Vzdelaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413886/bmid_vzdelana-Pi3-413886.jpg
4
1100
1100
Silné, strhujúce, nezabudnuteľné rozprávanie, v ktorom Tara nič neprikrášľuje ani nedramatizuje. Autentický a neuveriteľne poetický životný príbeh. Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Educated, 2018
více info...
Přidat komentář
At si ostatni rikaji co chteji, me se kniha libila a nemohla sem prestat cist.
Krasne je v ni videt rozdilnost nabozenstvi :) za me si sla Tara za svym snem a to, ze vas iritoval jeji otec?? Kazdy sme nejaky a on byl proste zaslepeny svou virou dej se co dej.
Zase ja mam takove knihy rada, protoze poukazuje i na akromnost nekterych lidi a co si budem, sme marnivi vic nez dost :( za me obdivuhodne, az samozrejme i velice extremni :))
Kdybych knihu neposlouchala jako audio, asi bych ji četla hodně dlouho. Ten fotr mě děsně iritoval a mám pocit, že spousta podstatných věcí ohledně studia zde byla asi vypuštěna. Jinak to vůbec nedává smysl. Jedině, že to děvče bylo génius. Matka byla též na facku a spousta situací pro mě naprosto nepochopitelných. Při čtení jsem vlastně byla permanentně naštvaná.
Excelentní kniha. Ohromující příběh. Je v něm úplně všechno. Nejradši bych, aby si ji všichni kolem mě přečetli a mohli bychom o ní diskutovat!
Přečteno jako audiokniha - skvělý přednes. Zabarvené tak akorát v těch pravých chvílích. I když interpretka si občas šlape na jazyk v sykavkách.
Jako malý jsem chodil do školy, protože to bylo dáno, dělali to všichni, nevěděl jsem proč, neptal jsem se a nenapadlo by mě, že to není celosvětová norma, nebo, že se mohu vzdělávat doma. V Liverpoolu, kde jsem žil ve svých dvaceti letech jsem to pochopil. Když jsme se měli ráno v práci podepsat pod svoje jméno v pracovním listě, tak jsme tam měli i Afričany z Ghany a bylo jich tam pár negramotných. Každé ráno jsme se měli zapsat v pracovní knize pod své jméno. Jak už jste se možná dovtípili, někteří se prostě v seznamu nenašli, a nedokázali by se možná ani podepsat. Jsou prostě různá prostředí. V Idaho u mormonské rodiny naší Tary je táta cvok co nevěří institucím a je paranoidní z války světů, v Africe šlo hlavně o uživení rodiny, no a pak jsem tu třeba já, člověk co měl to privilegium, že na něj po škole dohlížela babička, bývalá učitelka, a hrát jsem si mohl až po úkolech. Celý můj den byl potom zakončen čtením před spaním - a to není o mně, ale o tom co člověk absorbuje, zejména v dětství. Na knihu a ostatně i autorku tohoto memoáru budu vzpomínat hlavně díky neobyčejně silnému životnímu příběhu, z kterého se jí podařilo vymanit. Bohužel si ale budu i pamatovat formu psaní, která mě nepřišla strhující a místy mě doslova nezajímala. Každopádně je zde záslužně a příkladně kladen důraz na moc vědomostí, vliv rodinného zázemí a volbu, kterou musí každý v životě učinit - a to žít nadále v rodinném kruhu, byť si člověk sám život představuje jinak, nebo se distancovat a názorově, či intelektuálně odloučit. Někdy si lze vybrat střední cestu, ale v nějakých případech to nelze. Za knihu děkuji, něco si člověk odnese...
Psáno v den znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu. Musím se do té US podívat na ty intelektuály, vidláky a to co je mezi nima.
Musela jsem se zpočátku do čtení nutit, ale když jsem se do knihy zakousla, chytlo mě to. Je to teda dost šílené... Nemám nic proti náboženství, ale proti fanatikům dost. Nic se nemá přehánět, že... Obdivuji Taru, že se dokázala z těch "pout" vymanit a dotáhla to tam, kde je teď. Jak je níže uvedeno - omílání témat - to mě nějak nerušilo. Prostě se to DĚLO. A když něco takového člověk zažije, holt se k tomu vrací.
