Vzdálenost mezi mnou a třešní
Paola Peretti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539139/bmid_vzdalenost-mezi-mnou-a-tresni.jpg
4
96
96
Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za jejími tlustými brýlemi – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje rychlost, s jakou její nemoc postupuje, podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Děsí se dne, kdy ji kompletně zahalí tma, a do svého diáře si zapisuje seznam věcí, „na kterých jí hrozně moc záleží a které už nebude moct dělat“. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru hrdiny Cosima ze své nejoblíbenější knihy Baron na stromě žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň. V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, který se baví pouze s ní, a Estella, školnice, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím milovaném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Slovart (ČR)Originální název:
La distanza tra me e il ciliegio, 2018
více info...
Přidat komentář
Tma v našich srdcích a světlo v očích. Bulení a smích se dávkovalo s každou další stránkou intenzivně, bolestivě. Miluju knihy, které mě donutí přemýšlet a uvědomovat si, jak mnoho mám a jak mnoho se dá ztratit, když vstoupí do vašeho života mlha, kamarádka, ztráta, bolest.
Kniha mě odnesla do úvah o svém vlastním devítiletém já, které toužilo být viděno skrze mlhu. A mlha je tu stále, někdy neprostupná, někdy jen jako opar. Tma tmoucí, zahalená do hvězdného třpytu, lesknoucích se slz, vonících po moři a pláži...
Děkuji Mafaldo, bylo mi ctí vstoupit do tvého světa mlhy i tmy.
Mafalda má 9 let a vážnou oční nemoc. Přichází o zrak a nejde to zvrátit. Její oči postupně zahaluje šedá mlha, až je jednou zahalí definitivně. Jak rychle nemoc postupuje, sleduje Mafalda právě na vzdálenosti své milované třešně...
Mafalda je statečná, s dětskou bezelstností nám vypráví, co by ještě chtěla stihnout, co by si přála zažít... Naštěstí má kolem sebe skvělé lidi - milující rodiče, spolužáka Filippa, školnici Estellu a hlavně milovaného kocoura Optima Turcareta... Ale ani oni jí jednoho dne nezabrání ve velkém útěku...
Kniha mě zaujala, jak jinak, svou krásnou ořízkou a obálkou, o to spíš, že na sebe oba díly krásně graficky navazují. Uvidíme, jestli to tak bude i literárně...
Příběh se mi moc líbil, byl smutný, poetický, filozofický, ale i vtipný. Myslím, že je kniha vhodná pro děti i dospělé. Příběhu chybělo nějaké pořádné vyústění, jindy zase působil dost neuceleně a někdy se točil v kruhu, což by mohlo mít i určitou symboliku... Nicméně byl tak čtivě napsaný, že jsem i chvílemi doufala v "dobrý konec". Příběh Mafaldy mě zasáhl o to víc, že se jedná o autobiografickou knížku, autorce patří všechna čest za to, že se nevzdala stejně jako ta žabička z plakátu. Možná to není jedna z těch knih, které si budete pamatovat do konce života, ale i tak si myslím, že by si ji měl každý přečíst, otevřít srdce a radovat se z těch "samozřejmostí", které Mafaldě pohltí tma.
Middle grade knihu už jsem dlouho nečetla a tohle není příběh, po kterém bych normálně sáhla. Ale kvůli tomu nádhernému vydání jsem chtěla zjistit, co na mě čeká uvnitř a hned od začátku bylo jasné, že tohle nic veselého nebude.
Devítiletá Mafalda trpí vzácnou oční poruchou, kvůli které postupně přichází o zrak. Hlavní hrdinka vypráví svůj příběh a podle toho vypadá i text. Občas je cizí slovíčko napsané tak, jak ho vyslovujeme a nejde se tu vůbec do hloubky.
Vzdálenost mezi mnou a třešní mi rychle odsýpala, ale já se nedokázala moc soustředit na další postavy a děj, protože jsem neustále myslela na Stargardtovu chorobu.
Děkuji nakladatelství @slovartcz za knihu. #spoluprace
Já musím říct, že i když běžně tento druh knihy, kde je hlavní hrdinka tak mladičká, nečtu. Prvně jsem se trochu obávala, protože knížka je psaná stylem, aby tématu rozuměli i mladší čtenáři, a vlastně jsem se obávala úplně zbytečně.
Příběh je neskutečně čtivý a nádherně odsýpá, což já neskutečně oceňuji. Z knihy jsem cítila mnoho emocí: zábavné, celkem i naivní, ale převládaly většinou ty smutné a pochmurné, protože téma opravdu jednoduché není a uvědomila jsem si, že nic není samozřejmostí a jak vlastně dítě zvládá to, že oslepne? Pro mě je to děsivé, neumím si to vůbec představit takto žít.
Mafalda je sympatická hlavní hrdinka, která vypráví o tom, jak se cítí, když ji pomalu ale jistě obklopuje temnota.
Co bych knize vytkla, je to, že emoce by mohly být zabrány více do hloubky, jenže si zase uvědomuji, že je to kniha pro mladší čtenáře a taky by mohly být některé dějové linky ukončené a ne useknuté.
Konec samozřejmě končí tak, že navazuje na další díl na který se moc těším, jelikož jsem zvědavá, jak to celé vůbec dopadne.
Mám nové vydání knihy, na kterém nejzajímavější byla ořízka a obálka knihy. Kniha mě moc nebavila, děj mi přišel nereálný a naivní.
Kniha ve mně po dočtení zanechala mnoho emocí. S odstupem několika dní mi ale přijde, že je tam spousta nedokončených příběhových linek, které se tak nějak přešli bez jakéhokoliv vlivu na další vývoj příběhu, což mi přijde jako škoda.
