Vyvolávač
Josef Šimon
Lze říci, že Šimonova intimní lyrika se ociťuje v některých pasážích na hranici erotiky: autor je však natolik zkušeným básníkem, že v žádném případě nesklouzne do laciné polohy, ale snaží se vygradovat verš ke svébytnému básnickému tvaru. Část sbírky je věnována problematice tvůrčí i otázkám smyslu poezie vůbec
Přidat komentář
27.10.2016
Snad jedna z nejlepších básnických sbírek, které jsem za poslední dobu četla. Nadšená, nadšená, nadšená!
2
Autorovy další knížky
1988 | Vyvolávač |
1987 | ...a já tě miluji |
1980 | Slovník lásky |
1982 | Ať člověk... |
1981 | Pouštní pták |
Kniha mě zaujala kvůli fotografiím Tarase Kuščynskije. Tak jsem to využil jako příležitost si po dlouhé době užít i nějakou poezii. No nejsem v tomto literárním směru žádný štamgast. Ale myslím, že kvalitu dokážu ocenit. Josef Šimon mě bohužel vůbec neoslovil. Buď jsem na tento typ poezie ještě nedozrál, nebo opravdu není moc o co stát. Nevím. A fotek Tarase je v knize všehovšudy pouze 5.
když
ty se vysvlékáš
když mi dáváš pít
živé a mrtvé vody
když stély kopretin vlají tvým olovem
když
hryžeš udidlo
v řečišti mých ker
jež oblouk rtů nadnáší
a v tobě sténám protože tvůj smích
přes roubík milostný
se podobá betonu
i flétnám
už kam bych šel
nemám už kam bych šel...
letuška krásná jako had
který mne kdysi učil líbat
podtlakem vzdychajících pat
snažila se mne ukolíbat
a ze mne šel pláč jako z ptáka zpěv
a řvaly ze mne všechny cizí zpěvy
jež jsem chtěl tělem zamlčet
v otvoru kterým oslovujeme ženy ...