Jak už je psáno v anotaci, Tara poprvé vkročila do školy, kdy jí bylo sedmnáct a jak za to musela bojovat. Vyrůstala v patriarchální rodině plné fanatismu, kde táta něco řekl a prostě to tak bylo, mamka než aby vyjádřila vlastní názor a postavila se za děti nebo za sebe, když to bylo potřeba, tak raději sklopila zrak a dělala vše, co po ní manžel chtěl. Tara vyrůstala s několika sourozenci, jeden z bratrů jí vyloženě týral, ale rodiče to přehlíželi.
Vzdělání tu není potřeba, ale výsada. Jelikož podle otce stačí akorát umět číst, nic víc není potřeba, vysoká škola je pro "hloupé" lidi, kterým nestačilo domácí vzdělávání, tak musí ještě chodit do školy.
Tara vyrůstala v tom, že když si například o kousek vyhrne rukávy, hned je to běhna, pokud bude chodit do školy, ilumináti ji chytí do spárů a už nepustí. A tak dále.
Neskutečné, čím vším si ta holka musela projít. Je to velmi silný příběh, který se ne vždycky poslouchal úplně lehce. Budu na to ještě dlouho myslet. Každopádně přednes Petry Bučkové je perfektní. Velmi silná kniha. Doporučuji.
(SPOILER)
Autorka popisuje své dětství a dospívání v rodině manipulativních, fundamentalisticky nábožensky založených rodičů, z nichž jeden (otec) vykazuje velikášské, paranoidní rysy a je neustále v očekávání konce světa a druhý, matka, se snaží skutečnost deformovat tak, aby byla v souladu s tím, jak si to ten její pomatenec/manžel přeje a zároveň se snaží budit zdání, že vše je v nejlepším pořádku. Kdo se nedá přesvědčit o tom, že vše je v nejlepším pořádku, toho zřejmě posedl ďábel, takhle jednoduché to celé je. V této výsostně patologické dynamice povedený pár vychovává sedm dětí, které neposílá do školy, protože škola je dílo ďáblovo a vyznává domácí vzdělávání, jež spočívá v matlání různých bylinných tinktur, práci na šrotovišti a tak podobně. Ještě, že některé univerzity v USA přijímají i studenty z řad těch, kteří prošli domácím vzděláváním, což někdy může být docela velký průšvih, jak vidíme na případu Tary a jejích sourozenců. Důležité je, aby zájemce z řad domácích "vzdělanců" dosáhl potřebného počtu bodů v tzv. ACT testech. Tara (po druhém pokusu) potřebného počtu v ACT testu dosáhne, obdobně jako její dva další sourozenci, a otevírá se jí svět a nové příležitosti, zatímco další čtyři sourozenci zůstávají bez vzdělání a bez maturity, ekonomicky závislí na rodičích a ve spirále rodičovské patologie, do níž si vnáší ještě patologii svou, což je především případ Tařina násilnického bratra, manipulátora obdobného ražení jako povedení rodičové.
Ano, leckdo může spatřovat jistou nelogičnost v mentalitě rodičovského páru, kdy základní vzdělávání a střední vzdělávání je dílo ďáblovo, ale na vysokou se holt dítko přihlásit může, pokud na to má, a když hlavně pocítilo blahodárný vliv domácího vzdělávání. Ale logika nehraje příliš velikou roli v hlavě osob s poruchami osobnosti s narcistními, paranoidními, manipulativními a jinými patologickými rysy.
Obdivuji houževnatost autorky, její sílu a vytrvalost s níž vykročila po cestě, kterou v knize popisuje, po cestě, kdy se pomalu, ale jistě vzdaluje, především mentálně prostředí, v němž vyrostla. Zároveň mi byla sympatická kritická sebereflexe, s jakou autorka obracela svou optiku na sebe, na své špatné volby a omyly, jichž se dopustila a upřímnost, s níž líčila svá neurotická zhroucení a deprese.
