Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Vzpomínka na Zemi série
< 3. díl
Půl století po Bitvě soudného dne mezi lidmi a Trisolarany stále trvá napjaté příměří, jehož zárukou je fundamentální princip temného lesa. Země díky trisolaranským technologiím zažívá dosud nevídanou éru prosperity. Lidská věda postupuje mílovými kroky kupředu a Trisolarané zase absorbují pozemskou kulturu. Zdá se, že obě civilizace budou záhy schopny rovnoprávně koexistovat v míru bez strašlivé hrozby vzájemného zničení. Lidstvo ve zlatém věku však má sklon k samolibosti. V nové éře se z hibernace probouzí Čcheng Sin, letecká inženýrka z jednadvacátého století. Přináší s sebou informace o dávno zapomenutém projektu z počátku trisolaranské krize a sama její existence může narušit křehkou rovnováhu mezi oběma světy. Dosáhne lidstvo ke hvězdám, nebo zahyne už v kolébce?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
三体•III•死神永生 (Death's End), 2010
více info...
Přidat komentář


(SPOILER)
Tak nevím. Za mě by možná bylo lépe, kdyby série skončila druhým dílem. Snad to bude tím, že autorova fantazie se – především hrátkami s dimenzemi Vesmíru – pustila do takových výšin, které byly pro mě s mým přízemním myšlením jen obtížně dostupné. Některé nápady zkrátka podle mě už patřily do žánru fantasy; u scifi přece jen počítám s pocitem, že tak nějak by se to při potřebné vědecké a technické úrovni mohlo opravdu stát, který mi ve třetím díle často chyběl. Anebo mě možná i „dožralo“, jak autor nechal skončit naši krásnou Zemi. Četba téhle bichle ale určitě nebyla zbytečně stráveným časem. Opět se tu i z mého pohledu vyskytly výborné nápady a pasáže. Třeba autorovy spekulace ohledně chování lidstva v různých krizových okamžicích byly velmi zajímavé a asi nebudou většinou daleko od pravdy (snad se nedočkáme okamžiku, kdy bychom si to mohli ověřit). Prokázal také, že i jako autor pohádek by se uživil – jeho příběh o princezně Kapce rosy patří k tomu nejlepšímu v knize. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami – nakonec jsem jako vždycky nechal převážit pozitiva nad negativy.
PS: Jak tak nad tím ještě přemýšlím, mám pocit, že zatímco první dva díly měl autor dopředu docela dobře promyšlené, o tom třetím se to říci nedá. Připadal mi jako taková nastavovaná kaše. Jako kdyby měl autor ještě pár nápadů, které chtěl uplatnit, a potřeboval je do knihy za každou cenu dostat. Stmelit je však do dostatečně konzistentního celku se mu ale už nepodařilo.

"Jak je něco takového možné?" Morovich si povolil límec a zalapal po vzduchu.
"To je jednoduché - vstoupili jsme do oblasti kosmu, která má čtyři rozměry. Říkáme jí vysokodimenzionální fragment."
---
Přemýšlím, co ve mně po přečtení knihy zůstalo. Vlastně ani nevím. Kniha je rozsáhlá, mnohovrstevná, řekl bych, že se v ní vystřídalo vícero příběhů, resp. několik potenciálně samostatných knih, jako by se autor nemohl rozhodnout, jaký příběh chce vyprávět. Beru to tak, že autor chtěl čtenářům předat své představy o vývoji vesmíru, do jisté míry budoucnosti lidské rasy, i když v tomto směru spíše asi chtěl předložit úvahu o (ne)významu lidstva ve vesmíru. Tuto makroúroveň pak propojil s vyprávěním několika osobních příběhů, byť z mého pohledu ne moc chytlavou formou, jako by tu nebylo komu fandit, s kým se identifikovat, o koho se bát.
Upřímně. Chvílemi jsem bojoval s tím, jestli mám ve čtení pokračovat. Ne, že by se to četlo špatně, text (překlad?) je dobře vystavěný, ale chvílemi to bylo zdlouhavé, nudné. Při čtení mě drželo spíš to, že jsem chtěl poznat autorovy představy o budoucnosti vesmíru, zajímaly mě jeho představy o budoucích technologiích, ale i komunikaci, případně politickém uspořádání kosmu. To čtení tak bylo spíše pátráním po myšlenkových experimentech autora.
Četl jsem i předchozí dva díly (viz recenze u jednotlivých knih). Ty mi přišly zajímavější, akčnější, přestože jsem v recenzích četl, že ten třetí díl je teprve něco nepopsatelného. V předešlých dílech mi přišla zajímavěji uchopená i psychologická stránka lidstva, chování davu, způsob reagování na neznámé atp. Třetí díl mi přišel v tomto nedotažený, občas dost nepravděpodobný. Ta nepravděpodobnost mě rušila i v případě některých dějových zvratů, byť je to sci-fi, ale spíš to bylo nezřídka v rovině "teď zasáhne kouzelný dědeček".
Nechci knížku úplně shazovat, to si nezaslouží. Jsem rád, že jsem se jí prokousal (což je asi nejpřiléhavější výraz). To, co jsem v ní hledal, tj. spekulace o možnostech poznání vesmíru a úvahách o platnosti fyzikálních zákonů napříč vesmírem, to jsem našel. Z knihy si odnáším i to, že vesmír je větší, než se zdá, a že nás jako lidstvo čeká navzdory temnému lesu neskutečné dobrodružství, pokud dokážeme napřít úsilí správným směrem.


