Vzhůru do divočiny
Erin Hunter
Kočičí válečníci / Klany divých mačiek série
1. díl >
Čtyři klany divokých koček si odedávna dělí území lesa podle zákonů, které stanovili kdysi dávno jejich předkové-válečníci. Kočkám Hromového klanu však nyní hrozí nebezpečí, protože bojovníci ze Stínového klanu jsou den ode dne silnější. Umírá jeden ušlechtilý kočičí válečník za druhým, a za stále záhadnějších okolností...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Into the Wild, 2003
více info...
Přidat komentář
Dobrodružné to je, ale nápadité nie. Nijak ma neokúzľuje, keď sa zvieracie postavy líšia od ľudských len tým, že sa živia hlodavcami a riadia čuchom. Čakala som, že autorky spradú okolo svojich mačacích bojovníkov originálnu zápletku, niečo, čo sa v ľudskom svete ťažko stane. Veď viac hláv, viac nápadov. Ale nie. Hlavným hrdinom je nováčik, ktorý sa musí osvedčiť a vyspieť v bojovníka, pričom okolo neho zúria medziklanové a vnútroklanové boje. Zdá sa vám to povedomé? To nie je náhoda, takých kníh sú kopce. Čítala som fantasy, kde mali ľudské postavy dobre prepracované exotické a osobité zvyky, ktoré prezrádzali bohatú fantáziu autora. Ale autorky píšuce pod pseudonymom Erin Hunter ozvláštnili svoje dielo len popisom lovu myší a králikov. To je málo.
Co si budeme. Erin Hunter byly ještě tak třeba rok dva zpátky mé velmi oblíbené autorky a ačkoliv se považuji spíš za fanouška Zákonu smečky, Válečníci jsou také mou oblíbenou ságou a v jednu dobu jsem v tomhle fandomu vydržela opravdu dlouho.
Vzhůru do divočiny je prostě začátek a skvělý začátek. Kdyby mě nechytnul první díl, další bych stoprocentně nečetla a vzhledem, že tomu tak nebylo, musím dát pět hvězdiček.
Teď už bych asi nebyla přímo cílovou skupinou, protože se můj styl na knihy dosti změnil, avšak kdyby na to přišlo, rozhodně bych si prošla první knihu o Fireheartově dobrodružství znovu. (Ano, jeho jméno se mi víc líbí v anglickém originále, proto jsem nenapsala Ohnivous :´))
Vzhůru do divočičiny by mě ještě před rokem nejspíš nezaujalo, jenže teď máme kočku no a tím ledacos mění :)
Tuto knihu jsem už četla před dvěma roky, jediný rozdíl je ten, že letos jsem to zkusila v angličtině. A kupodivu, rozuměla jsem tomu :D Sice jsem se na začátku trochu motala ve jménech, jelikož jsem byla zvyklá na ty česká, po pár kapitolách se to ale spravilo a dokonce se mi líbí více než ty v češtině. Tenhle příběh patří rozhodně do mých top 5 knih a rozhodně budu v sérii pokračovat, ideálně přečtu všechny a pravděpodobně taky v angličtině.
Moc se za zvířaty v reálném životě neženu. Proto, když jsem dostala tuhle knihu, byla jsem trochu zmatená. Moc se mi do ní nechtělo, ale dobře jsem udělala, že jsem si jí přečetla. A je to jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četla. Ale musím vás upozornit, že vám na víc jak týden nevydrží, je hodně čtivá!
Nemůžeme dát jinak než 5 hvězd. Krásný námět, napínavá, dobro zvítězilo nad zlem. Těšíme se na další díly. Dle posledních dvou kapitol je jasné, že jsou ve hře nejméně dvě záporné čičiny =)
Stručný děj:
Jednoho dne, zcela obyčejné domácí kotě dostane příležitost, přidat se do jednoho ze čtyř kočičích klanů, do Hromového klanu. Zde dostane jméno Ohnivák, stane se učedníkem a odpřisáhne Hvězdnému klanu, že bude svému klanu věrně sloužit a, že bude dodržovat válečnický zákoník. Jenže kvůli svému původu, si musí důvěru klanu velice těžce vybojovat. Naštěstí mu v tom pomáhá jeho kamarád Šedák. Naneštěstí Ohnivák, i kvůli jeho původu, poruší válečnický zákoník a to dokonce dvakrát. Do toho ještě klan Stínových vyžene klan Větrných z jejich území a chystají se zaútočit i na Hromový klan. K tomu začne Ohnivák s Šedákem podezírat zástupce velitelky, že se jí chystá zabít. Jenže Stínový klan mezitím zaútočí. Hromový klan však útok odvrátí. Nakonec se stanou Ohnivák a Šedák válečníky a dostanou nová jména: Ohnivé srdce a Šedý pruh.
