Vyznání svatého Patrika a list lidem poddaným vladaři Korotichovi

12.11.2023

Svatého Patrika prakticky každý zná jako patrona Irska, který z ostrova vyhnal hady a jehož symbolem je trojlístek a zelená barva. Akorát, že Irem nebyl, zelenou nenosil, trojlístky netrhal a hady nevyhnal. Stal se v průběhu věků spíš legendou a právě symbolem, než historickou osobností. Ale myslím, že by mu to moc nevadilo.

V tom světle pak jeho skutečný přínos pro Irsko poněkud zapadá. Stejně jako dva texty, které prokazatelně (latinsky) napsal a jejich znění se dochovalo dodnes. To je od pátého století zatracené dlouhá doba. O textech Confessio a Epistola se málokdo dozví. A přitom v roce 1946 František Pol nabídl český překlad, který vyšel nákladem 1000 kusů. Hrdě se mohu hlásit k tomu, že jeden ten výtisk - s číslem 761 - vlastním. O tom ale komentář není, ten má být předně o oněch dvou textech sv. Patrika.

Confessio aneb Vyznání svatého Patrika je kraťoučkým shrnutím vlastního života. O Patrikově působení jsou lepší jeho pozdější životopisy. Tahle autobiografie však vypovídá celkem slušně o samotném Patriku. O jeho putování, obratu k víře, působení jako biskup. O jeho skromnosti a mírnosti. A zároveň slušnému zápalu i takovém "typickému" až alibismu, kdy jeho kroky a činy nejsou jeho dílem, nýbrž dílem Boha. Pro heretika těžko stravitelné, pro zvědavce na dějiny velmi zajímavé.

Ještě zajímavější, alespoň pro mě, byla druhá část aneb Epistola, česky List lidem poddaným vladaři Korotichovi. Z nejednoho hlediska. V podstatě je to mně nejstarší známý otevřený dopis rovný pamfletu. Zároveň asi nejstarší dochovaný text exkomunikace. Což je o to zajímavější, že Patrik byl "pouhý" biskup. Kdo byl Korotich se asi nedozvíme. Patrně Brit, stejně jako sám Patrik. Páchající nepěkná zvěrstva, což vypovídá o dění na irské půdě v pátém století. V tomto textu už Patrik tolik mírný není, ačkoliv má daleko do plamenných projevů.

Co oba texty spojuje, jak se mi zdá, je obhajoba. Patrik obhajuje svou vlastní existenci i činy, které vykonal nebo k nim byl donucen. Z toho hlediska pak vystupuje jako člověk mírný, hodný následování. Těžko se pak divit, jakého dosáhl statutu. Takže, krátce řečeno, oba texty stojí za pozornost. Rozhodně pro ty, kdo se zajímají o dějiny ať už církevní, celkové nebo v rámci Britských ostrovů. Navíc, jak řečeno, vzácně je možno přečíst si i jejich český překlad.