Vzkříšení pohanství
Richard Rudgley
Kontroverzní studie o oživení pohanství dokazující, že na západní civilizaci nemá ve spirituální oblasti největší vliv Kristus, nýbrž pohanský bůh Ódin. Podle autorova názoru může pohanství – stejně jako křesťanství – přinášet dobro i zlo. V naší převratné době proto musíme zvolit mezi temným a ničivým pohanstvím, které doprovázelo existenci nacismu a nyní i krajně pravicového extremismu, nebo posilujícím pohanstvím spočívajícím v soužití s přírodou a alternativní spiritualitou. Autor pro svou knihu použil svých znalostí ze studií sociální antropologie, religionistiky, etnologie a etnografie.... celý text
Náboženství Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
Pagan Resurrection, 2006
více info...
Přidat komentář
Při čtení jsem měl pocit, jako bych v ruce držel diplomovou práci a ne plnohodnotnou knihu. Rudgleyho uvažování se úzkostlivě drží v mezích akademicky přijatelného, tudíž poznámka o údajné kontroverznosti, kterou se zřejmě nakladatel snaží knihu střelit, je mimo mísu. Kniha je ve skutečnosti pravým opakem kontroverze.
První část je o Jungově hypotéze návratu pohanství, která mi přišla nejzajímavější (díky Jungovým myšlenkám), následující část se věnuje vztahu nacismu a okultismu, jakožto ukázce negativního působení pohanských archetypů, což nesrovnatelně lépe zpracoval Goodrick-Clarke, ze kterého ostatně Rudgley vydatně čerpá.
Ve třetí části autor varuje před obdobnými tendencemi současné pravice, kde nesmyslně zveličuje význam amerických nacistických hnutí, jejichž faktický význam je dosti diskutabilní (autorem zmiňovaný hitlerista Serrano je označil za "bezvýznamné pitomce"). V poslední části mi přišel autor už úplně mimo, když prezentuje jakéhosi bezvýznamného exota jako dle jeho názoru onoho novopohana, který to prý dělá správně (fakticky z toho čiší jen laciné new age).
Proč autor nevěnuje větší prostor právě esoterickému hitlerismu, postavám jako Serrano (zmíněn jen okrajově jako přítel Junga, nikoli jako jeden ze stěžejních představitelů esoterického hitlerismu) nebo Savitri Dévi?
Odpověď je jednoduchá: Rudgley nahlíží téma z pozice akademika, tedy prostředí dnes apriori dogmaticky levicového. To je důvod, proč Rudgley jen klouže po povrchu, není schopen proniknout ke kořenu věci a automaticky démonizuje vše pravicové.
Proč nehledá problém stejně urputně i jinde? Není snad mnohem větší hrozbou posledních let právě fašizace levice? Tam kde Rudgley čerpá z jiných autorů (Jung, Goodrick-Clarke) dokáže ve zkratce sdělit to podstatné, tam kde se pokouší o vlastní výklad, předkládá občas těžko obhajitelné nesmysly, které jen ilustrují autorovy poněkud omezené duševní obzory.