Vyvolení
Steve Sem-Sandberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245675/bmid_vyvoleni-ZCB-245675.jpg
4
54
54
Jedním z center nacistického programu Euthanasie, v jehož rámci byli likvidováni nemocní, fyzicky či mentálně postižení a jinak "méněcenní", byla v letech 1940-1945 klinika Spiegelgrund v areálu vídeňské nemocnice Steinhof. Zde nacističtí lékaři prováděli hrůzné experimenty na dětech - sirotcích, "sociálně nepřizpůsobivých" či "rasově degenerovaných". V tomto mikrokosmu se odehrává příběh dvou odlišných postav: vězně a pacienta Adriana Zieglera a zdravotní sestry Anny Katschenkové. Oba hrozivé podmínky nenávratně poznamenávají a každý se s nimi po svém vyrovnává. Román Vyvolení je po Chudých v Lodži, jež se stali mezinárodním bestsellerem, další Sem-Sandbergovou literární a výsostně uměleckou sondou do jinak těžko uchopitelné každodennosti druhé světové války. Zatímco smrt byla pro chudé v Lodži pravidlem, pro děti zachráněné ve Spiegelgrundu se přežití stalo doživotním výjimečným stavem.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem nedočetla. Dlouhé nezáživné pasáže a když už to bylo zajímavé, tak mi nedělo dobře číst o týrání a vraždění dětí. Dočetla jsem po 7.kapitolu a stačilo.
Kniha mě zaujala v knihkupectví, tak jsem si ji koupila. Téma je velmi zajímavé, moc knih na toto téma není. Ale kniha se mi četla dost těžko. Hodněkrát jsem se musela vracet o pár stránek dozadu, abych to všechno pochopila. A to si myslím, že nejsem úplně čtenář začátečník. V knize se často měnila časová osa, postavy a člověk někdy nevěděl, kde je. Myslím, že by se to dalo zpracovat v nějakém svižnějším tempu. To ovšem nemění nic na tom, že to, co se dělo byla a je hrůza. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu dočetla do konce.
Ale z některých popisů mi tuhla krev v žilách.
Je to tak: knihu napsal Švéd a asi proto je chladná jak ocel. I když se snažil obnažit citově své postavy, vždycky to je jen racionální líčení jejich stavů. I proto se kniha hůř čte někomu, kdo zná knihy o holocaustu od Lustiga, Fuchse... Dodnes se neodvažuji znovu číst Hořkou vůni mandlí, tak mě v mládí vyděsila. Bez ohledu na závažnost tématu se mi zdá, že se v posledních letech vyrojilo mnoho knih o koncentrácích ap. Možná poněkud tendenčních jako balada o lágru, kde rodily Židovky od komunistického básníka Luboše Zeleného, kterou sepsal za normalizace...
Vyvolení stojí za přečtení , je to umělecky dotvořené dokudrama a ukazuje na bezcitnost totalitních systémů: Vítejte v Mašinérii!
Přijde mi nemístné psát jakkoliv kritické hodnocení na všechny knihy, které se věnují podobnému tématu. Zejména když se popisované věci skutečně děly. Takže snad jen tolik, že z mého čtenářského pohledu mohla být kniha poloviční a nic by to neubralo na váze jejímu obsahu. Bylo to občas zbytečně zdlouhavé čtení. Annu by chvílemi člověk politoval. Ale argumenty typu "plnila jsem jen rozkazy, nevěděla jsem o tom, co se tam dělo" mi vždycky otvírají kudlu v kapse. Na druhou stranu nikdo z nás nechodil v jejích střevících ....
Hodně silné téma. Knihu jsem četla pomalu a několikrát odložila neb jsem prostě neměla sílu to dál číst. Pokud by si tu knihu přečetl někdo mimo mou "sociální bublinu" tak by možná na internetu nepadaly věty typu: "tak je dejte do Terezína, tam je hahahaha místa dost."
Nicméně čistě stylisticky druhá část je už docela zdlouhavá, krácení by pomohlo. Závěr zas brutálně jasný a chladný.
Kniha se mi líbila. Ale Chudí v Lodži jsou pro mě zatím to nejlepší co autor napsal.
Téma je děsivé, podstata knihy je neuvěřitelná, děli se strašné věci. Nicméně spisovatelovo psaní se mi nelíbilo, kniha byla napsána dost chaoticky, objevilo se v ní mnoho jmen, která si člověk nemůže zapamatovat. Škoda, takové zajímavé téma a tak divně zrealizované...
... děsivé téma, děsivá představa, že už rodiče své dítě nespatřili, neměli tušení, co se s jejich dětmi děje. A některé tresty za to tak malé. Ale i tak stojí za přečtení
V příběhu se člověk obtížně orientuje, protože se autor pohybuje v různých časových obdobích a přeskakuje z jedné osoby na druhou. Utrpení dětí bylo opravdu neskutečné. Nejvíc mě ale dostal fakt, že doktor Gross vyvázl bez trestu a ještě si na sbírce mozků, kterou si pořídil za války, vybudoval kariéru.
Já byl poměrně zklamán. Těžko se do knihy dostávalo, žádný strhující děj. Jen v podstatě hrůzy, které tehdejší doba nesla. Je to samozřejmě z jiného pohledu, ale neustále to samé s jemnou nitkou příběhu. Nikde nahoru dolů. Mnohokrát jsem knihu chtěl odložit, protože mne nezaujala, dočetl jsem jen v naději, že se děj zlepší. Nic. Jen smutek z toho, co se nikdy nesmí opakovat. I toto byli lidé.
Děsivý příběh... jen pro silné povahy. Jde o děti, člověka to zasáhne přímo do srdce. Přesto doporučuji přečíst, svět není jen růžový...
Na zadní straně je napsáno: "Jsou knihy, v jejichž světě by člověk nejradši zůstal napořád, a jsou knihy tak trýznivé, že by udělal všechno, aby nemusel číst dál, ale kniha ho přesto pohltí jako něco, čemu neunikne..." - Nemohu než souhlasit.
Štítky knihy
Vídeň švédská literatura eutanazie lékařská etika mentální postižení pokusy na lidech Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 děti se zdravotním postiženímAutorovy další knížky
| 2011 |  Chudí v Lodži |
| 2015 | Vyvolení |
| 2012 |  Ravensbrück |
| 2017 | Bouře |
| 2021 | Vojín W. |
Ani nevím, proč jsem si tuto knihu koupila, ale někdy je dobré dozvědět se více o našich dějinách. A to se povedlo, v žádné učebnici dějepisu nic takového není, není tam ani nic o tom, jak se v pětačtyřicátem chovali naši osvoboditelé. Že Hitler chtěl jen čistou rasu, to víme, jsem ráda, že Adrian (poloviční cikán) všechno přežil, i když to neměl lehké. Kniha je opravdu jen pro silnější povahy a docela se divím, že se do tohoto tématu pustil švédský autor.