Popis postavy:
Ohnivák je malý, zrzavý a mrštný kocour, který pochází z lidského obydlí. Umí velice dobře bojovat a dokáže se skoro komukoliv ubránit. Nejpodstatnější věc na Ohnivákovi je ale jeho dobrosrdečná a přátelská povaha, díky níž je vždy ochoten pomoci kamarádům v nouzi a to i přes to, že oni ho ne vždy mají v oblibě.
Osobní hodnocení:
Kniha patří k mým nejoblíbenějším. Rozhodně knihu doporučuji ostatním, kteří mají rádi dobrodružství a napětí, a hlavně kočky.
Úplně úžasná kniha! Zamilovaná jsem si Modrou hvězdu a Ohniváka s Šedákem, akorát mi bylo líto Havrana :(, ale jsem ráda že mu Ohnivák s Šedákem pomohly :). Moc se mi nezmlova Dráp a to se potvrdilo na konci knihy. Jinak postavy byly krásně popsány to mám na Erin Hunrterové ráda :)
Hodně se tam bojovalo ale taky to mám ráda.
Rozhodně si přečtu další díly.
Za mě 5*. :D
První díl považuju osobně za vcelku nudný (v porovnání s ostatními ze série), ne ale tak, abych ho odložil. To bylo moc dobře. Ostatní díly jsou totiž každým dílem lepší a lepší a Ohnivous mě čím dál míň štve. V prvním díle je občas fakt na zabití.
Náááááááááááádherná kniha. Líbí se mi, že autorka dokáže i ze zcela normálních věcí udělat něco nadpřirozeného.
Skvělá, napínavá kniha, zejména pro milovníky koček. Už se těším až si přečtu další knížky ze série...
Cože ?:o Tuhle knížku jsem našel už kdysi dááávno v knihovně.Tahle knížka se mi hrozně líbila,ale přesto jsem se nepídil po pokračování,protože jsem myslel,že žádné není.Teď jsem dočetl celou serii a musím říct že to je opravdu pecka
Knížku jsem poprvé četla v jejím prvním vydání jako "Divoké kočky", ale ani teď, v mým dvaceti letech, mě nepřestalo bavit se k ní vracet a radovat se z každého nového dílu, na které jsem musela tak dlouho čekat. Je to příběh plný dobrodružství, přátelství, ale i bitev mezi klany, nebezpečí a nečekaných zvratů. Navíc skvěle napsaný i přes chyby, které v knize nasekal Albatros. Doufám, že se tentokrát nezastaví a vydá celou sérii...
Autorovy další knížky
2006 | Divoké kočky |
2014 | Mrtvé město |
2016 | Oheň a led |
2017 | Les plný tajemství |
2020 | Půlnoc |
Vzhůru do divočičiny mě překvapilo svou pohádkovostí, samozřejmě jsem čekal netradiční fantasy, ale tady je to samý kocourek, kožíšek, tlamička, jazýček a pod.. Bez těchto celkem zbytečných deminutiv by se mi to vnímalo znatelně lépe. Tento přístup ala pohádky pro nejmenší přece jen zužuje okruh potenciálních čtenářů. I přesto je to velmi čitelné, až překvapivě, ale zmíněné zdrobněliny mě přece jen trochu ruší, jako vyznavač sci-fi fantasy a dobrodružné literatury na to nejsem zvyklý. Je to podobné, jako bych já, docela velký chlap a kovář, si obul růžovostříbrné tenisky s flitry a hvězdičkami. Můžu sice chodit, ale něco nesedí..
Přesto mě kočky baví a vrhám se na druhý díl.