Vzpomínky
Otto Wichterle
Vlastní životopis Otto Wichterla je věcně a střízlivě zachycená historie českého chemika, světově známého vynálezce silonu a měkkých kontaktních čoček. Vypráví o neobyčejně pestrém životě vědce, který zažil první republiku, za války pracoval v baťovských chemických laboratořích ve Zlíně, po roce 1945 vyučoval na vysoké škole, zakládal Ústav makromolekulární chemie nebo byl členem Akademie věd. Současně je to napínavá historie člověka, který díky svým patentům přinesl československému státu obrovské peníze, ale kterého právě tento komunistický stát po podpisu dokumentu Dva tisíce slov vyhodil ze školy, z ÚMCH a v Akademii v rámci normalizace hrubě perzekvoval. Je to příběh člověka, který však po celý život zůstal věrný vědě a její antiideologické podstatě.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavé vzpomínky jednoho z největších českých vědců. Dopodrobna popsané záležitosti kolem výzkumu kontaktních čoček a proč byla licence na jejich výrobu prodána do USA za směšně nízkou cenu.
Tuto knihu si ještě lépe vychutnaji ti z vás, kteří ví něco více o organické chemii, což bohužel není můj případ.
Otto Wichterle ( * 1913 + 1998 ) byl světově proslulý český vědec a vynálezce. Je znám především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu.
Nejzajímavější část knihy je vyprávění o jeho práci po r.1948. O tom jak "stranovláda" doslova dusila každého, kdo nechtěl kráčet s davem za jasnými zítřky. Čtenář si udělá představu, jak tím republika přišla o nevyčíslitelné sumy valut díky svým humpoláckým postupům ve věci patentů akademika O.Wichterleho.
Jeho životní satisfakcí mohlo být období po r.1990. Bohužel brzy viděl jak v jeho oboru znovu nastoupily staré kádry, mastící si kapsu na realitě jeho celoživotní práce.
Pokud se čtenář zamyslí, dojde k poznatku, kde by se nacházel tento úžasný člověk, kdyby emigroval.
Vyprávění o vlastních příbězích Oty Wichterleho je nejen důkazem toho, že byl výborným vědcem a inovativním profesorem, ale i člověkem s výjimečným charakterem, díky kterému dokázal se zachováním cti překlenout všechna příkoří, která vyvstávala napříč jeho životem. Doporučuji všem, kteří se chtějí o tomto vědci dozvědět více, těm, které zajímají poměry ve vědě a školství v minulém století, ale hlavně těm, kteří chtějí číst o osudech výjimečného člověka.
Moc hezky napsané vzpomínky - věcné a i přes neznalost některých chemických sloučenin velmi čtivé. Mohu doporučit všem, co se zajímají o život a dílo tohoto špičkového chemika!
Štítky knihy
20. století Česko, Česká republika Československo vědci věda chemie normalizace (1969-1989)Autorovy další knížky
2007 | Vzpomínky |
1956 | Anorganická chemie |
1947 | Organická chemie. Svazek 1 |
1950 | Obecná a anorganická chemie |
1952 | Organická chemie. Svazek 2, Mechanismus reakcí |
Pamatuji si, že když jsem byla malá, stávala v jednom foyer FN Motol busta profesora Wichterleho (možná je tam pořád? nevím), a tak jsem se od maminky dozvěděla, že to byl chemik, který vynalezl měkké kontaktní čočky, a že si k tomu zkoumání doma postavil aparaturu ze stavebnice Merkur. Wichterleho jsem vždy vnitřně obdivovala pro jeho vynálezecké schopnosti, ale když se nad tím tak zamyslím, vlastně jsem toho o něm moc nevěděla, a mé znalosti se od dob dětského zkoumání busty v Motole moc neposunuly. Když čtenářská výzva přinesla pro mě jinak nepříjemné téma knihy o známé české osobnosti, rozhodla jsem se jej využít k napravení deficitu mých znalostí a dozvědět se něco více o profesoru Wichterlem a jeho životě. A udělala jsem zatraceně dobře. Jeho životní příběh je naprosto fascinující a obdivuhodný a abyste si vhled do jeho vzpomínek užili, rozhodně nemusíte být nějaký chemický guru. Současně kniha dokumentuje zvrácenost, neproduktivnost a neschopnost (a zároveň i všehoschopnost) komunistického režimu a jeho byrokratického aparátu. Při čtení těchto pasáží mi bylo až úzko, když jsem si uvědomila, jak jsou některé tendence z dob minulého režimu pevně zažrané v myšlení lidí až do současnosti. Nicméně Otto Wichterle byl naprostý fenomén. Tahle země by potřebovala víc tak chytrých, vzdělaných, schopných, morálních a charakterních lidí, jako byl on. Přečtěte si o něm, byl to frajer!