Vyšlapaná čára
Sara Baume
Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
A Line Made by Walking, 2017
více info...
Přidat komentář


Pokud sama autorka netrpí depresí, považuji její knihu za mistrovské dílo. Musela o tomto stavu hodně přečíst nebo má někoho známého, který ji popsal,co prožívá. Deprese není jen dočasná špatná nálada, ale především dlouhodobý proces, který probíhá v hlavě člověka - bohužel často i bez lehce rozpoznatelného důvodu. Sara se s tímto tématem poprala excelentně, i když samotná kniha působí zvláštně a ponuře. Velice "chválím" doladění fotografiemi (i když jsou tak trochu morbidní), vsuvky o uměleckých dílech, která vás nutí k vyhledání na internetu a touze dozvědět se o nich něco víc, a obvzlášť oceňuji vykreslení života hlavní hrdinky, protože přesně tak se deprese v našich životech projevuje - pocit bezcennosti, zbytečnosti, vykonání běžných úkonů, které vyžadují v tomto stavu nadlidskou sílu, myšlenky a činy nedávající smysl, útěky k něčemu nebo někomu do neznáma, odmítání přítomnosti druhých atd. Kdo si myslí, že mít depku je sranda, rozhodně by si tuhle knížku měl přečíst. Dávám 5 hvězdiček, i když si rozhodně zaslouží 10. Opravdu velice doporučuji knižním gurmánům, kteří mají rádi originální díla.


Knihu jsem hltala skoro po celou dobu, jen posledních pár stran tempo zpomalilo (asi to byl i strach z dočtení a odložení oblíbené knihy). Velmi mi sedlo fragmentární členění textu - krátké odstavce, většinou postavená kolem jednoho postřehu nebo myšlenky. Skoro co stránka to perla. Protože jsem blázen do citátů z knih, hodně jsem si toho podtrhala, což mě u Sary Baume nepřekvapuje. Její literární styl přesně zapadl do mého vkusu. Je vizuální a literárně bohatý, úvahy nejsou povrchní a jen na ozdobu, ale tvoří takové myšlenkové DNA autorky, kterou považuju za jednu z nejlepších ženských autorek současné světové prózy. Nemůžu se dočkat její další knihy!


Bylo těžké si u čtení udržet pozornost, ale kniha stála za to. Nejedná se o příběh, ale o popis, jak se cítí člověk, který sám sebe zklamal a je v depresi. Je to o uvědomění si, že většina z nás je průměrných, ale s přemrštěnými ambicemi, jejichž nesplnění nás uvrhne do krize identity. Kniha je plná vnitřních a vnějších pozorování. Jazyk vyprávění je brilantní a autorka skvěle a citlivě zachytila vnitřní pochody ztraceného člověka.
Kniha byla původně školní esejí a jde to poznat. Myslím, že kdyby byla o třetinu kratší, bylo bylo by to jen ku prospěchu.
Doporučuji si přečíst doslov.


Prve musím podotknout, že mám nechutně kýchavou sousedku. Její kýchání přes zeď mě děsí a s hlavní postavou tohoto románu v tomto i několika jiných (ne všech) ohledech sympatizuji. Jen tu velkou depresi ji příliš nevěřím...
Působivá kniha, která dokazuje, že Sandra Baume je mistryně kontroverzních popisů a že kniha Jasno lepo podstín zhyna nebyla jen náhodně dobrým debutem (přestože mi přišla z hlediska kompoziční stránky lépe zpracovaná).
Skvělá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Hlavní hrdinka Frankie je neuvěřitelně realisticky vystižená. Ačkoliv se toho v knize příliš neděje, přesto jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Autorka perfektně vystihla období tzv. krize první čtvrtiny života. Frankie je už dospělá, měla by být schopná se o sebe bez problémů postarat, vědět, co chce, kam směřuje, mít cíl. Ona se ale utápí v každodenních pochybnostech o tom, kým vlastně je a co by v životě chtěla dokázat. Zjišťuje, že vlastně není ničím extra výjimečná, že je jednou z tisíce podobných dívek. Chce být dospělá a zároveň se toho bojí a trochu touží po tom být zas dítětem a "vrátit se domů". K tomu bojuje s depresí. Sama. Věří, že se z toho dokáže dostat. A je to skvěle vystiženo - pochybnosti o tom, jaký smysl má konání, které činí, vyčerpanost z běžných každodenních činností, pocity méněcennosti a zbytečnosti. Těžko danou problematiku vystihnout lépe.
Přesto mi přišlo, že ke konci příběh trošku ztrácel na síle a tempo zpomalilo, což mu ale vůbec nic neubírá na kvalitě. Překlad hodnotím jako perfektní a knihu rozhodně doporučuji k přečtení.