Nejsmutnější na této knize, na tom všem, co autorka prožila, je, jak jsou schopni rodiče svému dítěti ublížit, nepodpořit jej v důležitých rozhodnutích, nechránit jej, když je to třeba, naopak vystavovat dítě či mladého člověka naprosto šíleným situacím, autonehodám, zraněním bez jakéhokoli lékařského ošetření, nehodám na vrakovišti či šrotovišti. V případě autorky to ještě bylo mlácení ze strany staršího bratra. Autorka nakonec pomoc našla spíše u cizích lidí než u vlastních rodičů, kteří se sice čas od času zmohli na jakousi proklamaci náklonnosti, ale naprosto nebyli schopni ji dokázat, naopak oni požadovali důkazy, hlavně o tom, že jejich pokroucené vidění reality znamená jedinou pravdu, jinou verzi skutečnosti nebyli ochotni připustit, racionálně o ní diskutovat, natož ji přijmout a (sebe)kriticky se s ní vyrovnat.
K osobě matky Tary bych dodala, že to skutečně není žádná uťápnutá chudinka, ale sama je rovněž obratná manipulátorka, což se odkrývá viditelně např. tehdy (v třetí části knihy), když volá Tařinýmu bratrovi Tylerovi (jedná se o sourozence, který se taktéž trhl od ulítlé rodinky a získal univerzitní vzdělání), aby vyvrátila cosi, co mu Tara mohla sdělit, čímž se dokonale odhalí, protože Tyler vlastně nic neví, ale zato ví, co jsou rodiče zač, a v patologické rodinné konstelaci tato událost posune bratra spíše k podpoře Tary, než k akceptaci pokroucené verze reality rodičů.
Síla knihy spočívá podle mého názoru i v otázce, byť ne výslovně vyřčené, zda či za jakých podmínek je či by byl člověk ochoten po všem utrpení, kterým prošel, vyměnit své vnitřní přesvědčení, věrnost sám sobě/sama sobě za to, že přistoupí na verzi skutečnosti někoho jiného/druhého, nechá se jím/jimi podrobit a zradí sám sebe/sama sebe s vidinou např. uchování celistvosti rodiny apod., protože ten někdo jiný nebo druhý/druzí jsou rodiče nebo zkrátka někdo blízký. To je nosné téma hlavně třetí části knihy.
Kombinace náboženství a fanatismu. Oboje mi snad jako jediné v životě nahání strach.
Přidejte kapku izolace a máte příběh Tary.
Sdílím stejné pocity jako Zuzaa o komentář níže. Čtení mi dalo zabrat a nebylo to tím šíleným těžkým tématem, ale zpracováním.
(SPOILER) Padron, ale mě tahle kniha nebavila. Na 350 stránkách pořád dokola omílání tyranského bratra, bipolárního otce, neléčených zranění, náboženských odkazů a studia. Za chvíli se to celé trochu přejedlo a přistihla jsem se, že mě příběh už asi v půlce přestal bavit a zajímat. Možná jsem měla příliš vysoká očekávání. Vím, že je to velmi dobře hodnocená kniha, navíc zajímavý příběh podle skutečné události. Ale já jsem se v už v půlce přistihla, že u knihy neudržím pozornost, zdá se mi co celé zdlouhavé a přeji si aby byl co nejdříve konec.
Kniha o touze po vzdělání a o potřebě odpoutat se od patologických členů rodiny.Psáno velmi poutavě.
Velmi zajímavá knížka. Zapůsobilo na mě hlavně to, že je to autobiografie. Je až neuvěřitelné, že se odehrává na konci minulého století a v tomto století a ne někdy na konci století 19. Tara by mohla být moje dcera.