Nejčtivější a nejzajímavější díl trilogie byl podle mě díl druhý. Třetí díl je literárně trošku, ale opravdu jen trošku, slabší, ale, pokud se na to podívám z trochu jiné perspektivy, tak bych ho označil za nejobdivuhodnější.
V jednom románu popsat několik zcela rozdílných budoucích epoch lidstva, které vyvrcholí věkem budování rozsáhlých měst ve sluneční soustavě a pak po kataklyzmatu ti galaktičtí osadníci, to je opravdu neskutečné. Všechno drží pohromadě a oceňuji, jak si autor dal práci s popisováním fyzikálních principů různých futuristicých technologií. Kdo ví, třeba by to tak opravdu mohlo fungovat - relativistické kosmické lodě fungující na principu "žehlení" prostoru, princip tvorby černých domén a zpomalování světla, hrátky s dimenzemi a podobně.
Myšlenku že trojrozměrný vesmír je vlastně torzo vícedimenzionálního vesmíru zdevastovaného galaktickými válkami, jsem viděl poprvé. Takže v popisu futuristické vědy a kosmologie za mě hluboká poklona.
Na tomto titánském pozadí jsou pak ale životní peripetie hlavní hrdinky Čcheng Sin vylíčené trochu neobratně. Její chování není moc uvěřitelné a nešikovně prokreslených postav je ve knize více. Některá místa jsou možná až moc rozvleklá, což by samo o sobě nevadilo, ale v kombinaci s tím, že postavy nejsou perfektní, už to na závadu je. Ale přesto - za ten obří záběr knihy, kterou muselo být nesmírně obtížné vymyslet a napsat, patří panu spisovateli velký obdiv a plný počet hvězd.


Trvalo mi to doslova roky, ale aspoň jsem se takto mohl ztotožnit s rozsáhlým dějem této ságy, který také přesahuje roky, staletí a nakonec i eony. Do posledního dílu se mi moc nechtělo, protože jsem považoval dvojku za pěkné uzavření potyčky mezi lidstvem a Trisolaris, ale ještě, že jsem se nechal přemluvit. Trojka celý příběh rozvádí do ještě širšího pohledu, který sice těžce směřuje k existenciálnímu nihilismu, ale pokud se tím nenecháte ovlivnit a uvrhnout do deprese, tak si to maximálně užijete.
Nezbývá mi než obdivovat obrovskou fantazii Liou Cch'-sina, především směrem k technologiím, což má solidně založené na současné praktické a teoretické fyzice: od sofonů (u kterých už začínají hrátky s dimenzemi), fúzních motorů, materiálů na bázi silné interakce, gravitačních antén, až po zbraně ničící celé hvězdné soustavy, černé domény, zpomalení rychlosti světla a dimenzionální zbraně. Neskutečné.
Jako menší mínus by se dala vyčíst určitá plochost postav, ale jelikož ty tři hlavní mají na konci své dramatické oblouky splněné, takže jsem spokojený.
Především tedy třetí díl slouží k uzavření a kompletaci celé ságy tím, že přidá celkový nadhled: s otevřenými ústy jsem sledoval, jak předchozí dva díly a konflikty v nich popsané byly v celovesmírném měřítku naprosto nicotné.