Některé pasáže na mě působily autenticky, např. tato (vypravěčka zkouší chodit poslepu): "Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnaní: jste sami, ale jako by vás zároveň někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně." – Kniha je čtivá a je v ní rozeseto vícero moudrých myšlenek a hlavně i otázek (ústřední otázka zní: co je pro mě nejdůležitější?). Jen je těžké stvořit promluvu, která by opravdu působila jako projev vnitřního světa desetiletého dítěte. Tady se to podle mě úplně nepovedlo. Ovšem roli může hrát i překlad. Některé pasáže mi přišly prvoplánově dojemné, trochu tlačení na city. Nebo i lehce konstruované podle nějakého mustru "motivačních" próz. Dala bych body mezi 4 a 5.
Veľmi milá, dojímavá, ale aj vtipná kniha, a napriek smutnej téme optimistická. Mafalda prichádza o svoj zrak a vďaka tomu o svoj doterajší život (napr. o priateľku). A musí sa s tým popasovať.
Autorka odkazuje nielen na Malého princa, ale aj na Srdce a predovšetkým na Stromového baróna.
Priateľstvo s upratovačkou mi pripomenulo knihu Oscar a ružová dáma.
Souhlasím se sgjoli. Příběh mě nalákal tím že jej vypráví sama hrdinka ( která si zaslouží vyslechnout), ovšem autorka se nedokázala provrtat dovnitř a přenášela na papír pouhá suchá slova. Je to takové ledabylé.
Námět výborný a podle sám o sobě by dokázal zázrak, ovšem to ostatní už tak dobře provedené není. Možná to chtělo jinou formu. 3,5/5
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá a těšila jsem se, ale nakonec z ní nejsem tolik nadšená, jak jsem doufala. Nevím, jestli dokážu přesně odhalit, čím to je.
Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což samo o sobě není vůbec špatný námět, a myslím, že dětskému publiku, kterému je kniha určená především, to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese.
Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Tady však přichází ten problém, že nedokážu posoudit, zda je to moje chyba, že tam tu hloubku nevidím, protože jsem na tuto knihu už prostě stará, zatímco dítě to tam najde, a nebo jestli tam ta hloubka fakt není. Nevím, to si bude muset každý čtenář posoudit sám. Za mne však kniha bohužel příliš klouže po povrchu.
Ale abych uvedla ještě nějaké pozitivum, moc se mi líbil autorčin styl psaní, který mi přišel příjemně přímočarý, svižný, hodně čtivý. Zároveň grafická podoba knihy je také velmi příjemná a hezky se k příběhu hodí.
Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše průměr.
Kniha je psána tak, aby tuto složitou problematiku - postupné ale v Mafaldině případě dost rychlé přicházení o zrak, pochopili i mladší čtenáři. Má však svoji hloubku, jelikož Mafalda se svěřuje s pocity, které má, o co vše v životě přichází, čeho se musí vzdát, ale uvědomuje si i co dělat zvládne, o co ji ztráta zraku nepřipravila. A do tohoto už tak složitého příběhu zasahuje navíc smrt.
Knihu jsem přečetla v angličtině. Moc se mi líbila, přestože obvykle nečtu knihy s devítiletými hlavními hrdiny.
Kdo se bojí, jakoby nežil !
Pěkné, dojemné čtení o životní zkoušce devítileté Mafaldy.
Jelikož mám k tématu příběhu docela blízko, musela jsem si ji hned přečíst. Zaskočil mě na první pohled velice jednoduchý styl psaní – je to určeno především mladším čtenářům, mezi které už rozhodně nepatřím. Nicméně filozofické pasáže a popisy Mafaldiných myšlenek byly zase blahem pro oko dospělého, který v knize může najít spoustu zajímavých myšlenek. Kniha nás provází obdobím, kdy Mafalda postupně přichází o svůj zrak. Velký dějový zvrat nečekejte. Čtení je to však svižné a milé.
Jediné velké negativum na celém příběhu je pro mě faktického charakteru. Doposud jsem se nikdy nesetkala s tím, že by tento druh Stargardtovy choroby měl vést k úplné slepotě. Otázkou tedy zůstává, zda se mýlím já, nebo si autorka příběh přikrášlila, aby jej zatraktivnila.
Hlavní, co by si každý měl z četby této knihy odnést, je myšlenka, že se nemá člověk vzdávat, i když se hrozně bojí.
Vynikající dětská kniha, která zaujme i dospělého čtenáře. Škoda, že se ke mně takové knihy nedostávaly, když jsem byla mladší - nemusela bych číst jen příběhy dívek a koní.
Pre dospeleho ano, pekna kniha - pre deti - no neviem, mile, poucne, ale rozplakali sa uz pri prvej kapitole a skor bola pre ne podivna.
Štítky knihy
přátelství pro děti dobrodružství slepota dětský hrdina nevyléčitelně nemocní Stargardtova chorobaAutorovy další knížky
| 2019 |  Vzdálenost mezi mnou a třešní |
| 2024 |  Já, Filippo a třešeň |
| 2024 |  Vzdálenost mezi mnou a třešní / Já, Filippo a třešeň (box) |
Četla jsem dcerám - 7 let, 9 let a 11 let, všem se kniha moc líbila a i když některé pasáže oplakaly, už se těšíme až si v knihovně půjčíme druhý díl. Dlouho mě žádná knížka, co dětem čtu, tak nezasáhla svým velmi autenticky působícím popisem prožívání, tak jako Mafaldino vyrovnávání se se ztrátou zraku, ale i s ostatními příhodami.