Sedm věží přehled

05.10.2024

Já dávám plný počet a přiznávám se, že mě úhel pohledu a poetický popis všedních věci paní spisovatelkou totálně dostal (třeba když vyjmenovává co všechno má v srsti pes Voss, co všechno je nasbíráno v koberečku, popis k čemu všemu slouží v domě třeba mísa).. prostě po té poetické stránce, tím neskutečným smyslem pro detail a nimráním se v různých maličkostech, zvucích apod., kterých by si běžný smrtelník ani nevšiml, mě paní Sara úplně nadchla. To byla prózobáseň :) nad co se mi tedy nepodařilo povznést byl ten naprosto rezignovaný způsob života Cinky a Acha. Být tak vypnutý, tak neskutečně mouchysněztesiměoidní...uf. reálně bych měla problém respektovat jejích životní styl a přístup. Každopádně knihu jsem četla poměrně dlouho, i když má jen málo stran, ale ten nedostatek jakéhokoli děje, jen poetický popis zvuků domu, okolí, postupného chátrání věcí atp. se nedá číst na jeden zátah.

04.10.2024

Sara Baume je má nejoblíbenější současná spisovatelka. Její poeticky psané knihy se ve mně pokaždé dotknou něčeho hluboce osobního.

Ve své nejnovější knize vypráví o soužití dvou plachých, velmi introvertních samotářů, Asche a Cinky. Oba spojuje touha po minimalistickém životě, daleko od lidské společnosti. Proto se po krátké známosti nastěhují do domu, který leží na opuštěném místě, ukrytý pod jednou nevelkou horou. Zde žijí tak, jak si přáli, sami, s minimálním kontaktem s okolním světem. Jedinou společnost jim dělají jejich dva psi, krávy z nedaleké pastviny a hora, která jako symbol stálosti shlíží na jejich pomalu chátrající, netradiční mikrosvět.

"Sedm věží" je doslova báseň v próze. Stejně jako Cinka a Asch, ani kniha nikam nesměřuje, nemá žádný děj. Pouze krásným, osobitým, poetickým stylem zachycuje záblesky z malátného života dvou opuštěných duší. Celé čtení je jako prohlížení fotoalba složeného pouze z momentek běžného života dvou lidí.

Kniha plyne pomalu. Celé vyprávění je velmi intimní, jemné a křehké. Během čtení jsem měl pocit, že stačí jen málo, aby se její kouzlo narušilo a kniha se přede mnou uzavřela. Proto ji doporučuji číst v naprostém klidu. Těžko se popisuje, co jsem při čtení cítil. Nebyl to smutek ani lítost, které převažovaly v minulých Sařiných knihách. Spíše šlo o příjemně melancholický a hřejivý pocit z tichého souznění Cinky a Asche.

Autorka nijak neidealizuje samotu a ani vztah obou protagonistů. Sleduje je nezúčastněně, pouze naznačuje a veškerou interpretaci nechává na čtenáři. Kniha nemá ani žádnou konkretizovatelnou hlavní myšlenku. I v tomto případě je na čtenáři, zda si z příběhu něco odnese.

"Sedm věží" určitě není pro každého. Naopak, bude se líbit jen velmi úzké a specifické skupině. Je to kniha pro citlivé čtenáře, kteří nevnímají samotu jako něco hrozného, cítí se lépe v přírodě, než v hlučném městě a v knihách dávají přednost poetičnosti, pocitům a atmosféře před dějem, čtivostí, nebo akcí.

Další knížka od Sary Baume, kterou budu často listovat, další její knížka, která je pro mě něčím víc, než jen položkou v knihovně.

5/5
Hodnocení ale berte trochu s rezervou, ne každému budou Cinka a Asch sympatičtí jako mně :)