Neskutečná sága popisuje osudy lidstva v takovém časovém úseku, jaký snad ve sci-fi literatuře nemá obdoby. Nelze neobdivovat autorovu fantazii, se kterou buduje a do detailů popisuje vzdálené světy a vesmíry. Občas si vypomůže fyzikou, která bude objevena v daleké budoucnosti. To není ve sci-fi literatuře nic neobvyklého, ale u Liou Cch'-sina všechny vynálezy fungují na jasných fyzikálních základech, popisované technické detaily a principy se vyznačují vnitřní konzistencí.
Ještě více vyniká autorova fantazie ve stavbě příběhu či spíše příběhů, které obratně přivádí k nečekaným konfliktům: humanistický přístup má na svědomí miliardy životů, bezskrupulózní cynismus a použití násilí se někdy může ukázat jako správný postup k záchraně životů a člověčenstva vůbec. Autor je v některých ohledech idealista poněkud nakažený kolektivismem a chvílemi sklouzne k určitému patosu (matka podává dítě slzící hlavní hrdince...). Proto sem tam pohnutky hrdinů a dějové zvraty působí nepříliš uvěřitelně, člověka napadne, že by to ve skutečnosti probíhalo jinak, známe lidi, že. Ale autorovi se daří udržovat napětí v celé tak rozsáhlé knize a vše zastřešuje humanismus ve smyslu sympatií k člověku s jeho nedostatky, strachy a všedními starostmi. Víra, že tento krajně nedokonalý tvor dokáže velké věci a určitě má mít své místo v temném lese vesmíru.
Ze začátku jsem se (opět) trochu ztrácel v čínských jménech a ve všech těch érách. Ono je asi lepší bezprostředně navázat na předchozí díl Vzpomínek na Zemi a nenechávat si dlouhou pauzu.


Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale poslední kapitola hodnocení zachránila. Třetí díl se mi teda vůbec nelíbil, byly tam postavy, s kterými jsem se moc nemohl ztotožnit nebo které jsem fakt neměl rád (včetně hlavní hrdinky), věky, které jsem sotva stačil vstřebávat. Až poslední kapitola mi přišla fakt zajímavá. Chápu, že má kniha vysoké hodnocení, mně to ale prostě po chuti nebylo. Temný les byl bomba oproti tomuhle.


Souhlasím s názorem velké části čtenářů, kteří sem píší recenze. Druhý díl trilogie byl bezkonkurenčně nejlepší. Myslím si, že kdyby příběh zde skončil, ničemu by to neuškodilo. Třetí kniha byla nejslabší z celé trilogie. Nechci tím nijak degradovat třetí díl, ale v kontrastu s první i druhou knihou velice zaostává. Příběh třetí knihy je hodně nastavovaný. Už v předchozích dílech jsem zmiňoval, že autorovo psaní je plné prázdných míst, které jen pomáhají knížce zvýšit počet stran, a třetí díl není žádnou výjimkou. Právě naopak. Myslím si, že 751 stran mluví samo o sobě.
Hlavní dějová linie Vzpomínky na Zemi rozšiřuje události, které se děly hned vedle příběhových linek z předchozích knih, a tak celému plynutí přidává další rozměr. Opět zde máme nové hlavní postavy, které se s předešlými charaktery předchozího dílu setkají jen zřídka. Autor se zde noří do více "hardcore sci-fi", kde se teoretická fyzika probouzí do reálného světa, a popis, jak se lámou hranice poznání se Liuovi velice podařil.
Při čtení Vzpomínky na Zemi jsem se cítil jak na horské dráze. Některé kapitoly obsahovaly strhující děj protkaný novými zápletkami a problémy, kterým musely postavy čelit. Na pár místech mě zamrazilo v zádech a musel jsem autorovi vzdát hold, neboť daný zvrat měl geniální myšlenku. Co ale celému příběhu opravdu škodí, je druhá strana mince plná prázdných míst, které příběh nikam neposouvají. Abych knihu mohl dál číst, musel jsem se doslova přemlouvat. Šestá část by měla být velkým finále, ale spíše jsem měl pocit, že problémy v ní vzniklé, byly tlačeny "na sílu", aby mohl konec trilogie skočit, tak jak skončil. Konec je dle mého názoru originální a uspokojivý.
Doporučit či nedoporučit?
Věřím tomu, že si kniha najde své příznivce, kteří budou dílo doporučovat "všemi deseti". Já jsem však byl spokojený s prvními dvěma díly a neměl jsem pocit, že byl třetí nutný. Po přečtení Vzpomínky na Zemi tento pocit zůstává stejný. Pokud tedy máte po dokončení druhého dílu nutkání zjistit, co byl dál, tak směle do toho.

