Výš než v sedmém nebi
Griet Op de Beeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252497/bmid_vys-nez-v-sedmem-nebi-tOS-252497.jpg
4
115
115
Pět vzájemně propojených postav vypráví svůj příběh. Lou je dvanáct, Evě šestatřicet, Elsie dvaačtyřicet, Casperovi šestačtyřicet a Josovi jednasedmdesát. Vyprávějí svůj příběh o nečekaném štěstí, které všechno jen ztíží, o tajemstvích, která se zdají být příliš velká, o tom, jak složité je být mladý, o překážkách, které narostou do takových rozměrů, že se sotva dají překonat, o tom, jak se nepřestat snažit, dokud se člověk nedostane na hranici, za niž už nikdo nemůže. V knize Spousta nebí nad sedmým bojuje pětice velmi rozdílných postav spíš sama se sebou než navzájem, v životech, které jsou směšně krásné a úžasně příšerné zároveň.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Vele hemels boven de zevende, 2013
více info...
Přidat komentář
Úplnou náhodou se mi dostala do rukou, nic moc jsem neočekávala a dostala tolik! Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četla. Tváří se docela nenápadně, ale je hluboká, citlivá, kamarádská, bude se mi stýskat... Doporučuju.
Není to asi kniha, kterou si budu dlouho pamatovat, přesto mě nezklamala. Mám radost, že se ještě dneska píší ,,obyčejné" příběhy, které píší o obyčejných lidech jako my, jsou ale napsané krásným jazykem a postavy a jejich životy nás zajímají.
Román, který nutí k zamyšlení. Není to náročná četba, ale není ani odpočinková, i když se čte velmi dobře. Eva je asi nejvýraznější postava, ale k jejímu jednání jsem nakonec nenašla důvody ani mnoho indicií. Takže se mi nakonec nejvíc líbila postava jejího otce Jose, ten byl opravdu uvěřitelný.
Tak ze začátku mi trochu trvalo než jsem se zorientovala v postavách která je která,ale potom už to bylo v pohodě. Příběh ze začátku zcela běžný ale ten konec...ten KONEC!!! Popravdě můžu říct,že tenhle příběh může být příběhem kohokoliv z nás,nebo že se v některých postavách může čtenář i vidět. Úžasná knížky, když jsem si ji půjčovala,vůbec jsem netušila o čem bude, o to víc mě dostala
“A co kdybychom se prostě projednou domluvili, že od teď všichni dostaneme to, co si zasloužíme?”
Krásné, smutné, uvěřitelné, dojemné a znovu krásné. Líbil se mi styl psaní, perfektně volená slova, všechny postavy v knize hodně přemýšlely, to mám ráda. Ztotožnila jsem se v určitém ohledu skoro s každým z nich, je fajn vědět, že někdo přemýšlí podobně jako já. Je normální cítit se občas jako černá ovce, která nedokáže vše jenom snášet a přehlížet, mlčet a dělat, že se nic neděje. Pro mě byla nejzásadnější postavou Eva. Knize hodně dala i postava malé Lou. Určitě se k téhle knize někdy vrátím a vřele ji doporučuji. Odnáším si spoustu krásných myšlenek a úryvků, děkuji.
“Někde vysoko nebo daleko. Já nevím. Ale nejlépe výš než v sedmém nebi.”
Kniha mne oslovila svou anotací. Příběh pěti lidí napříč generacemi. Dvanáctiletá Lou se špatně seznamuje, nevěří si. A když se dostane na novou školu, je to čím dál horší. Sestry Eva a Elsie žijí každá jiným životem. Elsie je starší, má manžela a dvě děti, práci v divadle. Eva pracuje ve vězení a žije sama a cítí se moc osamělá. Casperovi je 46, je významný malíř a žije s přítelkyní a jejím synem. Nejstarší je Jos, který žije celý svůj život s velkým tajemstvím...
Každý má vlastně svá tajemství, která postupně vyplouvají na povrch a každý se s tím pere po svém.
Kniha se mi líbila, hlavně poslední třetina knihy. Jediné, co musím autorce vytknout, je velké procento sprostých slov, které mi k této knize nesedly, hodně mne rušily a měla jsem velkou chuť knihu odložit. Konec knihy mne rozsekal, i když jsem to trošku čekala...
Probírala jsem se v regálu knihovny a upoutala mě obálka , zdálo se mi, že s květy, ale po přečtení si myslím, že ty rostlinky, hnány větrem k obloze a podle mne vyjadřující psychologii příběhu, budou asi lístky. Příběh Evy, jehož tragické vyústění pramenilo v raném dětství z pocitu nelásky od matky, pubertální introvertní dívenky Lou, která obtížně hledá místo a trochu obliby mezi vrstevníky, Caspera, jenž celoživotně trpně snáší despotickou manželku a hledá otupění ve sklence alkoholu. Autorka charaktery postav nijak široce nepopisuje, nechává na čtenáři, aby je dotvořil. Příběh Je velmi čtivý, dějově bohatý a psychologicky laděný , který sice zahrnuje poměrně krátký časový úsek, ale mnoho vypovídá o osobách, pohybujících se na tomto jevišti života.
Nemohla jsem se odtrhnout a hned se pouštím do další knihy od této autorky!! Jako ze života, krásně napsané, naprosto uvěřitelné, bohužel.........
Krásná kniha, která toho v sobě nese i něco více, než jen dobrý příběh. Po přečtení o ní budete ještě pár dní přemýšlet. Smutná, ale krásná. Rozhodně doporučuji.
