Výstava chameleonů
Filip Mikuš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526472/bmid_vystava-chameleonu-65562abf41b07.jpg
3
12
12
Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu chameleonů, která zcela nečekaným způsobem zasáhne do života lidí v Praze. Satirický osten provází všudypřítomný humor, který může upomenout na Woodyho Allena či monthypythonskou, ale i haškovskou tradici. Až bizarní logika a experimentální rozkročenost zase připomene Daniila Charmse či Donalda Barthelma. Výsledkem ovšem nejsou epigonské texty, nýbrž nepředvídatelný autorský samorost, jehož dílo u nás nemá obdoby. --- „V časech dlouho trvajícího volání po ,svěžím větru v tuzemské literatuře představuje Mikušova sbírka krátkých próz jasnou a nepřehlédnutelnou odpověď na tento hlad po svérázném pojetí a neoposlouchaném hlase!“ Přemysl Krejčík (zdroj: Argo)... celý text
Přidat komentář
Moc, opravdu moc mě to bavilo. Kniha se četla sama, oceňuju hlavně její formu a neotřelost.
Z jazykového hlediska je knížka většinou zajímavá a autor osvědčuje značnou kreativitu, spousta pasáží však působí poněkud samoúčelně.
tak mě tento druh "školního a školáckého" humoru neoslovuje vůbec; anotace slibuje haškovskou, montypythonovskou či woodyallenovskou tradici, mně Mikušovy texty připomínají spíš pokus přiblížit se šimko-grossmannovské, ale výsledek je jaksi prvoplánový a na první dobrou, typickou pro humoristické časopisy devadesátých let (Trnky Brnky, Srandokaps... nevím, jestli ještě vycházejí): ponejvíce těží ze starých provařených stereotypů jako střelená úča, prsatá blbá blondýna, růžovoučký jémináčku buzerant (viz "pravidelné filologické okénko pro mládež Jazykem proti srsti: hulibrk ke kuřbuřtu sedá"), nebo že na výstavě chameleonů nejsou exponáty vidět...
formálně nepřináší nic nového, všechny ty parodie na životopis, návod, koláž, dopis, rozhovor, slohovou práci, reportáž, vysílání rozhlasu, sportovní přenos, zprávu o konci civilizace, otázky a odpovědi... kolují ve stovkách verzí s nápadem zaměnitelným, užívání vtipného nomen omen se vyčerpalo v 19. století (u nás je po Nerudovi většinou už jen trapné, tak jako zde)
Hravá sbírka povídek, v neotřelém humoru autor často skrývá vážná témata, výsledek na literární scéně nemá příliš obdoby. Srovnání zaslouží snad se stylem Donalda Barthelmeho říznutého Woody Allenem, ale i tak zůstává Mikuš svébytný, svůj a svěží.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Výstava chameleonů |
| 2013 |  Aby se vědělo |
| 2011 | Poezie (2004-2011) |
| 2014 |  Post fest um |
Tohle je fakt zklamání. Spíše slabý až slabší odvar z Járy Cimrmana, Monty Pythonů a Woody Allena, možná někoho dalšího. Kultivovaný, často ale překombinovaný jazyk, po několika desítkách stránek již otravný. Povídka Střípky našich zítřků, která se pokouší o nějakou (asi) LGBT satiru je tak blbá, že jí k pochopení nepomohlo ani následující dovysvětlení pohnutek samotným autorem. Závěrečná Na výstavě chameleonů je už úplně jalová slátanina. Jedna hvězda za grafické zpracování, bez toho by byl Mikušův pokus totální propadák. Vrtá mi hlavou motivace k nominaci na Magnesii literu… Proč?