Kniha a příběh sám o sobě byl však dle mého skoro dokonalý a lituji toho, že jsem tuto knihu (trilogii) přečetl, protože už snad navždy přijdu o ten chmurný, děsivý, apokalyptický a nadpozemský pocit, který jsem zažil při prvním čtení.
Nicméně - toto dílo i celou trilogii doporučuji všem, kdo prahnou po hard, existenciálním a filozofickém sci-fi a naopak nedoporučuji lidem, kteří mají zrovna chuť na povrchnější, ale akčnější zábavu stylu Star Wars.
(pozn.: čteno v audio formě)


Čtu hlavně naučnou literaturu a beletrii beru jako zábavu. Od toho se odvíjí má nespokojenost. Pro mě tohle zábava fakt nebyla. Nebavilo mě to a těšil jsem se až to dočtu. Je to ještě horší než druhý díl.
Bez zvyku dočítat knihy bych to nedočetl. Asi to vypadá, že nemám rád dlouhé knihy. Ale já chci mít důvod, proč je číst. Musí se mi na nich aspoň něco líbit. Tady nic. Hard sci-fi se opět objevuje, ale až ke konci a málo.
Zbytečné popisy na desítky stran a žádná sympatická postava. Navíc jsem si celou dobu přál, ať už ty hlavní konečně chcípnou. A ono ne. Postavy zažívají šílené věci, ale není to na nich znát. Vývoj postav nula.
Jejich chování a směřování lidstva bylo nevěrohodné. Autorově vizi budoucnosti jsem vůbec neuvěřil. Velké části textu nemají na závěr vliv. Je tam několik časových skoků a některé dějové linie skončí různě před koncem.
Nelíbil se mi námět a myšlenky, na kterých je trilogie založená. Můžu si myslet, že nás autor před něčím varoval. Nebo před někým. Můžu tam zkusit hledat nějaký přesah nebo alegorii. Ale nechce se mi.
Perfektní nápady nedokázaly vyvážit stovky stran vaty. Zklamání tohoto roku. První díl byl naprosto super, ale druhý a třetí šly mimo mě. Bez hard sci-fi bylo vidět, že autor neumí psát. Nezbývá než závidět těm, kterým se to líbilo. 55%


Pro mě byl vrcholem série druhý díl. Tento díl už je jen taková nastavovaná kaše. Všechny nápady jsou už vytaženy a autor už si v rukávu nenechal moc dobré karty. Na druhou stranu v této knize jsou nejhezčí pasáže - pohádky, které musí Ccheng Sin (hlavní hrdinka) dešifrovat.


Tak jsme se slavně dopracovali do konce z evropského pohledu, troufnu si říct, přelomové sci-fi trilogie. Autorovy aplikace "tvrdé fyziky" do příběhu a jejího vytěžení na maximum si opravdu cením a do vyprávění a vůbec zápletky samotné vnesla neuvěřitelnou porci originality.
Nebudu zbytečně chválit, to již za mě udělali jiní, já jen vypíchnul to, co považuji za zásadní klad. Bohužel tentokrát dávám jen 3 hvězdy, protože poslední zhruba pětina knihy ze sebe dělá fatalistickou filosofickou sondu, na což autor, při vší úctě, dle mého nemá kapacitu. Dokazoval to po celou dobu všech tří knih. Postavy jsou vždy velmi ploché, neplastické. Jejich uvažování je buď čistě technokratické nebo naopak dětinsky naivní. Vzácné zlomy v jejich chování přicházejí zcela náhodně a nemají žádné opodstatnění při vztažení na předchozí činy. Jediné postavy, které působí alespoň trochu realisticky, jsou Luo Ti a Jie Wen-Tie (a slušně napsaný je ještě Ta ´Š). Ani jedna z nich ve třetí knize nedostává téměř žádný prostor.
Co autor umí, navíc ve výrazné části třetí knihy (a na jejím konci už zcela) opouští a zachytává se do pasti vlastní fantazie, kterou ale nedokáže prodat, aby nám na posledních cca 30 stranách naservíroval rádoby filosofické zamyšlení nad osudem vesmíru a - myšlenky. Do toho se negativně projevuje i poměrně neestetický styl psaní, což je ale možná chyba překladu, v jiném jazyce než v češtině jsem to nečetl. Osobně si to ale nemyslím, protože jsem od tohoto překladatele (mimo tuto trilogii) četl i jiné 2 překlady.
Kniha je to dobrá a jako završení celkově povedené trilogie ji rozhodně doporučuji přečíst, pro mě je to ale (velmi mírné) zklamání.


