ho sledující tajní agenti za keřem dělali, jako že nic)
- pohled do speciálních britských operací v severní Africe během druhé světové války, které ukazují, jak je válka dlouhá, těžká a krom šílených nároků na materiál, lidi a osobní odvahu, jde také dost o štěstí (Maclean vše přežil, často o fous, přitom se jim toho vlastně mnoho nepodařilo, i když odlákávali "pozornost" z jiných míst bojiště – velmi důležité ve srovnání mj. s probíhajícími osvobozovacími boji Ukrajinců v roce 2023)
- propojení mezinárodní politiky a osobního vhledu během zapojení se do partyzánského boje v Jugoslávii, včetně setkání s Titem a následného sledování rozporů spojenců na linii demokracie x komunismus
* Aby právě mohl z MZV za druhé světové války odejít do aktivní vojenské služby, musel se stát politikem. A i když voličům cíleně říkal, že odejde do války a "poslancování" pro něj bude až druhořadé, stejně ho zvolili. Nebo jako konzervativce právě proto.
** Anotaci jsem před četbou neviděl a chvíli si říkal, zda se to zdá jenom mně. Ale teď je mi jasné, že ani náhodou. Celý ten mix válečného/diplomatického dění popisovaného odlehčenou formou doprovázený očividnou láskou k ženám dělá spojení s Jamesem Bondem prostě nepřehlédnutelné.
Při čtení máte občas pocit, že jde "jen" o dobrodružnou knihu pro dospívající chlapce. Přesto se všechno tak nějak stalo a je neuvěřitelné, že autor tohle všechno stihl za jeden lidský život. Měl štěstí v neštěstí díky době, ve které žil. Dlouho jsem se při čtení tak nebavil a netěšil se na další kapitoly. Pro lidi, kteří mají rádi historii a období IIWW opravdu nutnost.
Chorvatsko mám velmi ráda a je velice zajímavé poslouchat vyprávění Fitzroye Macleana o místech, na kterých je nyní pohoda, slunce a klid. Genius loci nezničila válka ;-)
Naštěstí jsem se nenechala odradit jednolitou masou textu. Ve Výpravách není jediná fotka ani mapka, není to totiž potřeba. Rozhled, sebeironie, smysl pro detail a bravurní vypravěčství úplně stačí.
Nevěřila bych, že lze novodobou historii Balkánu srozumitelně shrnout na 3 stranách (byť text je od kraje ke kraji a řádkování husté). Nevěřila bych ani, že budu se zatajeným dechem číst o operacích v africké poušti. Vskutku dobrodruh, tenhle Fitzroy!
Faktograficky i literárně naprosto skvělá autobiografická práce, která se čte doslova jedním dechem. Mimo jiné i proto, že navzdory dosti neveselým tématům je psána neuvěřitelně vtipně. Občas je trochu škoda, že některá místa nejsou podrobnější... Celkový dojem: 85%
Výpravy na Východ
Není to ode mne žádná "znouzectnost", ale tentokrát předchozí příspěvky obsahují opravdu všechno, čím jsem si týdny opoznámkovávala papírky ve prospěch budoucího komentáře. Tak aspoň...
Taky jsem se trochu bála, jestli se Výpravami prokoušu. Pro-kou-šu? Těšila jsem se na každé pokračování, a jestliže mi četba trvala tentokrát vážně dlouho, knížka na vině nebyla. Bavilo mě to od začátku do konce, každá stránka.
Naprosto úžasně! všechno postihl a shrnul ve svém komentáři Jadran. A přece, dokud se člověk sám do čtení nepustí, intenzita zážitku je jako vždycky nepřenosná.
Co jsem si tedy odnesla (také díky dokonalému překladu)? Balík informací ve kterých jsem se neztratila. Dobrodružství, které bych ve filmu považovala za básnickou licenci, které ale autor žil na vlastní kůži. Excelentní vyprávění mimořádně vnímavého pozorovatele (elegantního vyjadřování - jak píše Vojta G.). Jedinečný smysl sira F. M. pro zkratku a humor. A nejvíc - fascinaci jeho způsobem uvažování a jeho chápáním podstaty věcí (proces s Bucharinem třeba). A jím samotným, v mnoha ohledech.
P.S.
Zakoupila jsem e-knihu, protože... Zdravím srdečně Jizi, jejíž charakteristika sazby a velikosti písma je případná. :)