Vzory kultúry

04.04.2024

Popisy vybraných kultur jsou příjemné, ale ta teorie nějak plave na vodě. Možná by to chtělo srovnávat s knihou Tabu v sociálních vědách, která naopak prezentuje rozdíly mezi rasami a je takové "rasistické fuj". Zatímco Tabu je přísně logické a redukcionistické, jde přímo na věc, i když některé důležité poznatky vynechává, Kulturní vzorce jsou (když to trochu přeženu) takové příliš holistické a uklidňující, hlásající mír a porozumění. Trochu naivně jsem čekal popis nějakých logických vzorců a rozbory společností a dostal jsem takové povídání o vybraných kulturách, z nichž nějak zmizelo to špatné. Faktem je, že možná hodnotím hůř, protože jsem prostě čekal něco jiného.

"Dech bohů je jejich dechem a díky tomu, že jej sdílejí, se vše děje. Podobně jako jejich pojetí vztahu člověka k vesmíru nedává prostor k heroismu a vůli jednotlivce překonat překážky. Neuznávají svatost těch, kteří "bojují, bojují a v boji umírají, zahnáni ke zdi". Uznávají ctnosti, které si zvolili a jejich světonázor je výjimečně ucelený. Co do něj nepatří ze svého světa vyloučili."

25.11.2023

Obsahově za pět, jen by si Ruth Benedict už možná zasloužila jiný překlad - zvlaštní (asi archaický?) slovosled a výběr slov dělají knihu, zejména její teoretické pasáže, poněkud obtížně čtivou. Nicméně je fascinující, jak moc je kniha i o století později stále aktuální.

Kulturní vzorce jsou vynikající prací prakticky znázorňující kulturní relativismus, tedy směr, jenž je založen na myšlence rovnosti a jednotnosti jednotlivých kultur. Ve zkratce to znamená, že nebudeme zastávat názor, že jedna kultura (především západní), je lepší než jiná. Práce Benedictové následuje učení jejího mentora Franze Boase, který je vlastně zakladatelem myšlenky rovnosti kultur.

Kniha je koncipována a psána tak, že i laik bude nadšen. Začíná částí, v níž teoreticky vysvětlí její základy a následně se přesouvá k části hlavní, v níž teoretický základ prezentuje na konkrétních kulturách a především tato část je nesmírně fascinující. Minimálně pro současného čtenáře bude pravděpodobně velkým šokem popis a fungování tří kultur, které tu autorka prezentuje a které si (jak se ostatně píše v anotaci) vybrala právě pro jejich diametrálně vzájemnou odlišnost.

Jak už tu uvádí komentáře přede mnou, jedná se o ideální vstup do sociální a kulturní antropologie a i kdyby vás snad odrazoval poněkud teoretický začátek, není důvod zoufat. Deskripce tří unikátních kulturních celků vás dokáže přesvědčit, že jak tato kniha, tak celý jí zastávaný směr má hodnotu a stojí za to, abychom se jím i dnes zabývali. Dokonce je možná právě dnes ideální doba snažit se chápat kultury tímto způsobem a nesoudit tak lehce odlišné náhledy na takřka cokoliv.

22.05.2019

Je vlastně až skoro neuvěřitelné číst některé pasáže, kde Benedictová popisuje některé bizarní zvyky a tradice třech kultur, o kterých kniha vypráví. To je doplněno zmínkami i o jiných kulturách a v závěru propojeno i se soudobým západním světem. Hlavní teze vlastně říká, že pro člověka není žádné přirozené chování a kulturní vzorce, ale naopak je téměř nekonečné množství kombinací, z kterých si jednotlivé kultury vyberou pouze několik a ty prohlubují. To, co pak daná kultura považuje za přirozené je posilováno institucionálním zřízením. V každé kultuře se pak najdou jedinci, kteří pro ni nemají predispozice a jsou považováni za nenormální. Zdá se to docela logické, ale zkuste to říct některým konzervativcům, kteří vám budou říkat, co je a co není přirozené.

Ač Benedictová místy volí relativně odborný jazyk, kniha je čtivá, plná drobných zajímavostí (fun facts) a dá se doporučit lidem, co se zajímají o historii a humanitní vědy obecně.