Dá se pochopit, že existují narušení jedinci. Děsivé je, co takové prostředí udělá s dětmi. Některé děti vlastně nakonec zcela zůstaly pod vlivem otce. I pro Taru a ty z jejích sourozenců, kteří se dokázali úplně či částečně od toxické rodiny odpoutat, bylo velmi obtížně se opravdu vnitřně osvobodit. K tomu bylo potřeba ještě víc, než doktoráty z prestižních univerzit. Chtělo to nejen inteligenci, ale velkou vnitřní sílu.
Nějak jsem nedokázala pochopit matku, která sice cosi jako záblesky soudnosti občas projevila, ale nechala se ovládat.
Zajímavé pro mě bylo uvědomit si, že víra v Boha a náboženství hraje v prostředí, kde Tara žila, významnou roli a zasahuje do života v mnohem větší míře, než je zvykem u nás a vůbec v liberálnějším světě. Ta konkrétní rodina byla opravdu velký extrém i tam, ale nebylo to tak do očí bijící jako by to bylo v jiném prostředí.
Taky mě napadlo, že u nás by asi neprošlo, kdyby děti vůbec nechodily do školy. Domácí vzdělávání je možné, ale kontrolované.
Audiokniha je velmi zajímavá a těžko jsem od ní odcházela. Autorka líčí svůj nelehký život, kdy se rozhodla studovat, přestože nikdy nechodila do školy, a vlastně se i vzepřít své rodině za cenu, že ji přestanou znát. Její zážitky z rodiny byly pro mě hodně děsivé. Fanatický a navíc duševně nemocný otec dokázal udělat nejen autorce, ale celé rodině velmi krutý život. Určitě doporučuji k poslechu.
Vzdělaná je skvělá kniha o naprosto neobyčejném osudu dívky z úplně šíleného prostředí. Trpěla jsem s ní, fandila jejímu vymanění z hrůz, které zažívala, a moc jsem jí přála dobrý konec. Situace, kdy člověk zpochybňuje vlastní paměť, úsudek, vzpomínky, byly vylíčeny naprosto přesvědčivě. Cítila jsem autorčinu bolest. Opravdu perfektní čtení.
Moc jsem nevěděla, co od této knihy očekávat. Principiálně mě tématika mornomů či jiných náboženských skupin nezajímá. Ale víc než o nějakém vyznání je to sonda do jedné rodiny a touha hlavní hrdinky vzepřít se zaběhlým pravidlům a principům. Moc zajímavá kniha, která je o to zajímavější, že má autobiografické prvky.
Emoce v každém slově. Velmi citlivě napsáno. Tara si spoustu věcí dává za vinu. Jako matka nechápu postoj její mámy, ale kdo jsem já abych soudila.
O tomhle budu dlouho přemýšlet.
Víra a vzdělání.
Vůbec jsem netušila, co od knihy čekat. Zaujala mě popisem na audiotéce a tak jsem si ji pořídila. Musím říct, že se mi fakt líbila. Hlavní hrdinky mi bylo moc líto, byla dlouho vláčená životem a rodinnou "láskou". Hodně lidí tady přirovnávalo knihu k Mormonce. Tu jsem tedy nečetla, ale u Vzdělané mi nepřišlo, že podstatou jejího utrpení byla víra, ale spíš duševní nemoc otce a bratra. Každopádně klobouk dolů před autorkou, že dokázala jít s kůží na trh.
Z tohoto příběhu čtenář téměř hmatatelně cítí tíhu těžkých emocí (a dlouho budou doznívat).
Klobouk dolu před cestou, kterou musela Tara Westover ujít..
Kniha se nečetla úplně lehce, ale přitom je velmi dobře napsaná. Takže to, že se mi nečetla lehce je dáno tématem a emoční stránkou knihy. Kniha byla pro mne jako čtenáře zajímavá, ale pro mě osobně i náročná.
Jedná se o silný příběh, který líčí nejen rodinné vztahy v mormonské rodině.
Náboženství je opium lidstva a když se k tomu přidá ještě i možnost psychického onemocnění je vymalováno.
Obdivuji Taru,že se vyměnila z rodičovského prostředí a že dokázala jít si za svým cílem.