Poslední díl série, příběhově naprosto úžasné. Oproti předcházejícím knihám má děj větší spád, je tu víc velkých zvratů a změn v ději, které často ani nečekáte a už je to takové "vzdálenější" sci fi, kdy se čtenář zasní a ponoří do příběhu.
I přesto všechno se mi tato kniha četla nejhůře z celé série. Musel jsem se někdy trochu nutit k tomu v ní pokračovat, bylo to nějaké náročné i s vědomím že s každou další stránkou se příběh dostává do úplně jiných rovin a dimenzí. Poslední třetina nebo čtvrtina knihy to ale zase neskutečně zakončila a možná i zachránila. Konec vážně stojí za to, až si někdy říkám kde se to v autorovi bere, protože tohle je ... neskutečné.
Asi to vážně mohlo být celé trochu kratší a pak bych dal určitě těch 5 hvězdiček :) (a to mám dlouhé knihy a série rád)


Poslední díl se mi hodnotí nejhůře. Je takové roztahané, působí to na mě skoro jako povídková knížka. Některé části jsou skvělé, některé téměř zbytečné. Na konci to do sebe ovšem zapadne a výsledek je velice dobrý a těžce melancholický. Jako celek je trilogie perfektní.
Sin je dobrák od kosti. Vsadím se, že její poslední rozhodnutí bylo v kontextu ojedinělé, a tedy úplně k ničemu.


V posledním díle trilogie se všechno pořádně rozjelo. Děj měl spád, kousky skládačky do sebe zapadly, osud lidstva (a nejen jeho) byl završen. Opravdu skvělá sci-fi. Snad jen ten závěr byl až moc krkolomný, původně pomalý a pozvolný vývoj nabral až moc kotrmelců a teorií, trochu jsem se ztrácela v té rychlosti. A těch náhod na tak velký vesmír bylo taky až moc ;) Ale jinak - nemůžu než hodnotit počtem nejvyšším.


Tak to byla omračující sága, obrovská
jako vesmír. Stovky stran si autor připravoval základnu děje, tak aby to bylo jako skutečné, obsáhlé, reálné, uvěřitelné dějiny lidstva, celé galaxie a vesmíru. Bylo to tak popsáno, že jsem měla pocit, že se to děje nebo bude dít. Padala na mě úzkost a strach z nekonečných hloubek vesmíru. Člověk si uvědomí, jak je jeho existence jen nepatrné nic oproti miliardám let trvání vesmíru. Jak je člověk se svou lidskostí jen souřadnicí nižší entropie odsouzenou ke zničení. Kniha uchvátí a vystraší pohledem na vesmír novýma očima.


Série úžasná, princip temného lesa krutý, ale taky bych si - jak uvádějí někteří předřečníci - tento díl odpustil. Úplný konec byl už na mě moc, důležité postavy mizí (co to nepovedené rande?), v samotném závěru se seznamujete s dalšími, skáče se eóny dopředu, tvoří se obytné minivesmíry...
Velice by mě zajímalo, jestli je princip temného lesa výtkou autora týkající se snahy západní civilizace o kontakt s mimozemským životem a jestli by celoplanetární kosmologické úsilí vypadalo jinak, kdyby byla v jeho čele Čína...
Celkově ale série pro "scifistu, futuristu a jinou podobnou existenci" laskomina a vřele ji k přečtení doporučuji.
Štítky knihy
Čína čínská literatura budoucnost mimozemské civilizace hard sci-fi mimozemšťané mimozemská invazeAutorovy další knížky
2017 | ![]() |
2017 | ![]() |
2018 | ![]() |
2020 | ![]() |
2019 | ![]() |
Tak jo, dostal mě. Na plný počet bodů to sice není – „trojka“ je místy unylá, podivně se skáče v čase, jsou tam až psychedelické odbočky…
Ale ta jeho finální verze Vesmíru a způsobu boje civilizací je fantastická. Boží. A to doslova.
Zdá se mi, že tady už trochu upozadil postavy, dialogy a jejich vnitřní vývoj. To mu stejně nešlo. Většina knihy je o líčení budoucí historie. Událostí a následných reakcí lidské civilizace. To je jeho obrovsky silná stránka. Nevím o nikom, kdo by uměl lépe vyprávět tyhle příběhy. Ne příběhy lidí, ale příběhy civilizací.
V různých recenzích se píší různé věci o tom, co tam je možné číst. Mě ale zaujala jedna věc, kterou tam možné číst není. A je důležité, že ji tam nedal. Nesnaží se líčit mimozemské civilizace. Podobu jedinců, konkrétní technologie… zůstává abstraktní, obecný. Ale knížce to, na rozdíl od mnohých jiných sci-fi, dodává na uvěřitelnosti. Jeho teorie jsou spekulativní, ale těžko je něčím sestřelíte.
Liou Cch’-sin netráví čas líčením obludnosti osmichapadlové chobotnice z galaxie XY a jejich stravovacích návyků při konzumaci lidských jedinců a namísto toho se věnuje se přemýšlením nad problémem, který mají asi všechny civilizace společné: Jak přežít v tomhle zatraceném Vesmíru?