S láskou,
Rose
Kniha je jistě zajímavě pojatá, příběhy jsou dobře napsané. Můj problém je to, že vlastně nechci číst o problémech jiných, o procesech, jak se s nimi vyrovnat. To může člověk prožít sám, a každý se musí někdy v životě vyrovnat se složitou situací. Hledám v knihách trochu životního optimismu a nadhledu a to jsem zde nevyčetla. Takže kniha asi ve třech čtvrtinách odložena, nedočtena. Nejsem cílová skupina melancholických příběhů.
Strašně dobře se to četlo, i když to žádná oddechovka není. Každá z postav prožívá své smutky, trápení a řeší je po svém. Nejjednodušeji a přitom nejtragičtěji to řeší Jos, na dně sklenky hledá i on naději, ale sám tomu nejpíš už ani nevěří. Všichni ostatní naději mají a jdou jí naproti....i Eva.
Nemůžu jinak, než tuhle knížku doporučit. Stejně jako druhou knihu autorky.
Je to prostě život sám.
Knihy, kde se prolínají osudy hrdinů, mám ráda. I tady to tak bylo. Alkoholika otce bych tedy z rodiny vydědila, způsobil toho tolik špatného. A že to skončí sebevraždou, to mi bylo líto, fandila jsem jí.
Životní peripetie pěti vzájemně propletených lidí, každý se svými problémy, obavami a taky touhou být šťastný a přitom neublížit jiným. O fous lepší byla předchozí kniha autorky, ale i tak doporučuji pro ty, kdo má rád přemýšlivé postavy.
Tahle kniha mě tak nějak minula. Ze začátku dobrý, ale za půlkou jsem zjistila, že už je mi úplně fuk, jak ta jejich rodinka dopadne. Ani jedna postava mi k srdci nepřirostla, i když se životy všech prolínají, přišlo mi to takové neucelené.
Proč nejsou všechny knihy takové? Plné nejhlubších prožitků, plné skutečného života, plné živoucích postav, ve kterých poznáváte i něco ze sebe .. Paní Griet ve vás vyvolá neskutečně melancholické pocity k vlastnímu životu a naučí vás více vnímat svět a lidi kolem sebe. Žijte naplno, nic jiného nemáte.
„Stalo se to hodně týdnů poté, co jsem jí poslal tu kresbu. Připsal jsem k ní: na tom obrázku nejsi ty, je na něm láska, je to mé srdce, které jsi uzdravila víc, než jsi ho kdy mohla zlomit. Myslel jsem to vážně: někteří lidé zůstanou vždycky krásní, i když odejdou, ať to bolí jakkoliv.“
Pět postav různého věku vypráví útržky svých příběhů, kde se jejich osudy navzájem propojují: sestry Eva a Elsie, jejich otec Jos, Elsiina dcera Loe a Elsiin milenec Casper.
Do jejich každodenních životů zasahují i smutné události, jako je nevěra, šikana ve škole, vážná nemoc a úmrtí v rodině, sebevražda. Není to knížka, která by přinesla dobrou náladu, spíše naopak. Přesto si dovolím tvrdit, že stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat pár zajímavých myšlenek, jak se na život dívají postavy z knihy.
" Člověk dělá, co může. Jak taky v životě jinak?"
" Je úterý. Dřív to býval hroznej den: týden v plném proudu a jeho konec ještě daleko. Teď už je to jedno. Všechny dny jsou stejné. Nic už se nemusí a skoro nic už nejde."
""Jaké to bylo, když jsem se poprvé líbala s klukem (zajímalo ji). "Bylo to fantastický,", řekla jsem, "cítila jsem se výš než v sedmém nebi.""
"Když jsi malý, nikdo ti neřekne, že to bude takové."
"Lidé občas říkají:kdybych to býval věděl, řekl bych ještě to nebo ono. Já to tak nemám. Není nic, co bych ještě chtěl říct. Měl jsem využít svou šanci, když jsem ji ještě měl."
"Člověk má jen tolik energie, kolik má."
"A takový jsem si zařídila život..... Všechno je otázka volby, o tom jsem přesvědčená. Nebo lépe: otázka rozhodnutí, která člověk pořádně zatluče do země jako kůl a pak se jich drží. Jako zbraň proto vratkému světu. Jako způsob, jak zůstat stát, když bouří, fouká a zuřivě běsní, zevnitř i zvenku."
"Říká se, že život je krátkej, mně připadá dlouhej, ale to je tady důvod, proč do toho jít ještě víc naplno."
"Proč lidé prostě nedostanou to, co si zaslouží? Možná proto, že si taky musí zasloužit to, co dostanou."
"..... je to těžké: dívat se sám na sebe a na život, který člověk vždycky vedl, přemýšlet, jestli to nejde líp, a troufnout si přiznat, že jo."
Román, který neurazí, ale ani příliš nenadchne. Nemohu se ztotožnit s většinou, mne toho kniha tolik nedala.
Přečteno jedním dechem-mám ráda tento styl psaní. Tolik emocí , pocitů od nejmladší postavy po nejstarší. Kniha má obrovský spád. Opravdu velmi příjemné počtení a už se těším na druhou knihu od této spisovatelky.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pojď sem, ať ti můžu dát pusu |
| 2015 |  Výš než v sedmém nebi |
| 2019 | To nejlepší, co máme |
Jedná se o příběhy několika lidí, navzájem propojených rodinnými nebo milostnými vazbami. Ze začátku dělá problém orientace v osobách a vzájemných vztazích, ale to se časem zlepší. Jak děj postupoval, nemohla jsem knihu odložit, tak jsem byla zvědavá, co z toho vzejde. Konec nečekaný, působivý, ale nemůžu si pomoct, čekala jsem za tím vším ještě něco víc.